124 C 10/2020

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně úroků ve výši 27,46 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se řízení zastavuje.

III. Co do zbytku se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky [částka], příslušenství a smluvní pokuty [částka]. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované na její bankovní účet úvěr ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalované prověřila její úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalované v registru [příjmení] a NRKI, provedla lustrace v insolvenčním rejstříku a v registru neplatných dokladů. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 83, 83 % ročně zaplatit v 60 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 13. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem červenec 2019. Žalovaná neplatila splátky úvěru řádně a včas, žalobkyni uhradila pouze částku ve výši [částka] (dne [datum]). Žalobkyni v důsledku prodlení žalované vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení více než 30 dnů. Konkrétně žádala 3 x [částka] za prodlení se splátkami [číslo] celkem [částka]. Podle bodu 6.2 smlouvy vzniklo žalobkyni také právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši [částka] za každou splátku v prodlení trvajícím 15 dnů, tj. za splátku [číslo] celkem [částka]. Protože se žalovaná ocitla v prodlení se 7. splátkou splatnou dne [datum] více než 65 dní, byl úvěr ke dni [datum] na základě smluvních ujednání, konkrétně bodu 6.3 automaticky zesplatněn, k původní dlužné jistině úvěru ve výši [částka] se připočetly veškeré dosud nezaplacené úroky ve výši [částka], nová jistina tak činila [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru neuhradila, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od [datum] do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení – tato částka se skládala z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka] (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru [částka] a dlužného úroku za poskytnutí úvěru ve výši [částka]), smluvní pokuty ve výši [částka] za prodlení se zaplacením 3 splátek a náhrady nákladů za prodlení ve výši 3 x [částka] (za 3 splátky v prodlení déle než 15 dnů), celkem [částka]. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení za dobu od [datum] do [datum] (den vyhotovení žaloby) ve výši [částka] a úroku ve výši 62,46 % ročně z původní dlužné jistiny ([částka]) od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby než úrok dosáhne částky [částka].

2. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyni bylo při jednání poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a důkazy o tom, jak odpovídá požadavkům přiměřenosti extrémně vysoká sazba. Žalobkyně požádala o poskytnutí lhůty 15 dnů ke splnění svých procesních povinností.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] oznámení o schválení úvěru a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], jež se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úrok ve výši 83,83 % ročně v 60 měsíčních splátkách po [částka], splatných 13. dne v každém kalendářním měsíci. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že úvěr byl žalované vyplacen dne [datum] na bankovní účet. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo v čl. 6 smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], a to za každou splátku, se kterou se žalovaná takto ocitla v prodlení. Pro případ prodlení žalované se splátkou o délce 15 dnů bylo v čl. 6 smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat zaplacení náhrady nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši [částka] za každou splátku. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo v čl. 6 sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí v den zesplatnění novou jistinu úvěru, byla v čl. 6 smlouvy smluvena povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaná úvěr splácela a kdy byla v prodlení se zaplacením splátek, žalovaná uhradila žalobkyni [částka]. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky. Z oznámení bylo zjištěno, že ze strany žalobkyně došlo z důvodu nesplácení úvěru k jeho zesplatnění.

4. Z informací pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru (prohlášení klienta), hodnocení klienta, výpisu z nebankovního registru klientských informací, výpisu z registru [příjmení], výpisu ČSSZ, pracovní smlouvy a výplatních pásek bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovanou zjišťovala výši jejich příjmů, výdajů, dluhů, ověřovala, zda není vedena jako dlužník v registru [příjmení] a dále prověřovala její schopnost splácet úvěr i v nebankovním registru klientských informací.

5. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána o zaplacení žalované částky. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni na svůj dluh hradila v rozsahu jiném, nežli žalobkyní tvrzeném.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo])

9. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a doplnila důkazy ohledně toho, jak odpovídá požadavkům přiměřenosti extrémně vysoká sazba úroků i výše RPSN. Žalobkyně zaslala doplnění tvrzení, ve kterém uvedla, že má za to, že úrok byl sjednán v zákonných limitech, že se jedná o nebankovního poskytovatele úvěrů a je třeba tedy zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů. Ohledně výše úrokové sazby pak odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 Co 36/2018, § 1813 o.z., § 1793 o.z. a judikaturu Nejvyššího soudu.

12. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by údaje uvedené žalovanou v dotazníku byly řádně ověřeny, případně dále prověřovány. V tomto směru se žalobkyně omezila pouze na údaje zjištěné od žalované. Žalobkyně po žalované nepožadovala doložení výdajů za bydlení, přičemž jejich výše je abnormálně nízká ([částka]). Žalobkyně tudíž měla dále zjišťovat, čím je uvedená výdajová částka tvořena, zda se jedná pouze o poplatky za energie a další související poplatky, a pokud by k takovému závěru došla, měla dále žádat po žalované doložení bezplatného bydlení (např. výpis z katastru nemovitostí prokazující vlastnictví nemovitosti, nájemní smlouvu apod.). Stejně tak nebyly prokázány další výdaje, jejich výše, čím jsou tvořeny (obvyklé životní náklady jako např. náklady na telefon, internet apod.). Soud tedy uzavírá, že žalobkyně určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalované prováděla (např. doložení příjmů žalované), ale za situace, kdy řádně nezkoumá i výdaje, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena, že úvěruschopná není.

13. Krajský soud v Praze se již aktuálně vyslovil k dříve sporné otázce ohledně řádného plnění povinnosti poskytovatele úvěru, co se týče posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zdejší soud se s argumentací uvedenou v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č.j. 27Co 271/2020 – 133 zcela ztotožňuje, považuje jí za správnou, a proto na níže uvedenou argumentaci odkazuje.

14. Krajský soud v Praze tedy dospěl k závěru, že:„ Jak uvedeno výše, žalobkyně v tomto případě svou zákonnou povinnost posouzení úvěruschopnosti řádně nesplnila, jí učiněné zkoumání se jeví jako provedené pouze účelově, tzv.„ naoko“. Jak bylo soudem prvního stupně zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace týkající se jeho příjmů a výdajů, nicméně zejména výdaje žalovaného (a to ani alespoň ty podstatné) nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů zejména k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně se při posouzení informací spokojila pouze s tvrzeními a dokladem žalovaného o příjmech a s nikterak nedoloženými údaji o výdajích. Ty pak byly paušálně k žalovanému samotnému uvedeny jen formální částkou životního minima [částka]. Výdaje na bydlení byly uváděny nedoloženou částkou [částka], která výrazně neodpovídá obvyklým výdajům na nájemní bydlení, jímž měl žalovaný dle vyplněného formuláře disponovat. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), lze doložit poměrně snadno příslušnými doklady (smlouvy, výměry, inkasa, apod.) od jejich dodavatelů. Přehlédnout nelze ani to, že výdaje na bydlení bez jejich doložení (v rozsahu [částka] až [částka]) měsíčně měli dosud všichni klienti žalobkyně, jejichž případy byly odvolacím soudem projednávány, ať již měli údajně bydlet„ v pronájmu“ či jinde. Jde tedy o údaje zjevně smyšlené v součinnosti s představiteli žalobkyně (podle určitého návodu), nikoli jen samotnými spotřebiteli, jinak by nemohly být všechny údaje stejné. Nelze také uvěřit, že žalovaný nemá ani žádné jiné obvyklé výdaje (na volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky, má-li podle prohlášení např. svůj mobilní telefon, e-mail atd.), stanovené alespoň racionálním odhadem, který lze v rámci odborné péče„ rozumně očekávat.“ Žalovaný přitom deklaroval, že žije sám a nevede s další osobou společnou domácnost a nikdo jiný se tedy nepodílí na hrazení jeho nákladů. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc u osoby, která je podle shora uvedených podkladů pro poskytnutí úvěru rizikovější podle skóre NRKI. <i>Odvolací soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů (či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání, či dokonce insolvence), ale taktéž výdajů klienta (např. obecně a hrubě zjistitelných z výpisu z jeho účtu), a to především alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. V daném případě bylo při posouzení žalovaného jakožto žadatele o úvěr uvedeno, že disponuje nájemním bydlením, avšak tato skutečnost nebyla nijak ověřena či doložena (např. nájemní smlouvou). Stejně tak nebyly nijak ověřeny v hodnocení klienta uváděné náklady na bydlení (zahrnující vedle nájemného i náklady hrazené zpravidla formou inkasa, vynakládané na elektřinu, vodu, plyn apod.), a to přes krajně nepravděpodobnou uváděnou výši nákladů bydlení. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmé neověřování uvedených údajů spotřebitele žalobkyní, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“</i> 15. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Jakékoli nároky z této smlouvy vyplývající tak zjevně neexistují.

16. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet finanční prostředky ve výši [částka], žalovaná uhradila pouze částku [částka], jak bylo prokázáno také z karty klienta. Žalovaná toto tvrzení žalobkyně nerozporovala, žalobkyně má tudíž podle § 2991 o. z. právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka], ve zbývajícím rozsahu žalobu s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl (výrok I. a III.).

17. Žalobkyni vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení vzniklo také právo na úrok z prodlení dle §1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce (do 15 dnů od odeslání), tj. od [datum] Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, rozhodl tedy soud tak, jak je uvedeno shora (výrok I).

18. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroků ve výši 27,46 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby ve výroku II. zastavil.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 40,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,16 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,84 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

20. Při vyhlášení rozhodnutí došlo k chybnému uvedení data úroku z prodlení, soud tuto zjevnou nesprávnost opravil podle § 164 o.s.ř.