10 C 78/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 23 595 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 730 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 730 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 7 865 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 865 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 595 Kč od 26. 4. 2024 do 31. 5. 2024, co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,2 % z částky 25 595 Kč za každý započatý den prodlení od 26. 4. 2024 do zaplacení, co do poplatku z prodlení ve výši 2 % z částky 25 595 Kč za každý započatý den prodlení počínaje dnem 26. 4. 2024 do zaplacení a co do smluvního poplatku z prodlení ve výši 0,2 % za každý započatý den prodlení z částky 25 595 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení 727 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobce.

1. Žalobou došlou k soudu dne 13. 11. 2024 (č. l. 1–3) ve znění opravy učiněné při jednání před soudem dne 22. 1. 2025 (č. l. 15 a 15 p. v.) se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 23 595 Kč s příslušenstvím z důvodů, že jí podle čl. I. smlouvy o půjčce poskytl v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 730 Kč, a to proti podpisu dané smlouvy podle jejího čl. II., a žalovaná se podle čl. III. smlouvy za to zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok (poplatek) ve výši 7 865 Kč. Žalobce a žalovaná se podle čl. IV. smlouvy dohodli na vrácení dluhu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 429 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni daného kalendářního měsíce až do úplného zaplacení dluhu, přičemž první splátku měla žalovaná uhradit v dubnu 2024 nejpozději do 25. 4. 2024. Žalovaná byla v době uzavření smlouvy nezaměstnaná a nemajetná a půjčka byla velice riziková, nevymahatelná. Proto se žalobce a žalovaná v čl. V. smlouvy dohodli, že dostane-li se žalovaná do prodlení se splátkou delšího než 3 dny, zaplatí žalobci smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % za každý započatý den prodlení. Dále se dohodli, že dostane-li se žalovaná do prodlení se splátkou delšího než 7 dnů, zaplatí žalobci poplatek z prodlení ve výši 2,5 % za každý započatý den prodlení. Současně se dohodli, že dostane-li žalovaná do prodlení se splátkou delšího než 14 dnů, zaplatí žalobci smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,2 % za každý započatý den prodlení. Konečně se dohodli, že dostane-li žalovaná do prodlení se splátkou delšího než 30 dnů, zaplatí žalobci současně smluvní úrok, smluvní poplatek z prodlení, poplatek z prodlení a zákonný úrok, s čímž žalovaná bez výhrad souhlasila jak ohledně výše, tak ohledně počtu daných 4 sankcí. Žalovaná však neuhradila ničeho ani přes předžalobní upomínku, kterou jí žalobce předal dne 15. 5. 2024 a jejíž převzetí žalovaná téhož dne potvrdila svým podpisem. Žalovaná částka 23 595 Kč se skládala z jistiny ve výši 15 730 Kč a úroku nebo poplatku ve výši 7 865 Kč. Jako příslušenství žalobce po žalované požadoval smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % z částky 25 595 Kč za každý započatý den prodlení od 26. 4. 2024 do zaplacení, dále poplatek z prodlení ve výši 2 % za každý započatý den prodlení počínaje dnem 26. 4. 2024 do zaplacení, smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,2 % z částky 25 595 Kč za každý započatý den prodlení od 26. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení od 26. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalobce se původně po žalované domáhal zaplacení poplatku z prodlení za každý započatý den počínaje dnem 26. 4. 2024 do zaplacení ve výši 2,5 %. V průběhu řízení však vzal svou žalobu zpět co do tohoto poplatku ve výši 0,5 % (č. l. 15). Soud proto před vyhlášením rozsudku usnesením ze dne 22. 1. 2025 zastavil řízení co do 0,5 % poplatku z prodlení za každý započatý den prodlení z částky 25 595 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud věc projednal při jednání dne 22. 1. 2025 (č. l. 15–16), při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaná, ač řádně předvolána (č. l. 10 a 14a), se k jednání bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení.

5. Z písemnosti označené jako smlouva o půjčce (č. l. 5) soud zjistil, že obsahem dané písemnosti je podepsané písemné ujednání ze dne , datum, mezi žalobcem označeným v písemnosti jako věřitel a žalovanou označenou v písemnosti jako dlužník. Žalobce poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 730 Kč a žalovaná podpisem písemnosti potvrdila jejich převzetí (čl. I. a II.). Žalovaná se měla podle ujednání v písemnosti zavázat vrátit žalobci dluh ve výši 23 595 Kč zahrnující také odměnu ve výši 7 865 Kč, kterou se měla podle ujednání zavázat zaplatit žalobci za poskytnutí peněžních prostředků, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 429 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni daného kalendářního měsíce až do úplného zaplacení dluhu, přičemž první splátku měla žalovaná takto uhradit v dubnu 2024 nejpozději do 25. 4. 2024 [čl. III a čl. IV. písm. a)]. Součástí písemnosti bylo také ujednání, podle něhož se měla žalovaná zavázat jednak zaplatit žalobci smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % za každý započatý den prodlení, pokud by se dostala do prodlení se splátkou delšího než 3 dny, dále mu zaplatit poplatek z prodlení ve výši 2,5 % za každý započatý den prodlení, pokud by se dostala do prodlení se splátkou delšího než 7 dnů, současně mu zaplatit smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,2 % za každý započatý den prodlení, pokud by se dostala do prodlení se splátkou delšího než 14 dnů, a konečně mu za současného zaplacení smluvního úroku, smluvního poplatku z prodlení i poplatku z prodlení zaplatit také zákonný úrok, pokud by se dostala do prodlení se splátkou delšího než 30 dnů. Žalovaná podle svého prohlášení v písemnosti bez výhrad souhlasila s výší i počtem uvedených čtyř sankcí (čl. V.).

6. Dále soud z předžalobní upomínky (č. l. 4) zjistil, že dopisem datovaným v záhlaví dnem 27. 4. 2024 žalobce vyzval žalovanou, aby mu nejpozději do 31. 5. 2024 zaplatila částku 23 595 Kč v souvislosti s výše popsanou smlouvou o půjčce, neboť mu dosud nic neuhradila. Žalobce předal dopis žalované podle dat na jeho konci dne 15. 5. 2024 a žalovaná dopis téhož dne převzala, což stvrdila svým podpisem na dopisu.

7. Z účastnického výslechu žalobce (č. l. 15 p. v.) soud zjistil, že žalobce vyvíjí podnikatelskou činnost, při níž zastupuje vlastníky nemovitých věcí, kteří pronajímají bytové jednotky v , adresa, . Žalobce má přitom pouze obchodní vztah s danými vlastníky, kteří své bytové jednotky pronajímají přímo na základě nájemních smluv, které pro ně jejich jménem uzavírá žalobce. Žalobce nevystupuje sám jako nájemce bytových jednotek a nepronajímá je dále na základě podnájemních smluv, protože podnájemníci by neměli nárok na příspěvek na bydlení. Všechno však zařizuje žalobce, byť není vlastníkem nemovitých věcí. V rámci své činnosti žalobce po jednotlivých nájemcích vymáhá nájemné a úhrady nákladů na služby spojené s nájmem. Jedním z těchto nájemců je právě žalovaná. Jelikož žalovaná dlužila za elektřinu a hrozilo, že jí odeberou elektroměr a poté bude obtížné daný byt zase rychle pronajmout, žalobce jí zapůjčil částku 15 730 Kč. Žalovaná z těchto peněz elektřinu zaplatila a peníze, které na úhradu dluhu vydala, jí měl údajně proplatit úřad práce. Žalobce však neví, zda k proplacení skutečně došlo, protože úřad práce mu odmítl takovou informaci sdělit a s žalovanou se nedalo mluvit. Pokud by si žalovaná na úhradu dluhu za elektřinu vzala úročenou půjčku, na proplacení od úřadu práce by neměla nárok. Ze stejného důvodu nebylo možné, aby se žalovaná zavázala splácet dluh dodavateli elektřiny v dílčích splátkách. Proto se žalobce a žalovaná domluvili na odměně ve smlouvě ve výši 7 865 Kč a tato odměna měla úrok fakticky nahrazovat. Žalovaná žalobci zapůjčené peníze nevrátila ani zčásti a nezaplatila mu ani sjednanou odměnu.

8. Soud neměl důvod pochybovat o pravosti a správnosti provedených písemných důkazů ani o pravdivosti výpovědi žalobce, zvlášť když mezi jednotlivými provedenými důkazy nebyl zjištěn žádný rozpor.

9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 730 Kč a dohodl se s ní, že mu žalovaná tyto peněžní prostředky vrátí a k tomu mu navíc zaplatí částku 7 865 Kč označenou jako odměna za jejich poskytnutí. Vedle toho se žalobce s žalovanou dohodl, že dostane-li se žalovaná do prodlení se splácením ujednaných splátek, zaplatí mu navíc další sankční platby, a to v případě prodlení delšího než 30 dnů kromě zákonného úroku z prodlení i sankce v celkové výši 2,9 % dlužné částky za každý den prodlení. Žalobce peněžní prostředky poskytl žalované s vědomím, že je žalovaná použije pro splacení svého dluhu vůči dodavateli elektřiny. Zároveň žalobce záměrně v písemné smlouvě sepsané s žalovanou označil tam uvedenou částku 7 865 Kč jako odměnu, nikoliv jako úrok, a to s cílem umožnit žalované nechat si částku zaplacenou dodavateli elektřiny proplatit od úřadu práce Písemnou výzvou, kterou žalovaná převzala dne 15. 5. 2024, ji žalobce vyzval k zaplacení částky 23 595 Kč nejpozději do 31. 5. 2024.

10. Podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. „neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“12. Podle § 588 o. z. „soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“13. Podle § 2991 odst. 1 zákona o. z., „kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2992 odst. 2 o. z. „bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“14. Podle § 2993 věty první o. z., „plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“15. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaná získala na úkor žalobce majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 15 730 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto byla povinna vrátit mu vše, co jí plnil, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. Co do částky 15 730 Kč proto soud žalobě vyhověl.

16. Žalovaná byla povinna plnit na výzvu žalobce ve lhůtě, kterou jí určil do 31. 5. 2024, v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaná dne 1. 6. 2024 dostala do prodlení podle § 1968 o. z., čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i v rozsahu úroku z prodlení, ale jen ve výši 14,75 % ročně z částky 15 730 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení.

17. Naopak smlouva o zápůjčce § 2390 o. z., kterou žalobce poskytl žalované peněžní prostředky a kterou se žalovaná zavázala tyto prostředky vrátit, zaplatit žalobci odměnu a v případě prodlení s vrácením mu zaplatit další sankční platby, byla absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., neboť se zjevně příčila dobrým mravům.

18. Důvodem zjevného rozporu smlouvy s dobrými mravy byla jednak výše odměny za poskytnutí peněžních prostředků, jež činila více než polovinu výše těchto poskytnutých peněžních prostředků, jednak nepřiměřená sankční ujednání pro případ včasného neplnění dluhu žalovanou. Ujednané sankce, ač v textu smlouvy nazvány různě, měly všechny stejnou povahu a důsledky, jimiž bylo další navyšování peněžitého dluhu žalované v průběhu času. Jednotlivé sankce se postupem času v návaznosti na délku prodlení sčítaly, až byly nakonec žalobcem uplatňovány všechny vedle sebe tak, že vedle zákonného úroku z prodlení činily dalších 2,9 % celkové výše poskytnutých peněžních prostředků a odměny za každý den prodlení, a to dokonce již od prvního dne následujícího po splatnosti první ujednané splátky. Žalobce sice v průběhu řízení částečným zpětvzetím žaloby omezil v tomto řízení výši uplatňovaných sankcí jen na celkové 2,4 % denně, i taková denní výše je však zcela zjevně nepřiměřená a ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Při sazbě 2,4 % z celkové žalobcem uplatňované částky 23 595 Kč by tyto sankce činily 566,28 Kč denně. Za pouhých 30 dnů by tak sankce činily již celkem 16 988,40 Kč, tedy více, než kolik činily všechny peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalované.

19. Sám žalobce již přímo v žalobě zdůvodnil výše popsané sankce skutečností, že žalovaná byla v době poskytnutí peněžních prostředků nezaměstnaná a nemajetná a že poskytnutou zápůjčku považoval za velice rizikovou až nevymahatelnou. Z těchto žalobcových tvrzení je tedy patrné, že si jednak byl již v době sjednávání sankcí vědom tíživých poměrů žalované, ale současně také, že právě s ohledem na tyto poměry daná sankční ujednání vyžadoval a v případě jejich absence by smlouvu s žalovanou neuzavřel a peněžní prostředky jí neposkytl. Ze skutečnosti, že žalobce do smlouvy s žalovanou namísto úroku jako obvyklé formy odměny za zapůjčení peněžních prostředků podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. nechal uvést pevnou částku označenou jako odměna, a to účelově, aby nezmařil žalované možnost čerpání sociální dávky, pak vyplývá, že si u smlouvy vymiňoval její úplatnost, bez níž by smlouvu rovněž neuzavřel a peněžní prostředky žalované neposkytl. Z popsaných důvodů je smlouva neplatná zcela, neboť nelze předpokládat, že by ji žalobce uzavřel, pokud by byly neplatné jen ujednání o odměně a sankčních platbách ve smyslu § 576 o. z.

20. S ohledem na neplatnost smlouvy soud zamítl žalobu co do částky 7 865 Kč, kterou měla žalovaná zaplatit žalobci podle neplatné smlouvy jen jako odměnu, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 1. 6. 2024 do zaplacení. Dále soud zamítl žalobu co do požadovaných sankcí podle neplatné smlouvy skládajících se ze smluvního úroku z prodlení ve výši 0,2 % z částky 25 595 Kč za každý započatý den prodlení od 26. 4. 2024 do zaplacení, co do poplatku z prodlení ve výši 2 % z částky 25 595 Kč za každý započatý den prodlení počínaje dnem 26. 4. 2024 do zaplacení a co do smluvního poplatku z prodlení ve výši 0,2 % za každý započatý den prodlení z částky 25 595 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení. Konečně soud zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 595 Kč od 26. 4. 2024 do 31. 5. 2024, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy jako celku se žalovaná dostala do prodlení se splacením peněžitého dluhu až dne 1. 6. 2024, když neplnila ve lhůtě určené žalobcem v jeho výzvě, jak vysvětleno výše.

21. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby byla smlouva platná, nárok žalobce na zaplacení sankcí a úroku z prodlení z celé částky 25 595 Kč, respektive 23 595 Kč již ode dne 26. 4. 2024 by nebyl důvodný, neboť od uvedeného dne žalovaná nepochybně nemohla být v prodlení s plněním celé takové částky, ale nanejvýš s plněním první ujednané splátky.

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva přiznal žalobci, jenž měl ve věci částečný úspěch ve větším rozsahu než žalovaný, a to proti žalované, jež měla ve věci větší částečný neúspěch. Žalobce měl ve věci úspěch na jistině co do celkové částky 15 730 Kč, neboť v tomto rozsahu na jistině soud žalobě vyhověl. Naopak žalovaná měla ve věci úspěch co do částky 7 865 Kč, protože co do této částky na jistině soud žalobu zamítl. Při celkové hodnotě předmětu řízení na jistině ve výši 23 595 Kč proto žalobce byl ve věci úspěšný na jistině v poměru přibližně 66,67 % (15 730 Kč : 23 595 Kč · 100 ≐ 66,67 %), zatímco žalovaná byla ve věci na jistině úspěšná v poměru přibližně 63,07 % (7 865 Kč : 23 595 Kč · 100 ≐ 33,33 %). Rozdíl mezi poměrem úspěchu žalobce a poměrem úspěchu žalované činí přibližně 33,34 % (66,67 % − 33,33 % = 33,34 %). Právě v poměru 33,34 % má proto žalobce vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení.

23. Náklady řízení žalobce potřebné k účelnému uplatňování práva v celkové výši 2 180 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 280 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů v řízení nezastoupeného žalobce, jenž výši svých hotových výdajů nedoložil, podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“) po 300 Kč za 3 úkony, a to za výzvu k plnění – předžalobní upomínku (č. l. 4) podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., za písemné podání nebo návrh ve věci samé – žalobu podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. a za účast na jednání před soudem dne 22. 1. 2025 (č. l. 15–16) podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 900 Kč.

24. Soud tak žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 727 Kč jako přibližně 33,34 % jejich celkové výše. Podle § 149 o. s. ř. a contrario je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám v řízení nezastoupeného žalobce.

25. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.