119 C 1/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 143 493 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 97 865 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 97 865 Kč od 10. 1. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení:- částky 45 628 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 126 551 Kč od 6. 9. 2022 do 12. 9. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 126 351 Kč od 13. 9. 2022 do 15. 9. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 126 151 Kč od 16. 9. 2022 do 9. 1. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 286 Kč od 10. 1. 2023 do zaplacení,- úroku ve výši 57,94 % ročně z částky 109 317,33 Kč od 6. 9. 2022 do 29. 9. 2022 ve výši 4 070,64 Kč,- úroku ve výši 15 % ročně z částky 109 317,33 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 6. 9. 2022 dosáhne částky 406 440 Kč,se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 622 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr, přičemž tento byl na základě dohody stran o konsolidaci použit v částce 110 000 Kč na úhradu dluhů žalovaného a v částce 20 716 Kč vyplacen žalovanému. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku po prověření úvěruschopnosti žalovaného na základě sdělených údajů, dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného a lustrací v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 57,94 % ročně (nominální úroková sazba) splatit v 60 měsíčních splátkách po 5 645 Kč se splatností vždy k 1. dni kalendářního měsíce počínaje květnem 2022, svému závazku však nedostál, když splátky nehradil řádně a včas, žalobkyni zaplatil do zesplatnění v 7 platbách pouze částku 12 135 Kč. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, když bylo sjednáno, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení 30 dnů, tato pokuta je účtována za prodlení žalovaného se splátkami č. , hodnota, , 3 a , právnická osoba, důsledku prodlení žalovaného pak žalobkyni vzniklo právo i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, které byly sjednány ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení 15 dnů. Jelikož se žalovaný takto dostal do prodlení se splátkami č. , hodnota, – 4, požaduje žalobkyně náhradu nákladů vzniklých prodlením ve výši 800 Kč (4 x 200 Kč). Protože se žalovaný ocitl v prodlení o délce 65 dnů se splátkou či její částí, a to konkrétně 3. splátkou splatnou dne 1. 7. 2022, byl úvěr ke dni 4. 9. 2022 na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od 6. 9. 2022 do jejího zaplacení. Po zesplatnění uhradil žalovaný žalobkyni ve dvou platbách celkem 400 Kč. Výše jeho plateb v souhrnu činí 12 535 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 123 854,66 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 17 342,40 Kč, úroku z prodlení a úroku, přičemž tento požaduje za dobu od 6. 9. 2022 do 29. 9. 2022 ve sjednané výši, od 30. 9. 2022 do zaplacení jej pak požaduje ve výši 15 % ročně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o úvěru včetně dodatku č. , hodnota, , formuláře k podpisu na dálku, prohlášení klienta, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře, dohody o konsolidaci a oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne 24. 3. 2022 uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 57,94 % ročně, a to v 60 měsíčních splátkách po 5 645 Kč, splatných 1. dne v každém kalendářním měsíci. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Podle dohody o konsolidaci se žalobkyně zavázala částku úvěru 89 284 Kč započítat na dluh žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy č. , hodnota, , zbývající část úvěru, tj. částka 20 716 Kč byla dne 24. 3. 2022 vyplacena žalovanému na účet č. , č. účtu, , jak bylo zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný takto ocitl v prodlení (bod 6.1 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení (bod. 6.2 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru (bod 6.3 smlouvy). Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení (bod 6.5 smlouvy). Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, celkem žalobkyni uhradil 12 135 Kč.

5. Z formuláře hodnocení klienta, výpisu z SOLUS, výpisu z NRKI, daňového přiznání za rok 2020 včetně potvrzení podání, potvrzení o provedené platbě, výpisu o provedení platby a kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 26 666 Kč, nebylo však specifikováno, jakého je příjem původu, nebyl specifikován zaměstnavatel ani další skutečnosti. Ke své osobě uvedl, že je svobodný, vyučen, forma bydlení je vlastní, přičemž náklady bydlení činí 2 603 Kč, další splátky žalobkyni činí 7 643 Kč. Žalovaný nesdělil další příjmy či výdaje, žalobkyně počítala s životním minimem 3 860 Kč a celkovými výdaji 14 106 Kč. Žalobkyně si k příjmům nechala od žalovaného doložit daňové přiznání za rok 2020, z něhož bylo zjištěno, že dílčí základ daně z příjmu činil 319 996 Kč, a to z činnosti „všeobecný úklid budov“. Ohledně výdajů žalovaného nebyl předložen žádný doklad. Potvrzením banky bylo ověřeno vlastnictví účtu, na nějž byla poukázána zbývající část úvěru po konsolidaci, žalovaným. Žalovaný byl v rámci NRKI ohodnocen skóre 396. V registru SOLUS neměl žalovaný žádný záznam. Z výzev bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky a upozorňován na případné zesplatnění úvěru. Z oznámení ze dne 4. 9. 2022 bylo zjištěno, že úvěr byl k tomuto dni zesplatněn s ohledem na prodlení se splátkou v délce trvání 65 dnů. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. Z výpisu ČNB bylo zjištěno, že roční úroková sazba u úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu činila ke dni uzavření smlouvy 8,20 %, ve stejném období činila RPSN úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu 8,65 %.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).

9. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to včetně prověřování informací získaných od žalovaného a zkoumání skutečných životních výdajů žalovaného a stran prodlení žalovaného od dne 6. 9. 2022.

10. K poučení soudu žalobkyně uvedla, že co se týká úvěruschopnosti, všechna tvrzení již byla uvedena a důkazy označeny, v tomto směru nedoplnila ničeho. K počátku prodlení pak uvedla, že založila dodejky a jiné nemá k dispozici.

11. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů však nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala skutečné výdaje žalovaného. V tomto směru se omezila pouze na údaje, které jí žalovaný sdělil v rámci formuláře, avšak jedná se o údaje bez dalšího nereálné neodpovídající běžným životním nákladům osob ve věku žalovaného (při vlastním bydlení náklady na energie, internet, telefon, dopravu, ošacení, stravování apod.). Žalobkyně po žalovaném nepožadovala doložení tvrzeného vlastnictví objektu k bydlení, nenechala si předložit smlouvy, faktury, výpisy z účtů, kterými by mohla alespoň v hrubých rysech posoudit celkové příjmy, výdaje a finanční situaci včetně existence dalších závazků. Za takto nekomplexně zjištěného stavu je třeba uzavřít, že žalobkyně nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda je žalovaný schopen další! úvěr splácet či nikoli. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (ověřila příjem, avšak za předchozí rok, než by bylo potřeba, provedla lustrace v příslušných databázích), takový postup je však nedostačující, jak bylo uvedeno výše.

12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

13. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C-618/10 z 14.6.2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

14. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku 110 000 Kč, a to částečně převodem na jeho účet a částečně konsolidací závazku u žalobkyně, přičemž dosud jí vrátil pouze 12 135 Kč. V tomto směru soud vyšel z tvrzení žalobkyně včetně karty klienta, přičemž žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval a netvrdil, že by uhradil více. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 97 865 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 97 865 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit.

15. Splatnost dluhu je pak dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z., když nebylo zjištěno, že by právě tato splatnost nebyla v možnostech spotřebitele (o tomto měl pro změnu soud v úmyslu ve smyslu ust. § 118 a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poučit žalovaného).

16. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat od 10. 1. 2023, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila 4. 1. 2023, kdy odeslala žalovanému předžalobní upomínku a tuto ve smyslu § 573 o. z. doručila třetí pracovní den po odeslání, tj. 9. 1. 2023, od následujícího dne je žalovaný v prodlení.

17. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

18. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že i v případě, kdy by soud shledal, že smlouva o úvěru jako celek je platná (což se nestalo), musel by žalobu zamítnout minimálně co do úroku 57,94 % ročně, neboť soud takové ujednání považuje za absolutně neplatné, když smluvní úrok v této výši je nepřiměřený a jsoucí zjevně v rozporu s dobrými mravy.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve větším rozsahu úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 622 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše 34 647 Kč (rozdíl úspěchu v žalobkyně v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %, přičemž pro určení úspěchu a neúspěchu stran v řízení soud vycházel také z příslušenství). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 175 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 143 493 Kč sestávající z částky 6 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé, účast na jednání soudu dne 3. 4. 2023, přičemž za úkon výzva k plnění žalobkyně náhradu nákladů neuplatnila) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 4. 2023 na jednání k soudu a zpět do sídla advokátní kanceláře náhrada 1 224 Kč, a to jízdné v částce 824 Kč (celkem ujeto 100 km, 44,10 Kč/litr nafty dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6.9 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 odst. 1 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut, přičemž jedna cesta trvá zhruba 45 minut, v celkové částce 400 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 704 Kč ve výši 4 768 Kč. O jejich splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.