107 C 2/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované , obec zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , PSČ o zaplacení částky 40 930,67 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 40 930,67 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 930,67 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 28 898,15 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalované.

1. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky s tím, že poskytl žalované služby v podobě servisu vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka], provedené práce v žalobě popsal příkladmo (výměna sání, těsnění, váhy vzduchu, snímače, [příjmení] ventil, doplnění kapalin). Za tyto služby včetně práce vystavil žalované fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku 40 930,67 Kč s datem splatnosti [datum]. Přes opakované výzvy k zaplacení žalovaná žádnou částku nezaplatila, žalobce proto požaduje též zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná včasný odpor, který následně odůvodnila vyjádřením ve věci. Především uvedla, že nárok zcela neuznává a popírá též tvrzení, že žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu. Žalovaná reagovala vysvětlením situace ze svého pohledu, tento pohled také popsala do věcného vyjádření. Celou genezi popsala tak, že na jaře 2021 si objednala u žalobce generální opravu motoru na předmětném vozidle [anonymizována dvě slova], kdy nabídka ze strany žalované směrem k žalobci zněla, že žalovaná koupí nový motor a žalobce zajistí jeho výměnu. Žalobce reagoval tím, že je nesmyslné kupovat nový motor, který bude zbytečně drahý, když stačí opravit ten stávající, přičemž oprava bude stát 50 – 60 000 Kč. S tím žalovaná souhlasila, zaplatila zálohu na opravu vozidla 30 000 Kč dle faktury [číslo] ze dne [datum] a po dokončení opravy vystavila žalobci žalované fakturu [číslo] na doplatek 43 054,22 Kč (včetně DPH). Žalovaná rovněž doplatek podle posledně jmenované faktury zaplatila, ačkoliv již tehdy činila částka za opravu motoru celkem 73 054,22 Kč oproti slíbenému maximu 60 000 Kč. Druhý den po opravě se rozsvítila kontrolka signalizující závadu na motoru, auto muselo být odtaženo zpět do servisu žalobce, zde bylo opět opraveno, ale tentokrát stála oprava 24 492,82 Kč dle faktury [číslo] ze dne [datum], což žalovaná opět bez výhrad uhradila. Během dalších tří měsíců provozu vozidla musela žalovaná uhradit 2x čištění DPF filtru (14 000 Kč) a 3x odtahovou službu. Přesto po uvedených opravách vozidlo nejezdilo a žalovaná se dožadovala konečně výměny celého motoru, žalobce motor opět nevyměnil a provedl pouze svévolnou opravu motoru. Právě na základě této poslední nedohodnuté opravy vystavil žalobce žalované onu spornou fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku, která je předmětem tohoto řízení. Žalovaná shrnula, že požadovala výměnu motoru za nový, nikoli jeho další opravu, třetí den po poslední opravě přestalo auto znovu jezdit a motor je poškozen již neopravitelně. Žalovaná neobdržela od žalobce žádnou nabídku na opravu vozidla, žádný cenový rozpočet a především následnou opětovnou opravu vozidla nijak neodsouhlasila. Oprava v tomto případě již postrádala již jakýkoli smysl, žalovaná požadovala výměnu motoru, nikoli svévolnou opravu, a má za to, že je to naopak žalovaná, které vznikla škoda v podobě dříve neúčelně vynaložených nákladů na opravu vozidla, která zjevně nebyla provedena v náležité kvalitě a jakosti. Proto žalovaná navrhla žalobu zcela zamítnout.

3. Z textu předžalobní výzvy ze dne [datum] i z reakce žalované na tuto výzvu ze dne [datum] je zřejmé, že obě strany si vzájemně sdělily svá stanoviska, která jsou vyjádřena výše. Při prvním jednání tak soud především vyzval k doplnění tvrzení ve smyslu ustanovení § 118a zák. č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jak stranu žalující, tak stranu žalovanou, přičemž žalobce byl vyzván k doplnění tvrzení o tom, na jakých postupech při postupně provedených třech opravách se účastníci dohodli. Žalobce byl poučen, že je povinen tvrdit a následně prokazovat, zda byly uzavřeny tři na sobě nezávislé smlouvy a co bylo jejich předmětem, nebo zda šlo o opakovanou vadu, která byla reklamována, případně co si účastníci dohodli ohledně třetí opravy vozidla, která podle žalované měla spočívat ve výměně motoru, kdežto podle žalobce v opravě motoru. Žalobce byl také poučen, že primárně má důkazní břemeno on, neboť je povinen tvrdit a prokazovat zejména obsah té smlouvy, na jejímž základě se žalované částky domáhá, musí být tedy zřejmé, co tvrdí o způsobu uzavření smlouvy, o předmětu smlouvy a o dohodě ohledně ceny díla. Obdobně byla poučena a vyzvána k doplnění žalovaná, zejména jde o tvrzení, zda šlo o opravu jiné vady, nebo téže vady při opravě účtované a zaplacené v červenci 2021, a pokud by šlo o opravu téže vady, pak zda byla vada řádně a včas reklamována, a byla-li reklamována, proč byla částka zaplacena. Také žalovaná by měla dotvrdit, co bylo předmětem té poslední opravy (nezaplacené).

4. Soud měl snahu ve smyslu ust. § 99 o.s.ř. dovést účastníky ke smíru s poukazem na výši předmětu řízení a ekonomický efekt celého řízení, účastníci však ke smíru nedošli. Soud proto provedl dokazování podle důkazních návrhů účastníků a bral v úvahu i jejich doplněná tvrzení. Žalobce především tvrdil, že třetí oprava nemá se dvěma předchozími nic společného, že šlo o jiné vady, než byly opravovány dřív, připustil, že navrhl skutečně žalované výměnu celého motoru, ale s cenou přes 100 000 Kč, což dle tvrzení žalobce žalovaná odmítla. Pokud jde o upřesnění obsahu třetí smlouvy, tedy oné samostatné, o kterou žalobce opírá svůj nárok v tomto řízení, pak byl podle něj obsah smlouvy vymezen tak, že z nějakého důvodu vozidlo nejede a že je potřeba nejprve zjistit vadu motoru. Požadavek žalované zněl určitě na opravu daného technického problému, který ale v době převzetí vozidla k opravě ještě nebyl zcela zřejmý. Účastníci se proto nedohodli na ceně za dílo, ta byla zjištěna až v rámci provedení opravy a byla vyúčtována tou fakturou, která zakládá předmět tohoto řízení. Dále žalobce poukázal na to, že mezi první a třetí opravou vozidlo najelo minimálně 5 000 Kč a že žalovaná si vozidlo dosud nevyzvedla.

5. Ohledně existence předžalobní výzvy, kopie dokladů k vozidlu, existence předmětné faktury či zaplacení předchozích dvou faktur nebyl mezi účastníky spor, soud se tedy při dokazování zaměřil na fakturu [číslo] znějící na žalovanou částku a navazující na montážní list téhož čísla, kde jsou uvedeny jednotlivé díly a jejich cena, která je následně promítnuta do uvedené faktury. Z porovnání obou dokumentů vyplývá, že jak ve faktuře, tak v montážním listě je uveden počet tzv. motohodin (Mth) s hodnotou 638 476 k datu [datum]. Pokud jde o fakturu navazující na montážní list, pak v této faktuře se objevují nejen hodnoty jednotlivých dílů včetně práce v rozsahu 11 hodin po 500 Kč a diagnostiky za 500 Kč, vše ve vztahu k vozidlu [anonymizována dvě slova], ale jsou zde zahrnuty i částky za motorový olej pro [příjmení] [jméno], stěrače a motorový olej pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] a spotřební materiál v hodnotě 300 Kč, patrně ve vztahu rovněž k vozidlu [anonymizována dvě slova], na což lze usoudit toliko ze zařazení této položky u předmětného vozidla. Celková částka požadovaná v tomto řízení je tak vztažena k celkem třem vozidlům, nikoli pouze k onomu spornému [anonymizována dvě slova].

6. Porovnáním výpisu ARES u obou účastníků je zřejmé, že žalobce je fyzickou osobu podnikající podle živnostenského zákona od roku [rok] a jako jednu z činností má zapsány opravy a údržbu motorových vozidel kromě motocyklů. Žalovaná má živnosti formulované obecně jako výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona, dále ostatní profesní, vědecké a technické činnosti či pronájem a správu vlastních nebo pronajatých nemovitostí. Již z toho je patrno, že byť v tomto řízení jde o dva podnikatelské subjekty, pak odborností v dané oblasti opravy vozidel disponuje především žalobce a na něj je nutno nahlížet v tomto řízení jako na silnější smluvní stranu. Žalovaná je sice podnikatelem, ale nikoli specializovaným na tuto oblast a nelze po žalované vyžadovat stejný odborný přístup jako po žalobci (§ 433 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – dále jen „o.z.“). Zmíněné ustanovení zakládá vyvratitelnou právní domněnku postavení slabší strany, pokud daný subjekt vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Souvislost s podnikáním přitom nelze vnímat jako jakoukoli souvislost, například při používání vozidel, neboť používání vozidel je pro podnikatelské subjekty běžné, resp. nezbytné, a nemůže to znamenat bez dalšího, že jsou v dané věci odborníky.

7. V souladu s poučeními soudu a výzvami danými při prvním jednání ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. účastníci doplnili svá skutková tvrzení a důkazní návrhy víceméně zopakování původních náhledů na celou situaci, přičemž žalobce upřesnil, že s vozidlem ve vlastnictví žalované jezdili její zaměstnanci pan [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] či pan [příjmení] a ti také definovali požadavky žalované na servisní opravy vozidla. Jednalo se o obchodní zvyklosti mezi účastníky, kteří spolu hovořili v přátelském duchu a neformální rovině. Zaměstnanci žalované byli tudíž žalobcem navrženi jako svědkové, resp. jejich svědecké výpovědi k důkazu.

8. Na důkazu výpovědí svědka pana [jméno] [příjmení] se oba účastníci shodli s tím, že to byl on, kdo jménem žalované ve věci oprav vozidla jednal, vedle toho právní zástupce žalované upřesnil, že po první ani druhé opravě klient nereklamoval vadu a první dvě opravy uhradil, neboť žalobci věřil, že vozidlo bude po druhé opravě již plně funkční a pojízdné. V té souvislosti žalovaná zdůraznila postavení žalobce jako odborníka v daném oboru. Žalovaná znovu zdůraznila, že od samého počátku požadovala od žalobce výměnu celého motoru a že to byl žalobce, kdo přesvědčoval žalovanou, že koupě nového motoru je zbytečně drahá. Žalovaná tedy věřila radám žalobce, jakožto odborníka, a v případě první opravy nakonec s opravou souhlasila. Žalovaná je přesvědčena, že jde o vadu díla, neboť dílo neodpovídá smlouvě, když mezi žalobcem a žalovanou bylo sjednáno, že motor se má vyměnit. Provedenou opravu nelze považovat za účelnou, neboť vozidlo i po té druhé opravě přestalo téměř okamžitě jezdit a motor se tak následkem svévolného jednání žalobce stal neopravitelným.

9. Následně soud provedl zbylé listinné důkazy dle důkazních návrhů účastníků a vyslechl svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], navržený svědek [příjmení] nebyl dostatečně identifikován tak, aby mohl být předvolán k výslechu, a jeho doplňující údaje se nepodařilo zjistit. Bylo však zřejmé, že by šlo o zjištění doplňujících skutečností k výpovědi svědka [příjmení], neboť oba svědci fungovali jako řidiči předmětného vozidla. Soud tak neměl důvod prodlužovat řízení a pokládat výpověď tohoto nedostatečně označeného svědka za nezbytnou.

10. Pokud jde o listinné důkazy, pak byly provedeny v kopiích výsledky autodiagnostiky s vyznačením více vad, a to předžhavení žhavicí svíčky, čistič částic s překročenou první úrovní znečištění a další čistič s překročenou druhou úrovní znečištění, to vše s poznámkou aktivní, což dle vyjádření stran znamená, že popsaná chyba přetrvává. Další chyby ohledně elektrické poruchy, okruhu žhavicí svíčky či pravděpodobnosti brzdy/plynu jsou vedeny s označením„ v paměti“, což podle vysvětlení účastníků znamená, že chyba přetrvává již delší dobu. Snímek přístrojové desky vozidla s označeným stavem ujetého počtu kilometrů 642 544 by sám o sobě nic neznamenal, neboť není zřejmé, o jaké jde vozidlo, ani kdy byl tento stav zachycen, a neodpovídá to ani počtu kilometrů zachycených v montážních listech k předchozím dvěma opravám, tedy k faktuře ze dne [datum] na částku 43 054,22 Kč ani k faktuře z [datum] na částku 39 720,67 Kč, kdy navíc vozidla [anonymizována dvě slova] se týká jen minimum původních položek, další se týkají vozidla [anonymizováno], [příjmení] [jméno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]. Nicméně tyto dvě opravy nebyly mezi účastníky sporné včetně toho, že obě byly žalovanou zaplaceny, stav zachycený v druhém montážním listu z července 2021 však mohl být oporou pro tvrzení žalobce ohledně rozdílu mezi stavem ke dni [datum] uvedeným v montážním listu [číslo] stavem zachyceným v montážním listě [číslo] k datu [datum] Tyto hodnoty činí 633 366 km oproti pozdější hodnotě 638 476 km a podporují tak tvrzení žalobce, že mezi druhou opravou (zaplacenou) a tou třetí (spornou) vozidlo najelo zhruba 5 000 km. Zdánlivý rozpor v tvrzení žalované, že vozidlo jezdilo sotva jeden den a tvrzením žalobce, že najelo 5 000 km, byl vysvětlen svědkem [jméno] [příjmení].

11. Porovnáním výslechu obou svědků soud zjistil následující: Svědek [příjmení] jako zmocněnec jediné jednatelky fakticky sjednával se žalobcem různé opravy vozidel, se žalobcem byli v přátelském vztahu, který se nyní vlivem právě uvedeného sporu významně zhoršil. Svědek [příjmení] pracoval jako řidič ve prospěch žalované společnosti a svědek [příjmení] s ním vždy jménem této společnosti jednal. Svědek [příjmení] tak v případě nějakého problému kontaktoval svědka [příjmení] nebo dle jeho pokynu přímo žalobce. Na genezi postupných oprav se svědkové shodli, mělo jít už v případě prvé opravy o situaci, kdy [značka automobilu] přestalo jezdit a oprava byla žalobci zadána s pokynem zjistit, v čem vada spočívá, a tuto vadu následně odstranit. Oba svědkové se následně shodli v tom, že požadavek laicky vyjádřeno zněl„ aby auto jezdilo“. Z výpovědi svědka [příjmení], který prvou opravu dojednával, vyplynulo, že žalobce nastiňoval svědkovi různé možnosti řešení, především mu sdělil, že motor je špatný a je nutná generální oprava, variantou bylo opatřit starší motor, vyměnit ho a přidat další díly, nebo jen stávající motor opravit, na té druhé variantě se nakonec dohodli. Oba svědkové se také shodli v tom, že vždy po každé opravě vozidlo bylo funkční jen krátkou dobu, ale současně nijak nesporovali, že vedle původně opravovaných vad se vyskytly ještě nějaké další, čímž také svědek [příjmení] vysvětlil svůj postoj k tomu, že prvé dvě faktury (mezi účastníky nesporné), zaplatil, resp. dal pokyn k proplacení. Svědek [příjmení] vystupoval jednoznačně jako laik, svědek [příjmení] jako zčásti odborník, když vyjádřil svůj názor, že byť auto bylo kupované jako servisované a nepříliš staré, jen s velkým počtem najetých kilometrů, neprošel motor generální opravou. Svědek [příjmení] o tom byl přesvědčen podle toho, jak se motor jevil jako původní, neopravovaný, se známkami toho, jak je motor namontován přímo od výrobce. Zásadně se však svědkové vyjadřovali shodně ohledně průběhu těch postupně opravovaných vad i jejich dalších projevů. Svědek [příjmení] především popsal, jak se vozidlo užívalo ve společnosti žalované, šlo víceméně o kampaně na jaře a na podzim, kdy se z farmy rozvážely slepice k odběratelům, a také se vozidlo využívalo při ježdění pro pivovar [obec]. [jméno] právě měl jezdit řidič [příjmení] a mělo se ve vozidle střídat více řidičů, což byl také jeden z důvodů, proč svědek [příjmení] nechtěl jezdit pro pivovar, ale výlučně pro tu jarní a podzimní kampaň při rozvážení slepic. Z výpovědi svědka [příjmení] lze také dovodit vysvětlení rozporu mezi tvrzením žalobce, že vozidlo mezi druhou a třetí opravou najelo až 5 000 km a oproti tomu svědek [příjmení] tvrdil, že jezdilo jenom 1 – 2 dny, neboť tím, že vozidlo bylo permanentně využíváno pro rozvážení pro pivovar [obec], bylo možno dovodit, že v řádu set až tisíce kilometrů mohlo vozidlo najet i za jediný den. Svědek [příjmení] také popsal, že zjevně auto muselo mít problém s olejem, když už preventivně byl kanystr s olejem k dispozici a také skutečně při jedné cestě z [obec] do svědkova bydliště ukázala měrka, že žádný olej už v motoru není, po dolití a nouzovém dojetí do [obec] opět měrka ukazovala stav bez oleje. Nešlo tedy o to, že by olej byl tzv. vyjetý, ale že zde vůbec nebyl. Svědkové se shodli v tom, že požadavek žalované na opravu vozidla zněl v tom zadání, že nejdřív má být zjištěna vada a posléze má být opravena. Běžnou praxí bylo, že komunikovali mezi sebou svědkové [příjmení] a [anonymizováno], případně svědek [příjmení] a žalobce, nebo přímo svědek [příjmení] a žalobce. Oba svědkové se shodli v tom, že žalobce říkal svědkovi [příjmení], že motor je špatný a je nutná generální oprava, a to už při prvním zadání opravy (té, která byla zaplacena). Z výpovědi svědka [příjmení] vyplývá, že byl přítomen tomu, kdy žalobce informoval svědka [příjmení], že nejlepším řešením je výměna motoru, nicméně výběr nechal na svědkovi [příjmení]. Když ten odmítl financovat nový motor, resp. navrhoval, aby se o částku účastníci podělili, tak nakonec žalobce zvolil variantu opravy motoru, která se posléze ukázala neefektivní, na vozidle se vyskytovaly částečně tytéž, částečně jiné než dříve opravované vady. Na tom, že svědek [příjmení] odmítal zaplatit další vysoké částky za další opravy, se shodli oba svědkové, nepopřel to ani žalobce. Ten zdůraznil v závěru řízení, že vozidlo sice není opraveno tak, aby jezdilo dle představ žalované, ale ty práce, které jsou uvedeny ve sporné faktuře, provedeny byly, tudíž je podle žalobce dán jeho nárok na zaplacení těch provedených prací v částce, která je předmětem tohoto řízení.

12. Na základě porovnání provedených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu v tom smyslu, že účastníci mezi sebou jednali velmi neformálně a na bázi přátelských vztahů, žalovaná zadávala žalobci opravy více vozidel a žalobce v rámci své živnosti tyto opravy prováděl, žalovaná dle vyfakturovaných částek plnila. To se ale netýká poslední opravy, kdy požadavek žalované zněl, aby vozidlo jezdilo, tedy bylo funkční, toto zadání bylo obdobné jako u předchozích oprav, šlo tudíž o zavedenou praxi mezi stranami. Zavedenou praxí bylo i to, že cena nebyla předem dohodnuta, ale mělo se nejprve zjistit, co vše bude zapotřebí, a podle toho se potom stanovila cena. Byť žalobce závadu identifikoval a v návaznosti na to doporučil řešení výměnou motoru, netrval jako zhotovitel – odborník na tom, aby smlouva mezi účastníky byla uzavřena (byť ústní formou) s jednoznačným předmětem díla výměna motoru, nechal žalované, resp. jejímu pověřenému zástupci svědkovi [příjmení] (jako laikovi) na výběr, zda provést jakousi opravu, kterou se vyřeší jeden z problémů, nebo zda skutečně trvat na výměně celého motoru. Svědek [příjmení] jako laik vycházel z údajů o vozidle, které měl k dispozici v době koupě vozidla a které podle svědka [příjmení] zjevně nebyly pravdivé v plném rozsahu. To vyplývá ze svědkova vyjádření, jak motor vypadal, když údajně měl už v době koupě být po generálce, ale zjevně vykazoval všechny známky toho, jak je motor vypraven z výroby a jaké prvky obsahuje v té původní nezměněné formě (svědek popsal, jak vypadají šrouby u olejové vany, které měly původní zalití dané výrobcem, což by se muselo při generálce odstranit). Ze žádného důkazu nevyplynulo, že by žalobce, jakožto odborník, upozornil žalovanou, jakožto objednatele, na nevhodnou povahu pokynu ke způsobu řešení problému na vozidle. Také nebylo žádným důkazem prokázáno, že by žalobce jako zhotovitel práci přerušil až do změny příkazu objednatele, jak tomu mělo být v případě druhé (zaplacené) opravy. Zároveň nebylo prokázáno žádným důkazem ze strany žalované, že by žalovaná opravu reklamovala v obecně přijímaném významu tohoto pojmu, svědkové se shodli s tvrzením žalobce, že zadání znělo opakovaně„ aby vozidlo jezdilo“.

13. Na základě provedeného dokazování musel soud především vyhodnotit, zda a případně jaká smlouva jakým způsobem mezi účastníky vznikla, a jaké nároky z této smlouvy ta či ona strana uplatnila. Při opravě věci je na místě posoudit právní vztah primárně podle ustanovení o smlouvě o dílo ve smyslu ustanovení § 2586 a následujících o.z., zároveň ale bylo třeba zkoumat, zda smlouva byla vůbec uzavřena, a to ve smyslu ustanovení § 1725 a § 1726 o.z. [příjmení] být také brán v potaz projev vůle obou účastníků při hodnocení toho, zda smlouva vznikla, a to ve smyslu ustanovení § 556 o.z.

14. Podle § 1725 o.z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

15. Podle § 1726 o.z. považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly náležitost, jež měly ve smlouvě ujednat, hledí se na projev jejich vůle jako na uzavřenou smlouvu, lze-li, zvláště s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této náležitosti. Dala-li však některá ze stran již při uzavírání smlouvy najevo, že dosažení shody o určité náležitosti je předpokladem k uzavření smlouvy, má se za to, že smlouva uzavřena nebyla; tehdy ujednání o ostatních náležitostech strany nezavazuje, ani byl-li o nich vyhotoven zápis.

16. Podle § 556 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

17. Podle § 2586 o.z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut aspoň způsob jejího určení, anebo je-li určena aspoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

18. Podle § 2594 o.z. zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal. To neplatí, nemohl-li nevhodnost zjistit ani při vynaložení potřebné péče. Překáží-li nevhodná věc nebo příkaz v řádném provádění díla, zhotovitel je v nezbytném rozsahu přeruší až do výměny věci nebo změny příkazu; trvá-li objednatel na provádění díla s použitím předané věci nebo podle daného příkazu, má zhotovitel právo požadovat, aby tak objednatel učinil v písemné formě. Zachová-li se zhotovitel podle tohoto zákonného ustanovení, nemá objednatel práva z vady díla vzniklé pro nevhodnost věci nebo příkazu.

19. Podle § 2604 o.z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

20. Podle § 2605 o.z. dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami nebo výhrad. Převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li to zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas.

21. Podle § 2610 o.z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

22. Podle § 2615 o.z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě, přičemž objednatel má práva z vadného díla obdobná jako jsou v ustanovení o kupní smlouvě.

23. Podle § 2618 o.z. soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil, nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.

24. Dle výše citovaných zákonných ustanovení vyhodnotil soud právní vztah mezi účastníky tak, že na základě obvyklé praxe zavedené mezi stranami (§ 556 o.z.) sjednali účastníci smlouvu o dílo spočívající v opravě nebo úpravě věci (§ 2587 o.z.), a to bez ujednání ceny (§ 1726 o.z.). Účastníci se dohodli, že dílo má být provedeno podle zadání, kdy za a) bude nejprve zjištěna závada, za b) od toho se odvine způsob řešení závady. Žalobce jako zhotovitel sice upozorňoval žalovanou prostřednictvím svědka [příjmení] na nevhodnost pokynů k opravě a na lepší řešení formou výměny motoru za nějaký starší, nicméně volbu mezi tímto řešením, kterým by závada byla vyřešena, a mezi řešením levnějším, jen s výměnou některých dílů, nechal na žalované jako laikovi. Pokud se pak řídil nevhodným pokynem objednatele, musel si být jako odborník vědom důsledků, na které žalovanou neupozornil, ani nepřerušil provádění díla, ale přikročil k té opravě, která v podstatě řešením nebyla a předmět díla nenaplnila. Není tak možno na základě skutkových zjištění uzavřít, že dílo bylo provedeno ve smyslu ustanovení § 2604 o.z., tedy dokončeno a předáno, resp. ve smyslu § 2605 o.z. by bylo dokončeno, když by byla předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Svědkové a konec konců i žalobce se shodli v tom, že oprava v tom smyslu, aby vozidlo jezdilo, provedena nebyla. V návaznosti na to je nutno situaci vyhodnotit tak, že žalobci nevzniklo ani právo na zaplacení ceny díla ve smyslu § 2610 o.z., když dílo nebylo provedeno ve smyslu ustanovení § [číslo]. Není tak podstatné, že vada nebyla reklamována, neboť reklamace přichází v úvahu tehdy, je-li dílo skutečně dokončeno a předáno, tedy provedeno. Svědkové potvrdili, že žalovaná se opakovaně domáhala toho,„ aby auto jezdilo“. Je tak nevýznamné, že žalobce provedl nějaké doplnění dílů, případně provozních kapalin, diagnostiku, vynaložil nějaké penzum práce dle sporné faktury [číslo] (která mimochodem zčásti obsahovala vyúčtování položek ve prospěch jiných vozidel, o kterých žalobce v žalobě vůbec nic netvrdil), neboť se žádným důkazem neprokázalo, že by takové práce byly vynaloženy účelně ve smyslu toho, že směřovaly k naplnění předmětu díla. Bez významu v tomto kontextu je i prokázaný fakt, že žalobce žalovanou vyzýval, aby si vozidl převzala (tedy vyjádřil zájem dílo předat), k tomu ale neměl zákonný podklad. Provedení díla neznamená jen jeho předání, ale také dokončení a dokončení znamená předvedení jeho způsobilosti sloužit svému účelu (§ 2604 a § 2605 o.z.).

25. Lze ještě znovu poukázat na to, že žalobce má v tomto právním vztahu postavení silnější smluvní strany ve smyslu ustanovení § 433 o.z. jakožto odborník, jak je zmiňováno výše, bylo tedy jeho povinností postupovat podle § 2594 o.z., nicméně strany se shodly v tom a svědkové to potvrdili, že k takovému postupu nedošlo, výběr vhodného řešení byl ponechán na laikovi – objednateli a žalobce jako zhotovitel od smlouvy neodstoupil a neučinila tak ani žalovaná.

26. V tomto řízení tedy soud uzavřel, že žalobce jako zhotovitel měl důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že dílo provedl (dokončil a předal) a tudíž že mu ve smyslu ustanovení § 2610 o.z. vzniklo právo na zaplacení ceny díla (po jeho provedení). Toto své břemeno důkazní žalobce neunesl, tudíž byla žaloba zamítnuta, jak se uvádí ve výroku I., a to včetně příslušenství, které sleduje osud pohledávky hlavní.

27. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy podle úspěchu a neúspěchu ve věci samé soud úspěšnému účastníku přizná náhradu účelně vynaložených nákladů v tomto řízení. Ve věci byla úspěšná žalovaná, které vznikly náklady na právní zastoupení, a to za 7 úkonů právní služby po 2 740 Kč (převzetí právního zastoupení, podání odporu proti platebnímu rozkazu, vyjádření ve věci samé, podání, jímž bylo reagováno na doplňující vyjádření žalobce a účast při třech soudních jednáních. K tomu náleží 7x režijní paušál po 300 Kč podle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále cestovní náhrady za 3 cesty z [obec] do [obec] a zpět, tedy 3x 467,59 Kč, jak bylo vyúčtováno v souladu s údaji velkého TP vozidla, a náhrada za promeškaný čas ve výši 3x 400 Kč za 4 půlhodiny ve vztahu ke každému jednání, tj. 1 200 Kč. K tomu náležití 21 % DPH, když právní zástupce žalované prokázal, že je plátcem této daně, celkově tak náklady řízení dosáhly částky 28 898,15 Kč a podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit tuto náhradu do rukou právního zástupce žalované v obvyklé pariční lhůtě.