110 C 13/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa , obec - část obce o zaplacení částky 80 275 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 922 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 922 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 30 037 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 037 Kč od [datum] do zaplacení, co do částky 11 316,48 Kč a co do úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 58 051,66 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 403,36 Kč a co do úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 58 051,66 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 68 959 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty 11 316,48 Kč příslušenství (úrok ve výši 64,59 % ročně z nesplacené jistiny + zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny). Uvedla, že uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč se závazkem žalované splatit tento úvěr, navýšený o úrok ve výši 64,59% ročně, ve 48 měsíčních splátkách po 3 513 Kč, splatných počínaje měsícem červnem 2021 vždy do každého 17. dne v tom kterém měsíci. Žalovaná však závazek, jak výše uvedeno, řádně neplnila – nesplácela řádně a včas. Žalobkyni uhradila pouze částku 21 078 Kč, když provedla celkem 6 splátek v roce 2021, vždy po 3 513 Kč, a to ve dnech 16. 1., 16. 7., 16. 8., 16. 9, 18. 10 a [datum]. V důsledku svého prodlení vznikla žalobkyni nárok na smluvní pokutu ze strany žalované, konkrétně ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení po dobu delší než 30 dnů (takže v konkrétním případě má žalobkyně nárok na částku 998 Kč), dále žalobkyni vznikla nárok na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 600 Kč (200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaná v prodlení déle než 15 dnů).

2. Pro neplnění povinností ze strany žalované došlo v případě předmětného spotřebitelského úvěru jednak k výzvě k zaplacení dluhu ve lhůtě alespoň 30 dnů, avšak když žalovaná zůstala nečinná, přistoupila žalobkyně dne [datum] k předčasnému zesplatnění úvěru. Celá dosud neuhrazená jistina včetně dohodnutého a již splatného úroku se ke dni zesplatnění stala novou jistinou – ve výši 67 361,12 Kč. Žalobkyně žalované oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě této nové jistiny do konkrétního data. Poté, co ani tehdy žalovaná nereagovala, zaslal žalované zástupce žalobkyně předžalobní upomínku s právním s skutkovým rozborem důvodů, pro které je částka po žalované žádána. Vzhledem k marnému vyčkávání mimosoudního plnění ze stran žalované nezbývalo, nežli se dlužné částky domáhat soudní cestou. Dluh žalované dle žalobkyně tvoří: nová dlužná jistina ve výši 67 361,12 Kč, smluvní pokuta 998 Kč, náhrada nákladů 600 Kč, smluvní pokuta 0,1% denně z nové dlužné jistiny počínaje dnem [datum] (zesplatnění úvěru) a úrok ve výši 64,59 % ročně z původní dlužné jistiny ve výši 58 051,12 Kč ode dne [datum] do zaplacení.

3. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač měla doručení vakázáno (uložením) a k žalobě se nevyjádřila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v její nepřítomnosti.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

11. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná přijala nabídku žalobkyně tím, že se podle ní zachovala a začala úvěr splácet (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C [číslo], a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

13. Soud má za to, že v posuzované věci právní předchůdkyně žalobkyně, byť si vyžádala informaci o výši příjmu žalované od jejího zaměstnavatele, celkové neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné.. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

14. Žalobkyně, která u jednání výslovně uvedla, že kromě listinných důkazů již ve spise založených nemá k dispozici jiné listinné důkazy k prokázání svého zkoumání úvěryschopnosti žalované, neprokázala, že by při posuzování úvěryschopnosti žalované vycházela z objektivně podložených údajů o schopnosti (žalovaného) bez problémů zápůjčku splácet, a to konkrétně proto, že nezkoumala, zda žalovaná nesplácí další úvěry či zápůjčky, zda na ni není uvalena exekuce, neprobíhá ohledně žalované insolvenční řízení atd. Žalobkyně ve svých tvrzeních ani neupřesňuje, zda takto vyhledávala a jaký byl konkrétní výsledek této lustrace. Žalobkyně nepředložila žádné listiny, které by výsledek tohoto prověření prokazovaly (např. výpis z databáze NRKI, [příjmení], insolvenčního rejstříku atp.).

15. Soud zdůrazňuje, že je na žalobkyni, aby řádně tvrdila skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. na základě jakých údajů a proč právní předchůdkyně žalobkyně dospěla ke kladnému závěru. Na soudu naopak není, aby si sám dohledával údaje svědčící o úvěruschopnosti žalované a nahrazoval tím nedostatek tvrzení a důkazů žalobkyně. Tím, že požadovaná tvrzení žalobkyně nepřednesla a důkazy, jak výše popsáno, nepředložila, neunesla tedy v tomto směru své břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

16. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i právní předchůdkyně žalobkyně přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, o smluvní pokutě a splatnosti. Smlouva o úvěru pro neplatnost vůbec nevznikla, nevznikla proto ani smlouva o pojištění, neboť se jedná o smlouvu na ní závislou (§ 1727 věta druhá občanského zákoníku). To je zřejmé zejména z výslovného ujednání, podle nějž pojištění nebylo možné sjednat bez uzavření smlouvy o úvěru.

17. Nutno uvést, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou i z dalšího důvodu – a to pro rozpor s dobrými mravy, když úrok ve spotřebitelské smlouvě byl sjednán ve výši 64, 59 % ročně z částky 60 000 Kč. Takto vysoký úrok mnohonásobně převyšuje standartní výši úroků při poskytování spotřebitelských úvěrů bankovními společnostmi a jeho výši nelze respektovat ani při nesporné skutečnosti, že nebankovní společnosti se oproti bankám vystavují vyššímu riziku nesplácení úvěrů. Soud se i bez námitky žalované zabýval výší sjednaného úroku a protože ji shledal zjevně nepřiměřenou, v příkrém rozporu s dobrými mravy, vyhodnotil smlouvu o úvěru jako právní jednání ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatné, k němuž nelze přihlížet, nelze mu poskytnout právní ochranu.

18. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 60 000 Kč, z nichž jí žalovaná doposud vrátila pouze 21 078 Kč. Rozdíl ve výši 38 922 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalované, které byla povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jejím možnostem.

19. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky, proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení ode dne [datum] není v rozporu se zákonem a soud od tohoto data zákonné úroky z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. žalobkyni přiznal.

20. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

21. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k tomu, že neúspěch žalobkyně ve věci byl větší nežli její úspěch; u žalované tomu bylo obráceně, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.