120 C 19/2020

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Vítězslavem Plevou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 8,2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem 67,72% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem 75,92 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroku z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách 3 339 včetně efektivního úroku ve výši 108,79 %. Strany pro případ prodlení sjednali smluvní pokutu za prodlení s úhradou jedné splátky ve výši [částka] a za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Dále sjednali právo na úhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši [částka] za každou splátku v prodlení. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, a proto jej žalobkyně zesplatnila, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši [částka] a kapitalizovaného smluvního úroku do data zesplatnění ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] za prodlení se splátkou [číslo] smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 58 257,35 za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] u splátek [číslo] smluvního úroku ve výši 75,92 % p.a. z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ani na výzvu žalobkyně žalovaný závazek neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy, oznámení o schválení úvěru včetně poštovního podacího archu, prohlášení klienta a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] dohodu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 48 měsíčních splátkách po [částka] počínaje od [datum]. Pro případ prodlení o více jak 30 dnů se splátkou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši [částka], pokud by se žalovaný ocitl v prodlení déle jak 65 dnů, strany sjednaly automatické zesplatnění úvěru, tedy splatnost celé jistiny a úroků přirostlých ke dni zesplatnění, přičemž úroky se stanou součástí jistiny. Pokud by nebyla zesplatněná částka uhrazena, vzniklo dále právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Strany si dále sjednaly úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] u každé splátky, se kterou by byl žalovaný v prodlení déle jak 15 dnů.

5. Z karty klienta a dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovaný čerpal částku ve výši [částka], přičemž celkem uhradil částku [částka]. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou [číslo] o více jak 41 dní a se splátkou [číslo] o více jak 65 dní. Žalobkyně vyzvala k plnění žalovaného dne [datum], [datum] a [datum] což plyne z výzev k zaplacení a karty klienta. Dne [datum] žalobkyně prohlásila úvěr za zesplatněný.

6. Z karty hodnocení klienta, výpisu z NRKI a výpisu z [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Z pracovní smlouvy, výplatních pásek žalovaného a výpisu z účtu bylo zjištěno, že příjem žalovaného činil v době sjednání dohody zhruba 27 tis. Kč čistého.

7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu.

8. Z výpisu registrovaných subjektů finančního trhu a povolení k činnosti bylo zjištěno, že žalobkyně byla oprávněna k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů.

9. Z výpisu statistiky [obec] národní banky bylo zjištěno, že průměrná úroková sazba pro korunové úvěry domácnostem na spotřebu byla ve výši 8,20 % v období březen 2019.

10. Z modelace průběhu splácení úvěru dle tabulky exel bylo zjištěno, že při zadaných parametrech bude úvěr ve výši [částka] při splátce [částka] a úroku 8,20 % p.a. po pěti splátkách ve výši jistiny [částka].

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 48 měsíčních splátkách po [částka] počínaje od [datum]. Pro případ prodlení o více jak 30 dnů se splátkou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši [částka], pokud by ani po zesplatnění žalovaný dluh neuhradil, vzniklo právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Strany si dále sjednaly úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] u každé splátky, se kterou by byl žalovaný v prodlení déle jak 15 dnů. Žalovaný úvěr čerpal, přičemž následně se dostal do prodlení s úhradou 6 a 7 splátky o více jak 65 dnů. Celkově žalovaný uhradil ve splátkách částku [částka]. Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k [datum].

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“).

13. Podle ust. § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ust. § 122 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu (odst. 1). Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka] (odst. 2). Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka] (odst. 3).

15. Dle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

16. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ust. § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

18. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

20. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

22. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy, přičemž žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, neboť se nespolehla na tvrzení žalovaného, ale ověřila jeho příjmové poměry, které odůvodňovaly poskytnutí finančních prostředků. Soud se zabýval sjednanou úrokovou sazbou, a zda je tato sazba v souladu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998 sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). V oblasti kontraktačního práva pak lze připomenout, že smluvní volnost je omezena obecnou zásadou„ každému co jeho jest“ (viz např. nález ÚS ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 728/10), podle které se každý má spokojit s přiměřenou úplatou za půjčené prostředky (viz rozsudek NS ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V dané věci je pak zřejmé, že faktická smluvená úroková sazba ve výši 75,92 % p.a. (soudem zjištěná dle výkladových pravidel pro právní jednání §555, §556 o. z. a §110 SpÚ) několikanásobně překračuje míru obvyklou, přičemž dané nelze ospravedlnit ani tím, že žalovaný byl jasně s touto sazbou seznámen a souhlasil s ní. Takové ujednání není v souladu s dobrými mravy a je pohoršující pro drtivou část společnosti, přičemž zjevnost rozporu s dobrými mravy je seznatelná i pro osobu, která není v daném odvětví profesionálem. Z výše uvedeného tak lze dojít k závěru, že ujednání o úrokové sazbě je absolutně neplatné.

23. Vzhledem k tomu, že ujednání o výši úrokové sazby je oddělitelné od zbývajícího právního jednání a je možné předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez této části, není neplatností stižena celá úvěrová smlouva, ale pouze část týkající se úrokové sazby. Jelikož vůle účastníků směrovala k úročení poskytnutých prostředků, je třeba aplikovat ust. § 1802 o. z. dle kterého jsou peněžité prostředky úročeny sazbou obvyklou v místě dlužníka a době uzavření smlouvy, přičemž v podmínkách tuzemského peněžního trhu tento údaj plyne ze statistiky [obec] národní banky. Podle modelace s úrokovou mírou 8,2 % p.a., při zachování vůle účastníků jednání (výše úvěru, výše splátky) a z prokázaných úhrad žalovaného pak plyne, že v době prodlení s 6. splátkou žalovaný dlužil žalobkyni na jistině [částka], přičemž s ohledem na délku prodlení byla celá tato zbývající jistina po právu zesplatněna, přičemž smluvní úrok do doby zesplatnění činil [částka] (celkem [částka]. V tomto rozsahu soud shledal žalobu za důvodnou, ve zbývajícím rozsahu jistiny a přirostlého úroku žalobu zamítl.

24. Ve vztahu ke smluvní pokutě za prodlení s jednotlivou splátkou dospěl soud k závěru, že byla sjednána dostatečně určitě, ve vztahu k porušení povinnosti, v zákonem stanovených mezích a v souladu s dobrými mravy. V řízení bylo prokázáno prodlení celkem ve třech splátkách, a tedy žalobkyni náleží smluvní pokuta ve výši [částka], přičemž jednotlivé pokuty dospěly čtyřicátým dnem po splatnosti splátky. Nárok na smluvní pokutu za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny soud posoudil také jako důvodný, přičemž výši smluvní pokuty vypočítal ze zjištěné jistiny za jednotlivá období, tedy od [datum] do [datum] ve výši [částka], tato částka není v rozporu s ust. § 122 SpÚ. Zbývající část nároku na smluvní pokutu zamítl.

25. Ve vztahu k náhradě nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka] dospěl soud k závěru, že tento nárok je důvodný. Účelně vynaložené náklady spojené s prodlením dlužníka nemají povahu paušalizované náhrady újmy, nýbrž představují reálně vzniklou újmu a musí být tedy v řízení řádně prokázány. Na tomto závěru nemění nic ani dikce ustanovení, ze které plyne, že tyto náklady (a jejich výši) lze s dlužníkem sjednat. I pokud si žalobkyně a žalovaný sjednali tuto náhradu paušálním způsobem, musí být v řízení existence a účelnost nákladů prokázána, přičemž v řízení má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného třikrát vyzývala k úhradě. Náklady s prodlením žalovaného žalobkyni tedy vznikly, přičemž tyto náklady soud posoudil jako účelné.

26. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení z žalované částky soud posoudil jako částečně důvodný v rozsahu, ve kterém bylo žalobě vyhověno. Nárok na úhradu jistiny a přirostlých úroku dospěl po 65 dnech po splatnosti 6. splátky v prodlení, smluvní pokuta ve výši [částka] a nárok na úhradu nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného dospěly dle smluvních ujednání desátý den po vzniku povinnosti, žalobkyně požadovala úrok až od [datum]. Výši úroku z prodlení soud přiznal v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. k datu, kdy nastalo prodlení s peněžitým závazkem. Smluvní úrok soud přiznal v obvyklé soudem zjištěné výši z nesplacené jistiny od [datum] (zesplatnění úvěru). Ve zbývajícím rozsahu nárok na příslušenství zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu, tedy vypočetl výši požadovaného a přiznaného smluvního úroku do data podání žaloby (viz např. usnesení NS ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).