119 C 3/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného doručovací adresa: adresa žalovaného o zaplacení částky 39 654 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 33 382,00 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 783,00 Kč od [datum] do [datum] ve výši 106,60 Kč, zákonného úroku prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 382,00 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 6 272,26 Kč, úroku ve výši 88,2 % ročně z částky 27 268,63 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 309,80 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 27 268,63 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 117 079,00 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru [příjmení] a NRKI a zda žalovaný není v insolvenci. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 88,2 % ročně (nominální úroková sazba) splácet v 42 měsíčních splátkách po 2 401 Kč, uhradil však pouze 33 614 Kč. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, když bylo sjednáno, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení 30 dnů. Tato pokuta je pak účtována za prodlení žalovaného s 14., 16. a 17. splátkou. V důsledku prodlení žalovaného pak žalobkyni vzniklo právo i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, které byly sjednány ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení 15 dnů. Jelikož se žalovaný takto dostal do prodlení se splátkou 13, 14, 15, 16 a 17 požaduje žalobkyně náhradu nákladů vzniklých prodlením ve výši 1 000 Kč (5 x 200 Kč). Protože se žalovaný ocitl v prodlení 65 dní se splátkou či její částí, a to konkrétně 16. splátkou splatnou dne [datum], byl úvěr ke dni [datum] na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od [datum] do jejího zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 30 885,91 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 272,26 Kč, úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že navrhl zamítnutí žaloby, neboť dluh splnil.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o úvěru včetně přílohy, přihlášky pojištění, karty klienta, prohlášení klientů, pojištění, karty klienta, oznámení o schválení úvěru, prohlášení klienta a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 88,2 % ročně, a to v 42 měsíčních splátkách po 2 401 Kč, splatných 20. dne v každém kalendářním měsíci. Z dopisu ze dne [datum], upraveného splátkového kalendáře a žádosti o odklad bylo zjištěno, že žalobkyně vyhověla žádosti žalovaného a odložila mu splatnost splátky splatné dne [datum]. Z dokladu o vyplacení vyplývá, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne [datum]. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet žalovaného, přičemž měsíční poplatek činil 78 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný takto octl v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit, tj. částky 117 079,20 Kč.

5. Z hodnocení klienta, výpisu z nebankovního registru klientských informací, výpisu z registru [příjmení] a potvrzení ČSSZ bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 10 900 Kč, je rozvedený, bydlí u rodičů a jeho měsíční výdaje jsou 4 410 Kč. Žalobkyně si od žalovaného nechala doložit výši příjmu. Ohledně výdajů žalovaného nebyl předložen žádný doklad. Žalovaný byl v rámci NRKI ohodnocen skóre 304, tedy jako klient, u nějž je úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně by měla být žádost zamítána. V registru [příjmení] neměl žalovaný žádný záznam. Z upomínek a dodejky bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že úvěr byl k tomuto dni zesplatněn.

6. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. Z výpisu ČNB bylo zjištěno, že roční úroková sazba u úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu činila ke dni uzavření smlouvy 8,35 %.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

10. Podle § [číslo] o.z, každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

11. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“) v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to včetně prověřování informací získaných od žalovaného a zkoumání skutečných životních výdajů žalovaného a stran prodlení žalovaného dne [datum]. K poučení soudu žalobkyně uvedla, že doručení listin je prokázáno dodejkou či podacím archem. Úvěruschopnost byla ověřena s odbornou péčí.

13. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů pak nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. V tomto směru se omezila pouze na údaje zjištěné od žalovaného. Nepožadovala po žalovaném doložení příjmů, nákladů na bydlení ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel, natožpak ve věku žalovaného. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. lustrace žalovaného v registrech), to je však nedostačující.

14. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Jelikož je smlouva o úvěru absolutně neplatná, tak i pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění vážící se k úvěru, s ohledem na ustanovení § 1727 o.z., nemohla platně vzniknout, neboť taková smlouva je v daném případě smlouvou závislou na smlouvě hlavní, která však platně sjednána nebyla.

15. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C [číslo] z [datum]) dále uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

16. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž ten jí vrátil částku 33 614 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě tak žalovaný vrátil žalobkyni více, nežli od ní získal, proto k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného nemohlo dojít. Soud tak žalobu v plném rozsahu zamítnul. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve věci plně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.