124 C 10/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Návrh žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [anonymizováno], [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, částku ve výši [částka], úrok ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 6 084,66 od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet úvěr ve výši [částka]. K vyplacení úvěru došlo dne [datum]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného, atd. prověřila jeho úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru [příjmení] a NRKI, provedla lustrace v insolvenčním rejstříku a v registru neplatných dokladů. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši [anonymizována dvě slova] ročně zaplatit v [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem březen 2020. Žalovaný v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19 oznámil dne [datum] žalobkyni, že má v úmyslu využít ochranné doby. Ochranná doba trvala od [datum] do [datum]. Za dobu trvání ochranné doby vzniklo žalobkyni v souladu se zákonem právo na úrok za poskytnutí úvěru ve výši repo sazby vyhlášené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobkyně potvrdila žalovanému přijetí oznámení o využití ochranné doby a sdělila mu den počátku a konce ochranné doby a informaci o výši, počtu a četnosti plateb, jež má žalovaný provést po skončení ochranné doby a celkové částce, kterou má žalovaný zaplatit. Žalovaný neplatil splátky úvěru řádně a včas, žalobkyni uhradil pouze [částka]. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení více než 30 dnů. Konkrétně žádala 1 x [částka] za prodlení se splátkou [číslo]. Podle bodu 6.2 smlouvy vzniklo žalobkyni také právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši [částka] za každou splátku v prodlení trvajícím 15 dnů, tj. za splátku [číslo] celkem [částka]. Protože se žalovaný ocitl v prodlení, byl úvěr ke dni [datum] na základě smluvních ujednání, konkrétně bodu 6.3, automaticky zesplatněn, k původní dlužné jistině úvěru se připočetly veškeré dosud nezaplacené úroky, nová jistina tak činila [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru neuhradil, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od [datum] do jejího zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru byly ze strany žalovaného uhrazeny částky v celkové výši [částka]. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení – skládá se z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] za prodlení se zaplacením 1 splátky a náhrady nákladů za prodlení ve výši 2 x [částka] (za 2 splátky v prodlení déle než 15 dnů), celkem [částka]. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení za dobu od [datum] do [datum] (den vyhotovení žaloby) ve výši [částka] a úroku ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 6 084,66 od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].

2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému oba účastníky předvolal. K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně, který k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně na svém návrhu trvá. Žalovaný se k jednání [anonymizováno] a uvedl, že s žalobou [anonymizováno].

3. Právnímu zástupci žalobkyně bylo při jednání poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby žalobkyně doplnila tvrzení a důkazy stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a jak ověřila hodnověrnost údajů klienta o jeho měsíčních výdajích, když platby jako ostatní výdaje jsou uvedeny částkou [částka]. Právní zástupce žalobkyně požádal o poskytnutí lhůty 30 dnů ke splnění svých procesních povinností.

4. Soud provedl dokazování listinami založenými do spisu a také lustracemi žalovaného. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] splátkového kalendáře, oznámení o schválení úvěru a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], jenž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši [anonymizováno] ročně v [anonymizována dvě slova] splátkách po [částka], splatných 25. dne v každém kalendářním měsíci. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne [datum] na [anonymizována dvě slova]. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo v čl. 6 smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], a to za každou splátku, se kterou se žalovaný takto ocitl v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se splátkou o délce 15 dnů bylo v čl. 6 smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat zaplacení náhrady nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši [částka] za každou splátku. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo v čl. 6 sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí v den zesplatnění novou jistinu úvěru, byla v čl. 6 smlouvy smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel a kdy byl v prodlení se zaplacením splátek, žalovaný uhradil žalobkyni celkem [částka]. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z oznámení bylo zjištěno, že ze strany žalobkyně došlo z důvodu nesplácení úvěru k jeho zesplatnění.

5. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky.

6. Úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu a výpisem z ARES bylo zjištěno, že žalobkyně má povolení poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry.

7. Výpisem z registrů [příjmení] a [anonymizováno], prohlášením klienta, pracovní smlouvou, zprávou ČSSZ a hodnocením klienta bylo zjištěno, že žalobkyně zkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy jeho úvěruschopnost.

8. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet žalovaného připsána platba ve výši [částka] z účtu [jméno] [příjmení] [jméno] (jednalo se o zaměstnavatele žalovaného) a dne [datum] platba ve výši [částka] ze stejného účtu.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srov. rozsudek [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

12. Podle § [číslo] o.z, každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

13. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Žalobkyně zaslala doplnění tvrzení, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena doklady o příjmech, výpisy z databází [anonymizováno] a [příjmení], prohlášením dlužníka, formulářem hodnocení klienta, kopií občanského průkazu, pracovní smlouvou ze dne [datum] a informativním výpisem z bankovního účtu za období leden – únor 2020 a detaily příchozích transakcí zaúčtovaných dne [datum] a [datum]. Žalobkyně uvedla, že tímto považuje zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující. K prověření aktivní a pasivní stránky poměrů žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný bydlí v pronajatém bydlení s měsíčními náklady [částka], nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně uvedla, že příjmy žalovaného převyšovaly tvrzené výdaje.

15. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů pak nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. V tomto směru se omezila pouze na údaje zjištěné od žalovaného. Nepožadovala po žalovaném doložení příjmů, nákladů na bydlení ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel, natožpak ve věku žalovaného. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. lustrace žalovaného v registrech), to je však nedostačující.

16. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Jelikož je smlouva o úvěru absolutně neplatná, tak i pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění vážící se k úvěru, s ohledem na ustanovení § 1727 o.z., nemohla platně vzniknout, neboť taková smlouva je v daném případě smlouvou závislou na smlouvě hlavní, která však platně sjednána nebyla.

17. Soudní dvůr EU ve věci [anonymizována dvě slova] (C [číslo] z [datum]) dále uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

18. Žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], přičemž ten jí vrátil částku [částka] ([částka] před zesplatněním úvěru a částky [částka] a [částka] po zesplatnění úvěru). Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě tak žalovaný vrátil žalobkyni více, nežli od ní získal, proto k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného nemohlo dojít. Soud tak žalobu v plném rozsahu zamítnul.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve věci plně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.