116 C 2/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 21 394,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 026 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 026 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 7 368,76 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 485 Kč od [datum] do [datum] a z částky 4 459 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 64,65 % ročně z částky 14 929,20 Kč od [datum] do [datum] ve výši 618,72 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 14 929,20 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 50 630 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 925,69 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 21 394,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 967 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 64,65 % ročně. Sjednána byla smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkami, náhrada nákladů žalobkyně spojených s prodlením žalované a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení se zaplacením po zesplatnění úvěru. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného kontrolou databází [příjmení] a NRKI, kontrolou insolvenčního rejstříku a kontrolou, zda doklad totožnosti žalovaného není evidován jako neplatný. Žalobkyně dále vycházela z dokladů a informací od žalovaného (doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu, prohlášení žalovaného) a provedla hodnocení klienta. Žalovaný dle žalobkyně uhradil celkem částku 974 Kč. Poskytnutý úvěr žalovaný včas a řádně nesplácel, a proto došlo v souladu se smlouvou ke dni [datum] k jeho zesplatnění. Žalobkyně se domáhá jistiny úvěru ve výši 17 323,09 Kč (zahrnuje i úrok, který ke dni zesplatnění přirostl k jistině), dvou smluvních pokut za prodlení se splátkami ve výši celkem 498 Kč, náhrady nákladů ve výši 400 Kč, smluvní pokuty za prodlení po zesplatnění ve výši 2 909,76 Kč, pojistného ve výši 264 Kč a příslušenství uvedeného ve výroku rozsudku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

4. Z předsmluvního formuláře, z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] spolu s dodejkou, ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o úvěru“) a z karty klienta, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku ve 48 měsíčních splátkách po 967 Kč vrátit. Úrok byl sjednán na 64,65 % ročně RPSN 87,71 % ročně. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 15 000 Kč byl žalovanému dne [datum] vyplacen na jeho bankovní účet.

5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí uhradil 974 Kč, uvedené bylo zjištěno i z karty klienta. Soud z této skutečnosti vycházel, když ani žalovaný netvrdil a v řízení jinak nevyšlo najevo, že by žalobkyni uhradil více.

6. Z výpisů z bankovního účtu a výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že příjem žalovaného za prosinec 2021 činil 13 657 Kč, za leden 2022 činil 10 134 Kč.

7. Z výpisu [příjmení] bylo zjištěno, že ke dni [datum] neměl žalovaný dlužnou částku po splatnosti. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaný ke dni [datum] dosáhl skóre 269, a nacházel se tak v kategorii I., tedy v „ vyšší riziko splácení, případně zamítání“.

8. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaný podepsal tento dokument, jehož obsahem bylo mimo jiné prohlášení, že se nenachází v úpadku, že údaje, které žalobkyni poskytl, jsou pravdivé a úplné, že je úvěr schopen splácet řádně a včas.

9. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání částku 16 300 Kč, jako své výdaje uvedl částku 6 493 Kč měsíčně sestávající ze životního minima ve výši 3 860 Kč a výdajů na bydlení ve výši 2 603 Kč, přičemž má vlastní bydlení. [příjmení] zdroje žalovaného tak byly vyčísleny částkou 8 837 Kč měsíčně. Dále bylo uvedeno, že žalovaný je vyučen, je svobodný a je zaměstnán na dobu neurčitou.

10. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného pod hrozbou podání žaloby vyzvala k úhradě do 15 dnů od odeslání upomínky. Výzva byla odeslána poštou téhož dne.

11. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné další skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

20. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

21. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

24. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru.

25. Soud žalobkyni poučil ve smyslu § 118a o. s. ř., aby doplnila tvrzení a předložila důkazy, které by byly způsobilé prokázat, že s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména ve vztahu k výdajům žalovaného.

26. Na základě provedených důkazů však soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice vyžádala od klienta údaje prostřednictvím formuláře„ hodnocení klienta“ a určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. doložení příjmů žalovaného, doložení výpisů z účtu, prověření v databázích dlužníků), ale za situace, kdy poskytnuté, resp. dostupné, údaje kriticky nevyhodnotila, a to zejména posouzením výdajů na straně spotřebitele, postrádá takový postup na významu. V listině hodnocení klienta žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 16 300 Kč, ale reálně bylo zjištěno, že je to částka kolem 10 000 – 13 000 Kč. I u osoby, která žije ve své nemovitosti, se jedná o velmi nízkou příjmovou částku sotva dostačující na běžnou existenci. Nelze očekávat tvorbu úspor nebo dlouhodobější schopnost splácení dluhu. Dle soudu tak bylo na místě zcela jednoznačně uzavřít, že klient nebude schopen úvěr splácet. Žalovaný své měsíční výdaje vyčíslil částkou tvořenou životním minimem ve výši 3 860 Kč a náklady na bydlení ve výši 2 603 Kč, neuvedl žádné náklady na dopravu např. do zaměstnání. Takové údaje od žalovaného vyvolávají zásadní pochybnosti o tom, že se skutečně zakládají na pravdě, a žalobkyně tedy měla po žalovaném požadovat jejich doložení. Lze sice souhlasit s žalobkyní, že nelze vždy prověřit výdaje žalovaného tak, aby byla dána jistota, že údaje budou odpovídat realitě, nelze však na tuto povinnost zcela rezignovat a pouze se spolehnout na prohlášení žalovaného. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

27. Vzhledem ke shora uvedenému soud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

28. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil pouze 974 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 14 026 Kč, žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalovanému zaslala poprvé dne [datum], přičemž byla stanovena lhůta k plnění 15 dnů od odeslání výzvy, tj. do [datum]. Od [datum] je žalovaný v prodlení. Soud tedy žalobě co do nároku na bezdůvodné obohacení a příslušných úroků z prodlení vyhověl. Ve zbylém rozsahu byla žaloba výrokem II. jako nedůvodná zamítnuta.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 925,69 Kč, přičemž tato částka představuje 31 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 070 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 394 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 980 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 125,38 Kč za 88 ujetých km v částce 725,38 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,9 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 885,38 Kč ve výši 1 445,93 Kč.

33. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.