10 C 62/2019

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupené advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení náhrady škody ve výši 330 108 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 330 108 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 330 108 Kč od [datum] do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 16 506 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 29 880 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se u zdejšího soudu domáhal zaplacení shora uvedené částky proti žalovanému. Uvedl, že žalovaný se dne [datum] dostavil na Úřad práce ČR – krajskou pobočku v [obec], kontaktní pracoviště [obec], jako uchazeč o zaměstnání. Při vyřizování žádosti o podporu v nezaměstnanosti státní zaměstnankyni [jméno] [příjmení] (dále jen„ zaměstnankyni“) nejprve slovně vulgárně urážel a následně ji při odchodu z kanceláře fyzicky napadl, tak, že jí otevřenou dlaní udeřil do levé tváře a dále pokračoval ve slovním vulgárním napadání této zaměstnankyně. Uvedená zaměstnankyně v důsledku fyzického napadení utrpěla poranění, spočívající v podvrknutí krční páteře. Následně se u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha, která mimo omezení v běžném osobním životě narušila její pracovní a osobní výkonnost. V důsledku popsaného pracovního úrazu nastoupila uvedená zaměstnankyně ocitla v pracovní neschopnosti, přičemž žalobce ji vyplatil náhradu – dávky nemocenského pojištění za období od [datum] do [datum] ve výši 4 794 Kč a dále náhradu za ztrátu na výdělku v tomto období ve výši 20 696 Kč. Ve dnech [datum] až [datum] pobývala zaměstnankyně na další pracovní neschopnosti a žalobce jako její zaměstnavatel jí opět vyplatil náhradu dávek nemocenského pojištění za toto období ve výši 4 378 Kč. Z potvrzení praktického lékaře ze dne [datum] vyplynulo, že obě pracovní neschopnosti byly v přímé souvislosti s napadením zaměstnankyně žalovaným dne [datum]. Žalobce podal na žalovaného dne [datum] trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu a posléze byl žalovaný dnes již rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne [datum] č j 5 T 196/ 2016 [číslo] uznán vinným podle § 325 odst. 1 písmeno a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku ze spáchání trestného činu proti úřední osobě. Dne [datum] požádala zaměstnankyně o skončení služebního poměru a současně požádala, aby bylo rozhodnuto o odchodném v její prospěch, s tím, že ke ztrátě zdravotní způsobilosti zaměstnankyně došlo v souvislosti s výkonem služby. K tomu doložila lékařský posudek ze dne [datum], vypracovaný jejím praktickým lékařem. Rozhodnutím generální ředitelky Úřadu práce České republiky ze dne [datum] č j [anonymizováno] [rok] [číslo] byl služební poměr zaměstnankyně ke dni [datum] ukončen, pravomocně dne [datum]. Na žádost žalobce sdělil praktický lékař zaměstnankyně dne [datum], že napadení zaměstnankyně žalovaným dne [datum] bylo jedinou příčinou její zdravotní nezpůsobilosti Následně bylo rozhodnutím generální ředitelky Úřadu práce České republiky ze dne 6. 3. 2017 [číslo jednací] – [číslo], pravomocným dne [datum], zaměstnankyni přiznáno odchodné ve výši dvanáctinásobku měsíčního platu, tedy ve výši 300 240 Kč, snížené o daň z příjmu.

2. Shora popsaným jednáním žalovaného žalobci vznikla škoda v celkové výši 330 108 Kč, skládající se: z náhrady dávek nemocenského pojištění, vyplacených zaměstnankyni za období od [datum] do [datum] ve výši 4 794 Kč, z náhrady ztráty na výdělku za totéž období, vyplacené zaměstnankyni, ve výši 20 696 Kč, z náhrady dávek nemocenského pojištění, vyplacených zaměstnankyni za období [datum] až [datum] ve výši 4 378 Kč a z odchodného, vyplaceného zaměstnankyni, ve výši 300 240 Kč Žalobce zaslal žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu, ve které žalovaného vyzval k mimosoudnímu plnění částky 330 108 Kč ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení výzvy, avšak marně Proto žalobci nezbývá nežli se uvedené částky domáhat soudní cestou.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Připustil, že byl výše citovaným rozsudkem pravomocně odsouzen za fyzické napadení zaměstnankyně; na svou obranu ale uvedl, že jeho obvinění a posléze podaná obžaloba i odsouzení v tomto trestním řízení proběhlo na základě realitě neodpovídajícím výmyslům. Trval na tom, že byl odsouzen nespravedlivě, protože fakticky na Úřadu práce nikoho fyzicky nenapadl; uvedl, že by nikdy ženu neuhodil, takže neuhodil ani zmíněnou zaměstnankyni. Má za to, že orgány činné v trestním řízení postupovaly od samého začátku proti jeho osobě zaujatě, porušovaly zákon. Dosud se sice proti rozsudku oficiální cestou nebránil, ale uvedl, že má v úmyslu tak učinit. Jednoznačně odmítl, že by žalobci svým chováním způsobil jakoukoliv škodu.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo] vzal soud za prokázané, že žalovaný byl uznán vinným podle § 325 odst. 1 písmeno a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku ze spáchání trestného činu proti úřední osobě. Soud žalovaného uznal vinným z toho, že dne [datum] v době kolem [údaj o čase] hodin v [anonymizováno], v ulici [ulice], v 1. patře budovy Úřadu práce v [adresa], jako uchazeč o zaměstnání v kanceláři [číslo] při vyřizování žádosti o podporu nezaměstnanosti nejdříve slovně vulgárně napadl zaměstnankyni - poškozenou [jméno] [příjmení], referentku zaměstnanosti Úřadu práce v Kladně, rozhodující o přiznání podpory v nezaměstnanosti, následně po výzvě ze strany poškozené, aby doplnil údaje v evidenci uchazečů, se slovy, že si jde stěžovat, při odchodu z kanceláře ji fyzicky napadl, tak, že ji otevřenou dlaní udeřil do levé tváře a dále pokračoval ve slovním vulgárním napadání poškozené, přičemž poškozená v důsledku fyzického napadení utrpěla poranění spočívající v podvrknutí krční páteře s následným omezením v běžném způsobu života v podobě znehybnění krční páteře zpevňujícím límcem, to jest po dobu tří týdnů, bolestmi a obtížemi při pohybu hlavou. Dále se u ní v přímé souvislosti s popsaným jednáním rozvinula posttraumatická stresová porucha s následným omezením v běžném způsobu života po dobu přibližně 2 měsíců s řadou neurotických obtíží, vyžadujících si nasazení medikace, dlouhodobým narušením osobní pohody a narušením pracovní a osobní výkonnosti. Soud v trestním řízení konstatoval, že žalovaný užil násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby a tímto činem způsobil těžkou újmu na zdraví, čímž spáchal trestný čin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 2 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let. Dále byla žalovanému uložena povinnost nahradit poškozené [příjmení] zdravotní pojišťovně České republiky se sídlem [adresa]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

5. Z rozhodnutí generální ředitelky Úřadu práce České republiky o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo ze dne [datum] bylo zjištěno, že rozhodnutím generální ředitelky Úřadu práce České republiky se sídlem [adresa] (dále jen generální ředitelky Úřadu práce ČR) byla [jméno] [příjmení] přijata do služebního poměru na dobu neurčitou, na služební místo pracovník evidence a podpor v nezaměstnanosti, oddělení evidence a podpor v nezaměstnanosti, kontaktní pracoviště v Kladně, krajské pobočky Úřadu práce v [obec] v oboru služby, zaměstnanost jako odborný referent, s tím, že služební poměr žadatelce vznikl ke dni [datum]. Byl jí určen plat v celkové výši 23 970 Kč, tvořen platovým tarifem ve výši 21 070 Kč, osobním příplatkem 2 500 Kč a zvláštním příplatkem ve výši 400 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

6. Ze záznamu o úrazu ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že uvedeného dne byl sepsán záznam o úrazu zaměstnankyně, s tím, že úraz se zaměstnankyni přihodil v objektu Úřadu práce [obec], [ulice a číslo], dne [datum]. Ode dne [datum] se zaměstnankyně nacházela v pracovní neschopnosti, jako příčina úrazu zaměstnankyně je uvedeno napadení klientem. Ve vyjádření postižené zaměstnankyně a svědků úrazu je uvedeno, že zaměstnankyně byla napadená dne [datum] v dopoledních hodinách žalovaným [příjmení] okolnostem úrazu se v Záznamu o úraze vyjádřila poškozená a svědkyně [jméno] [příjmení].

7. Z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne [datum] bylo prokázáno, že ošetřující lékař zaměstnankyně MUDr. [jméno] [příjmení] vypracoval dne [datum] lékařský posudek o zdravotní způsobilosti zaměstnankyně k práci, se závěrem, že zaměstnankyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost.

8. Z potvrzení MUDr. [jméno] [příjmení], lékařky kardiologické poradny [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za prokázané, že k uvedenému datu s ohledem na probíhající dekompenzaci hypertenze, způsobené napadením klientem (žalovaným) při výkonu služby, není zaměstnankyně nadále a trvale schopna vykonávat práce stresujícího charakteru.

9. Z potvrzení MUDr. [jméno] [příjmení], praktického lékaře zaměstnankyně, ze dne [datum], bylo prokázáno potvrzení praktického lékaře, podle něhož pracovní neschopnosti zaměstnankyně v době od [datum] až do [datum] a v době od [datum] až do [datum] byly v přímé příčinné souvislosti s napadením zaměstnankyně žalovaným dne [datum].

10. Z potvrzení MUDr. [jméno] [příjmení], praktického lékaře zaměstnankyně, ze dne [datum], bylo prokázáno potvrzení praktického lékaře, podle něhož napadení klientem (žalovaným) bylo jedinou příčinou zdravotní nezpůsobilosti zaměstnankyně. Jednalo se nejen o poškození fyzické, ale i o zhoršení celkového zdravotního stavu a návrat do pro ni stresujícího pracovního prostředí by jistě mohl k opětovnému zhoršení vést. V prostředí, kde jmenovaná není vystavena traumatizujícím zážitkům, se jí jistě ulevilo.

11. Z rozhodnutí generální ředitelky Úřadu práce ČR ze dne [datum], bylo prokázáno, že podle § 73 zákona o státní službě byl služební poměr státní zaměstnankyně [jméno] [příjmení] dnem [datum] ukončen. Uvedené rozhodnutí bylo zaměstnankyni doručeno dne [datum], týž den rozhodnutí nabylo právní moci.

12. Z rozhodnutí generální ředitelky Úřadu práce ČR ze dne [datum], bylo prokázáno, že zaměstnankyni [jméno] [příjmení] bylo podle § 115 odst. 1 zákona o státní službě přiznáno odchodné ve výši dvanáctinásobku měsíčního platu, tj. ve výši 300 240 Kč, snížené o daň z příjmu Rozhodnutí bylo zaměstnankyni doručeno dne [datum], jak vyplývá z kopie doručenky, založené ve spise.

13. Z výplatního lístku zaměstnankyně [jméno] [příjmení] za období 1/ 2016 bylo prokázáno, že náhrada dávek nemocenského pojištění pro zaměstnankyni činila částku 4 794 Kč. Z výplatního lístku zaměstnankyně [jméno] [příjmení] za období 3/ 2016 bylo prokázáno, že náhrada dávek nemocenského pojištění pro zaměstnankyni činila částku 4 378 Kč a výplata náhrady ztráty na výdělku činila 20 696 Kč. Z výplatního lístku Zaměstnankyně v období [číslo] bylo prokázáno, že žalobce vyplatil zaměstnankyni [jméno] [příjmení] částku ve výši 300 240 Kč hrubého, 242 083 Kč v čisté mzdě.

14. Z rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že uvedený orgán uložil žalovanému povinnost uhradit regresní náhradu v celkové výši 13 640 Kč, s odkazem na skutečnost, že žalovaný byl shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Kladně uznán vinným z fyzického napadení zaměstnankyně a způsobení těžké újmy na jejím zdraví.

15. Z potvrzení banky Raiffeisenbank - z výpisu z běžného účtu [číslo] vedeného u této banky, za měsíc [číslo], bylo prokázáno, že byla provedena jednorázová úhrada částky 13 640 Kč z účtu [číslo] na číslo účtu, označené v citovaném rozhodnutí (č [číslo] /071, vs [číslo]).

16. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 300 240 Kč ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení výzvy na konkrétní číslo účtu a konkrétní variabilní symbol. Výzva obsahuje skutkové a právní odůvodnění požadovaného nároku ze strany žalobce a zároveň poučení, že v případě nesplnění požadavku žalobce bude žalobce nucen obrátit se s nárokem proti žalovanému na soud.

17. Důkazy, předložené žalovaným, soud neprovedl. Jednalo se o dva výpisy z běžného účtu, vedeného na jméno [jméno] [příjmení], s tím, že jeden z výpisů měl podle žalovaného prokázat zaplacení částky 13 640 Kč žalovaným v souvislosti s událostí, týkající se žalovaného a zaměstnankyně [příjmení]; druhý z výpisů měl podle žalovaného prokázat, že žalovaný uhradil částku 10 033 Kč jako platbu pojistného. Skutečnost, že žalovyný uhradil částku 13 640 Kč na účet Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram, byla totiž už prokázána výpisem z běžného účtu Raiffeisen banky, nicméně uvedená částka, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram ze dne [datum], v sobě zahrnuje nemocenskou, vyplacenou zaměstnankyni za období od [datum] do 26. 2. [číslo]. Toto období, jak patrno ze žaloby, ale žalobce ve svém nároku nezahrnuje. Skutečnost, že žalovaný uhradil částku 10 033 Kč jakožto částku, která mu byla výše citovaným rozsudkem zdejšího soudu uložena - jako náhrada škody - k zaplacení Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky se sídlem [adresa], rovněž nebyla předmětem tohoto řízení – s projednávanou žalobou tedy, stejně jako uhrazená částka 13 640 Kč, nikterak nesouvisí. Soud se proto rozhodl, z důvodu, že uvedené dva listinné důkazy, předložené žalovaným, nebyly od samého začátku způsobilé objasnit žádné skutečnosti v předmětném řízení, je neprovádět.

18. Na základě provedeného řízení po zhodnocení důkazů, předložených žalobcem, soud dospěl ke skutkovému závěru, podle něhož se žalovaný dne [datum] v dopoledních hodinách dostavil na pobočku Úřadu práce v Kladně, kde mezi ním a státní zaměstnankyní žalobce [jméno] [příjmení], vyřizující jeho žádost, došlo ke konfliktu, při němž žalovaný tuto zaměstnankyni fyzicky napadl. Žalovaný se sice před soudem v tomto řízení bránil tvrzením, že k žádnému fyzickému napadení zmíněné zaměstnankyně z jeho strany nedošlo, avšak soud vycházel z pravomocného rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo], kterým byl žalovaný – soud opakuje, pravomocně, uznán vinným z toho, že uvedeného dne žalovaný v [anonymizováno] patře budovy Úřadu práce v [adresa] jako uchazeč o zaměstnání v kanceláři [číslo] při vyřizování žádosti o podporu nezaměstnanosti uvedenou státní zaměstnankyni nejdříve slovně vulgárně napadl a následně po její výzvě, aby doplnil údaje v evidenci uchazečů, se slovy, že si jde stěžovat, při odchodu z kanceláře ji fyzicky napadl, tak, že ji otevřenou dlaní udeřil do levé tváře a dále pokračoval ve slovním vulgárním napadání zaměstnankyně, která v důsledku fyzického napadení utrpěla poranění, spočívající v podvrknutí krční páteře. Soud je podle § 135 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu. Za stavu, kdy výše citovaný rozsudek nabyl právní moci (dne [datum]), byla jakákoliv obrana žalovaného, spočívající ve zpochybnění citovaného rozsudku, irelevantní a soud k této obraně žalovaného nemohl ze zákona přihlížet, nebylo proto možné žalovaného ani poučit podle § 118a o. s. ř. k tomu, aby svá tvrzení prokázal. Jinými slovy soud podle § 135 o. s. ř. vycházel z nezpochybněné skutečnosti, že žalovaný se vulgarit a fyzického násilí na zaměstnankyni [jméno] [příjmení] dopustil. Skutečnost, že [jméno] [příjmení] byla zaměstnankyní žalobce, byla prokázána Rozhodnutím generální ředitelky Úřadu práce ČR ze dne [datum] o přijetí [jméno] [příjmení] do služebního poměru a o jejím zařazení na služební místo. Opakovanými potvrzeními ošetřujícího lékaře zaměstnankyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] a potvrzením psychiatrické ambulance ze dne [datum] bylo rovněž prokázáno, že zaměstnankyně žalobce dne [datum] v příčinné souvislosti s napadením její osoby žalovaným kromě podvrknutí krční páteře utrpěla též posttraumatickou stresovou poruchu, pro kterou jí nebyl lékaři doporučen návrat do takového zaměstnání, jakým je u žalobce služební místo odborného referenta - pracovníka evidence a podpor v nezaměstnanosti, oddělení evidence a podpor v nezaměstnanosti, s odůvodněním, že se jedná o stresové prostředí, které by zdravotní stav zaměstnankyně opět zhoršilo. Následující den po incidentu se zaměstnankyně ocitla ve stavu pracovní neschopnosti, a to od [datum] do [datum] a následně pak ode dne [datum] do dne [datum]. Výplatní lístky zaměstnankyně prokázaly, že žalobce zaměstnankyni vyplatil za období 1/ 2016 dávky nemocenského pojištění ve 4 794 Kč a v 3/ 2016 ve výši 4 378 Kč a náhradu ztráty na výdělku ve výši 20 696 Kč, v [číslo] odchodné ve výši 300 240 Kč hrubého (po zdanění 242 083 Kč). Na předžalobní výzvu žalobce žalovaný nereagoval.

19. Podle § 2917 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.

20. V posuzované věci soud z hlediska právnímu závěru uzavřel, že žalobce jakožto správní úřad, plnící úkoly v oblasti zaměstnanosti, státní sociální podpory a ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti jejich zaměstnavatelů, se ve vztazích se zaměstnanci řídí zákonem o státní službě, v době incidentu platným ve znění zákona č. 234/2014 Sb., (který byl až teprve s účinností od [datum] nahrazen zákonem č. 384/2022 Sb.), protože jednotliví referenti žalobce jsou státními zaměstnanci. Ve smyslu zákona o státní službě č. 234/2014 Sb., v případě, pokud vznikne státnímu zaměstnanci (dále jen zaměstnanci) žalobce při výkonu jeho pracovní činnosti škoda, konkrétně škoda, způsobená 3. osobou, je žalobce povinen tuto škodu zaměstnanci nahradit. Poté, co mu škodu uhradí, má žalobce sám právo na náhradu toho, co plnil zaměstnanci, a to na náhradu vůči 3. osobě – škůdci.

21. Z citovaného zákona i z ustanovení § 2917 o. z. vyplývá, že pro vznik regresního nároku a jeho úspěšného uplatnění ze strany žalobce je třeba, aby žalobci svědčila povinnost nahradit poškozenému zaměstnanci újmu, způsobenou 3. osobou (přímým škůdcem), dále musí existovat příčinná souvislost mezi jednáním tohoto škůdce a vznikem újmy na straně zaměstnance. Konečně poslední nezbytnou podmínkou nároku je, že žalobce jako povinná osoba již poškozené osobě, tedy v tomto případě zaměstnankyni [jméno] [příjmení], plnění poskytl, protože regres je tzv. následným postihem.

22. Soud v daném případě dospěl k závěru, že ve vztahu ke všem žalobkyní uplatněným nárokům byly všechny podmínky, jak výše uvedeno, naplněny. Na podkladě shora citovaných listin se jednoznačně prokázalo, že žalobce vyplatil zaměstnankyni v [číslo] odchodné ve výši 300 240 Kč, stejně tak byla výplatními páskami jednoznačně prokázána ze strany žalobce výplata dávek nemocenského pojištění zaměstnankyni za období 1/ 2016 ve výši 4 794 Kč, za období 3/ 2016 ve výši 4 378 Kč a výplata náhrady ztráty na výdělku ve výši 20 696 Kč. Rovněž byla pravomocným rozsudkem zdejšího soudu a jednotlivými potvrzeními obvodního ošetřujícího lékaře MUDr. [obec] prokázána jednoznačná příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a následným nepříznivým zdravotním stavem zaměstnankyně, který posléze vedl k tomu, že na žádost zaměstnankyně byl její služební poměr u žalobce rozhodnutím generální ředitelky Úřadu práce ČR ukončen. Nebyly shledány žádné pochybnosti o tom, že žalovaný jakožto přímý škůdce způsobil svým protiprávním jednáním poškozené zaměstnankyni žalobce újmu, kterou jí žalobce již uhradil.

23. Z tohoto důvodu soud podle výše citovaných ustanovení žalovanému uložil povinnost v rámci regresu nahradit žalobci částku, odpovídající výši vyplacených dávek nemocenského pojištění, náhrady ztráty na výdělku a odchodnému, kdy uvedené žalobce zaměstnankyni vyplatil jako plnění v příčinné souvislosti s ublížením na zdraví zaměstnankyně, neboť ve vztahu k těmto nárokům je příčinná souvislost zachována a újma je tak žalovanému bezezbytku přičitatelná. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 330 108 Kč, skládající se z náhrady ztráty na výdělku vyplacené žalobcem zaměstnankyni za 3/ 2016 ve výši 20 696 Kč, z náhrady dávek nemocenského pojištění, vyplacených žalobcem zaměstnankyni za období od [datum] do [datum] ve výši 4 794 Kč a za období [datum] až [datum] ve výši 4 378 Kč a z odchodného ve výši 300 240 Kč, vyplaceného žalobcem zaměstnankyni, snížené o daň z příjmu.

24. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení, dne [datum] byla žalovanému doručena výzva, v níž jej žalobkyně vyzvala k úhradě předmětné částky do 10 kalendářních dnů ode dne doručení výzvy, ale marně. Žalovaný tak byl povinen plnit nejpozději do [datum] a počínaje dnem [datum] se dostal do prodlení. Žalobkyně však požadovala zákonný úrok z prodlení až ode dne podání žaloby, tj. od [datum], soud proto žalobci vyhověl a zákonný úrok z prodlení podle § 1969 o. z. žalovanému uložil platit až od tohoto dne. Výše úroků z prodlení byla stanovena podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Soud opakovaně podotýká, že o spáchání škody na zdraví zaměstnankyně ze strany žalovaného již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem v trestním řízení, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]; pravomocným rozsudkem v této je soud vázán (viz § 135 odst. 2 o. s. ř.) a nepřísluší vinu žalovaného přehodnocovat. Nepřipadala v úvahu ani moderace výše náhrady podle § 2953 odst. 1 o. z., neboť předmětem tohoto řízení není náhrada škody, ale postih a žalovaný újmu způsobil poškozené úmyslně, což možnost moderace taktéž vylučuje.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 29 880 Kč. Jelikož žalobce byl v řízení zastoupen zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř., náleží mu podle dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), z tarifní hodnoty dle § 7 bod 6 ve výši 330 108 Kč, tj. v částce 9 660 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby uvedených v § 11 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí zastoupení v lednu 2023, účast na jednání u zdejšího soudu dne [datum] a účast na jednání dne [datum]), tj. 3 úkony právní služby po 9 660 Kč, k tomu dle § 13 odst. a. t. tři náhrady hotových výdajů advokáta po paušální výši 300 Kč za jeden úkon, tj. 900 Kč. Žádné další náklady řízení zástupkyně žalobce nevyúčtovala. Jelikož neosvědčila, že je plátkyní DPH, soud jí 21% DPH z nákladů řízení nemohl přiznat.

27. Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla určena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty soud neshledal zejména s přihlédnutím k výši náhrady nákladů řízení žádné důvody.

28. Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek se opírá o z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a formou doplňujícího usnesení byl zapracován do písemného vyhotovení rozsudku. Výše soudního poplatku je dána sazebníkem poplatků a činí 5 % z předmětu řízení, tj. po zaokrouhlení částku 16 506 Kč (položka 1, písm. b) zákona. Žalobce je z placení soudního poplatku ze zákona osvobozen (viz § 11 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, poplatková povinnost tudíž přešla na ve sporu neúspěšného žalovaného (viz § 2 odst. 3 věta prvá citovaného zákona).