118 C 6/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Tenglerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, LL.M. sídlem adresa, obec o zaplacení částky 36 000 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobce, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 36 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 103,80 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 10 309,20 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná neplnila povinnosti plynoucí ze střídavé péče, o které bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č. j. číslo jednací ze dne 1. 12. 2021. Žalovaná neplnila podmínky střídavé péče, hradila pouze dohodnuté výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně a dále se nijak nepodílela na dalších nákladech spojených s bydlením, jídlem, energiemi a hygienickými potřebami. V důsledku toho měl žalobce nezletilé dcery de facto v péči výlučné, a to v období od datum do datum. Podáním ze dne datum žalobce upřesnil, že požaduje po žalované částku 4 000 Kč za každý měsíc od března do listopadu 2022, neboť v té době měl děti celé jméno žalované a celé jméno žalobce ve své výlučné péči a nesl 100 % nákladů s touto péčí souvisejících, a dále zákonný úrok z prodlení od března 2022 do září 2023 v kapitalizované výši 7 103,80 Kč.

2. Žalovaná učinila nesporným, že zdejší soud rozhodl o úpravě poměrů nezletilých dětí účastníků pro dobu po rozvodu manželství rozsudkem č. j. číslo jednací ze dne 1. 12. 2021, jímž byla schválena dohoda rodičů o péči o nezletilé. Rozsudkem ze dne 5. 4. 2023, č. j. číslo jednací, byla schválena dohoda rodičů o změně péče o nezletilé. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by měla podle rozsudku č. j. číslo jednací ze dne 1. 12. 2021 dluh na výživném. V řízení o změnu úpravy péče před schválením dohody rodičů rozsudkem č. j. číslo jednací ze dne 5. 4. 2023 žalobce žádná tvrzení o dluhu žalované na výživném neuváděl. Žalovaná hradila výživné řádně a včas, naopak žalobce výživné neplatil. Žalovaná se však rozhodla dluh na výživném nevymáhat. Žalovaná namítla, že pokud by skutečně měla dluh na výživném, jednalo by se o nárok nezletilých dcer účastníků a žalobce by nebyl k jeho vymáhání aktivně legitimován a dále poukázala na to, že při existenci exekučního titulu, tedy rozsudku č. j. číslo jednací ze dne 1. 12. 2021, nelze tvrzené dlužné výživné vymáhat v dalším nalézacím řízení, nýbrž v řízení exekučním. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den datum. Žalovaný předem omluvil svou nepřítomnost u jednání z důvodu pobytu mimo území ČR, o odročení nežádal. Soud za tohoto stavu jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Žalovaná setrvala na zamítnutí žaloby.

4. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. číslo jednací ze dne 1. 12. 2021 soud zjistil, že v řízení o úpravu poměrů nezletilých dcer účastníků pro dobu po rozvodu manželství rodičů byla schválena dohoda, podle které byly pro dobu po rozvodu manželství rodičů obě dcery svěřeny do střídavé péče rodičů tak, že v péči otce byly v každém sudém a v péči matky v každém lichém týdnu v roce, se střídáním vždy v neděli v 19:00 hodin. Otci i matce byla stanovena povinnost přispívat na výživu každé z nezletilých počínaje od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů výživným ve výši 2 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne datum.

5. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. číslo jednací ze dne 5. 4. 2023 a z protokolů o jednáních, která vydání tohoto rozsudku předcházela, soud zjistil, že otec (žalobce) se domáhal změny úpravy poměrů nezletilých tak, aby obě nezletilé byly svěřeny do výlučné péče otce a matce (žalované) aby byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 7 000 Kč měsíčně vůči nezletilé jméno a 5 000 Kč měsíčně vůči nezletilé jméno. Dále otec požadoval, aby matka uhradila dlužné výživné. Návrh byl odůvodněn tím, že střídavá péče neprobíhá a nezletilé jsou ve faktické péči otce, k matce chodily pouze na návštěvu. Matka nejprve s návrhem nesouhlasila, podle ní fungovala spíše společná péče o děti, neboť rodiče obývali společný dům a na potřebách nezletilých byli schopni se dohodnout. V průběhu řízení bylo nespornou skutečností, že matka platila výživné na děti podle aktuálního rozsudku, otec výživné začal platit až od listopadu 2022. Rodiče pak uzavřeli dohodu, podle které byla nezletilá jméno svěřena do péče otce a nezletilá jméno do péče matky. Otec se zavázal platit výživné na nezletilou jméno ve výši 8 500 Kč měsíčně počínaje dne datum, matka se zavázala platit výživné na nezletilou jméno ve výši 5 000 Kč měsíčně počínaje od datum. Dále se otec zavázal zaplatit nedoplatek na výživném pro nezletilou jméno ve výši 18 000 Kč a matka nedoplatek na výživném pro nezletilou jméno ve výši 4 000 Kč, nedoplatky byly vyčísleny za období od datum do datum Dohoda rodičů byla soudem schválena, rozsudek nabyl ve výroku o schválení dohody rodičů právní moci dnem datum.

6. V daném případě soud dospěl podle obsahu žaloby k závěru, že žalobce v tomto řízení uplatnil nárok na stanovení dlužného výživného pro nezletilé děti. K podání takového návrhu však není legitimován rodič, ale právě nezletilé dítě vůči povinnému rodiči. Prvotně tedy otázka dlužného výživného měla být řešena v (opatrovnickém) řízení o změnu úpravy poměrů nezletilých dcer účastníků. Jestliže došlo k uzavření a schválení dohody, která nedoplatky na výživném za období před datum neřešila, nemůže se žalobce sám ve sporném řízení nyní dlužného výživného vůči žalované domáhat, k podání takového návrhu není aktivně legitimován. Žaloba proto byla jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 309,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 000 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 520 Kč ve výši 1 789,20 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).