125 C 19/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému dne [datum] na jeho bankovní účet úvěr ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a žalobkyně jej zesplatnila. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení – skládá se z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Dále požaduje úrok ve výši 90,85 % ročně z původní dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby než úrok dosáhne částky [částka] a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu a výpisu z ARES bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

5. Ze smlouvy o úvěru, karty klienta, oznámení o schválení úvěru, prohlášení klienta a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu podepsanou žalovaným a zprostředkovatelem žalobkyně elektronicky, patrně podpisem žalovaného vytvořeným na elektronickém záznamovém zařízení (mobilu, tabletu či signpadu) dne [datum]. Žalobkyně se dohodou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], jenž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 90,85 % ročně, a to v 24 měsíčních splátkách po [částka], splatných 21. dne v každém kalendářním měsíci.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru ve spojení s výpisem z účtu žalovaného bylo zjištěno, že částka ve výši [částka] byla žalovanému vyplacena na jeho účet žalobkyní dne [datum].

7. Z hodnocení klienta bylo soudem zjištěno, že žalobkyně žalovaného jako klienta hodnotila na základě následujících údajů: svobodný, bydlení u rodičů, vzdělání s maturitou, čistý měsíční příjem ve výši [částka], měsíční výdaje: částka životního minima ve výši [částka], výdaje na bydlení ve výši [částka] a splátky jiného úvěru žalobkyni ve výši [částka], celkem výdaje ve výši [částka].

8. Z výpisu [příjmení] bylo zjištěno, že ke dni [datum] v tomto registru ohledně žalovaného nebyly evidovány žádné údaje.

9. Z výpisu z registru NRKI k témuž dni soud zjistil, že žalovanému bylo uděleno skóre 329, byl zařazen do kategorie II, v níž je menší riziko nesplácení, jde o lepší segment klientů.

10. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce září 2019 a říjen 2019 a z výpisů z účtu žalovaného za tyto měsíce bylo soudem zjištěno, že žalovaný obdržel od zaměstnavatele celkem [částka] za září 2019 a [částka] za říjen 2019. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán na pozici kuchaře na dobu neurčitou.

11. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel a kdy byl v prodlení se zaplacením splátek, celkem žalovaný uhradil splátky v celkové částce [částka]. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky.

12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky.

13. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj dluh hradil v rozsahu jiném, nežli žalobkyní tvrzeném.

14. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“).

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 76 odst. 1 poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

21. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

22. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne [datum] ve věci C [číslo] [anonymizováno]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

23. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru.

25. Soud při jednání zamýšlel žalobkyni poučit ve smyslu § 118a o. s. ř. v tom směru, aby do konce jednání označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména ve vztahu k výdajům žalovaného a ne jen z informací získaných od žalovaného. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, své břemeno důkazní tedy neunesla.

26. Žalobkyně, jak bylo uvedeno shora, vyžádala od klienta údaje prostřednictvím formuláře„ hodnocení klienta“. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. doložení příjmů žalovaného), ale za situace, kdy nezkoumá i výdaje (např. vyžádáním pohybů na bankovním účtu spotřebitele), postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena, že úvěruschopná není. V tomto směru se žalobkyně omezila pouze na údaje zjištěné přímo od žalovaného. Žalobkyně vůbec po žalovaném nepožadovala doložení jeho výdajů jako např. nákladů na bydlení (náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), jakož ani dalších životních nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby apod. Vzhledem k tomu, žalovaný v době poskytnutí úvěru žalobkyni splácel jiný úvěr se splátkou vyšší než [částka] měsíčně, měla z této skutečnosti žalobkyně vyvodit odpovídající důsledky a zaměřit se na další, obsáhlejší proces zkoumání finanční situace žalovaného tak, aby mohla následně učinit relevantní a podložený závěr o tom, zda žalovaný bude schopen nově poskytovaný úvěr splácet.

27. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo] [anonymizováno]) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

28. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

29. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřená v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

30. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku ve výši [částka], přičemž žalobkyni vrátil částku [částka]. Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, soud platby zohlednil, neboť žalovaný takto plnil ze stejné kauzy a vůle účastníků vztahu směřovala k umoření dluhu, přičemž ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalovaného a úbytek majetku na straně žalobkyně. Soud proto žalovaný nárok neposoudil ani podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve věci plně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.