107 C 23/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím a smluvní pokuty

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka, jdoucím od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (úrokem ve výši 54,16 % ročně a úrokem z prodlení) a zaplacení smluvní pokuty. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo to za použití prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka částka, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s dojednaným úrokem za poskytnutí úvěru (úroková sazba 54,16 % ročně) ve 36 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2020. Dle žaloby si žalobkyně schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřila, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a z prohlášení dlužníka. Osoba žalovaného byla také prověřena v nebankovním registru klientských informací, bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání atp. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou některých splátek, úvěr byl automaticky zesplatněn k datu datum. Dle tvrzení uvedeného v žalobě žalovaný ke dni zesplatnění celého úvěru uhradil celkem částku ve výši celkem částka. Podle žaloby před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši částka. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném jednak zaplacení dlužné nové jistiny částka, která sestává ze zbývající původní dlužné jistiny ve výši částka a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka, příslušenství nové jistiny, dále smluvní pokutu ve výši částka s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši částka s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši částka, úrok 54,16% p.a. z dlužné nové jistiny úvěru částka od datum do datum ve výši částka, úrok 8,25% p.a. z částky částka od datum do zaplacení ve výši 54,16 % ročně s tím, že tento úrok požaduje maximálně do částky částka. Žalobkyně ještě uvedla, že žalovaného o zaplacení všech těchto částek upomenula – zaslala mu předžalobní výzvu, avšak žalovaný dluh neuhradil.

2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o úvěru, oznámení žalobkyně o schválení úvěru, dodejku k oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, výpisy z registrů, kartu klienta, výzvu k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvu včetně podacího archu.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému účastníky předvolal. K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně, k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá, a odkázal na listiny založené do spisu.

4. Žalovaný se nedostavil ani nevyjádřil jakékoli námitky, soud tedy vzal za nesporné, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částka a žalobkyně mu úvěr poskytla převodem částky částka na účet, což bylo potvrzeno i zprávou banky žalovaného ze dne datum.

5. Soud provedl při jednání dokazování všemi do spisu založenými listinami, ze kterých vzal za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalovanému dne datum částku částka na č. účtu bankovní účet, dle smlouvy se žalovaný zavázal částku částka vrátit včetně úroku ve výši 54,6 % ročně do 36 měsíců od poskytnutí úvěru, RPSN je 69,85, žalovaný měl splatit částka, splatil však pouze částka. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě (smluvních podmínkách) sjednáno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky denně.

6. Z formuláře hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční náklady spojené s bydlením činí částka. Žalobkyně k této částce připočetla životní minimum ve výši částka a„ ostatní výdaje“ včetně splátek na úvěry, záliby a dopravu částka měsíčně, čímž dospěla k celkovým výdajům žalovaného ve výši částka měsíčně, to vše jsou údaje zjevně účelově podhodnocené a evidentně nevěrohodné, cílící na maximalizaci tzv. volných prostředků.

7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále „o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

8. V řízení bylo dále zapotřebí pro úplnost prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především by měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalovaného.

9. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 1813 věta první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

11. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl jednoznačně k závěru, že smlouva o úvěru, na kterou je třeba pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou, byla sjednána zcela zjevně v neprospěch žalovaného, když smluvní úrok několikanásobně převyšoval běžný úrok požadovaný v době uzavírání smlouvy bankami, nemluvě o sankčních ujednáních, když výše jednotlivých smluvních pokut je taková, že při byť jen několikadenním se opoždění s pravidelnou splátkou, by se mohla tato v řádu několika měsíců vyšplhat až na několikanásobek samotné dlužné částky, což jistě spravedlivé není. Co se týče schopnosti žalovaného poskytnutou částku splácet, vyzval soud ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. právního zástupce žalobkyně k vysvětlení toho, jak žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala věrohodnost údajů uváděných zájemcem o úvěr, zejména v tom bodě, že náklady bydlení ohodnotil částkou částka měsíčně, když je zcela zřejmé z běžně dostupných poznatků i laikům, nejen společnostem pohybujícím ve finanční oblasti, že hladina takových nákladů v anonymizováno je jen mírně nižší než v nejdražších oblastech, což je třeba obec, a částka částka měsíčně je od prvního pohledu nevěrohodná, zejména má-li minimálně třetina z ní činit spotřebu energií. Na tom nic nemění ani příjem žalovaného ze zaměstnání, když současně trvá jeho povinnost splácet jiné„ půjčky“ či úvěry. Údaje uváděné zájemcem o úvěr svědčí spíše o snaze výdaje minimalizovat, aby se dosáhlo dostatečné rezervy, která bude naznačovat úvěruschopnost zájemce o úvěr. Právní zástupce žalobkyně namítl, že nemá další informace a že žalobkyně nemá možnost takový údaj přezkoumávat. Takové vysvětlení soud odmítl, neboť je zjevně účelové, nijak nezohledňuje obvyklé výdaje na provoz domácnosti, stravu, volnočasové aktivity, léky apod. příjmení zdroje tak vyšly podle tohoto„ dotazníku“ značně zkreslené, aby zde byly potvrzeny zdroje na splácení splátek po částka měsíčně.

12. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného).

13. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalovanému v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhradu za inkasní řízení a poplatek za náklady vymáhání, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky částka. Ta plně vrácena nebyla, resp. o případném vrácení částky vyšší než částka nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení rozdílu (24 000 – 4 083 = 19 917) včetně zákonného úroku z prodlení dle vl. nař. číslo Sb. V řízení bylo dále zapotřebí prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalovaného, současně však bylo možno vyjít z ust. § 110 zákona o spotřebitelském úvěru o důsledcích nedostatku písemné formy smlouvy. Tomuto hledisku dal soud přednost pro jeho jednoznačnost, kdy z pohledu ekonomiky řízení je při stejném závěru o výši platební povinnosti žalovaného vhodné volit postup do jisté míry bránící teoretickým polemikám o ne/platnosti smlouvy a o míře potřebné pro posouzení úvěruschopnosti, byť je soud přesvědčen o nesprávnosti postupu úvěrujícího při zkoumání úvěruschopnosti zájemce o úvěr.

14. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku III. rozhodnuto dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. – obč. soudní řád („o.s.ř.“) Ačkoli se obecně příslušenství pohledávky při stanovení úspěchu či neúspěchu ve věci nezohledňuje, nemohl soud z tohoto pravidla vyjít, když i u rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba vycházet z celkového kontextu věci. Předmětem řízení byla jistina úvěru (částečný úspěch) a smluvní pokuta (neúspěch), ale podstatnou součástí nároku byl úrok z úvěru požadovaný v několikanásobné výši oproti obvyklým úrokům bank. Nejedná se o obvyklé příslušenství pohledávky, jako jsou zákonné úroky z prodlení nebo běžné úroky. Naopak v tomto řízení se jedná o jednu z nejspornějších částí řízení. Soud tak má za to, že (ne) úspěch v této části řízení musí být zohledněn i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Oba účastníci tak byli úspěšní téměř stejně, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.

15. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu Okresního soudu v Kladně. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.