123 C 24/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 89 751 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty

I. Žaloba o zaplacení částky 89 751,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 74 788 Kč ve výši 8,25 % ročně od 28. 1. 2021 do 12. 4. 2021 ve výši 1 268,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 71 788,00 Kč ve výši 8,25 % ročně od 13. 4. 2021 do 28. 6. 2021 ve výši 1 266,76 Kč, se zákonným úrokem prodlení z částky 69 788 Kč ve výši 8,25 % ročně od 29. 6. 2021 do zaplacení, a dále úroku ve výši 83,71 % p.a z částky 59 100,93 Kč od 28. 1. 2021 do 20. 2. 2021 ve výši 3 147,84 Kč, úroku ve výši 8,25 % p.a z částky 59 100,93 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 1. 2021 dosáhne částky 160 358 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 69 788 Kč, příslušenství a smluvní pokuty 19 963,15 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 25. 10. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému dne 25. 10. 2019 na jeho bankovní účet úvěr ve výši 64 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru SOLUS a NRKI, provedla lustrace v insolvenčním rejstříku a v registru neplatných dokladů, prověřila také zaměstnavatele žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 124,6 % ročně (s tím, že se jedná o efektivní úrokovou sazbu, nominální úroková sazba činí 83,71 % ročně) zaplatit ve 24 měsíčních splátkách po 5 568 Kč splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce, počínaje listopadem 2019. K žádosti žalovaného byl proveden bezplatný odklad splátek č. 5 – 7, od 22. 3. 2020 do 21. 6. 2020 neběžel sjednaný úrok. Zároveň žalovaný využil ochranné doby podle zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, a to od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 (o tuto dobu byla odložena splatnost plnění), žalobkyně měla po tuto dobu nárok pouze na úrok ve výši zákonného úroku z prodlení. Žalovaný neplatil splátky úvěru řádně a včas, žalobkyni uhradil pouze 2 řádné a 3 nižší splátky ve výši 1 000 Kč, 4 600 Kč a 5 536 Kč, tj. žalovaný celkem uhradil 22 272 Kč do zesplatnění. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vzniklo podle bodu 6.1 smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů, tuto požadovala 2 x ke splátkám č. hodnota a 14, splatnost nastává ve lhůtě 10 dnů od vzniku práva na zaplacení. Podle bodu 6.2 smlouvy vzniklo žalobkyni také právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů, tuto požadovala za splátky č. 3, 13 a 14 v celkové výši 600 Kč. Splatnost je stejná jako u smluvní pokuty. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s 13. splátkou splatnou dne 22. 11. 2020 o délce 65 dní, byl úvěr ke dni 26. 1. 2021 na základě smluvních ujednání, konkrétně bodu 6.3, automaticky zesplatněn, k původní dlužné jistině úvěru ve výši 59 100,93 Kč se připočetly veškeré dosud nezaplacené úroky ve výši 14 089,46 Kč, nová jistina tak činila 73 190,39 Kč a žalovaný byl povinen ji uhradit nejpozději v den zesplatnění. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru neuhradil, přičemž zaplatil pouze dvakrát ve výši 3 000 Kč a 2 000 Kč, celkem 5 000 Kč, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od 28. 1. 2021 do jejího zaplacení (podle bodu 6.5 smlouvy). V souladu s bodem 2.2 smlouvy běžel úrok také po zeplsatnění (z původní dlužné jistiny). Po dobu ochranné doby neběžela žalobkyni žádná plnění sjednaná pro případ prodlení. Žalobkyně se s ohledem na uvedené skutečnosti domáhá zaplacení částky 69 788 Kč s úrokem z prodlení – skládá se z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 68 190,39 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč za prodlení se zaplacením 2 splátek a náhrady nákladů za prodlení ve výši 3 x 200 Kč, celkem 600 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení za dobu od 28. 1. 2021 do 8. 11. 2021 (den vyhotovení žaloby, neběžela v ochranné době) ve výši 19 963,15 Kč a úroku ve výši 83,71 % ročně z původní dlužné jistiny od 28. 1. 2021 do 20. 2. 2021 (3 147,84 Kč), ve výši 8,25 % ročně od 21. 2. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 160 358 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho ani k předžalobní upomínce žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud proto jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v jeho nepřítomnosti. Žalobkyni nebyla poskytnuta lhůta k doplnění důkazů týkajících se ověřování úvěruschopnosti, jelikož soud za situace, kdy žalovaný ze smlouvy o úvěru obdržel pouze 25 546 Kč, zbytek úvěru byl započten na jinou smlouvu o úvěru, dospěl k závěru, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného nedošlo, jelikož zaplatil žalobkyni celkem 27 272 Kč, tedy poskytnutou částku přeplatil.

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelským úvěrů od 11. 5. 2018.

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota, oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 64 000 Kč, přičemž tento byl určen k úhradě dluhů žalovaného z jiných smluv s žalobkyní, takto došlo k zápočtu se smlouvou č. hodnota, zbytek měl být žalovanému jako bezúčelový úvěr vyplacen na účet. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku ve výši 124,60 % ročně vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 5 568 Kč splatných k 22. dni každého kalendářního měsíce. Celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 133 632 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne 25. 10. 2019 ve výši 25 546 Kč na bankovní účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, téhož dne byl zbytek úvěru ve výši 38 454 Kč vyplacen na účet žalobkyně č. tel. číslo/Anonymizováno. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, takto žalovaný uvedl, že je ženatý, nežije s manželkou ve společné domácnosti, vzdělání má ukončené výučním listem, forma bydlení byla uvedena jako „jiné“. Zaměstnán byl u společnosti LINET spol. s r.o. na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou od 4. 2. 2008 se mzdou ve výši 30 500 Kč, nepobíral žádné dávky. Výdaje uvedl ve výši 3 410 Kč (životní minimum) s tím, že má v domácnosti 3 děti s výdaji ve výši 5 000 Kč, splácí žalobkyni 11 644 Kč, za bydlení platí 1 000 Kč celkem, žádné další výdaje nemá. Za využití rezervy 1 000 Kč tak žalobkyně dospěla k závěru, že výdaje žalovaného činí měsíčně 21 054 Kč s tím, že při příjmech 30 500 Kč mu měsíčně zbývají volné zdroje ve výši 8 446 Kč. V rámci hodnocení klienta bylo také uvedeno, že probíhá zápočet se smlouvou č. hodnota. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo v čl. 6.1 smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, se kterou se žalovaný takto ocitl v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se splátkou o délce 15 dnů bylo v čl. 6.2 smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat zaplacení náhrady nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou takovou splátku. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo v čl. 6.3 sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí v den zesplatnění novou jistinu úvěru, byla v čl. 6.5 smlouvy smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Z oznámení žalobkyně ze dne 26. 1. 2021 bylo zjištěno, že jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splátkou o délce 65 dnů, úvěr byl zesplatněn ke dni 26. 1. 2021 a žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 74 788 Kč. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel a kdy byl v prodlení se zaplacením splátek, za dobu trvání smlouvy o úvěru uhradil celkem 27 272 Kč. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky s upozorněním na možné zesplatnění úvěru.

5. Z výpisu o provedené lustraci v registru SOLUS dne 10. 10. 2019 bylo zjištěno, že o žalovaném nebyly vedeny žádné záznamy. Z výpisu o provedené lustraci v NRKI dne 10. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný zde byl veden se skóre 406, což znamená kategorii II, tj. vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů (přičemž výše bodů je na hranici nejlepší skupiny). Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný byl od 4. 2. 2008 zaměstnancem společnosti LINET spol. s r.o. na pozici skladový a manipulační dělník, a to na dobu neurčitou, výše mzdy byla uvedena v platebním výměru. Podle výplatních lístků za červenec a srpen 2019 byla žalovanému v uvedených měsících vyplacena mzda 30 995 Kč, respektive 30 402 Kč na účet uvedený shora, tyto transakce byly potvrzeny výpisy z mobilní aplikace U konto.

6. Podle sjednané dohody o využití Vánoční akce byly žalovanému sníženy první dvě splátky úvěru na polovinu s tím, že po skončení úvěru zaplatí jednu splátku navíc. Celková výše úvěru a celková splatná částka zůstaly tedy nezměněny, trvání úvěru se prodloužilo o jeden měsíc. Žalovaný o využití akce ke sjednané smlouvě požádala dne 25. 10. 2019.

7. Ze žádosti žalovaného ze dne 12. 3. 2020 a oznámení žalobkyně ze dne 13. 3. 2020 včetně upraveného splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovanému byly s ohledem na ukončení pracovního poměru odloženy splátky č. hodnota – 7 ze smlouvy o úvěru č. hodnota, tedy splátky za období 23. 2. 2020 – 22. 5. 2020, v tomto období neběžel sjednaný úrok. Ze žádosti žalovaného bylo zároveň zjištěno, že žádal o odklad splátek u dalších třech smluv v celkové výši 11 644 Kč měsíčně. Podle záznamu Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami, pracoviště adresa včetně průkazu byl žalovaný od 1. 3. 2020 registrován jako uchazeč o zaměstnání.

8. Z oznámení žalovaného o využití ochranné doby ze dne 22. 4. 2020 (ve smyslu zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19) včetně oznámení žalobkyně ze dne 19. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla, ochranná doba počala běžet 1. 5. 2020 a skončila 31. 10. 2020, vzhledem k této skutečnosti žalobkyně vypracovala nový splátkový kalendář. Za tuto dobu měla žalobkyně právo na smluvní úrok pouze ve výši 8,25 % ročně (výše zákonného úroku z prodlení).

9. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 10. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení částky 69 788 Kč, smluvní pokuty a příslušenství s uvedením lhůty k plnění do 15 dnů od odeslání, k němuž došlo 20. 10. 2021.

10. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek včetně příloh a prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru soud neučinil žádná relevantní zjištění.

11. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj dluh hradil v rozsahu jiném, nežli žalobkyní tvrzeném.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému na jeho účet poskytnuta částka 25 546 Kč, další částka 38 454 Kč (do výše úvěru 64 000 Kč) byla použita na zaplacení dluhu žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy č. hodnota. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného porovnáním jím uvedených údajů, předložených dokladů a provedených lustrací. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 24 měsíčních splátek po 5 568 Kč spolu s úrokem ve výši 124,60 % ročně, ve smlouvě byly zároveň sjednány následky prodlení se splácením. V průběhu trvání smlouvy byly žalovaným využity další „bonusy“ (vánoční akce, odklad splátek, ochranná doba). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, uhradil žalobkyni celkem 27 272 Kč, z toho 5 000 Kč po zesplatnění. S ohledem na naplnění smluvních podmínek došlo k automatickému zesplatnění úvěru, na což byl žalovaný upozorněn.

13. Po právní stránce postupoval soud následovně.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18)

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Co se týká zákonné povinnosti žalobkyně jakožto úvěrující řádným způsobem ověřit úvěruschopnost klienta, tedy žalovaného před uzavřením smlouvy, této povinnosti žalobkyně dle soudu odpovídajícím způsobem nedostála. Podle citovaného ustanovení je třeba posoudit úvěruschopnost spotřebitele „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů“. Žalobkyně v tomto směru určité úkony činila, vyžádala od žalovaného údaje prostřednictvím formuláře „hodnocení klienta“, získala od něj listiny prokazující existenci zaměstnaneckého poměru, výši mzdy a její vyplacení v po sobě jdoucích dvou měsících, zároveň lustrovala žalovaného v příslušných registrech. Soud však uvádí, že žalobkyně získané údaje vyhodnotila nesprávně a nezodpovědně. Žalovaný sdělil, že je ženatý a má tři děti, s nimiž žije ve společné domácnosti, avšak nikoli s manželkou. Výdaje na děti činily dle žalovaného 5 000 Kč. Žalobkyně ovšem dále nezjišťovala, o jaké výdaje se jedná a zda jde o skutečnou částku, s tím souvisí také zjištění věku děti, jejich případné předškolní či školní vzdělávání a mimoškolní aktivity. Nebylo ani uvedeno, zda žalovaný na děti pobírá příspěvky či výživné. K tomu si žalobkyně jednoduše mohla nechat předložit výpisy z účtu, stvrzenky o zaplacení, případná rozhodnutí atd. Zásadní problém soud spatřuje v uváděných nákladech za bydlení ve výši 1 000 Kč. Je zcela zřejmé, že se jedná o absolutně nereálnou částku, která měla žalobkyni přimět k další činnosti a obezřetnosti. Mohla a měla zjišťovat, v jakém typu bydlení žalovaný žije, měla si nechat předložit doklady, tzn. nájemní smlouvu, případně výpis z katastru nemovitostí či jinou smlouvu, zároveň doklady k platbám za energie, na něž by nestačila pro čtyři osoby v domácnosti ani celková uváděná částka. Výdaje za bydlení by tak v případě žalovaného byly dle soudu mnohonásobně vyšší, což by se zásadně promítlo do volných zdrojů ke splácení. Zásadní problém spatřuje soud také v existenci dalších závazků žalovaného u žalobkyně. Pokud z předložených listin vyplynulo, že žalovaný měl další tři úvěru u žalobkyně se splátkami ve výši 11 644 Kč měsíčně a zároveň v tomto případě řešený úvěr byl použit ve větší míře na konsolidaci dalších dluhů, zcela jistě nemohla žalobkyně uzavřít, že žalovaný je bonitní a schopný sjednávaný úvěr splácet. S ohledem na uvedené skutečnosti byl naopak žalovaný rizikovou osobou, u níž bylo pravděpodobné, že řádně splácet nebude.

20. V této souvislosti soud poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2020, č. j. 22 Co 98/2020 – 89, dle kterého mj. proces zjišťování úvěruschopnosti je zakotven nejen za účelem ochrany spotřebitele, ale zároveň na ochranu věřitele, který v případě, že zjistí, že potenciální klient by nebyl schopen dostát svým závazkům, úvěr neposkytne a vyhne se tak majetkovým ztrátám. Zároveň zdejší soud již opakovaně v obdobných věcech žalobkyně upozorňoval na to, že zcela určitě jsou některé výdajové položky uváděny paušální částkou, která však neodpovídá skutečnosti a je uváděna nikoli spotřebitelem, ale žalobkyní. K tomuto se také v citovaném rozsudku vyjádřil Krajský soud, a to ohledně uváděného životního minima 3 410 Kč. Částka byla označena za značně podhodnocenou, a to za účelem uměle vytvořené bonity spotřebitele. Vhodnější by bylo pro tyto účely užívat nezabavitelnou částku stanovenou nařízením vlády č. 595/2006 Sb. Zdejší soud se s argumentací Krajského soudu zcela ztotožňuje, a proto na jeho rozhodnutí zcela odkazuje.

21. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

22. Za situace, kdy byla úvěrová smlouva shledána absolutně neplatnou, by žalobkyně měla právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného a spočívajícího v rozdílu poskytnutých a vrácených prostředků. Předloženými listinami však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet pouze částku 25 546 Kč, zbývající částka 38 454 Kč byla započtena na dluh z jiné smlouvy sjednané mezi stranami. Pokud tedy žalovaný žalobkyni zaplatil na tuto smlouvu celkem 27 272 Kč, poskytnuté plnění přeplatil a na jeho straně bezdůvodné obohacení nevzniklo. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za situace, kdy ve věci zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, žalovaný se jejich náhrady ani nedožadoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.