107 C 16/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného fakticky na adrese pro doručování: adresa žalovaného o zaplacení částky 35 030,18 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 35 030,18 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (jistiny s úrokem ve výši 64,6 % ročně do maximální výše 84 326 Kč, úrokem z prodlení a smluvní pokuty). Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] to za použití prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s dojednaným úrokem za poskytnutí úvěru (úroková sazba 64,6 % ročně) ve 48 měsíčních splátkách po 1 464 Kč splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2022. Dle žaloby si žalobkyně schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřila, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a z prohlášení dlužníka. Osoba žalovaného byla také prověřena v nebankovním registru klientských informací, bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání atp. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou některých splátek, úvěr byl automaticky zesplatněn k datu [datum]. Dle tvrzení uvedeného v žalobě žalovaný ke dni zesplatnění celého úvěru nic neuhradil. Podle žaloby před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení, které měly přirůst k původní jistině. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném jednak zaplacení dlužné nové jistiny 29 018,08 Kč, která sestává ze zbývající původní dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 018,08 Kč, příslušenství nové jistiny, dále smluvní pokutu ve výši 4 614,18 Kč, úrok 64,6% p.a. z dlužné jistiny úvěru 25 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 035,12 Kč, následně od [datum] do zaplacení žádá úrok z částky 25 000 Kč ve výši 64,6% ročně s tím, že tento úrok požaduje maximálně do částky 84 326 Kč, a úrok (patrně z prodlení) ve výši 11,75% p.a. z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně ještě uvedla, že žalovaného o zaplacení všech těchto částek upomenula – zaslala mu předžalobní výzvu, avšak žalovaný dluh neuhradil.

2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o úvěru, oznámení žalobkyně o schválení úvěru, dodejku k oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, výpisy z registrů, kartu klienta, výzvu k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvu včetně podacího archu.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému účastníky předvolal. K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně, k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá, a odkázal na listiny založené do spisu.

4. Žalovaný se také dostavil a potvrdil, že částka 25 000 Kč mu byla skutečně vyplacena na jeho účet, v průběhu řízení ji také splatil včetně částek označených v žalobě jako předmět řízení, tedy 35 030 Kč, stalo se tak téměř tři týdny před prvním jednáním. Soud vyzval žalobkyni k prověření tohoto tvrzení, ta platbu následně potvrdila, žádné procesní úkony však neprovedla, naopak trvala na vyhovění žalobě v plném rozsahu, když podle jejího mínění s odkazem na kartu klienta dluží žalovaný ještě 9 571, 82 Kč. Soud tedy vzal za nesporné, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 35 030 Kč a žalobkyně mu úvěr poskytla převodem částky 25 000 Kč na účet, což bylo potvrzeno přímo žalovaným, byť je to v rozporu se zprávou banky žalovaného ze dne [datum] o neexistenci účtu, kterou soud ve světle souhrnu ostatních listin i prohlášení žalovaného vyhodnotil jako mylnou.

5. Soud provedl při jednání dokazování všemi do spisu založenými listinami, ze kterých vzal za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalovanému dne [datum] částku 25 000 Kč na č. účtu [bankovní účet], dle smlouvy se žalovaný zavázal částku 25 000 Kč vrátit včetně úroku ve výši 64,6 % ročně do 48 měsíců od poskytnutí úvěru, RPSN je 87,61% žalovaný měl splatit 70 272 Kč, splatil 35 030 Kč. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě (smluvních podmínkách) sjednáno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky denně.

6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále „o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

8. V řízení bylo dále zapotřebí pro úplnost prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především by měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalovaného a zachování písemné formy smlouvy. Soud rozhoduje podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku a k tomuto dni byla (již od [datum], jak žalovaný doložil) zaplacena nejen jistina, ale i další částka 10 030 Kč, tedy celkem 35 030 Kč.

9. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 1813 věta první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

11. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl jednoznačně k závěru, že smlouva o úvěru, na kterou je třeba pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou, byla sjednána zcela zjevně v neprospěch žalovaného, když smluvní úrok několikanásobně převyšoval běžný úrok požadovaný v době uzavírání smlouvy bankami, nemluvě o sankčních ujednáních, když výše jednotlivých smluvních pokut je taková, že při byť jen několikadenním se opoždění s pravidelnou splátkou, by se mohla tato v řádu několika měsíců vyšplhat až na několikanásobek samotné dlužné částky, což jistě spravedlivé není. Co se týče schopnosti žalovaného poskytnutou částku splácet, neprováděl soud další důkazy k vysvětlení toho, jak žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala věrohodnost údajů uváděných zájemcem o úvěr, když už ze žalobních tvrzení bylo zřejmé, že nebyla dodržena písemná forma smlouvy, jak vyžaduje §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný ani z části. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalovanému v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhradu za inkasní řízení a poplatek za náklady vymáhání, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 25 000 Kč. Ta ke dni rozhodnutí plně vrácena byla, proto nemá žalobkyně nárok na zaplacení jakýchkoli dalších plateb. Pokud žalovaný„ přeplatil“ dluh o 10 030 Kč, tedy o 41,2% jistiny, jde nepochybně o úplné splacení dluhu včetně zápůjční úrokové sazby, kterou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy, a zákonného úroku z prodlení dle vl. nař. [číslo] Sb. V řízení bylo dále zapotřebí prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalovaného, současně však bylo možno vyjít z ust. § 110 zákona o spotřebitelském úvěru o důsledcích nedostatku písemné formy smlouvy. Tomuto hledisku dal soud přednost pro jeho jednoznačnost, kdy z pohledu ekonomiky řízení je při stejném závěru o výši platební povinnosti žalovaného vhodné volit postup do jisté míry bránící teoretickým polemikám o ne/platnosti smlouvy a o míře potřebné pro posouzení úvěruschopnosti. Výrokem I. proto soud žalobu zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku II. rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. – obč. soudní řád („o.s.ř.“) na základě úplného úspěchu žalovaného ve věci samé, když ten současně žádnou náhradu nákladů nepožadoval. Ačkoli se obecně příslušenství pohledávky při stanovení úspěchu či neúspěchu ve věci nezohledňuje, nemohl soud z tohoto pravidla vyjít, když i u rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba vycházet z celkového kontextu věci. Předmětem řízení byla jistina úvěru (neúspěch žalobkyně pro splnění, byť až po podání žaloby) a smluvní pokuta či tzv. úrok do výše 84 326 Kč (neúspěch), kdy podstatnou součástí nároku byl úrok z úvěru požadovaný v několikanásobné výši oproti obvyklým úrokům bank. Nejedná se o obvyklé příslušenství pohledávky, jako jsou zákonné úroky z prodlení nebo běžné úroky. Naopak v tomto řízení se jedná o jednu z nejspornějších částí řízení. Soud tak má za to, že neúspěch v této části řízení musí být zohledněn i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Nepřichází v úvahu ani rozhodnutí o nákladech řízení ve smyslu ust. §146 odst. 2, věta druhá o.s.ř., když po prokazatelném plnění žalovaného nebyla žaloba vzata zpět ani z části. Není zde tedy žádný podíl procesního úspěchu žalobkyně, úspěšný žalovaný náhradu nákladů nepožadoval, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.