123 C 18/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum], spolu zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum], spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím, pohledávky ve výši [částka] a úroku ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]. Uvedla, že dne [datum] žalovaný podepsal smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku [částka]. Žalovaný měl úvěr splácet ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka], úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 75,93 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena, a to kontrolou databází [příjmení] a [anonymizováno], kontrolou insolvenčního rejstříku a kontrolou, zda doklad totožnosti žalované není evidován jako neplatný. Žalobkyně dále vycházela z dokladů a informací od žalovaného, např. z prohlášení a dokladů o příjmech. Žalovaný dle žalobkyně uhradil celkem částku [částka], naposledy uhradil částku [částka] dne [datum], resp. po zesplatnění úvěru částku [částka] dne [datum], a jelikož se dostal do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru dne [datum]. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku [částka]. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za splátku, s níž se žalovaný dostal do prodlení o délce 30 dnů, a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši [částka]. Dle bodu [anonymizováno] smlouvy žalobkyni též vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, tedy z částky [částka], a to od [datum] do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje uvedenou smluvní pokutu pouze do data vyhotovení žaloby ([datum]), tj. smluvní pokutu ve výši [částka] (právo na smluvní pokutu žalobkyni dle ust. § 9 zákona č. 177/2020 Sb. nevznikalo za období od [datum] do [datum]). Konečně žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku za poskytnutí úvěru, a to z částky zbývající původní jistiny, tj. [částka], ode dne [datum] do zaplacení, přičemž úrok požaduje žalobkyně v nominální roční úrokové sazbě 75,93 % ročně s výjimkou ochranné doby podle zákona č. 177/2020 Sb. a doby od 91. dne prodlení žalovaného, za něž úrok uplatňuje ve výši 10 % ročně. Výše úroku je limitována dle smlouvy o úvěru na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy o úvěru, tj. částkou [částka]. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu, avšak žalovaná uvedené částky neuhradila.

2. Žalovaný se k jednání dostavil opožděně, až po provedeném dokazování, a to s omluvou, že mu nejel autobus. Uvedl, že zatím pobírá důchod kolem [částka], který mu zatím nesebrali, jinak nepracuje a je hlášen na úřadu práce s tím, že žádné dávky nepobírá.

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

4. Z předsmluvního formuláře, z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] spolu s dodejkou, ze smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalovanou a zprostředkovatelem žalobkyně dne [datum] a akceptované dne [datum] žalobkyní (dále jen„ smlouva o úvěru“) a z karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] vrátit. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni zaplatit, činila [částka], úroková sazba činila 75,93 % ročně, RPSN činila 108,8 %. Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru je žalobkyně oprávněna po žalované požadovat na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku maximálně ve výši [částka], dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru, ocitne-li se žalovaný v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka] za každou splátku, u níž se ocitl v prodlení. Dle bodu 6.2 smlouvy o úvěru má žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši [částka] u každé splátky, u níž se žalovaný dostane do prodlení s úhradou v délce 15 dnů. Dle bodu 6.3 smlouvy o úvěru ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. Dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru má žalobkyně právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny.

5. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyrozuměla, že ke dni [datum] došlo k zesplatnění celého dluhu.

6. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh uhradil celkem [částka], uvedené bylo zjištěno i z karty klienta. Soud z této skutečnosti vycházel, když ani žalovaný netvrdil a v řízení to jinak nevyšlo najevo, že by žalobkyni uhradil částku vyšší.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši [částka] byl žalovanému dne [datum] vyplacen na bankovní účet č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný stvrdil svým podpisem, bylo zjištěno, že číslo bankovního účtu uvedené na dokladu o vyplacení úvěru je totožné s tím, které uvedla žalovaná ve smlouvě o úvěru. Z detailů plateb z bankovního účtu bylo zjištěno, že bankovní účet č. [bankovní účet] je veden na jméno žalovaného.

8. Z přihlášky do pojištění (skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry), přílohy [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] informačního dokumentu [obec] pojišťovny [právnická osoba] bylo zjištěno, že se žalovaný přihlásil k pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr, za což se zavázal k rukám žalobkyně platit pojistné ve výši [částka] měsíčně. Přílohu smlouvy podepsal žalovaný a zprostředkovatel úvěru dne [datum], žalobkyně přílohu akceptovala dne [datum].

9. Z výpisu [příjmení] bylo zjištěno, že ke dni [datum] neměl žalovaný v tomto registru záznam. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaný ke dni [datum] dosáhl skóre [anonymizováno], a nacházel se tak v kategorii II., tedy v „ lepším segmentu klientů“ s menším rizikem nesplácení.

10. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaný podepsal uvedený dokument, jehož obsahem bylo mj. prohlášení, že se nenachází v úpadku, že údaje, které žalobkyni poskytl, jsou pravdivé a úplné, že je úvěr schopen splácet řádně a včas.

11. Z hodnocení klienta, které je opatřeno podpisem žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako svůj pravidelný měsíční příjem částku [částka], z toho [anonymizováno] ve výši [částka] a [anonymizována čtyři slova] ve výši [částka]. Jako své výdaje žalovaný uvedl částku [částka] měsíčně, k níž žalobkyně připočetla životní minimum [částka] měsíčně a rezervu [částka] měsíčně. [příjmení] zdroje žalovaného tak žalobkyně vyčíslila částkou [částka] měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že má [anonymizováno] a je [anonymizováno], avšak s manželkou nežije ve společné domácnosti. [příjmení] bydlení označil jako„ jiné“.

12. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] a výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou s průměrnou čistou měsíční mzdou ve výši [částka].

13. Z potvrzení [obec] správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že žalovaný pobírá [anonymizována tři slova] stupně ve výši [částka] měsíčně.

14. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího archu bylo zjištěno, že dne [datum] odeslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě celého dluhu, a to nejpozději do 15. dne od data odeslání předžalobní upomínky.

15. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také„ SpÚ“).

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

22. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

23. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

24. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

27. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

28. Při jednání soud žalobkyni poučil ve smyslu § 118a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby předložila či označily důkazy, které by byly způsobilé prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména ve vztahu k výdajům žalovaného a ne jen z informací od něj získaných. Žalobkyně žádné nové důkazy neoznačila, své břemeno důkazní tedy neunesla, přičemž požádala o lhůtu k reakci, což soud zamítl.

29. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně, jak bylo uvedeno shora, vyžádala od spotřebitele údaje prostřednictvím formuláře„ hodnocení klienta“. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. doložení příjmů a pracovní smlouvy), ale za situace, kdy nezkoumá i výdaje (např. vyžádáním pohybů na bankovním účtu spotřebitele), postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena či má takové skutečné výdaje, že úvěruschopná není. V listině hodnocení klienta žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem činí [částka], z toho pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání [částka] a invalidní důchod I. stupně v obdobné výši. Své měsíční výdaje vyčíslil částkou [částka] (sic!), k níž žalobkyně připočetla [částka], tedy částku rovnající se výši životního minima a„ rezervu“ [částka]. [příjmení] bydlení žalovaný označil zatržením kolonky„ jiné“. Takto žalovaným udané údaje vyvolávají více než malé pochybnosti o tom, že se skutečně zakládají na pravdě, a žalobkyně tedy měla požadovat jejich doložení. Lze sice souhlasit s žalobkyní, že nelze vždy prověřit výdaje úvěrovaného tak, aby byla dána stoprocentní jistota, že budou odpovídat realitě, nelze však na tuto povinnost zcela rezignovat a pouze se spolehnout na prohlášení žalovaného. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nelze nevidět, že žalovaný fakticky dosahuje příjmů pod úrovní minimální mzdy, jde o invalidního důchodce v I. stupni invalidity a své pravidelné měsíční výdaje sám vyčíslil nepřiměřeně nízkou částkou [částka] měsíčně. Žalobkyně tedy již jen z uvedeného měla vyvodit odpovídající důsledky a zaměřit se na další, obsáhlejší proces zkoumání finanční situace žalovaného tak, aby mohla následně učinit relevantní a podložený závěr o tom, zda žalovaný bude schopen poskytovaný úvěr splácet.

30. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

31. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

32. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouvy byly uzavřené v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

36. Na základě uvedeného byla jako neplatná posouzena rovněž sjednaná„ pojistná smlouva“, mající spíše povahu pouhé přihlášky spotřebitele k produktu sjednanému mezi žalobkyní a pojišťovnou.

37. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], přičemž žalovaný žalobkyni uhradil pouze [částka]. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku [částka], žalobkyni vydat. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalovanému zaslala poprvé dne [datum], přičemž byla stanovena lhůta k plnění 15 dnů od odeslání výzvy, splatnost tak nastala [datum]. Od [datum] se tak žalovaný nachází v prodlení s úhradou. Bylo tedy rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok II.).

39. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) mezi účastníky soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., s ohledem na to, že žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, žádné náklady nevznikly.

40. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na výši měsíčního příjmu žalovaného pod úrovní minimální mzdy a s přihlédnutím ke skutečnosti, že jde o osobu v I. stupni invalidity, soud uzavřel, že dobou přiměřenou jeho možnostem je doba 3 měsíců od právní moci rozsudku.