121 C 12/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 28 001,18 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 812 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 467,61 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 812 Kč od [datum] do zaplacení, částku 3 189,18 Kč a úrok ve výši 62,46 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,46 % ročně z částky 20 638,19 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 860, 84 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,46 % ročně z částky 20 317,76 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 90 504 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 23 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalované prověřila její úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalované v registru [příjmení] a NRKI a zda žalovaná není v insolvenci. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s úrokem ve výši [anonymizováno] ročně (nominální úroková sazba) splácet v [anonymizováno] měsíčních splátkách po 1 257 Kč počínaje březnem 2020 se splatností vždy k 17. dni kalendářního měsíce. [příjmení] však pouze 27 654 Kč do zesplatnění. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalované vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč, když bylo sjednáno, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení 30 dnů. Tato pokuta je pak účtována za prodlení žalované s 12., 17., 18., 23. a 24. splátkou. V důsledku prodlení žalované pak žalobkyni vzniklo právo i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, které byly sjednány ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaná v prodlení 15 dnů. Jelikož se žalovaná takto dostala do prodlení se splátkou 11 – 13, 15, 17 – 20, 23 – 24, požaduje žalobkyně náhradu nákladů vzniklých prodlením ve výši 2 000 Kč (10 x 200 Kč). Protože se žalovaná ocitla v prodlení 65 dní se splátkou či její částí, a to konkrétně 23. splátkou splatnou dne [datum], byl úvěr ke dni [datum] na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaná ke dni zesplatnění úvěru neuhradila novou jistinu úvěru 23 831,76 Kč, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od [datum] do jejího zaplacení. V době od [datum] do [datum] žalobkyni nevznikalo právo na platby spojené s prodlením žalované, a to ve smyslu § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID 19. Žalovaná po zesplatnění uhradila celkem 3 514 Kč. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 20 317,76 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, celkem 3 189,18 Kč, úroku v nominální roční úrokové sazbě ve výši 62,46 %, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu dosáhne částky 90 504 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně.

2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně žalobu podáním ze dne [datum]. V souhrnu popsala, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalované, kromě shora uvedeného prostřednictvím formuláře hodnocení klienta a prohlášení dlužníka, žalobkyně provedla scoring žalované. Takto žalobkyně zjistila čistý měsíční příjem žalované ve výši [částka] a měsíční výdaje ve výši [částka], disponibilní částka po odečtení rezervy 500 Kč proto činí 1 692 Kč. Žalobkyně kalkulovala také s životním minimem, co se týká výdajů, nemá možnost je objektivně ověřit, vychází z formuláře.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, předstože byla řádně předvolána, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře, prohlášení klienta a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná dne [datum] uzavřely smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 23 000 Kč, jež se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úrok ve výši [anonymizováno] ročně, a to v 60 měsíčních splátkách po [částka], splatných 17. dne v každém kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit 75 420 Kč. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku, se kterou se žalovaná takto ocitla v prodlení. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalované vznikly, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaná v prodlení. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, byla smluvena povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit. Z dokladu o vyplacení úvěru a zprávy banky vyplývá, že úvěr byl žalované vyplacen dne [datum] na její bankovní účet. Z karty klienta vyplývají shodné údaje o vyplacení, a dále úhrady žalované v celkové výši 31 168 Kč. Fotokopií občanského průkazu žalobkyně prokázala identitu žalované. Z oznámení ČSSZ ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalované je od ledna 2020 vyplácen invalidní důchod prvního stupně ve výši 7 102 Kč měsíčně. Z fotokopie hlavní stránky mobilní aplikace poštovní spořitelny soud nezjistil žádné relevantní údaje, jelikož není zřejmé, k jakému datu byla pořízena (jsou zde údaje o účtu, majiteli účtu, založení a aktuálním zůstatku). Z formuláře hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná ke dni uzavření smlouvy uvedla, že je vdaná, má základní vzdělání, žije ve vlastním bydlení, nežije ve společné domácnosti s manželem, je v invalidním důchodu. [obec] měsíční příjmy činí 7 102 Kč (důchod) a výdaje činí 4 910 Kč, z toho částka 3 410 Kč jako životní minimum a částka 1 500 Kč náklady na bydlení, volné zdroje ke splácení činí 1 692 Kč, přičemž žalobkyně započítala rezervu 500 Kč. Žádné další výdaje či závazky nebyly uvedeny. V registru [příjmení] nemá žalovaná záznamy. Stran výdajů žalované nebyly předloženy žádné doklady. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní upomínána o úhradu dlužné částky. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že úvěr byl k tomuto dni zesplatněn s tím, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána o zaplacení.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat uvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

8. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Soud při jednání, které se konalo dne [datum], poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. mimo jiné v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména stran ověřování výdajů žalované nikoliv jen dle informací sdělených žalovanou.

10. Na poučení soudu reagovala žalobkyně tak, že odkázala na žalobu ve znění jejího doplnění.

11. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů soud nedospěl k závěru, že žalobkyně ověřovala s odbornou péčí úvěruschopnost žalované v souladu s citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se omezila zásadně na zjištění údajů od žalované, soudu prokázala je, že lustrovala žalovanou ve dvou registrech a byl jí předložen pouze doklad o výměře invalidního důchodu, který byl žalované přiznán v poměrně nízké výši, kterou nelze bez dalšího považovat za dostačující příjem k řádnému hrazení veškerých životních potřeb (bydlení, strava, ošacení, hygiena, obvyklé platby – TV, internet, telefon) a nadto splátek úvěru ve sjednané výši [částka]. Jak soud uvedl výše, fotokopie mobilní aplikace bankovnictví není použitelná s ohledem na nemožnost zjištění, k jakému datu byly údaje zde vyobrazené aktuální. Stran výdajů žalované pak žalobkyně neprovedla žádné detailnější zkoumání, respektive soudu neprokázala, že tak činila, započítala pouze paušální částku životního minima. Zejména výši nákladů bydlení pak soud považuje za zcela neadekvátní, jedná se o nereálnou částku, což mělo žalobkyni přimět k detailnějšímu prověřování a vyžádání si dalších listin k ověření takového tvrzení žalované (zejména se může jednat o doklad k prokázání vlastnictví nemovitosti, faktury, složenky či výpisy z účtu). Lze tak dospět k závěru, že žalobkyně zjistila a ověřila určité údaje, avšak nikoli komplexním způsobem tak, aby mohla dospět k podloženému závěru o schopnosti žalované poskytovaný úvěr splácet. Žalobkyně opakovaně při poskytování úvěrů vychází především z paušálních částek a údajů zjištěných spotřebitelů, které však neodráží skutečné poměry spotřebitelů.

12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

13. V řízení však bylo zjištěno, že žalovaná od žalobkyně převzala částku 23 000 Kč, přičemž žalobkyni vrátila částku 31 168 Kč, čímž poskytnuté prostředky významně přeplatila a soudu proto za situace, kdy na straně žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení, nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve věci plně úspěšné žalované žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.