107 C 15/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , obec zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 102 459,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 89 036 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky -) 2 574 Kč od [datum] do zaplacení, -) 7 499 Kč od [datum] do zaplacení, -) 7 499 Kč od [datum] do zaplacení, -) 7 499 Kč od [datum] do zaplacení, -) 7 499 Kč od [datum] do zaplacení, -) 7 499 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku, tj. ohledně částky 13 423,66 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 45 521,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal původně zaplacení částky 129 446,29 Kč spolu s příslušenstvím, tyto částky byly postupně omezovány při dohledání dílčích plateb tak, jak na ně žalovaná upozorňovala, zároveň byla dopočítávána smluvní pokuta jako součást předmětu řízení, takže poté, co byly připuštěny tyto změny usnesením soudu, zůstal předmětem řízení požadavek žalobce na zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku, která se skládá ze součtu tvrzeného dlužného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním za období září až prosinec roku 2019 a leden až červen roku 2020 a dále se skládá z tvrzené dlužné smluvní pokuty dopočtené ke dni [datum] v celkové výši 32 394,66 Kč. Původní žalobu i následně upravená podání obsahující změny těchto propočtů odůvodnil žalobce tím, že na základě smlouvy o [anonymizována tři slova] číslo [spisová značka] [číslo] ze dne 15. 6. 2017 (dále Smlouva) byly žalované pronajaty nebytové prostory nacházející se v objektu [číslo] areálu [anonymizována dvě slova] – prodejní místo se zázemím – pult [číslo] o celkové výměře [výměra] na adrese [adresa]. Dle č. IV. odst. 1 Smlouvy bylo nájemné sjednáno na částku ve výši 6 259 Kč měsíčně. V ustanovení č.l. IV. odst. 2 Smlouvy je dále uvedeno, že v nájemném nejsou zahrnuty úplaty za služby poskytované spolu s užíváním nebytového prostoru (dále NP). [ulice] nájemné bylo dle čl. IV. odst. 3 Smlouvy splatné vždy k 5. dni příslušného kalendářního měsíce, za nějž je nájemné hrazeno. V čl. IV. odst. 4 Smlouvy se smluvní strany dohodly, že výše nájemného bude každoročně, počínaje rokem 2018, upravena vždy o částku odpovídající míře valorizace nájemních smluv v daném roce stanovené usnesením [anonymizována dvě slova], maximálně však odpovídající míře inflace oficiálně vyhlášené ČSÚ za uplynulý kalendářní rok. Dle čl. V. odst. 1 Smlouvy byla pak žalovaná povinna hradit náklady na služby spojené s užíváním NP, a to zálohovou částkou uvedenou ve výpočtovém listě. Výpočtovým listem, platným od května 2018, bylo měsíční nájemné stanoveno na částku ve výši 6 415 Kč a zálohy na služby na částku ve výši 950 Kč. Výpočtovým listem, platným od dubna 2019, bylo měsíční nájemné stanoveno na částku ve výši 6 549 Kč a zálohy na služby na částku ve výši 950 Kč. Neplnění povinností platit nájemné řádně a včas je dle článku VIII. odst. 1 písm. a) Smlouvy sankcionováno smluvní pokutou ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalovaná byla dle Smlouvy povinna platit řádně a včas sjednané nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním NP. Tato povinnost však nebyla žalovanou dodržena. Žalovaná neuhradila řádně a včas nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním NP za období července až prosince roku 2018 a ledna až června roku 2020. Za toto období žalobce eviduje za žalovanou dlužnou částku ve výši 89 184 Kč. Žalobce v souladu s ustanovením článku VIII. odst. 1 písm. a) Smlouvy rovněž po žalované požaduje zaplacení smluvní pokuty, která ke dni podání žaloby, tj. ke dni [datum] činí celkem 40 262,29 Kč (žalobce nepožaduje smluvní pokutu za období od března do června roku 2020, kdy za toto období žalobce z důvodu pandemie Covid – 19 rozhodl o nevymáhání sankcí vůči nájemcům nebytových prostor). Jak výše uvedeno, předmět žaloby byl modifikován následnými podáními žalobce, ať již částečným zastavením řízení, nebo připuštěním změny žaloby ve smyslu rozšíření požadavku na zaplacení smluvní pokuty za další období, ke dni rozhodnutí zůstala předmětem řízení částka 102 459,66 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částek, které jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz spolu s usnesením o výzvě k vyjádření ve smyslu ustanovení § 114b odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.). Žalovaná podala ve věci včasný odpor a spolu s podáním odporu se též vyjádřila ve věci samé. Především rozporovala nárok žalobce na zaplacení dlužných záloh na služby za uplynulá období, když po uplynutí těchto období již není na místě platit zálohy, ale cenu fakticky využitých služeb na základě řádného vyúčtování. Žalobce by měl podle názoru žalované vyúčtovat a doložit skutečnou cenu služeb, přičemž po dobu, kdy žalovaná nemohla předmětné prodejní místo využívat, by pak taková cena měla být nulová. Žalovaná poukazovala na to, že v podstatné části roku 2020 až do konce nájmu v roce 2021 bylo její podnikání znemožněno či výrazně omezeno pandemií. Předmětné prodejní místo byla po začátku pandemie nucena opustit okamžitě po výzvě pronajímatele, čímž došlo i ke znehodnocení veškerého jejího zboží (pekárenské a cukrářské výrobky). Žalovaná na tyto okolnosti upozorňovala žalobce, ten to však nijak nezohlednil, a to ani při snaze žalované ukončit nájem dohodou. Nakonec žalovaná byla nucena nájem v únoru 2021 vypovědět a nájem tak trval do konce května 2021.

3. Žalobce reagoval na další z námitek žalované, a to sice na tvrzení, že ta již uhradila některé tvrzené dlužné platby, a dodal, že žalovaná za celou dobu trvání nájemního vztahu uhradila pouze 3 platby, které měly uvedeno číslo faktury. Veškeré ostatní platby byly bez označeného období, kdy je u nich uvedeno pouze číslo prostoru. Platby, u kterých bylo uvedeno číslo faktury, jsou tak nově započteny na předmětné období s tím, že ostatní platby byly započteny na úhradu dluhu od nejstaršího období. Žalobce potvrzuje předchozí komunikaci se žalovanou, ve které sama žalovaná připouští, že nájemné za užívání NP bylo z její strany hrazeno nepravidelně, s tím, že však nemůže obstát tvrzení žalované, že tato skutečnost byla způsobena pandemií Covid – 19, když žalovaná hradila nájemné a zálohy na služby opožděně již od samotného počátku užívání předmětu Smlouvy. [příjmení] uplatňovaná žalobou se pak vztahuje k období již od srpna roku 2019, kdy o nějaké pandemii nemůže být vůbec řeč, a jak již bylo uvedeno výše a jak rovněž vyplývá z evidence předpisů a plateb předložené žalobcem, je zřejmé, že žalovaná hradila od počátku nájemního vztahu platby se značným zpožděním, tudíž argumentace současnou pandemií se žalobci jeví jako ryze účelová. Žalovaná dále namítá, že si není vědoma, že by podepisovala text smlouvy se smluvní pokutou. Tuto námitku považuje žalobce za zcela irelevantní, kdy ujednání o smluvní pokutě je součástí Smlouvy, kterou žalovaná podepsala, tudíž si tohoto ustanovení musela být velmi dobře vědoma a je povinna požadovanou smluvní pokutu žalobci uhradit. K návrhu žalované na snížení smluvní pokuty žalobce uvádí, že tento nepovažuje za důvodný, neboť sjednaná smluvní pokuta je zcela přiměřená a v souladu s dobrými mravy. Žalobce navíc smluvní pokutu vůbec nepožaduje za období od března roku 2020, kdy započala pandemie, tudíž ani argumentace žalované touto skutečností není na místě a pro snížení smluvní pokuty zde není jediný důvod. Naopak žalobce by mohl smluvní pokutu vymáhat i za předchozí období, kdy byly úhrady provedeny opožděně. Žalobce se dále ohrazuje proti tvrzení žalované, že žalobce neučinil vůči nájemcům v době pandemie žádný vstřícný krok ve smyslu snížení nájemného, kdy toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Naopak žalobce nájemcům, kteří splnili předem stanovené podmínky a podali si žádost na slevu na nájemném, tuto slevu poskytl (viz např. usnesení Rady hl. m. [obec] [číslo] ze dne [datum], na základě kterého pak byly s nájemci uzavírány dodatky k nájemním smlouvám, jejichž obsahem byla právě sleva z nájmu). Konečně co se týče požadavku na faktické vyúčtování služeb, tomu podle žalobce bohužel nelze vyhovět, neboť v [anonymizováno] [číslo] areálu [anonymizována dvě slova], kde je umístěn i prostor užívaný žalovanou, nejsou měřící zařízení, takže nelze odečíst skutečnou spotřebu, všichni uživatelé platí paušální částku a každý rok se zálohy rovnají spotřebě.

4. Na doplňující podání žalobce reagovala žalovaná předložením dokladů o třech platbách, o nichž současně tvrdila, že ve zprávě pro příjemce bylo vždy uvedeno konkrétní číslo faktury, žalobkyně k tomu však namítla, že by v takovém případě fakturu řádně přiřadila, ale patrně byla informace o čísle faktury uvedena pouze ve zprávě pro majitele účtu, nikoli pro příjemce. Žalovaná své tvrzení ohledně řádného označení čísel faktur pak už nijak nedoložila. Vedle námitky ke způsobu započtení došlých tří plateb poukázala žalovaná na ujednání, že část úhrad měla být placena jako záloha na služby, ale zálohy nebyly nijak vyúčtovány, a k tvrzení žalobkyně, že zálohy se rovnají spotřebě, nebyl ze strany žalobkyně navržen žádný důkaz.

5. K důkazu soud provedl především listiny. Šlo o [anonymizováno] o [anonymizována tři slova], která je identifikována číslem a datem uzavření tak, jak je popsáno v žalobě, přílohu [číslo] k této smlouvě tvoří výčet práv a povinností správce ve vztahu k nájemci, kde je mj. výslovně stanoveno, že správce je zejména oprávněn a povinen stanovovat výši záloh na úhradu za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním předmětu nájmu, provádět jejich vyúčtování, vybírat a vymáhat příslušné částky včetně poplatků z prodlení a smluvních pokut, a to i soudně. V návaznosti na obsah nájemní smlouvy, která je doplněna i přílohou [číslo] – situačním plánem půdorysu přízemí v hale [číslo] je dále připojen výpočtový list platný od měsíce 05/ 2018 a poté od 04/ 2019. Jde o právě ty výpočtové listy, které se týkají žalované, je z nich patrno, že nájemné bylo stanovováno tak, jak uvádí žalobce v žalobě, a že záloha na služby byla stanovena celkovou částkou 950 Kč, přičemž za elektřinu to bylo 700 Kč a za teplo 250 Kč měsíčně.

6. Přehledem předpisů a plateb pro žalovanou za roky 2018 a 2019 dokládal žalobce, že počínaje červencem 2018 eviduje nulové platby nájemného a služeb, totéž za roky 2020 a 2021, bylo by důkazním břemenem žalované prokázat, že za tato období dlužné částky zaplatila.

7. Žalobce dále předložil k důkazu usnesení [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum] ke zmírnění ekonomických důsledků šíření nemoci Covid-19 pro nájemce nebytových prostor, přičemž v bodě III. tohoto usnesení [jméno] schválila poskytování slev na nájemném v souladu s připravovaným vládním programem s tím, že by to mělo být řešeno formou dodatku ke stávající nájemní smlouvě, ovšem při splnění podmínek uvedených právě v tomto usnesení. Tyto podmínky tvoří přílohu k usnesení [anonymizováno] [územní celek] a kromě těch objektivních, působících nemožnost využívat předmět nájmu k podnikání právě s odkazem na pandemii Covid-19, je zde zdůrazněna podmínka, že k datu [datum] neměl nájemce vůči [anonymizována dvě slova] [obec] žádné neuhrazené splatné dluhy na nájemném či poplatcích za služby související s nájmem, případně že všechny takové dluhy uhradí před uzavřením onoho zmírňujícího dodatku k nájemní smlouvě. Další podmínkou je pak podání žádosti nájemcem o poskytnutí slevy a předložení čestného prohlášení nájemce o splnění těchto podmínek pro poskytnutí slevy z nájemného. Doplňujícím dokladem k možnosti ukončit smlouvu dříve byl text e-mailu, který dne [datum] zaslala zástupkyně správcovské firmy právě ve věci ukončení smlouvy se žalovanou na e-mailovou adresu žalované. Je zde vyjádřena vstřícnost k ukončení nájmu dohodou, ale je třeba toto ukončení schválit. K tomu, že by k ukončení smlouvy došlo dříve než na konci měsíce května 2021, nebylo nic tvrzeno ani dokazováno, v podstatě se účastníci shodli na tomto datu, resp. je nerozporovali.

8. Na dílčí výsledky dokazování reagovali oba účastníci řízení doplňujícím podáním, kdy žalobce potvrzuje předchozí komunikaci se žalovanou, ve které sama žalovaná připouští, že nájemné za užívání NP bylo z její strany hrazeno nepravidelně, tudíž nemůže obstát tvrzení žalované, že tato skutečnost byla způsobena pandemií Covid-19, když žalovaná hradila nájemné a zálohy na služby opožděně již od samotného uzavření Smlouvy. Žalobce nájemcům, kteří splnili předem stanovené podmínky a podali si žádost o slevu na nájemném, tuto slevu poskytl (viz např. usnesení [anonymizována dvě slova] [obec] [číslo] ze dne [anonymizována dvě slova] [rok], na základě kterého pak byly s nájemci uzavírány dodatky k nájemním smlouvám, jejichž obsahem byla právě sleva z nájmu). Žalovaná dle sdělení žalobce žádnou žádost k rukám žalobce nepodala, proto jí ani nemohla být dána sleva z nájemného. K požadavku na faktické vyúčtování služeb žalobce uvádí, že žalovaná ani při předání prostor, ani po zaslání faktur nikdy nezpochybňovala výši paušálních částek za služby. Žalovaná navrhla k důkazu své účetní závěrky za roky 2018, 2019 a 2020 a také doklady o likvidaci zboží s tím, že v letech 2018 a 2019 vykazovala zisk, kdežto k roku 2020 byl její výsledek záporný a vykázala mínus 322 000 Kč, přičemž poukázala i na to, že v lednu a únoru, tedy před uzavřením tržnice v roce 2020, měla žalovaná obrat v částkách 67 200 Kč a 112 400 Kč. Další doplněná tvrzení polemizují se závěrem žalobce, že dříve zaplacené platby nájemného nebyly řádně označeny, dovozuje z toho, že měly být započteny na platby za rok 2019 či 2020, nikoli na nejstarší dlužné částky tak, jak to učinil žalobce. Dále žalovaná zdůraznila opakovaně, že pokládá za nesmyslné účtovat zálohy za služby i za dobu, kdy byla tržnice nesporně uzavřena.

9. Při následném jednání soud odkazem na ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. soud vyzval stranu žalující k doplnění tvrzení o tom, kde je sjednán termín, do kdy má být zpracováno vyúčtování služeb souvisejících s nájmem včetně dodávky energií, na které odkazuje smlouva v článku V/3, kde žádný termín stanoven není. Jsou-li tyto termíny stanoveny v tzv. pravidlech zmiňovaných v tomtéž ujednání, pak je zapotřebí vyjít z těchto pravidel, ale současně je žalobce povinen tato doplněná tvrzení prokázat. Pokud termín vyúčtování není stanoven nikde, pak by se uplatnilo obecné pravidlo § 1958 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o.z“) o plnění na výzvu a bez zbytečného odkladu. K takové výzvě by byla povinna žalovaná, a pokud ji neučinila, nemůže se dovolávat nároku z vyúčtování, ale šlo by stále o povinnost platit včas zálohy dle smlouvy.

10. K této výzvě soudu předložila žalovaná dopis svého právního zástupce datovaný [datum] včetně doručenky do datové schránky příjemce, jímž byl právní zástupce žalobce, z tohoto dopisu je zřejmé jednak, že účastníci vedli korespondenci ohledně dřívějších snah ukončit nájem dříve než na konci května 2021, dále se poukazuje na dřívější tvrzení ohledně započtení zaslaných plateb, ale zejména je zde v posledním odstavci vyjádřen požadavek na vyúčtování ceny fakticky využitých služeb v souvislosti s tím, že se deklaruje, že při uplynutí příslušného období již není na místě platit zálohy. Vzhledem k tomu, že z doručenky je patrno doručení této výzvy přímo [datum], je tímto prokázáno, že žalovaná vyzvala žalobce k vyúčtování služeb za uplynulá období, čímž nutně musí být myšlena podstatná část roku 2020 a období od ledna do května 2021, neboť tato období se zmiňují v předchozí části oné výzvy.

11. K důkazu byly také provedeny výpisy z účtu, ze kterých jsou sice patrny odchozí částky z účtu jednatele žalované společnosti a v rubrice zpráva je uváděno vždy nějaké číslo, ale není z nich patrno, že jde o zprávu pro příjemce. Obvyklé v případě výpisů z účtu bývá uvedení zprávy pro odesilatele a má-li jít o zprávu pro příjemce, bývá to tak výslovně označeno. To podpořily i listiny předložené žalobcem, kde byl obsažen výpis z účtu žalobce a k tomu přehled předpisů a plateb, v návaznosti na to ještě výpisy z účtu, kde jsou zachyceny došlé platby s identifikací odesilatele, jakožto společníka a jednatele žalované a výpis o jedné příchozí úhradě ze dne [datum], přičemž obě strany byly s tímto svazkem listin seznámeny a vůči jejich obsahu nic nenamítaly.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k těmto závěrům o skutkovém stavu: Žalobce jakožto pronajímatel a žalovaná společnost jako nájemce uzavřeli smlouvu o nájmu nebytových prostor v areálu [anonymizována tři slova] jako pronajímatel se řídilo pravidly schválenými [jméno] [územní celek], v té souvislosti bylo stanovováno nájemné ve výši, která se dohodnutým způsobem proměňovala, ale zálohy za služby byly účtovány stále stejnou částkou 700 Kč + 250 Kč měsíčně. V tomto zjištění není mezi účastníky sporu, sporná mezi účastníky není ani doba trvání nájmu, který skončil na konci května 2021 a rozporováno není ani to, že od počátku února 2020 pronajímatel nepožadoval smluvní pokutu, která jinak byla ve smlouvě rovněž sjednána jako sankce, resp. utvrzení povinnosti nájemce, jak je stanoveno v článku VIII. bod 1. písm. a) Smlouvy. Vzhledem k tomu, že Smlouva byla uzavřena písemně a řádně podepsána, neobstojí nijak tvrzení žalované, že si ujednání o smluvní pokutě není vědoma. Současně je zněním smlouvy prokázáno, že pronajímatel měl povinnost prostřednictvím správce provádět vyúčtování záloh na úhradu za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním předmětu nájmu. Z přílohy [číslo] k nájemní smlouvě není patrno žádné ujednání ohledně termínu, do kdy se tak mělo vždy stát, soud tedy vzal za prokázané, že povinnost vyúčtovat zálohy za služby spojené s nájmem vznikla v souvislosti s výzvou žalované k takovému vyúčtování. Jak je prokazováno výzvou z [datum], ona výzva byla datována [datum] ve vztahu k minulým obdobím, tedy svou povinnost vyúčtovat předchozí zálohy měl správce v nejbližší následující den, tedy [datum], aby žalovaná mohla vyhovět a plnit na základě tohoto vyúčtování opět nejdříve [datum]. V tomto soud nemá co vytknout námitce žalované, která odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: 25Cdo 1977/2015, byť se týká bytů a tzv. poplatku z prodlení, jde však o vyjádření onoho principu, že po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, se už nemůže pronajímatel domáhat záloh, ale může se domáhat do té doby vzniklého nároku na poplatek z prodlení (v souvislostech zdejšího řízení tedy na smluvní pokutu).

13. Nájem je upraven v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o.z“) v ustanoveních § [číslo] a následujících, v kontextu předmětného řízení je třeba vyjít především z ustanovení § 2217 a § 2218 o.z. o nájemném, kdy podle § [číslo] odst. 1 se nájemné platí v ujednané výši a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek a podle § 2218 o.z. se nájemné platí měsíčně pozadu.

14. Obecná zákonná ustanovení o nájmu jsou zpřesněna zvláštními ustanovení o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, jak jsou uvedena v § 2302 až § 2306 o.z., přičemž přímo ustanovení § 2302 odst. 1 o.z. přímo odkazuje na obecná ustanovení o nájmu, není-li v těchto speciálních ustanoveních stanoveno jinak.

15. Mezi účastníky nebylo sporu ohledně doby trvání nájmu ani ohledně základních smluvních ujednání stran výše požadovaných plateb, ale bylo mezi nimi sporné, zda vůbec žalované vznikla povinnost platit zálohy za služby, když požadovaná doba již uplynula a mělo být provedeno řádné vyúčtování, a dále když vůbec nebylo možno tyto služby čerpat v době uzavření tržnice z důvodů protiepidemických opatření.

16. Je třeba vidět, že nájemné představuje částku, která platí v ujednané výši po celou dobu trvání nájemního vztahu. Jedinou námitkou žalované ohledně plateb základního nájemného bylo tvrzení, že za požadované měsíce již bylo nájemné uhrazeno, ovšem žalovaná nijak neprokázala své tvrzení, že řádně tyto platby přiřadila k jednotlivým fakturám. Bez toho je identifikace plateb prakticky nemožná už proto, že základní částky nájemného za řadu měsíců jdoucích po sobě byly vždy stejné. Proto je zcela legitimní, že žalobce jako pronajímatel přiřadil došlé platby k nejstarším dluhům (§ 1933 o.z.), jak také doložil svými výpisy z účtu. Současně dodatečně identifikoval tři platby, o které částečně dlužnou částku ponížil. Soud proto vzal za prokázané, že žalovaná jako nájemce skutečně dlužila a dosud nesplatila souhrnnou částku nájemného od září 2019 do června 2020 ve výši 70 065 Kč. Nárok žalobce vyplývá ze smlouvy a žalovaná neunesla své důkazní břemeno k prokázání toho, že dlužnou částku zaplatila.

17. V souladu se smlouvou byla žalovaná rovněž povinna hradit zálohy na elektrické energie a teplo v celkové měsíční částce 950 Kč, a protože byly splatné spolu s nájemným, je tento požadavek žalobce zahrnut rovněž v částce 70 065 Kč. Žalobce sice měl i ve smlouvě stanovenou povinnost řádně vyúčtovat zálohy, ale jak je rozvedeno výše, nebyl stanoven termín takového vyúčtování a pak by měla nastoupit povinnost ve smyslu ustanovení § 1958 o.z. o tom, že je možno požadovat plnění (povinnosti vyúčtovat zálohy) ihned a povinnost splnit dluh dle vyúčtování nastupuje bez zbytečného odkladu. Výše je rozebráno, proč za konkrétní datum výzvy lze pokládat datum [datum] a následně povinnost předložit vyúčtování o den později a v následující den posléze plnit už nikoli na základě stanovené povinnosti platit zálohy, ale právě na základě vyúčtování.

18. S odkazem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ohledně možnosti vyžadovat sankci v souvislosti s neplacením záloh jen do té doby, dokud nemělo být předloženo vyúčtování, využil soud obdobného přístupu k požadavku na zaplacení smluvní pokuty. Pokud byla tato smluvní pokuta vyčíslena v návaznosti na splatnost faktur nájemného včetně záloh na služby tak, že je požadována za období do [datum], pak je takový propočet na místě. Žalobce předložil propočet ze systému ASPI, který byl soudem přepočítán pro jednotlivá období právě až do onoho data [datum], nikoli až do zaplacení, a ve výsledku tak mohla být k částkám dlužného nájemného včetně splatných záloh, tedy k částce 70 065 Kč připočtena smluvní pokuta toliko ve výši 18 971 Kč Tomu odpovídá výrok I. včetně příslušenství, tedy úroku z prodlení (§ 1970 o.z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb.), neboť žalovaná neprokázala, že by tyto částky v daných lhůtách splatnosti zaplatila. Pokud jde o tvrzení dovolávající se zdánlivě logiky při nulové spotřebě elektřiny a tepla v době nevyužívání pronajatého prodejního místa, pak je třeba vidět, že zálohy představují nejen naměřenou spotřebu, ale též pravidelné platby obchodníkům dodávajícím elektřinu do odběrných míst, totéž se týká tepla, které musí být dodáváno alespoň v minimální míře do místa odběru, a žalobce jako pronajímatel má v souladu se smlouvou právo na náhradu takových nákladů. Vzhledem k tomu, že žalobce doložil, že žalovaná dlužila na nájemném za předchozí období vyšší částky a nesplnila tudíž kritéria přijatá [jméno] [územní celek] pro možnou slevu z nájemného, nemůže se žalovaná dost dobře dovolávat ani možné moderace smluvní pokuty, byť jí z podnikání vznikla ztráta za období covidových omezení (dokazování účetními závěrkami žalované je v tomto smyslu bez významu a soud je proto k důkazu neprováděl). Naproti tomu neobstojí tvrzení žalobce, že údajně byla faktická spotřeba elektřiny a tepla v daném místě mnohem vyšší, než jsou stanovené zálohy. Nebyl by totiž vůbec důvod, proč si nedohodnout zálohy vyšší, pokud by tomu tak skutečně bylo, dále není takové tvrzení vůbec ničím podloženo. Argumentuje-li žalobce, že v daném místě je pouze jediný elektroměr a zálohy se rozpočítávaly podle počtu nájemců v té celé hale, pak zde nebyl jediný důvod, proč toto smluvně neupravit, přičemž smlouvu jako základ právního vztahu mezi účastníky předkládal žalobce a sám sobě tam stanovil povinnost zpracovat vyúčtování. Zůstává však skutečností, že vyúčtování zpracováno nebylo, a žalovaná prokázala, že o vyúčtování požádala až zmíněným dopisem z [datum], proto do té doby má povinnost zálohy hradit. Žalovaná mohla využít podpory státu, která měla zmírňovat dopady pandemie na podnikající osoby, musela by však vyvinout minimálně to úsilí, že by dala do pořádku alespoň část svých dluhů za minulá období, a mohla tak získat potvrzení od pronajímatele, že splňuje podmínky pro příjem takové státní pomoci. Dále by žalovaná měla o snížení nájemného žádat pronajímatele a opět k tomu splnit nějaké podmínky, které se konkrétně uvádějí v usnesení [anonymizováno] [územní celek], a mohla dosáhnout snížení celkových nákladů. V tomto směru nevyvinula žalovaná vůbec žádnou iniciativu a soud tak neshledává naplněnou možnost moderovat smluvní pokutu ve smyslu ustanovení § 2051 o.z. Chybí zde i základní podmínka pro moderaci, totiž že by šlo o smluvní pokutu nepřiměřeně vysokou, kdy nárůst této částky je dán toliko dobou prodlení, nikoli snad neúměrným základem propočtu (takovéto hodnocení výše smluvní pokuty je již judikatorně ustáleno). Ze všech výše uvedených důvodů bylo výrokem I. rozhodnuto tak, jak se v něm uvádí.

19. V návaznosti na závěry vztažené k výroku I. soud co do zbytku žalobu zamítl, jde o rozdíl mezi částkou smluvní pokuty požadovanou žalobcem a částkou propočtenou na základě shora uvedeného časového vymezení (do [datum]).

20. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci samé ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Ve věci byl úspěšnější žalobce, a to v rozsahu 86,9%, z čehož vyplývá neúspěch v rozsahu 13,1 % odpovídající úspěchu žalované. Poměr úspěchu a neúspěchu se vzájemně odečítá, vyplývá z toho, že ve věci úspěšnější žalobce má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 73,8 %. Celkové náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem (po zohlednění částečně vráceného poplatku při dílčím zpětvzetí žaloby před prvním jednáním ve věci), tedy ve výši 6 290 Kč a dále je třeba vyjít z advokátního tarifu – vyhlášky č. 177/1996 Sb. a tarifní hodnoty podle předmětu řízení tak, jak byl postupně omezován. Tarifní hodnota je tedy počítána z částky 105 813,25 Kč (6 úkonů – převzetí, příprava, žaloba, vyjádření žalobce k odporu žalované, jednání u soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum] – 32 040 Kč) a dále tarifní hodnota z částky 102 459,66 Kč (2 úkony – jednání dne [datum] a závěrečný návrh ze dne [datum] – 10 440 Kč). Dále si žalobce účtuje paušální náhradu hotových výdajů 8x 300 Kč, tj. 2 400 Kč. Cestovné 4x 30 Kč, tj. 120 Kč. Náhrada za promeškaný čas 2x jednání, cesta metrem a autobusem ze sídla advokátní kanceláře k Okresnímu soudu v Kladně 2x a zpět, jsou 4 započaté půlhodiny x 2 jednání, tj. 8 půlhodin = 800 Kč. Taktéž žalobce účtuje DPH ve výši 9 592,80 Kč. Žalobce by tak měl právo na náhradu nákladů řízení při plném úspěchu ve výši 61 682,80 Kč. Vzhledem k tomu, že úspěch a neúspěch ve věci byly zohledněny, jak výše uvedeno, činí náhrada nákladů řízení toliko 73,8 % z této částky, tedy částku uvedenou ve výroku III. tohoto rozsudku. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit tyto náklady žalobci do rukou jeho právního zástupce.