114 C 21/2021
č. j. 114 C 21/2021-47
V PLATNOSTIOkresní soud v Kladně zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení částky z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud se opřel o § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjistil, že poskytovatel neřádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně nesplnila povinnost dle § 86 odst. 1 zsu, protože neověřila příjmy a výdaje žalovaného a přijala nereálné údaje o výdajích. Soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná absolutně podle § 588 občanského zákoníku, a proto žaloba nemá být uspokojena.
Plný text
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evženií Vodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s 8,25% úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky částka, 8,25% úroku z prodlení z částky částka od datum do datum, 8,25% úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, 75,92% úroku z částky částka od datum do datum ve výši částka a 75,92% úroku z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, žalovaný podepsal smlouvu dne datum, k vyplacení úvěru žalovanému došlo téhož dne. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost, dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru příjmení a NRKI, žalovaný nebyl evidována v insolvenčním rejstříku. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 75,92 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po částka (každá splátka se sestávala dle splátkového kalendáře ze splátky úroku a ze splátky jistiny), splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje dubnem 2020. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny a úroku i měsíční úhrada pojistného za pojištění žalovaného splácet úvěr ve výši částka. Žalovaný zaplatil dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka, tedy celkem částka. V důsledku prodlení žalovaného došlo podle bodu 6.3. smlouvy k automatickému k zesplatnění úvěru, přičemž podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši částka byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru neuhradil, vzniklo žalobkyni podle článku číslo smlouvy právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od datum do jejího zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši částka (k datu zesplatnění úvěru činila nová jistina částku částka a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru částka), smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, a to z částky částka od datum do podání žaloby dne datum ve výši částka, úrok v nominální roční úrokové sazbě 75,92% Kč z částky 49 438,80 od 22. 9 2020 do datum ve výši částka a z částky částka od datum zaplacení, maximálně však do doby než tento celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, úhrady částka za nezaplacenou částku částka měsíčně za pojištění, při neuhrazení 4. a 5. splátky (2 x částka) a zákonný úrok z prodlení 8,25% ročně z částky částka od datum do zaplacení.
2. Ve věci bylo nařízeno jednání, k němuž se oba účastníci bez omluvy nedostavili, doručení měli vykázané, soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.“) jednal v jejich nepřítomnosti.
3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.
4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: z návrhu na uzavření smlouvy číslo s podpisem žalovaného dne datum a oznámení o schválení úvěru žalobkyně ze dne datum shledal, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo předmětem úvěru se stala částka částka, kterou se žalovaný zavázal splácet ve 48 měsíčních splátkách po částka splatných k 15. dni v měsíci, přičemž splátkou byla hrazena jistina, úrok a pojištění částka, při zápůjční úrokové sazbě 75,92% se žalovaný se zavázal zaplatit celkem částka !!! Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo rovněž sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru (bod 6.3. písm. b) smlouvy), pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení (bod číslo). V případě zesplatnění úvěru pak bylo také sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru pouze do maximální výše částky částka (bod 2.2. smlouvy). Dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně dne datum vyplatila částku částka na vrub účtu číslo bankovní účet, dle karty klienta žalovaný uhradil celkem částku částka, přičemž žalobkyně dopisem ze dne datum oznámila žalovanému zesplatnění úvěru.
5. Z hodnocení klienta – žalovaného soud shledal, že je zde uveden pravidelný čistý měsíční příjem částka a ostatní příjmy (výživné, soc. dávky, apod.) částka, jako výdaj je uvedena částka 3 410 na jeho životním minimu, bydlení (nájemné, inkaso) částka, celkem výdaje částka s rezervou částka, přičemž u položky ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.), není uvedena žádná částka. K prokázání svých příjmů a výdajů předložil žalovaný pouze pracovní smlouvu uzavřenou s Městem Unhošť ze dne datum při uzavřením pracovního poměru na dobu určitou do datum a dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne datum s uzavřením pracovního poměru na dobu určitou do datum, přičemž jak v pracovní smlouvě, tak i v dohodě o změně pracovní smlouvy není uvedena výše mzdy žalovaného. Žalovaný dále předložil pracovní smlouvu uzavřenou s Městem Unhošť dne datum s uzavřením pracovního poměru do datum s tím, že pracovní poměr se sjednává na 20 hodin týdně, při odměně částka hrubého za odpracovaný měsíc.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen,,zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE číslo se podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, spočívá na poskytovateli.
9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (rozsudek SDEU ze dne datum ve věci C číslo).
10. Z rozsudku SDEU ze dne datum ve věci C číslo OPR- právnická osoba proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne datum CA Consumer Finance, C číslo a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne datum tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.
11. V souzeném případě žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostatečně posuzovala jak příjmovou stránku rozpočtu žalovaného, když dále ignorovala výdaje žalovaného, když se spokojila se zcela nereálným údajem o nákladech bydlení ve výši částka, aniž by si takto na první pohled vzhledem k reálným obvyklým nákladům bydlení, nechala žalovaným uvedenou částku doložit. Žalobkyně také neověřovala sdělení žalovaného, že nemá žádné výdaje nejenom na sportovní, kulturní a společenské vyžití, ale i služby elektronických komunikací, jež žalovaná zjevně využívala, když uvedla na sebe telefonický kontakt i e-mailovou adresu. Při nákladech na stravu, ošacení, hygienu, lékařskou péči vyšla žalobkyně z částky životního a existenčního minima stanoveného zákonem ve výši částka pro úroveň umožňující prosté přežití, když si z„ opatrnosti“ připočetla částku částka. Pokud se jedná o příjmy žalovaného spokojila se žalobkyně pouze s pracovní smlouvou bez uvedení příjmu žalovaného, nevyžádala si případně jeho výpis z účtu, žalovaný pak ani nedoložil výši ostatních příjmů v částce částka. Dle názoru soudu žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, která spočívá ve zhodnocení nejenom vůle úvěr splácet, ale především reálné schopnosti jej splatit. Nelze opominout, že smlouvou na sebe žalovaný přebíral závazek uhradit celkem částku částka během 48 měsíců. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně splnila povinnost dle § 86 odst. 1 zsu, a proto k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo přihlédl v souladu s § 588 o.z. z moci úřední. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
12. Soud by žalobkyni pokud by se účastnila jednání před zdejším soudem, poskytl poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla další tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání neúčastnila, své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).
13. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Žalobkyně založila do spisu předžalobní výzvu ze dne 20. 9 2020, dle níž byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy o úvěru do 10 dnů od data odeslání výzvy. Do spisu však byl založen podací arch ze dne datum.
15. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státě, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
16. Podle § 605 odst. 1 o.z. lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Podle § 607 o.z. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.
17. Žalovaný od žalobkyně převzal částku částka, přičemž jí vrátil částku částka, žalovaný se tak co do částky částka bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění, soud 10 denní lhůtu k plnění vázal na podací arch s datem datum. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007).
18. S ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba co do zbytku zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku.
19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy ve větším rozsahu úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu ve dvou vyhotoveních. nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní vákon rozhodnutí nebo exekuci.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.