127 C 13/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 64,73 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Uvedla, že dne [datum] žalovaný podepsal smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla na jeho účet uvedený ve smlouvě částku [částka]. Žalovaný měl úvěr splácet ve 42 měsíčních splátkách po [částka], úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 64,73 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena, a to kontrolou databází [příjmení] a NRKI, kontrolou insolvenčního rejstříku a kontrolou, zda doklad totožnosti žalovaného není evidován jako neplatný. Žalobkyně dále vycházela z dokladů a informací od žalovaného (doklady o příjmech, prohlášení atp.). Žalovaný dle žalobkyně uhradil celkem částku 3x [částka], tj. [částka], a to před datem zesplatnění úvěru. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni [datum]. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku [částka]. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2x [částka] za splátky, s nimiž se žalovaný dostal do prodlení o délce 30 dnů, a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 5x [částka]. Dle bodu 6.5 smlouvy žalobkyni též vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a to od [datum] do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje uvedenou smluvní pokutu pouze do data vyhotovení žaloby ([datum]), tj. smluvní pokutu ve výši [částka]. Dále žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku za poskytnutí úvěru, a to z částky zbývající původní jistiny, tj. [částka], ode dne [datum] do zaplacení, přičemž úrok žalobkyně požaduje v nominální úrokové sazbě 64,73 % ročně a od 91. dne prodlení, tj. od [datum], pak v nominální úrokové sazbě 8,5 % ročně. Konečně se žalobkyně domáhá rovněž zaplacení pojistného za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši celkem [částka] (2 úhrady po [částka] měsíčně, které byly součástí splátek úvěru). Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, avšak žalovaný již neuhradil více, než uvedeno výše.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

4. Z předsmluvního formuláře, z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] spolu s dodejkou, ze smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalovaným dne [datum] a akceptované téhož dne žalobkyní (dále jen„ smlouva o úvěru“), a z karty klienta, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku ve 42 měsíčních splátkách po [částka] vrátit. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni zaplatit, činila [částka], úroková sazba činila 64,73 % ročně, RPSN činila 89,59 %. Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru je žalobkyně oprávněna požadovat na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku maximálně ve výši [částka], dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru, ocitne-li se žalovaný v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka] za každou splátku, u níž se ocitl v prodlení. Dle bodu 6.2 smlouvy o úvěru má žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši [částka] u každé splátky, u níž se žalovaný dostane do prodlení s její úhradou v délce 15 dnů. Dle bodu 6.3 smlouvy o úvěru ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. Dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru má žalobkyně právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny.

5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh uhradil [částka], uvedené bylo zjištěno i z karty klienta. Soud z této skutečnosti vycházel, když ani žalovaný netvrdil a v řízení to jinak nevyšlo najevo, že by žalobkyni uhradil více.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši [částka] byl žalovanému dne [datum] vyplacen na bankovní účet č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že číslo bankovního účtu uvedené na dokladu o vyplacení úvěru je totožné s tím, které uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru. Z výpisů z bankovního účtu bylo zjištěno, že bankovní účet č. [bankovní účet] je veden na jméno žalovaného a za období od [datum] do [datum] z něj nebyly provedeny žádné úhrady ani žádné úhrady nebyly připsány, zůstatek činil po celé uvedené období 0 Kč.

7. Z výpisů z účtu [číslo] [bankovní účet] bylo zjištěno, že ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] na účet byly připsány (v uvedeném pořadí) částky [částka], [částka], [částka] a [částka] označené jako„ [právnická osoba] mzda [celé jméno žalovaného]“. Účet je veden na jméno [jméno] [příjmení].

8. Z výpisu [příjmení] bylo zjištěno, že ke dni [datum] neměl žalovaný dlužnou částku po splatnosti.

9. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaný ke dni [datum] dosáhl skóre 287, a nacházel se tak v kategorii I., tedy v „ nejhorším segmentu klientů“ s nejvyšším rizikem nesplácení, u nichž je úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky, popřípadě zamítán.

10. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaný podepsal tento dokument, jehož obsahem bylo mimo jiné prohlášení, že se nenachází v úpadku, že údaje, které žalobkyni poskytl, jsou pravdivé a úplné, že je úvěr schopen splácet řádně a včas.

11. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání částku [částka], jako své výdaje uvedl částku [částka] měsíčně sestávající ze životního minima ve výši [částka], splátek úvěrů, zápůjček atp. ve výši [částka], výdajů na dopravu, kurzy, záliby atp. ve výši [částka] a výdajů na bydlení ve výši [částka], přičemž bydlí v nájmu. [příjmení] zdroje žalovaného tak byly vyčísleny částkou [částka] měsíčně. Dále bylo uvedeno, že žalovaný má maturitu, je ženatý, avšak v domácnosti s manželkou nežije.

12. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného pod hrozbou podání žaloby vyzvala k úhradě do 15 dnů od odeslání upomínky. Výzva byla odeslána poštou dne [datum].

13. Z dalších provedených důkazů (např. kopie občanského průkazu žalovaného, listiny týkající se pojištění) nebyly s ohledem na níže uvedené právní hodnocení zjištěny žádné další pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

14. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“).

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

21. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

22. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

23. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

26. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru.

27. Soud žalobkyni usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyzval, aby doplnila tvrzení (a označila k nim důkazy) mj. o tom, jakým způsobem byly zkoumány výdaje žalovaného, jakož i způsob jeho plnění dosavadních dluhů, které vedly žalobkyni k závěru o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr bez důvodných pochybností. Při jednání soud žalobkyni opětovně poučil ve smyslu § 118a o. s. ř. v tomtéž směru, tj. aby předložila či označily důkazy, které by byly způsobilé prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména ve vztahu k výdajům žalovaného a ne jen z informací získaných od žalovaného. Žalobkyně žádné nové důkazy neoznačila, své břemeno důkazní tedy neunesla.

28. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně, jak bylo uvedeno shora, vyžádala od klienta údaje prostřednictvím formuláře„ hodnocení klienta“. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. doložení příjmů žalovaného), ale za situace, kdy kriticky nevyhodnotí rovněž výdaje (např. vyžádáním pohybů na bankovním účtu spotřebitele, na což ostatně rezignovala, neboť doložila pouze výpis z účtu žalovaného s nulovým zůstatkem po dobu několika měsíců a pouze s doložením příjmu, který žalovaný sám sdělil, a to navíc vypláceného na účet jiné osoby), postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena, že úvěruschopná není. V listině hodnocení klienta žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí [částka]. Své měsíční výdaje vyčíslil částkou [částka], tvořenou životním minimem ve výši [částka], náklady na bydlení ve výši [částka], dalšími splátkami úvěru a zápůjček ve výši [částka] a ostatními výdaji na dopravu, záliby atp. ve výši [částka] (sic!). Takové údaje od žalovaného vyvolávají více než malé pochybnosti o tom, že se skutečně zakládají na pravdě, a žalobkyně tedy měla po žalovaném požadovat jejich doložení. Lze sice souhlasit s žalobkyní, že nelze vždy prověřit výdaje žalovaného tak, aby byla dána stoprocentní jistota, že údaje budou odpovídat realitě, nelze však na tuto povinnost zcela rezignovat a pouze se spolehnout na prohlášení žalovaného. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nelze současně nevidět, že žalovaný zjevně čerpal úvěr či zápůjčku, kterou splácel, přičemž dle hodnocení NRKI dosáhl skóre v nejnižší kategorii, v níž je úvěr výrazně limitován, případě zamítán. Žalobkyně tedy již jen z uvedeného měla vyvodit odpovídající důsledky a zaměřit se na další, obsáhlejší proces zkoumání finanční situace žalovaného tak, aby mohla následně učinit relevantní a podložený závěr o tom, zda žalovaný bude schopen poskytovaný úvěr splácet.

29. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na povinnost eurokonformního výkladu českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

30. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

31. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

32. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Protože, jak uvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

35. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

36. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], přičemž žalovaný žalobkyni uhradil pouze [částka]. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku [částka], žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalovanému zaslala poprvé dne [datum], přičemž byla stanovena lhůta k plnění 15 dnů od odeslání výzvy, splatnost tak nastala [datum]. Od [datum] se tudíž žalovaný dostal do prodlení.

37. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 14,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,23 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,77 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t., z částky [částka] za písemný návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a.t. a náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu [částka] ve výši [částka]. Odměna za další písemné podání (doplnění nedostatečně formulované žaloby) nebyla přiznána, neboť nejde o účelný úkon právní služby.

39. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.