119 C 3/2020

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně náhradu nákladů žalobce v rozsahu 100% ve výši a lhůtě stanovené v samostatném usnesení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši [částka], a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil následovně. Dne [datum] zemřela matka účastníků paní [jméno] [příjmení], přičemž účastníci se v rámci dědického řízení ústně domluvili, že byt po matce, tj. bytovou jednotku [číslo] vymezenou v budově [adresa], bytovém domě na [list vlastnictví], na parc. [číslo] se kterou je spojen spoluvlastnický podíl na společných částech domu o velikosti [číslo] v obci [obec] (dále také„ byt po matce”) nabude žalovaná, která poté co uhradí své dluhy z minulosti vyplatí žalobci ½ hodnoty bytu po matce. Dne [datum] zemřel otec účastníků pan [jméno] [celé jméno žalobce], který zanechal pozůstalost sestávající ze spoluvlastnického podílu na garáži a bytové jednotky [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro obec Kladno, vymezené v budově [adresa], postavené na pozemku parc. [číslo] k níž náleží spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemku (dále také„ byt po otci”). Účastníci se již v minulosti dohodli, že byt po otci nabudou stejným dílem, následně byt prodají a žalovaná ze svého podílu uspokojí podíl žalobce z bytu po matce. Následně se žalovaná dostala do finančních problémů, vlivem kterých byt po matce převedla na [právnická osoba] spol. s r.o. s tím, že vlastnické právo k bytu bude na žalovanou zpět převedeno poté, co uhradí svým věřitelům částku [částka]. Účastníci se tak domluvili, že žalovaná se stane výlučným vlastníkem bytu po otci, který prodá a poté co zaplatí své dluhy a nabude zpět vlastnické právo k bytu po matce, uhradí ze zbytku svůj dluh vůči žalobci. Žalovaná v bytě po matce bydlela i v době, kdy ho vlastnila [právnická osoba] spol. s r.o. Pasiva dědictví po rodičích převzala dle domluvy účastníků žalovaná. Žalovaná opět nabyla vlastnictví k bytu po matce dne [datum], z čehož vyplývá, že dluh svým věřitelům uhradila z prodeje bytu po otci, ke kterému došlo dne [datum]. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k tomu, aby se s ním vyrovnala, avšak bezvýsledně. Následně žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku, kterou ji vyzval k zaplacení žalované částky, která sestává z ½ zjištěné hodnoty bytu po matce ve výši [částka] a z ½ zjištěné hodnoty bytu po otci ve výši [částka]. Účastníci měli až do podzimu 2018 přátelské vztahy, a proto neměl žalobce důvod žalované nevěřit.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává, neboť žádná dohoda mezi účastníky odůvodňující nárok požadovaný žalobou uzavřena nebyla. Žalobce přenechal jediné aktivum dědictví po matce, tj. její byt, žalované s tím, že žalovaná obstarávala péči o matku před její smrtí a uhradila pasiva dědictví. Otec účastníků zanechal závěť ze dne [datum], na základě které měla žalobci připadnout pouze garáž a žalované jeho byt, přičemž důvodem k tomuto kroku byl nesouhlas otce se životním stylem žalobce. Ačkoliv tedy pozůstalost po otci byla po technické stránce vypořádána dohodou dědiců, byla pozůstalost co do aktiv dědictví vypořádána v souladu se závětí otce, přičemž pouze do zbývajících aktiv a pasiv dědictví se účastníci dohodli, že je nabyde žalovaná. Po smrti matky se žalovaná dostala do finančních problémů a se [právnická osoba] spol. s r.o. tak dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši [částka], který se zavázala splatit ve 23 splátkách po [částka] a poslední 24. splátce ve výši [částka]. Úvěr žalovaná použila na úhradu svých dřívějších dluhů. Jelikož však žalovaná nebyla schopna úvěr splácet, uzavřela se [právnická osoba] spol. s r.o. kupní smlouvu, na základě které byt po matce této společnosti prodala. Žalovaná však i nadále v bytě bydlela. Dne [datum] žalovaná prodala byt po otci za částku [částka]. Dne [datum] uzavřela žalovaná se [právnická osoba] spol. s r.o. kupní smlouvu, na základě které nabyla byt po matce za kupní cenu [částka]. Žalovaná tak zůstala vlastníkem bytu po matce, který užívá k uspokojování svých bytových potřeb. K ochladnutí vztahů mezi účastníky došlo ještě před smrtí matky, nikoliv až v roce 2018. Žalobce je problematickou osobou, neboť zpřetrhal své vazby s otcem, svými dvěma dcerami a následně i se žalovanou a má i kriminální minulost.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z výpisů z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že ke dni [datum] bylo v katastru nemovitostí evidováno vlastnické právo [právnická osoba] spol. s r.o. k bytu po matce účastníků řízení, které společnost nabyla na základě kupní smlouvy ze dne [datum], přičemž již ke dni [datum] bylo ve prospěch této společnosti zapsáno v katastru nemovitostí zástavní právo. Na základě kupní smlouvy ze dne [datum] nabyla vlastnické k bytu po matce žalovaná. Dále bylo zjištěno, že byt [číslo] (byt po otci účastníků) byl ke dni [datum] ve vlastnictví třetích osob tam uvedených, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s účinky vkladu ke dni [datum].

5. Z protokolu o jednání ze dne [datum] ve věci vedené zdejším soudem pod sp.zn. 31 D 608/2017 a z pravomocného usnesení zdejšího soudu ze dne 06. 06. 2018 č. 31 D 608/2017-109 bylo zjištěno, že otec účastníků projevil svou vůli v závěti tak, že žalobce po něm zdědí garáž a žalovaná byt [číslo]. Aktiva pozůstalosti po otci účastníků byla zjištěna ve výši [částka], přičemž hodnota bytu byla zjištěna na částku [částka]. Pasiva pozůstalosti byla zjištěna na částku [částka] [obec] pozůstalost činila [částka]. Účastníci v rámci pozůstalostního řízení po otci uzavřeli dohodu, dle které žalovaná nabyla veškerá aktiva pozůstalosti, vyjma spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na nemovitých věcech zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Rozdělov a obec Kladno, a to na pozemku parc. č. St. 888, na kterém stojí stavba – garáž, který nabyl žalobce. Pasiva pozůstalosti připadly žalované. Soud dohodu účastníků jakožto dědiců schválil.

6. Z pravomocného usnesení zdejšího soudu ze dne 28. 01. 2016 č.j. 32 D 351/2014-106 a z usnesení zdejšího soudu ze dne 24. 05. 2016 č.j. 32 D 351/2014-124 bylo zjištěno, že soud schválil dohodu účastníků jakožto dědiců po jejich matce, na základě které žalovaná nabyla veškerá aktiva a pasiva dědictví, včetně bytu [číslo] ohodnoceného na částku [částka] a žalovaný nenabyl ničeho. Aktiva pozůstalosti byla zjištěna ve výši [částka] a pasiva ve výši [částka].

7. Z potvrzení o úhradě pohřbu bylo zjištěno, že žalovaná uhradila náklady pohřbu své matky ve výši [částka] a náklady pohřbu otce ve výši [částka].

8. Z potvrzení prokazujícího dobu poskytování péče vyplývá, že žalovaná poskytovala péči matce, přičemž za období od dubna 2011 až do května 2014 jí byl poskytován příspěvek na péči.

9. Z výpisu z evidence rejstříku trestů bylo zjištěno, že žalobce ke dni [datum] nemá ve výpisu z rejstříku trestů evidováno žádné odsouzení.

10. Z předžalobní výzvy z [datum] a obálky soud zjistil, že žalobci vyzval žalovanou k zaplacení částky [částka] do 7 dnů od doručení výzvy, žalovaná si výzvu nepřevzala, a tato se vrátila žalobci zpět dne [datum].

11. Ze závěti (č.l. 49 dědického spisu) bylo zjištěno, že otec účastníků pořídil o své pozůstalosti tak, že garáž v [část obce] má připadnou žalobci a byt [číslo] žalované. Závěť je z [datum].

12. Svědkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu uvedla mimo jiné následující. Od žalobce ještě za života jeho otce kupovala v minulosti byt na [anonymizováno] v [anonymizováno]. Žalovaná tehdy řešila půjčku, protože potřebovala peníze na úhradu svých dluhů. Tehdy svědkyně společně se žalobcem i žalovanou řešili, že po svém tatínkovi budou mít jednou byt, ten byt se měl prodat, žalovaná by tak splatila své dluhy a vyrovnala by se se svým bratrem. Takto jednali u žalované v bytě. Zhruba půl roku nebo tři-čtvrtě roku po tomto jednání zemřel otec účastníků, tehdy svědkyně potkala žalobce a ptala se ho na to a ten úmrtí otce potvrdil. Dále se svědkyně ptala na byt po otci a žalobce jí sdělil, že jedná se svojí sestrou o prodeji bytu, kdy žalovaná tedy jeho sestra měla mít nějakého kupce. O byt měla zájem i svědkyně a požádala žalobce, aby své sestře zavolal, což učinil a sestra mu řekla, aby se nebál, že to řeší s někým jiným. Svědkyně z toho měla nepříjemný pocit a řekla žalobci, aby toho jednou nelitoval. Žalobce měl tehdy se svou sestrou velice vřelé vztahy, pomáhal jí i řešit její situaci s dluhy, zajímal se o ni a měl obavy, aby nenalítla nějakým podvodníkům, komunikovali spolu srdečně. S žalobcem se svědkyně potkali v restauraci v [část obce], kde byla i přítelkyně žalobce a bavili se právě i o bytě po otci žalobce. Sestra se žalobcem komunikovala, právě tehdy mu řekla, ať se nebojí, že to už řeší. Asi po měsíci volala svědkyně žalobci a ptala se jej na to, jak to vypadá s tím bytem. Žalobce sdělil, že to se sestrou řeší, že mají nějaké kupce na ten byt po otci a že to je v pořádku. Pak už to svědkyně se žalobcem neřešila, měla pocit, že to se svou sestrou vyřešil a že je spokojený. Svědkyně zná žalobce z doby, kdy prodávala jeho byt, který měl původně se svojí manželkou, která zemřela. Žalovanou svědkyně poznala v souvislosti s řešením jejích finančních problémů, kdy tuto svědkyně sama vyhledala přes portál dražeb. Svědkyně žalovanou vyhledala a nabídla jí zprostředkování pomoci. Svědkyně sama půjčky neposkytuje, spíše kupuje a následně prodává nemovitosti (zejména v dražbách, a to jak v dobrovolných tak nedobrovolných). Žalované svědkyně zprostředkovala půjčku u některé ze společností, proto ví, že tehdy měla žalovaná finanční problémy. Svědkyně se se žalovanou bavili o tom, že otec žalované je nemocný, žalovaná v podstatě věděla, že jí otec zemře. Svědkyně dále uvedla, že ví, že se o svého otce žalovaná starala a ani si svědkyně nemyslí, že by žalovaná byla nějak zištná. Svědkyně potvrdila i to, že věděla, že se žalovaná dříve starala o svou matku, když tato byla nemocná. Svědkyni přišlo, že žalovaná se svým bratrem byli na sebe dost fixovaní. Žalovaná například volala svému bratrovi i v době, kdy se svědkyně se žalovanou bavili o zprostředkování zápůjčky, ten se následně dostavil a jednal také. Tehdy se jednalo o tom, že žalovaná je ve finanční tísni, na což žalobce řekl, že má také nějaké dluhy po své bývalé manželce, a že mu patří byt 2kk. Žalobce svědkyni nabídl, jestli ten byt chce vidět a svědkyně s tím souhlasila a chtěla jeho byt koupit, což se nakonec realizovalo. S žalobcem se svědkyně dohodla na ceně a zaplatila za něj jeho dluhy. S žalobcem byla také u dědického řízení, které se týkalo jeho bytu, který měl dříve se svou manželkou, které mu pomohla vyřešit, a to tím, že za něj uhradila částku v řádech tisíců, na které žalobce tehdy peníze neměl. Svědkyně potvrdila, že když jednou seděli u stolu se žalovanou a žalobcem, byl i hovor o tom, že když otec účastníků zemře, tak byt po otci sourozenci prodají a rozdělí se o dědictví. A žalovaná tehdy tvrdila, že by svého bratra (žalobce) neokradla. Když svědkyně koupila od žalobce byt, co měl žalobce se svou manželkou, tak díky tomu uhradil zcela své dluhy. Žalovaná však dluhy měla. Svědkyně dále uvedla, že jí bylo řečeno to, že byt po otci se prodá, žalovaná splatí své dluhy a pak se sourozenci vyrovnají, což svědkyni řekla přímo žalovaná.

13. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že svědkyně zná účastníky pouze z výkonu své úřední činnosti notářské kandidátky u notáře Mgr. [ulice], který jako soudní komisař vedl řízení o pozůstalosti po otci účastníků. Otec účastníků pořídil závět, kterou notáři předložila žalovaná. Účastníci se v rámci dědictví dohodli o vypořádání pozůstalosti, přičemž výsledná dohoda byla ujednána až při jednání, předem dohodnuti nebyli. Svědkyni není známa žádná konkrétní dohoda účastníků mimo dohodu o vypořádání zachycenou v protokolu o jednání, nelze však vyloučit, že se účastníci ústně dohodli stran vypořádání i jiným způsobem. Účastníci předem obsah závěti otce podle svědkyně neznali. Řízení o pozůstalosti bylo nestandardní, svědkyně jednání vnímala tak, že mezi účastníky bylo cítit určité napětí. Stran pasiv se účastníci dohodli tak, že žalovaná odpovídá za veškerá pasiva, která byla v době uzavření dohody známa, ačkoliv jí nepřipadla všechna aktiva pozůstalosti. Důvod, proč v daném případě bylo o vypořádání dědictví rozhodnuto dohodou účastníků a nikoliv pouze na základě závěti spočívá v tom, že se dědilo jak na základě závěti, tak ze zákona, což zřejmě bylo i důvodem pro uzavření dědické dohody. Platnost závěti v dědickém řízení napadena nebyla. V případě, kdy by účastníci dědického řízení žádali, aby v protokolu byla uvedena další dohoda týkající se vypořádání dědictví, tak by této žádosti bylo vyhověno. Účastníci určitě ústně projednávali možnosti řešení dědictví, zda se jednalo i o finančním vyrovnání však svědkyně s jistotou potvrdit nedokáže. [ulice] dohoda účastníků zachycené v protokolu takové ujednání neobsahovala. V notářské kanceláři vedou účastníky k tomu, aby to, co chtějí mít dohodnuto stran vypořádání, měli uvedeno přímo v protokolu a bylo i v usnesení o dědické dohodě, upozorňují účastníky na to, že co není v dohodě uvedeno, je vždy problematické. Je možné, že se v tomto případě účastníci bavili o tom, že pozůstalá dcera zdědí bytovou jednotku a vyplatí pozůstalého syna. [ulice] dohoda však byla jiná. Podle svědkyně je velmi pravděpodobné, že se tito účastníci bavili o tom, že dojde k finančnímu vyrovnání mezi nimi, ale nakonec se dohodli tak, jak je to uvedeno v protokolu. Svědkyně si myslí, že tito účastníci se skutečně bavili o způsobu, jak se vypořádají, ale jejich končená dohoda byla taková, jak je uvedeno v tom protokolu z jednání. Svědkyně nebyla přímo svědkem jiné dohody, kde by např. účastníci řekli, že udělají dohodu o rozdělení pozůstalosti a že by jeden nebo druhý z nich druhého vyplatil. Jestli se domluvili jinak v době, kdy u nich nebyla, neví.

14. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že svědkyně zná oba účastníky, přičemž se žalobcem a jeho přítelkyní [jméno] [příjmení] se přátelí a zná i žalovanou (tu poznala přes žalobce). V minulosti měli účastníci dobré vztahy, což bylo patrné z jejich vzájemné komunikace, které se však zhoršili poté, co se žalovaná se žalobcem nevyrovnala, ač předtím žalobci slíbila, že mu poskytne finanční prostředky z prodeje bytu po otci ve výši kolem [částka]. Tento slib žalovaná učinila zhruba před 4 až 5 lety. Účastníci měli v minulosti dluhy. Žalobce v současné době už žádné dluhy nemá. V minulosti byl žalobce podmíněně odsouzen k trestu odnětí svobody za krádež kabelky. Svědkyně pracuje v restauraci [příjmení], kterou žalobce navštěvoval a chodila tam za ním i žalovaná. Partnerka žalobce paní [příjmení] byla ve vztahu se žalobcem již v době, kdy manželka žalobce byla na sklonku života, vztah již byl intimní. [příjmení] [příjmení] se o manželku žalobce starala. Aktuálně není žalobce se svými dcerami v kontaktu. Svědkyně byla svědkem toho, že žalovaná tvrdila, že z prodeje bytu po jejich zemřelém otci, dostane žalobce peníze. To žalovaná řekla v restauraci [příjmení], kdy si sourozenci před ní povídali a rozebírali, jak to bude, až dojde k prodeji bytu po jejich otci. Oba účastníci za svými rodiči jezdili, říkala jí to i partnerka žalobce. Svědkyně ví i to, že mezi účastníky se hovořilo i o bytě po jejich matce, ale neví, z jakého důvodu a co bylo obsahem.

15. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že svědkyně vypověděla, že je partnerkou žalobce a zná i žalovanou, se kterou měla v minulosti dobrý vztah. Svědkyně a žalobce byli nejprve přátelé, když svědkyně žalobci pomáhala s péčí o jeho manželku. Svědkyně pomáhala žalobci s úhradou jeho dluhů (šlo zejména o dluhy jeho manželky). Žalobce prodal svůj byt v roce 2015. Žalobce také seznámil svědkyni se svými rodiči. Žalobce měl s matkou dobré vztahy a navštěvoval jí. Žalovaná u matky bydlela. Matka žalobce byla zdravá, do doby než upadla a utrpěla asi zlomeninu krčku, následně pak o matku pečovala žalovaná. Prodej bytu žalobce se řešil v bytě u žalované za přítomnosti svědkyně, žalobce, paní [příjmení], žalované, pana [příjmení] a paní, která doprovázela pana [příjmení]. Žalovaná měla dluhy. [příjmení] [příjmení] kupovala byty dlužníků a umořovala z toho dluhy, přičemž zbytek peněž dostal dlužník zpět. [příjmení] prodeje bytu žalobce se na schůzce řešilo i majetkové vyrovnání účastníků z dědictví po jejich matce. Situace byla taková, že žalovaná neměla peníze na vyplacení poloviny z bytu po matce. Účastníci se tak dohodli, že po smrti jejich otce prodají byt po otci, přičemž polovina z prodeje bytu patřící žalované připadne žalobci. Tato ústní dohoda nebyla zachycena v protokolech o jednání v řízení o pozůstalosti. Otce žalobce viděla svědkyně asi 2 x, přičemž žalobce ho navštěvoval zhruba 2x týdně. Otec žalobce zemřel v dubnu 2017. Žalovaná se o otce nestarala. Po smrti matky účastníků přestal otec se žalobcem komunikovat, byl náladový (dříve se nebavil naopak se žalovanou), ale před jeho smrtí se se žalobcem usmířili. Aktuálně se žalobce ani s jednou z dcer nestýká. [obec] vztahy měli účastníci až do doby než bylo žalobci doručeno vyrozumění katastru nemovitostí o nabytí vlastnického práva k bytu po matce žalované, pak se žalovaná odmlčela. Žalovaná se zavázala vyplatit žalobce z výtěžku z prodeje bytu po otci. Do dnešního dne však tak neučinila. V době, kdy svědkyně poznala manželku žalobce, tak byla manželka již neschopná chůze a své okolí vnímala pouze omezeně. [příjmení] [příjmení] vyhledala žalobce a svědkyni sama v době, kdy řešili prodej bytu žalobce a neměli finanční prostředky. V současné době je žalobce veden jako uchazeč o zaměstnání na [anonymizována dvě slova] ČR. Svědkyně i v restauraci [příjmení] asi 3x zaznamenala, že se účastníci bavili o vypořádání z dědictví po rodičích, svědkyně tam chodila za kamarádkou [jméno] [příjmení], která v [příjmení] pracovala jako servírka.

16. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že svědkyně je dcerou žalobce. Svědkyně se s žalobcem nestýká, naposledy ho viděla na pohřbu svého dědečka, tedy otce žalobce. Lepší vztah má svědkyně se žalovanou. Svědkyně má s otcem velmi špatné vztahy. Špatný vztah měla i se svou matkou. Po smrti své matky vyřizovala svědkyně její pohřeb a její manžel hradil náklady pohřbu. Všechny dcery žalobce se účastnily řízení o pozůstalosti jejich matky, kde se vzdaly dědictví ve prospěch žalobce. Se svou babičkou, tedy matkou žalobce, se svědkyně stýkala málo. S dědečkem se svědkyně vídala. Děda byl také nemocný, ale byl po celou dobu u sebe v bytě a žalovaná se o něho starala a docházela tam i nějaká domácí péče. S dědou byla v kontaktu a říkal jí, že její otec se o něj nestará, akorát si tam chodil půjčovat peníze. Děda svědkyni říkal i to, že tam za ním její otec byl (chodil si) půjčovat si peníze, aby měl např. na pohřeb její matky, ale to už bylo zaplacené ze strany svědkyně, ale děda mu peníze dal (údajně [částka]). Děda říkal, že chce dát svůj byt žalované, protože se o něho žalovaná starala, a to děda řekl před svědkyní a jejím manželem nahlas. Také měl žalobci za zlé, že má jiný vztah v době, kdy ještě žila manželka žalobce, když děda sám se o svou ženu staral, dokud nezemřela. O otce žalobce se starala žalovaná, žalobce se o něj nestaral. Svědkyně ani její sestry nebyly účastníky řízení o pozůstalosti po dědečkovi. Vztahy mezi žalobcem a žalovanou dobré nebyly, po celou dobu co si svědkyně pamatuje. Svědkyně začala se žalovanou více komunikovat zhruba dva roky předtím, než zemřel děda, a předtím ve větším kontaktu nebyly. Svědkyni řekla žalovaná, že táta se měl údajně toho bytu po babičce vzdát, a řekla jí to v době, až když spolu začaly více komunikovat. Toto se dozvěděla ještě za života svého dědy (ten zemřel v dubnu 2017). Žalovaná tehdy svědkyni řekla, že se toho žalobce vzdal s tím, že otec má kde bydlet. O tom, že by mělo být nějaké vypořádání mezi jejím otcem a tetou, svědkyně nic neví. Svědkyni její matka i děda potvrdili, že žalobce byl dříve ve vězení a také viděla video, jak žalobce kradl v nemocnici, což bylo i ve zprávách. Svědkyně ví od žalované i to, že žalovaná měla nějaké dluhy, které se řešily jak po úmrtí babičky, ale více po úmrtí dědy. Žalovaná měla říkat, že měla nějaké dluhy, byla nějaká závěť, kdy děda přenechal tetě byt v [anonymizováno] a že při prodeji bytu dědy se řešily dluhy tety, to se řešilo asi s panem [příjmení]. [příjmení] [příjmení] svědkyně nezná, neví, kdo to je, řešil jen nějaké pohledávky. [příjmení] [příjmení] zná od tety (žalované), bavily se spolu o tom.

17. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že po smrti své matky se s žalovanou domlouval na umoření jejich dluhů, neboť žalovaná měla dluh kolem [částka] a žalobce kolem [částka]. Žalobce uhradil své dluhy z výtěžku z prodeje bytu, který vlastnil se svou manželkou a jenž prodal za [částka]. Byt od něj koupila paní [příjmení], která přímo zaplatila dluhy žalobce. Po smrti matky se účastníci, paní [příjmení], partnerka žalobce, pan [příjmení] a jeho doprovod sešly v bytě matky s tím, že by paní [příjmení] tento byt odkoupila. Žalovaná tehdy jednala o půjčce s panem [příjmení] s tím, že by tento závazek zajistila zřízením zástavního práva k bytu po matce. Žalovaná si vzala půjčku [částka] a zřídila zástavní právo k bytu (od firmy AB…, což pan [příjmení] zprostředkoval), což žalobci sdělila následně jeho sestra (tedy žalovaná). Žalovaná však půjčku řádně nesplácela a žalobce poté co nesplácela, mluvil i s panem [příjmení] s tím, že by se dluh sestry uhradil z prodeje bytu po jejich otci, což pan [příjmení] považoval za rozumné. Žalobce nechtěl dělat sestře problémy stran možnosti splácet dluh, a proto se stran prodeje bytu po matce účastníků dohodli se sestrou tak, že byt se napíše na ní (měla tam i trvalý pobyt) a ona mu dá polovinu hodnoty a druhou půlku bude mít ona. Tato dohoda byla ústní, věřili si. Ani žalobce, ani žalovaná se v tu dobu nedomluvili na tom, kdy přesně žalovaná žalobce vyplatí, a to ani rámcově. Když skončilo dědické řízení, žalobce čekal, že jej sestra vyplatí. Mezitím prodávala žalovaná byt po otci účastníků, ale žalobce o tom nejprve nevěděl, neboť mu to sestra tajila, dozvěděl se to až z výpisu z katastru. Peníze (dědické podíly) měla žalovaná žalobci vyplatit v době, kdy přijdou peníze na účet, a to z toho bytu po tátovi. Předtím, než měly přijít peníze po otci účastníků, žalobce po sestře výplatu nechtěl, to se domlouvali, že to vyřeší až potom, co přijdou peníze po tátovi, co se prodá ten jeho byt. Otcův byt byl ohodnocen na 1,2 mil. Kč a sestra mu z toho měla dát půlku a z mámina bytu mu měla dát [částka]. Šlo o polovinu ceny z odhadu bytu jak po otci, tak i po matce účastníků. Žalovaná stran prodeje bytu po otci jezdila jednat do [obec]. Následně bylo žalobci doručeno vyrozumění katastru nemovitostí, že žalovaná nabyla vlastnické právo k bytu po otci. Dcery žalobce se dědictví po své matce zřekly, neboť obsahovalo i dluhy. Dědické řízení po matce skončilo a žalobce vyčkával, kdy ho žalovaná vyplatí. Mezitím však žalovaná prodávala byt po otci za [částka], o čemž žalobce nevěděl. Sestra se pak žalobci neozývala, zatajovala se. Byt po manželce žalobce byl žalobcem prodán ještě před smrtí matky. Žalobce měl s otcem během času střídavě lepší a střídavě horší vztahy (žalobce veksloval, byl raubíř). Od smrti své manželky se žalobce s otcem vídal pravidelně (každý týden) a pomáhal mu a pomáhala mu i žalovaná. Oba účastníci o otce pečovali. Otec pořizoval závěti velmi často a měl jich vícero, žalobce viděl nejméně 3, neboť mu je otec vždy ukazoval a někdy mu neodkázal nic a jindy zase garáž. Závěť otce nebral ani on, ani žalovaná vážně a obsah té co byla u notáře předložena, znal již z dřívějška. Svou matku navštěvoval žalobce pravidelně. Žalovaná se o matku starala několik měsíců, než matka zemřela. Náklady pohřbu matky platil žalobce, náklady pohřbu otce platila žalovaná tím způsobem, že si na to půjčila u přítelkyně žalobce [jméno]. Způsob vypořádání dědictví po matce byl nápad žalobce a žalované a došli k němu někdy v listopadu 2015. Otec účastníků zemřel v dubnu 2017.

18. Z výslechu žalované bylo zjištěno, že žalovaná vypověděla, že se starala o manželku žalobce, přičemž následně jí bylo žalobcem sděleno, že se o ní bude starat jeho současná partnerka. Žalovaná se starala i o svou matku poté, co utrpěla zlomeninu nártní kůstky v roce 2012 Poslední půl rok matka nebyla schopná chůze a byla kompletně odkázána na péči žalované. Když došlo k úrazu matky účastníků, byli tam velmi brzy u ní oba účastníci (žalobce dorazil po telefonátu žalované dříve, vyrazil dveře a volal sanitku). Žalobce byl u své matky několikrát i se svojí přítelkyní [jméno]. Když matka účastníků zemřela, byli u ní v podstatě ihned oba účastníci. Pohřeb matky i otce zařizovala a platila žalovaná, přičemž na pohřeb otce jí žalobce přidal částku [částka]. Matka měla v úmyslu zanechat svůj byt žalované. Takto se účastníci i později dohodli v řízení o pozůstalosti po matce. Matka účastníků měla dluhy v řádu statisíců, které bylo nutno vyrovnat. Jednoho dne pak přišla do bytu žalované paní [příjmení], kterou nikdy předtím neviděla, s tím, že jí přišla pomoci s řešením její finanční situace. Poté do bytu ještě přišel pan [příjmení] a kolegyně paní [příjmení]. Žalobce byl u této schůzky přítomen, a jelikož měl sám dluhy, tak se s paní [příjmení] odebrali do jeho bytu. Mezitím se žalovaná domluvila s panem [příjmení] tak, že pan [příjmení] odkoupí byt po matce, byla to jako zástava, ale bylo to psané na tu firmu s tím, že oni platili nájem bytu, pojištění a všechny náklady. Jednalo se o firmu. V té době už na tom začal být špatně i otec účastníků (zemřel [datum]). Poté, co zemřel otec, zkontaktovala žalovaná otcovu sestru [jméno], která jí přivezla závěť, kterou žalovaná následně předložila v dědickém řízení. Od té doby bylo oběma účastníkům zřejmé, že garáž nabude žalobce a žalovaná nabude byt. Bratr dluh nepřevzal, protože to nedělal nikdy, tak závazky převzala žalovaná. Žalovaná potvrdila, že žalobce věděl, že ta závěť je takto napsaná již předem, ale neví, od koho to věděl. [jméno] odhadů na byty po rodičích hradila žalovaná. V době, kdy pan [příjmení] řešil se žalovanou prodej bytu po otci, kontaktoval žalovanou žalobce s tím, že má přijít do restaurace [příjmení], že se tam nachází i paní [příjmení]. Žalovaná na schůzku dorazila. Žalobce jí zde rozmlouval prodej bytu přes pana [příjmení]. Společnost, ve které pracoval pan [příjmení], veškeré dluhy žalované uhradila. Žalovaná pak prodala byt po otci, z čehož uhradila všechny své dluhy (včetně nákladů té firmy co jí hradila ty náklady). Žalobce dostal od rodičů za jejich života automobil, zlato a částku [částka]. Vztahy mezi účastníky se zhoršily po doručení žaloby, dříve byly vztahy i dobré, žalobce dle žalované není v podstatě špatný člověk, ale často kradl a dostal se několikrát i do vězení, za což se i otec účastníků styděl. V období po smrti otce účastníků, respektive od doby co žalovaná prodala byt po něm až do doby než přišla žalované žaloba, se účastníci vídali tak 1x týdně. Žalovaná jinou závět otce, než předložila soudnímu komisaři, neviděla. Dluhy po matce spočívaly hlavně v pohledávkách za služby spojené s užíváním bytu a na pojištění. Byt po otci byl prodán za částku [částka], přičemž po splacení dluhů zůstala žalované částka zhruba [částka]. Žalovaná se s bratrem dohodla, že byt po matce bude její a to se i podepsalo u notáře. Žalovaná měla dluhy i po matce určitě nad [anonymizována dvě slova] Kč. Žalovaná též potvrdila, že žalobce a jeho přítelkyně jsou štamgasty v restauraci [anonymizováno] a že tam za nimi několikrát byla, potvrdila i schůzku v [anonymizováno] s žalobcem, jeho přítelkyní a paní [příjmení] s její kolegyní. Tato schůzka proběhla tak, že žalobce chtěl, aby nevěřila panu [příjmení], že jí obere i o ten druhý byt, ale ona na to sdělila, že panu [příjmení] věří. Otec účastníků po své smrti zanechal dluhy jen z vyúčtování. Žalovaná popsala reakci žalobce na závěť jejich otce tak, že bratr byl docela flegmatik a řekl na to jen„ no jo“. Žalovaná též potvrdila, že vztahy mezi ní, jejím otcem a mezi žalobcem a jejím otcem, byly jak na houpačce, ale i přesto se snažila dávat otce s bratrem dohromady.

19. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Kladno bylo zjištěno, že u žalované správa sociálního zabezpečení neeviduje u žádného zaměstnavatele.

20. Z lékařské zprávy psychiatrické nemocnice [obec] bylo zjištěno, že žalovaná byla v tomto zařízení hospitalizována v období od [datum] do [datum], a to z důvodu závislosti na alkoholu.

21. Ze sdělení Úřadu práce ČR bylo zjištěno, že žalovaná byla v období od [datum] do [datum] vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání.

22. Soud jiné než shora uvedené důkazy neprováděl, a to z důvodu nadbytečnosti. Pokud jde o výslech rodinných přítelkyň matky účastníků řízení, pak ty by o existenci ústní dohody o vypořádání dědictví mezi účastníky nemohli vypovědět vůbec nic, maximálně by mohly popsat, jak matka účastníků vnímala své děti a co se říkalo za jejího života, to je však v tomto řízení irelevantní. Mohly by i potvrdit či vyvrátit, zda žalobce v minulosti říkal své představy o vypořádání bytů, ale ani to by nemělo valný význam, když daná ústní dohoda vyplynula následně z konkrétní situace, která byla aktuální v době úmrtí rodičů účastníků řízení. Pokud jde o výslech pana [příjmení], pak ten by sice mohl být potenciálně využit k věci, ale opět by jen těžko mohl potvrdit či vyvrátit existenci ústní dohody mezi účastníky stran jejich dalšího vypořádání dědictví, kterou má soud navíc za prokázanou (jak bude níže vysvětleno) z jiných již provedených důkazů. I pokud by uvedl, že o existenci takové dohody nic neví, nevyloučilo by to zjištění získaná z dalších důkazů, zejména od dalších svědků, které soud považuje za důvěryhodné a kteří existenci dané ústní dohody potvrdili na základě vlastního pozorování i v situacích, u nichž pan [příjmení] ani přítomen nebyl. Výslech další dcery žalobce je také nadbytečný, dcery žalobce vlastními informacemi o ústní dohodě účastníků řízení a jejím obsahu nemají vlastní informace, maximálně ty podané jim účastníky řízení (žalovanou) z doby, kdy již žalobce a žalovaná neměli dobré vztahy.

23. Podle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Zároveň platí, že smlouvu lze uzavřít v jakékoli formě, tedy i ústně (viz § 1746 o.z., § 1756 o.z.). V případech smlouvy uzavřené ústně však platí, že obsah takového právního jednání je poté možno zjišťovat jen z projevů stran smlouvy (tedy z okolností případu).

24. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. K otázce možnosti uzavírat dohody o vypořádání dědictví, respektive dohody o následném vypořádání vztahů účastníků řízení z nabytého dědictví, se již vyslovila i soudní judikatura.

26. Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 3033/17 dospěl k závěru, že„ Princip priority výkladu smluvního ujednání upřednostňující ve výsledku platnost smlouvy (jako projev maximy potius valeat actus quam pereat), je principem, který odpovídá povaze soukromoprávních vztahů, jakož i rozumné potřebě běžného soukromoprávního styku. Nerespektují-li obecné soudy tento princip a považují-li za neplatnou dohodu dědiců o jejich postupu při nakládání se zděděným majetkem pouze z důvodu, že byla uzavřena mimo dědické (pozůstalostní) řízení, jde o závěr odporující ústavní zásadě autonomie vůle smluvních stran (čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky), a je třeba ho proto klasifikovat jako tzv. kvalifikovanou vadu.“ 27. Na obdobnou situaci reagoval i Nejvyšší soud ČR např. ve svém rozsudku ze dne 27. 01. 2014 sp. zn. 25 Cdo 1937/2013 podle něhož„ Nepoctivé jednání vedené snahou obohatit se na úkor jiného, které nerespektuje základní zásady slušnosti v mezilidských vztazích, je správně hodnoceno jako jednání contra bonos mores.“, když Nejvyšší soud ČR logicky hodnotil další závazek, i když uzavřený mimo dohodu o vypořádání dědictví, jako platný (byť v daném případě se jednalo o slib zachycený i písemně ovšem mimo dědickou dohodu).

28. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla skutečně uzavřena ústní smlouva (smlouvy) o tom, jak bude mezi účastníky následně vypořádáno dědictví jak po matce, tak i po otci účastníků řízení. Soud má v tomto směru za v podstatě prokázanou skutkovou verzi, tak jak ji předložil a tvrdil žalobce. O existenci dohody mezi sourozenci o tom, jak bude následně vypořádáno dědictví po jejich rodičích, vypověděli svědci, kteří vlastním pozorováním, tedy„ na vlastní uši“ slyšeli, že žalovaná svého bratra vyplatí z dědictví jak po jejich matce, tak i po jejich otci. Žalovaná se soud snažila přesvědčit, že se s bratrem dohodla jinak, tedy tak jak je zaznamenáno v příslušných dědických usneseních, nicméně žalobce soud přesvědčil, že tomu tak bylo hlavně proto, že chtěl žalované v dané chvíli pomoci s řešením jejích dluhů a nechtěl jí dělat problémy stran toho, že by byl jako vlastník zapsán i on, což by situaci s prodejem bytů komplikovalo (viz např. potřeba zástavní smlouvy na byt po matce účastníků) a nikoli proto, že by se dědictví po matce ve skutečnosti vzdal. Žalobce podle závěru soudu skutečně důvodně spoléhal na to, že značné dluhy žalobkyně, které měla v době úmrtí matky účastníků, budou následně vyřešeny v důsledku prodeje bytu po otci, což oba sourozenci mohli důvodně očekávat a že se s ním žalobkyně vyrovná polovinou, až bude peníze mít. Oba účastníci v danou dobu měli dobré vztahy, to ostatně potvrdila řada svědků a nakonec i výslovně sama žalovaná. Pokud dcera žalobce uváděla, že měli v rodině špatné vztahy a to i mezi žalobcem a žalovanou, pak tuto informaci o špatných vztazích mezi sourozenci čerpala na základě svého dřívějšího života v rodině mimo předmětné období, tedy na základě své vlastní zkušenosti se svým otcem, který pravda zjevně výchovu svých dětí nezvládnul a v životě se bezpochyby nechoval zrovna nejlépe. Nicméně o špatných vztazích mezi žalobcem a žalovanou v předmětné době věděla pouze zprostředkovaně od žalované, a to až v době, kdy tato již zjevně dohodu mezi sourozenci o vypořádání dědictví plnit nechtěla. Dcera má jistě dobrý důvod se za svého otce stydět a nevycházet s ním, to soud nezpochybňuje (např. věznění otce apod.), ale to samo o sobě nestačí k vyloučení existence dohody mezi sourozenci (účastníky) a nic to nevypovídá o vztazích mezi účastníky v době úmrtí jejich rodičů. Jinými slovy i raubíř může mít dobré vztahy s kýmkoli ze své rodiny či jen s některým z nich, a to se v tomto případě zjevně stalo. O tom, že se jednalo o vypořádání mezi sourozenci po smrti jejich otce, svědčí i výpověď notářské kandidátky, která sice nebyla přítomna uzavření ústní dohody mimo dohodu písemnou v usnesení o vypořádání dědictví, ale potvrdila, že se o způsobu vypořádání sourozenci bavili a že bylo cítit určité napětí. To potvrzuje verzi žalobce, že očekával, že dojde k naplnění předchozí dohody sourozenců stran vypořádání po smrti matky a byl překvapený, když se dozvěděl o existenci dalších dluhů, které bude muset sestra zaplatit a navíc když se dozvěděl, že sestra již není vlastnicí bytu po matce, kterou v tu dobu vlastnila společnost, které se zabývá mimo jiné poskytováním nebankovních úvěrů a to za nikoli výhodných podmínek, což je ostatně soudu dobře známo i z úřední činnosti. Lze přisvědčit i tomu, že žalobce, který jistě není nejzářivějším příkladem vzorného občana (vězeň, vekslák, zloděj), by se svou povahou a celoživotním vzorcem chování, jen těžko jen tak vzdával dědictví po svých rodičích, které bylo ve značné výši, a to natrvalo. V této souvislosti lze připomenout, že v rámci tahání špíny před soudem jednoho sourozence na druhého vyšlo najevo i to, že žalovaná naopak má značné sklony k zadlužování u lichvářských společností, zjevně nedokáže hospodařit s penězi, má mnoho let dluhy a také prošla závislostí na alkoholu. Představa, že jeden sourozenec je horší než druhý tak zjevně zcela neobstojí. I přesto měli sourozenci dobré vztahy a pomáhaly si, to je z dokazování naprosto jasné a potvrdili to oba sourozenci i další osoby. O své rodiče se starali oba účastníci, byť žalovaná se o ně v závěru jejich života jistě starala více, nicméně i žalobce za svým otcem pravidelně chodil a jak i sama žalovaná potvrdila, znal obsah závěti (kterou ve skutečnosti nebrali vážně), což potvrzuje i výpověď žalobce. Naopak je logický i motiv žalované žalobce nevyplatit, když bylo prokázáno, že této po prodeji bytu po otci a umoření jejích vlastních dluhů zbyla částka cca [částka], což na výplatu žalobce zjevně nestačilo. Proto využila situace a spoléhala se na to, že ústní dohoda mezi sourozenci nebude prokázána a svůj závazek k žalobci porušila.

29. Soud tedy věc uzavřel tak, že žalobce prokázal, že s žalovanou po úmrtí jejich rodičů uzavřel dvě ústní dohody (tedy dohodu a její pozdější změnu po úmrtí otce) o tom jak bude naloženo s dědictvím po obou rodičích účastníků řízení (dohoda o následném vypořádání), jejímž obsahem bylo, že žalovaná vyplatí žalobci polovinu zjištěné hodnoty bytu po matce a polovinu zjištěné hodnoty bytu po otci, tak jak byla hodnota zjištěna v dědickém řízení, tedy celkem částku [částka], a to se splatností danou tím, až žalovaná byt po otci prodá. K prodeji bytu po otci došlo, a protože přesný datum splatnosti nebyl stanoven, je dán okamžik splatnosti výzvou věřitele k zaplacení, tedy výzvou žalovaného z [datum]. Tato výzva byla žalované doručena fikcí ve smyslu ust. § 573 o.z., tedy třetí pracovní den po odeslání, kdy k odeslání došlo již [datum], ale žalovaná si zásilku nevyzvedla. K doručení výzvy fikcí tak došlo [datum], přičemž od této doby se počítá běh 7 denní lhůty k zaplacení uvedené ve výzvě, žalovaná tak je v prodlení se zaplacením již od [datum]. Zákonný úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle ust. § 1970 nového občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum], když žalobce požadoval úrok z prodlení až od tohoto data.

30. O náhradě nákladů řízení žalobce (potažmo státu, který tyto náklady hradil) soud rozhodl podle § 149 odst. 2 o. s. ř., s ohledem na to, že právo státu na náhradu nákladů se řídí výsledkem řízení, ve kterém byl zcela úspěšný žalobce, který byl plně osvobozen od placení soudních poplatků a k ochraně jeho zájmů mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů a kterému zároveň žádné jiné náklady, vyjma nákladů na zastupování placené státem, nevznikly. Žalovaná je proto povinna zaplatit státu plnou náhradu nákladů řízení, které státu vznikly, a to ve výši a lhůtě stanovené v samostatném usnesení (§ 155 odst. 1 o. s. ř.), neboť v době rozhodnutí soudu tato výše nebyla ještě zcela známa.

31. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s Položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků, neboť žalobce, který byl v řízení plně úspěšný byl v řízení osvobozen od placení soudních poplatků. Soudní poplatek pak činí částku [částka].

32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.