123 C 7/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 124 876 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 124 876,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 208 995 Kč od [datum] do [datum] ve výši 687,12 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 108 995 Kč od [datum] do zaplacení, co do úroku za poskytnutí úvěru ve výši 68,65 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině od [datum] do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 68,65 % ročně z částky 120 945,05 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 770,64 Kč a úrok ve výši 68,65 % ročně z částky 20 945,05 Kč od [datum] do zaplacení, max. však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 474 292 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenství z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s [jméno] [příjmení] jakožto úvěrovaným (dále také„ dlužník“) smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla dlužníkovi dne [datum] úvěr ve výši 166 000 Kč. Žalovaná podepsala smlouvu jako spoludlužník a zavázala se veškeré dluhy ze smlouvy nebo související se smlouvou plnit společně a nerozdílně s dlužníkem. Před poskytnutím úvěru žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení prověřila úvěruschopnost dlužníka a žalované. Ověřila také úvěrovou historii dlužníka v registru [příjmení] a NRKI, provedla lustrace na obě osoby v insolvenčním rejstříku a v registru neplatných dokladů. Dlužník se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 94,96 % ročně (s tím, že se jedná o efektivní úrokovou sazbu) zaplatit ve 36 měsíčních splátkách po 10 979 Kč splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce, počínaje prosincem 2015. K žádosti dlužníka byla odložena splatnost splátek [číslo] to dodatkem ze dne [datum] za úplatu ve výši 21 958 Kč. K žádosti dlužníka byla následně odložena splatnosti splátek [číslo] to dodatkem ze dne [datum] za úplatu ve výši 21 958 Kč. Obě tyto částky měly být uhrazeny v rámci poslední splátky. Dlužník a žalovaná neplatili splátky úvěru řádně a včas, žalobkyni uhradili pouze 13 řádných splátek, jednu splátku v částce 32 937 Kč (odpovídající odměně za odklad splatnosti a řádné splátce), jednu splátku v částce 44 021 Kč a jednu platbu ve výši 21 958 Kč (odpovídající odměně za odklad splatnosti), to vše v období od prosince 2015 do srpna 2017 (řádně hradili do října 2016), celkem uhradili 230 664 Kč. Žalobkyni v důsledku prodlení dlužníka a žalované vzniklo podle bodu [číslo] smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byli v prodlení o délce 30 dnů, konkrétně se takto dostali do prodlení se splátkou [číslo]. Protože se dlužník a žalovaná ocitli v prodlení s 26. splátkou splatnou dne [datum] o délce 60 dnů, byl úvěr ke dni [datum] na základě smluvních ujednání, konkrétně bodu [číslo], automaticky zesplatněn, k původní dlužné jistině úvěru ve výši 120 945,05 Kč se připočetly veškeré dosud nezaplacené úroky ve výši 87 550,95 Kč, nová jistina tak činila 208 496 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužník a žalovaná po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den následující po zesplatnění neuhradili, vzniklo žalobkyni právo požadovat po nich zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od [datum] do jejího úplného zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze ve v sazbě 0,1 %. Po zesplatnění úvěru uhradili dlužník a žalovaná 100 000 Kč dne [datum]. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 124 876 Kč s úrokem z prodlení – skládá se z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 108 995 Kč, smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení se zaplacením splátky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení za dobu od [datum] do [datum] (den vyhotovení žaloby) ve výši 15 881,50 Kč a úroku ve výši 68,65 % ročně z původní dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby než úrok dosáhne částky 474 292 Kč.

2. Žalobkyně doplnila žalobu ve věci prověřování úvěruschopnosti. Uvedla, že z dokladů o příjmech byl zjištěn celkový čistý měsíční příjem manžela žalované ve výši 43 922 Kč, když pravidelný čistý měsíční příjem úvěrovaného je 10 900 Kč a jeho manželky 12 022 Kč, měsíční náklady úvěrovaného činily 10 710 Kč, jeho manželky 8 486 Kč (když tato částka je totožná se splátkami úvěru) a dále za situace, kdy další splátka úvěru je uvedena u úvěrovaného částkou 2 210 Kč, když je u úvěrovaného celková částka za nájemné, inkaso a vše ostatní stanovena částkou 2 500 Kč. Žalobkyně neměla k dispozici žádné doklady ohledně výdajů na bydlení, ani nezaložila další potřebné doklady ohledně splácení dalších úvěrů. Žalobkyně kalkulovala s životním minimem. Na základě zjištěných údajů byl proveden skoring klienta, bylo zjištěno, že klient nebyl evidován v ISIR, neměl u žalobkyně smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad nebyl evidován jako neplatný, byl lustrován také v NRKI a [příjmení], dle něhož úvěrovaný neměl nikde dlužnou částku po splatnosti, navíc se jedná o žadatele – důchodce. Veškeré sdělené údaje byly zachyceny ve formuláři„ hodnocení klienta“ (jednalo se však o manželku úvěrovaného) a ověřeny předloženými listinami – pracovní smlouvou, potvrzením ČSSZ a informativními výpisy z účtu.

3. K jednání nařízenému na [datum] se dostavila za žalobkyni právní zástupkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila, přestože byla řádně předvolána. Ve věci se ani písemně nevyjádřila. Soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). K poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. stran doplnění důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníka žalobkyně uvedla, že nemá nic dalšího k dispozici.

4. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] včetně smluvních ujednání, splátkového kalendáře, žádostí o odklad a dodatků o odkladu splátek [číslo] splátek [číslo] upravených splátkových kalendářů, předsmluvního formuláře a předsmluvního formuláře o dohodě v důsledku prodlení, prohlášení o splnění informační povinnosti a oznámení o schválení úvěru včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně na straně úvěrující a [jméno] [příjmení], [datum narození] spolu se spoludlužnicí – žalovanou na straně úvěrované sjednali dohodu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout dlužníkovi a spoludlužnici úvěr ve výši 166 000 Kč, jenž se zavázali vrátit a zaplatit úrok ve výši 94,96 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 10 979 Kč splatných 17. dne v každém kalendářním měsíci. Celkem měli žalobkyni zaplatit 395 244 Kč Smlouvou byl dále sjednán revolvingový úvěr ve výši 102 763 Kč Smlouva byla úvěrovanými vlastnoručně podepsána [datum] a žalobkyní akceptována [datum], přičemž žádný z účastníků v řízení podpis na smlouvě nerozporoval. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že úvěr byl dlužníkovi vyplacen dne [datum] na bankovní účet [číslo] [bankovní účet] s označením„ [příjmení]“ a variabilním symbolem ve znění čísla smlouvy. K žádostem dlužníka došlo dodatky ze dne [datum] a [datum] k odkladu splatnosti splátek [číslo] přičemž první dvě splátky měly být uhrazeny jako odložené splátky [číslo] – 40, a další dvě splátky měly být uhrazeny jako odložené splátky [číslo] – 44. Za prodloužení splatnosti se dlužník a spoludlužnice zavázali uhradit poplatek 21 958 Kč, a to za každý případ odložení splatnosti jako další dvě splátky. V důsledku těchto změn došlo k úpravě splátkového kalendáře.

6. V rámci smluvních ujednání, která jsou nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru, bylo výslovně ujednáno, že dlužník a žalovaná (oba jako úvěrovaní) jsou ve vztahu ke všem závazkům ze smlouvy o revolvingovém úvěru oprávněni a povinni společně a nerozdílně, tedy dluhy dlužníka ze smlouvy či se smlouvou související je žalovaná povinna plnit solidárně s dlužníkem. Pro případ prodlení dlužníků se zaplacením splátky či její části o více než 30 dnů bylo v čl. 12 smluvních ujednání sjednáno právo žalobkyně požadovat po dlužnících zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Pro případ prodlení dlužníků se zaplacením splátky či její části o délce 60 dnů nebo se zaplacením dvou splátek bylo v čl. 12 sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže dlužníci po zesplatnění úvěru nezaplatí ani v následující den po zesplatnění novou jistinu úvěru, byla v čl. 12 smluvena povinnost dlužníků zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. Z karty klienta bylo zjištěno, jak dlužník úvěr splácel a kdy byl v prodlení se zaplacením splátek, podle tohoto výpisu uhradil žalobkyni celkem 330 664 Kč. Z oznámení ze dne [datum] adresovaného žalované bylo zjištěno, že úvěr byl k tomuto dni zesplatněn částkou 208 995 Kč z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátky o délce 60 dnů, žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 10 dnů od odeslání. Z výzvy k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu.

7. Z kopií občanských průkazů byla prokázána totožnost dlužníka a žalované.

8. Z formuláře„ hodnocení klienta“ bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s dlužníkem a žalovanou jako spoludlužnicí zjišťovala údaje týkající se jejich osoby i finančních poměrů. Takto měl úvěrovaný uvést, že je ženatý, vzdělání má ukončené výučním listem, žije v družstevním bytě. [obec] měsíční příjmy uvedl ve výši 10 900 Kč, jedná se o důchodce, a další příjmy ve výši 2 100 Kč, k manželce byly uvedeny čisté měsíční příjmy 12 022 Kč. Společné výdaje s manželkou byly uvedeny ve výši 6 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 2 500 Kč, splátky dalších půjček pak v částce 8 486 Kč a splátky žalobkyni 2 210 Kč. Ve formuláři byly částky přepisovány a ve výsledku nesedí. Žalovaná pak měla uvést pouze údaje k příjmům a výdajům, takto je zapsán její čistý měsíční příjem 12 022 Kč a čistý měsíční příjem manžela ve výši 10 900 Kč, přičemž obě tyto částky odpovídají části týkající se dlužníka. Formulář pak nesedí v rámci výdajů, kdy u žalované je uvedeno, že společné výdaje činí 3 800 Kč a výdaje na bydlení činí 4 000 Kč, odpovídají splátky žalobkyni, naopak další splátky nejsou uvedeny vůbec. Opět s ohledem na přepisování částek nesedí celkové částky. Oznámením ČSSZ bylo prokázáno, že dlužník počínaje lednem 2015 pobíral starobní důchod 10 920 Kč měsíčně. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že účet, na který byl úvěr vyplacen, patří žalované, a na tento účet jí v září 2015 přišla částka 20 281 Kč a v říjnu 2015 částka 20 334 Kč jakožto mzda od [anonymizována dvě slova] [územní celek]. V září 2015 jí pak přišla částka 12 022 Kč a v říjnu 2015 částka 12 022 Kč jakožto starobní důchod od ČSSZ. Pracovní smlouvou byl prokázán pracovní poměr žalované na dobu neurčitou od [datum] u [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Výplatními lístky žalované byla prokázána čistá mzda kolem 21 000 Kč měsíčně za září a říjen 2015 (20 334 Kč a 21 580 Kč. Z výpisu o lustraci v registru [příjmení] bylo zjištěno, že k osobě dlužníka byl v době uzavírání smlouvy veden záznam o splátkovém prodeji a spotřebitelském úvěru s příznakem B, poznámkou D (bez legendy). Z výpisu o lustraci v registru NRKI bylo zjištěno, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy lustrován s příznakem 16, který značí negativní příznak a špatnou smlouvu.

9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomenuta o zaplacení částky 108 995 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty do 15 dnů od odeslání, tj. od [datum].

10. Z vyjádření znalce včetně přílohy soud neučinil skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci samé.

11. Po právní stránce postupoval soud následovně.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru, platí, že spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

14. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017 č. j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně uzavřela s dlužníkem a žalovanou smlouvu o úvěru. Úvěrovaní uzavřeli smlouvu jako spotřebitelé, což prokazuje zejména jejich identifikace osobními údaji nepodnikajícího subjektu, přičemž smlouvu neuzavřeli v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném v době právního jednání. K postavení žalované pak bylo zjištěno, že tato smlouvu podepsala jako spoludlužnice oprávněná i zavázaná s dlužníkem společně a nerozdílně ve smyslu § 1872 o. z., proto bylo volbou žalobkyně, po kterém z dlužníků bude plnění ze smlouvy o úvěru požadovat, a tedy kdo bude pasivně legitimován.

19. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila důkazy ohledně prověření úvěruschopnosti dlužníků. Žalobkyně výzvě soudu nevyhověla, a tedy neunesla procesní břemeno důkazní.

20. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála zcela své povinnosti s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Žalobkyně sice určité kroky v tomto směru činila, sdělené údaje zaprotokolovala do formuláře a nechala si předložit k potvrzení sdělených údajů určité listiny, avšak dle názoru soudu nepostupovala komplexně, nezjistila veškeré relevantní údaje od obou dlužníků a tyto správně nevyhodnotila, navíc si je řádně neověřila. Již lustrace v databázích se shora uvedenými výsledky měly žalobkyni přimět k obezřetnějšímu postupu. Ke všem tvrzeným lustracím doklady předloženy nebyly. Žalobkyně měla zjišťovat důvod abnormálně nízkých výdajů na bydlení (a jejich rozpory) a především měla detailně řešit otázku dalších závazků dlužníků, přičemž už jen z formuláře plyne, že splátky dalších úvěrů činily poměrně vysokou částku. V tomto směru měla žalobkyně přinejmenším zjistit a ověřit celkovou výši dluhů, jejich původ, výši splátek, kolik zbývá zaplatit a platební morálku dlužníků. Nejasná je pak také otázka dalších výdajů, přičemž údaje ve formuláři týkající se obou dlužníků – manželů se neshodují. Žalobkyně mohla požadovat předložení smluv, faktur a dalších dokladů k běžným výdajům, mohla si také nechat předložit výpisy z účtu za delší časové období, z nichž by mohla získat alespoň základní přehled o finančních poměrech dlužníků. Za takto zjištěného stavu žalobkyně nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda dlužníci bonitní jsou a zda jim tedy úvěr poskytnout či nikoli.

21. V této souvislosti soud poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2020, č. j. 22 Co 98/2020 – 89, dle kterého mj. proces zjišťování úvěruschopnosti je zakotven nejen za účelem ochrany spotřebitele, ale zároveň na ochranu věřitele, který v případě, že zjistí, že potenciální klient by nebyl schopen dostát svým závazkům, úvěr neposkytne a vyhne se tak majetkovým ztrátám.

22. Jelikož ze strany žalobkyně došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).

23. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

24. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla úvěrovanému (na účet žalované) finanční prostředky ve výši 166 000 Kč a ten spolu s žalovanou uhradili žalobkyni celkem 330 664 Kč. Z absolutně neplatné smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat jakékoli plnění. Žalobkyně by mohla požadovat pouze vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Žalovaná s dlužníkem však poskytnutou částku více než dvojnásobně přeplatili a proto bezdůvodné obohacení na jejich straně nevzniklo. Za této situace soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v celém rozsahu.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, a to za situace, kdy ve věci zcela úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala a ani ze spisového materiálu nebylo zjištěno, že by jí nějaké náklady vznikly.