10 C 51/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem nám. starosty jméno 44, PSČ , obec o zaplacení částky 15 034 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 673 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 673 Kč od [datum] do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 8 361 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 746,74 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 624,89 Kč od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 951,89 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 871,59 Kč a co do úroku ve výši 20,50% ročně z částky 8 624,89 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení 15 034 Kč s příslušenstvím – smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Uvedla. že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalovaná čerpala úvěr ve výši 10 000 Kč se závazkem poskytnutý úvěr splatit, navýšený o částku v celkové výši 8 361 Kč, představující kapitalizovaný úrok ze smlouvy ve výši 20% ročně ze zapůjčené jistiny ve výši 1 317 Kč, z odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 055 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso plateb ve výši 4 989 Kč. Splácet celkovou částku 18 361 Kč se žalovaná zavázala formou [anonymizováno] pravidelných týdenních splátek po 307 Kč.

2. Žalovaná svůj závazek zcela nesplnila, na jistinu zaplatila pouze 1 375,11 Kč a na poplatky pouze 1 951,89 Kč. Žalobkyně uvedla, že ke dni, kdy měla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na úhradu dlužné částky jednorázově, dlužila žalovaná na jistině částku 8 845,81 Kč a na dlužném sumarizovaném poplatku, jak výše uvedeno, dlužila 6 688,19 Kč. Na úhradu nesplacené části dluhu mola právní předchůdkyně žalobkyně nárokovat podle čl. 12 Smluvních podmínek., a to ode dne [datum] – ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru.

3. Po tomto datu až do dne uzavření smlouvy o postoupení pohledávky zaplatila žalovaná na úhradu předmětného dluhu částku 500 Kč.

4. Dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná řádně vyrozuměna.

5. Dlužná částka je po postoupení pohledávky tvořena nesplacenou jistinou 8 624,89 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 6 409,11 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 2 871,59 Kč, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 746,74 Kč, úroky ve výši 20,50% ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a ze zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.

6. Na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně žalovaná nereagovala.

7. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání se nedostavila, ačkoliv měla doručení řádně vykázáno. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v její nepřítomnosti, pouze na základě předložených listinných důkazů.

8. Soud po provedeném dokazování prokázal následující skutkový stav věci:

9. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 3. [číslo] [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou jako úvěrovanou, bylo soudem zjištěno, že jmenovaná společnost a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázala, navýšený o úrok v celkové výši 8 361Kč, z toho kapitalizovaný úrok ve výši 1 317 Kč, odměna za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 055 Kč a náklady za hotovostní inkaso plateb ve výši 4 989 Kč, splatit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 307 Kč. Zavázala se tak celkem splatit částku 18 361 Kč. Z tvrzení žalobkyně se podává, že žalovaná ke dni odstoupení od smlouvy uhradila z titulu předmětné smlouvy částky 1 375,11 Kč a na poplatky 1 951,89 Kč, celkem tedy 3 327 Kč.

10. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo vzato za prokázané, že žalobkyně žalované oznámila, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z původní věřitelky na žalovanou, z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k plnění před podáním žaloby s vylíčením skutkového a právního děje. Ze seznamu vyplácených dávek Úřadem práce ČR - krajská [pobočka] bylo vzato za prokázané, že žalovaná pobírala od roku [rok] do roku [rok] [anonymizováno] na [anonymizováno].

11. Žalovaná netvrdila, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatila více, než připouštěla žalobkyně. Soud tedy vycházel z toho, že nic více, nežli je tvrzeno, uhrazeno nebylo.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná přijala nabídku žalobkyně tím, že se podle ní zachovala a začala úvěr splácet (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C [číslo], a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

21. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

22. Žalobkyně však při posuzování vycházela víceméně jen z údajů, které jí uvedla žalovaná, neprokázala, že by údaje od žalované měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné. Pokud jde o příjmy, neprokázala a ze spisu nevyplývá, že by si ke dni uzavření smlouvy tyto ověřila. Chybí tvrzení o příjmech domácnosti, není zřejmé, zda vůbec s někým v domácnosti žalovaná žije. Zkoumány nebyly ani výdaje žalované a celkové její domácnosti.

23. Žalobkyně ani žádné listiny či jiné důkazy, které by výsledek prověření úvěryschopnosti žalované prokazovaly, (např. výpis z databáze NRKI, [příjmení], insolvenčního rejstříku atp.) neoznačila k důkazu.

24. Soud zdůrazňuje, že bylo na žalobkyni, aby řádně tvrdila skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. na základě jakých údajů a proč dospěla ke kladnému závěru. Na soudu naopak není, aby si sám dohledával údaje svědčící o úvěruschopnosti žalované a nahrazoval tím nedostatek tvrzení žalobkyně. Taková tvrzení (tedy např. jaké konkrétní výdaje žalovaná měla a jak plynou z těchto listin) žalobkyně nepřednesla, neunesla tedy v tomto směru své břemeno tvrzení.

25. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

26. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna na základě spotřebitelské smlouvy splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož zápůjčka byla žalované poskytnuta v rozporu s tímto ustanovením, je předmětná smlouva o absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, o smluvní pokutě a splatnosti. Smlouva o zápůjčce pro neplatnost vůbec nevznikla, nevznikla proto ani smlouva o pojištění, neboť se jedná o smlouvu na ní závislou (§ 1727 věta druhá občanského zákoníku). To je zřejmé zejména z výslovného ujednání, podle nějž pojištění nebylo možné sjednat bez uzavření smlouvy o úvěru.

27. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 10 000 Kč, z nichž jí žalovaná doposud vrátila pouze 3 327 Kč. Rozdíl ve výši 6 673 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalované, které byla povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jejím možnostem.

28. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky do [datum]. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem [datum] je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 6 673 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do poplatků, nákladů na vymáhání, smluvních pokut, úhrad za pojištění, úroků a úroků z prodlení, včetně nároků, které by na základě neplatné smlouvy případně přirostly k jistině) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

30. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci dosáhla žalovaná většího úspěchu nežli neúspěchu ve věci, na rozdíl od žalobkyně, u které tomu bylo přesně naopak. Žalovaná však žádné náklady s tímto sporem spojené, neměla.