125 C 15/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky [částka], co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do úroku ve výši 75,92 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému dne [datum] na jeho bankovní účet úvěr ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru [příjmení] a NRKI, provedla lustrace v insolvenčním rejstříku a v registru neplatných dokladů. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 108,79 % ročně zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po [částka] (zahrnující i pojištění žalovaného) splatných vždy k 12. dni kalendářního měsíce, počínaje říjnem 2019. Žalovaný neplatil splátky úvěru řádně a včas, žalobkyni uhradil pouze [částka] (z toho [částka] v řádných splátkách a [částka] po zesplatnění). Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty celkem ve výši [částka] za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení více než 30 dnů. Konkrétně žádala [částka] za prodlení se splátkou [číslo]. Podle bodu 6.2 smlouvy vzniklo žalobkyni také právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši [částka] za každou splátku v prodlení trvajícím 15 dnů, tj. za splátku [číslo] celkem [částka]. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s 9. splátkou splatnou dne [datum] o více než 65 dní, byl úvěr ke dni [datum] na základě smluvních ujednání, konkrétně bodu 6.3, automaticky zesplatněn, k dlužné jistině úvěru ke dni zesplatnění se připočetly veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru a celková výše jistiny ke dni zesplatnění činila [částka] a byla v tento den i splatná. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru neuhradil (uhradil pouze [částka]), vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od [datum] do jejího zaplacení. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení – skládá se z dlužné původní jistiny úvěru ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] za prodlení se zaplacením splátky a náhrady nákladů za prodlení ve výši 6 x [částka] (za šest splátek v prodlení déle než 15 dnů), celkem [částka]. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ([částka]) za každý den prodlení za dobu od [datum] do [datum] (den vyhotovení žaloby) ve výši [částka] a úroku ve výši 75,92 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby než úrok dosáhne částky [částka].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)).

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

4. Ze smlouvy o úvěru, karty klienta, oznámení o schválení úvěru, prohlášení klienta a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli dohodu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], jenž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 108,79 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po [částka] splatných 12. dne v každém kalendářním měsíci. Strany smlouvy si sjednaly pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr s pojistným ve výši [částka] měsíčně, přičemž tato částka je zahrnuta ve výši sjednané měsíční splátky. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku, se kterou se žalovaný takto octl v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly, a to ve výši [částka] za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru ve spojení s výpisem z účtu žalovaného bylo zjištěno, že částka ve výši [částka] byla žalovanému vyplacena na jeho účet žalobkyní dne [datum].

6. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh uhradil [částka], uvedené bylo zjištěno i z karty klienta. Soud z této skutečnosti vycházel, když ani žalovaný netvrdil a v řízení to jinak nevyšlo najevo, že by uhradil žalobkyni částku vyšší.

7. Z hodnocení klienta bylo soudem zjištěno, že žalobkyně žalovaného jako klienta hodnotila na základě následujících údajů: svobodný, bydlení u rodičů, základní vzdělání, čistý měsíční příjem ve výši [částka], výdaje: částka životního minima ve výši [částka] a výdaje na bydlení ve výši [částka], výdaje na dvě děti žijící ve společné domácnosti ve výši [částka], celkem výdaje ve výši [částka].

8. Z výpisu z registru [příjmení] bylo soudem zjištěno, že ke dni [datum] ve vztahu k žalovanému nebyl uveden žádný příznak. Z výpisu z registru NRKI k témuž dni soud zjistil, že žalovanému bylo uděleno skóre 267, byl zařazen do kategorie I., v níž je vyšší riziko nesplácení, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc červenec 2019 a potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance bylo soudem zjištěno, že čistá měsíční mzda žalovaného za období od května 2019 do července 2019 činila [částka]. Z pracovní smlouvy žalovaného ve spojení s uvedeným potvrzením zaměstnavatele soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu neurčitou.

9. Soud k důkazu neprovedl vyjádření znalce k výši úrokové sazby, neboť má za to, že se jedná o právní hodnocení skutkového stavu a tento důkaz je tak nadbytečný. Stejně tak soud neprováděl přihlášku žalovaného do pojištění a kopii občanského průkazu pro nadbytečnost.

10. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky.

11. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky.

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 76 odst. 1 poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

20. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 21. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § [číslo] kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru.

25. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a o. s. ř. v tom směru, aby do konce jednání označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména ve vztahu k výdajům žalovaného a ne jen z informací získaných od žalovaného. Žalobkyně žádné nové důkazy neoznačila, své břemeno důkazní tedy neunesla.

26. Žalobkyně, jak bylo uvedeno shora, vyžádala od klienta údaje prostřednictvím formuláře„ hodnocení klienta“. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. doložení příjmů žalovaného), ale za situace, kdy nezkoumá i výdaje (např. vyžádáním pohybů na bankovním účtu spotřebitele), postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena, že úvěruschopná není. V tomto směru se omezila pouze na údaje zjištěné přímo od žalovaného, přičemž žalobkyní zjištěná výše výdajů žalovaného je až podezřele nízká. Žalobkyně vůbec po žalovaném nepožadovala doložení jeho výdajů jako např. nákladů na bydlení (náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), jakož ani dalších životních nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby apod. Nadto, poté co byl žalovaný ohodnocen v rámci registru NRKI skóre 267, měla z této skutečnosti žalobkyně vyvodit odpovídající důsledky a zaměřit se na další, obsáhlejší proces zkoumání finanční situace žalovaného tak, aby mohla následně učinit relevantní a podložený závěr o tom, zda žalovaný bude schopen poskytovaný úvěr splácet.

27. V případě porušení povinnosti úvěrujícího řádně (s odbornou péčí) zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR-Finance, shodně např. rovněž argumentace v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101 a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou).

28. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

29. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný žalobkyni zpětně zaplatil částku [částka], přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. Platby soud zohlednil při výši bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný takto plnil ze stejné kauzy a vůle účastníků vztahu směřovala k umoření dluhu, přičemž ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka].

30. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od požadovaného data, avšak pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně žalovanému zaslala dne [datum], přičemž byla stanovena lhůta k plnění 15 dnů od odeslání výzvy, splatnost nastala [datum]. Od [datum] se tudíž žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně požadovala úrok z prodlení nižší než zákonný.

31. Co do zbývající části jistiny a příslušenství nezbylo soudu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy než žalobu zamítnout.

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy méně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nemá, úspěšnějšímu žalovanému prokazatelné náklady řízení nevznikly.