128 C 14/2018

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní titul Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úroku ve výši 52,21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], příslušenství a smluvní pokuty [částka]. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet úvěr ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru [příjmení] a [anonymizováno], provedla lustrace v insolvenčním rejstříku a v registru neplatných dokladů. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 66,71 % ročně (s tím, že se jedná o efektivní úrokovou sazbu, nominální úroková sazba činí 52,21 % ročně) zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce, počínaje červenec 2017. Žalovaný neplatil splátky úvěru řádně a včas, žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení více než 30 dnů. Konkrétně žádala 2 x [částka] za prodlení se splátkami [číslo] celkem [částka]. Podle bodu 6.2 smlouvy vzniklo žalobkyni také právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši [částka] za každou splátku v prodlení trvajícím 15 dnů, tj. za splátku [číslo] celkem [částka]. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s 1. splátkou splatnou dne [datum] více než 65 dní, byl úvěr ke dni [datum] na základě smluvních ujednání, konkrétně bodu 6.3, automaticky zesplatněn, k původní dlužné jistině úvěru ve výši [částka] se připočetly veškeré dosud nezaplacené úroky ve výši [částka], nová jistina tak činila [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru neuhradil, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od [datum] do jejího zaplacení. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení – skládá se z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] za prodlení se zaplacením 2 splátek a náhrady nákladů za prodlení ve výši 2 x [částka] (za 2 splátky v prodlení déle než 15 dnů), celkem [částka]. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení za dobu od [datum] do [datum] (den vyhotovení žaloby) ve výši [částka] a úroku ve výši 52,21 % ročně z původní dlužné jistiny ([částka]) od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby než úrok dosáhne částky [částka].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum]. Žalobkyně se na jednání dostavila, žalobkyně při jednání navrhla, aby soud žalobě vyhověl rozsudkem pro zmeškání. Soud upozornil žalobkyni, že v tomto případě nelze rozsudek pro zmeškání vydat, neboť je zapotřebí prokázat, že byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona a teprve na základě takového dokazování rozhodnout.

3. Žalobkyni bylo při jednání poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a důkazy stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, dále měla žalobkyně vysvětlit, jak odpovídá požadavkům přiměřenosti úrok 52,21 % ročně. Žalobkyně požádala o poskytnutí lhůty 30 dnů ke splnění svých procesních povinností.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] oznámení o schválení úvěru a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], jenž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 120,41% ročně ve 36 měsíčních splátkách po [částka], splatných 21. dne v každém kalendářním měsíci. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne [datum] na bankovní účet. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo v čl. 6 smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], a to za každou splátku, se kterou se žalovaný takto ocitl v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se splátkou o délce 15 dnů bylo v čl. 6 smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat zaplacení náhrady nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši [částka] za každou splátku. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo v čl. 6 sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí v den zesplatnění novou jistinu úvěru, byla v čl. 6 smlouvy smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel a kdy byl v prodlení se zaplacením splátek, žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z oznámení bylo zjištěno, že ze strany žalobkyně došlo z důvodu nesplácení úvěru k jeho zesplatnění.

5. Z informací pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, hodnocení klienta, výpisu z nebankovního registru klientských informací a výpisu z registru [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovaným zjišťovala výši jeho příjmů, výdajů, dluhů, ověřovala, zda není veden jako dlužník v registru [příjmení] a dále prověřovala jeho schopnost splácet úvěr i v nebankovním registru klientských informací.

6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj dluh hradil v rozsahu jiném, nežli žalobkyní tvrzeném.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo])

10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a doplnila důkazy ohledně toho, jakým způsobem byla dále zkoumána schopnost žalovaného splácet úvěr a jak odpovídá požadavkům přiměřenosti úrok 52,21% ročně. Žalobkyně zaslala doplnění tvrzení, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost byla ověřena doklady o příjmech, výpisy z databází [anonymizováno] a [příjmení], prohlášením dlužníka, formulářem hodnocení klienta, kopií občanského průkazu, pracovní smlouvou ze dne [datum], výplatními páskami za měsíce 3/ 2017 a 4/ 2017 a informativním výpisem z bankovního účtu za období [datum] – [datum] a detaily příchozích transakcí zaúčtovaných dne [datum] a [datum]. Žalobkyně uvedla, že tímto považuje zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující. K prověření aktivní a pasivní stránky poměrů žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný bydlí v pronajatém bydlení s měsíčními náklady [částka], nemá žádnou vyživovací povinnost, žalovaný neměl v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu a příjmy žalovaného výrazně převyšovaly jeho tvrzené výdaje. K výši úrokové sazby žalobkyně uvedla, že má za to, že úrok byl sjednán v zákonných limitech, že se jedná o nebankovního poskytovatele úvěrů a je třeba tedy zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů. Ohledně výše úrokové sazby pak odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 Co 36/2018, § 1813 o.z., § 1793 o.z. a judikaturu Nejvyššího soudu.

13. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by údaje uvedené žalovaným v dotazníku byly řádně ověřeny, případně dále prověřovány. Žalobkyně po žalovaném nepožadovala doložení výdajů za bydlení, přičemž jejich výše je abnormálně nízká ([částka]). Žalobkyně tudíž měla dále zjišťovat, čím je uvedená výdajová částka tvořena, zda se jedná pouze o poplatky za energie a další související poplatky, a pokud by k takovému závěru došla, měla dále žádat po žalovaném doložení bezplatného bydlení (např. výpis z katastru nemovitostí prokazující vlastnictví nemovitosti, nájemní smlouvu apod.). Stejně tak nebyly prokázány další výdaje, jejich výše, čím jsou tvořeny (obvyklé životní náklady jako např. náklady na telefon, internet apod.). Soud tedy uzavírá, že žalobkyně určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. doložení příjmů žalovaného), ale za situace, kdy řádně nezkoumá i výdaje, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena, že úvěruschopná není.

14. Krajský soud v Praze se již aktuálně vyslovil k dříve sporné otázce ohledně řádného plnění povinnosti poskytovatele úvěru, co se týče posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zdejší soud se s argumentací uvedenou v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č.j. 27Co 271/2020 – 133 zcela ztotožňuje, považuje jí za správnou, a proto na níže uvedenou argumentaci odkazuje.

15. Krajský soud v Praze tedy dospěl k závěru, že:„ Jak uvedeno výše, žalobkyně v tomto případě svou zákonnou povinnost posouzení úvěruschopnosti řádně nesplnila, jí učiněné zkoumání se jeví jako provedené pouze účelově, tzv.„ naoko“. Jak bylo soudem prvního stupně zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace týkající se jeho příjmů a výdajů, nicméně zejména výdaje žalovaného (a to ani alespoň ty podstatné) nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů zejména k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně se při posouzení informací spokojila pouze s tvrzeními a dokladem žalovaného o příjmech a s nikterak nedoloženými údaji o výdajích. Ty pak byly paušálně k žalovanému samotnému uvedeny jen formální částkou životního minima [částka]. Výdaje na bydlení byly uváděny nedoloženou částkou [částka], která výrazně neodpovídá obvyklým výdajům na nájemní bydlení, jímž měl žalovaný dle vyplněného formuláře disponovat. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), lze doložit poměrně snadno příslušnými doklady (smlouvy, výměry, inkasa, apod.) od jejich dodavatelů. Přehlédnout nelze ani to, že výdaje na bydlení bez jejich doložení (v rozsahu [částka] až [částka]) měsíčně měli dosud všichni klienti žalobkyně, jejichž případy byly odvolacím soudem projednávány, ať již měli údajně bydlet„ v pronájmu“ či jinde. Jde tedy o údaje zjevně smyšlené v součinnosti s představiteli žalobkyně (podle určitého návodu), nikoli jen samotnými spotřebiteli, jinak by nemohly být všechny údaje stejné. Nelze také uvěřit, že žalovaný nemá ani žádné jiné obvyklé výdaje (na volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky, má-li podle prohlášení např. svůj mobilní telefon, e-mail atd.), stanovené alespoň racionálním odhadem, který lze v rámci odborné péče„ rozumně očekávat.“ Žalovaný přitom deklaroval, že žije sám a nevede s další osobou společnou domácnost a nikdo jiný se tedy nepodílí na hrazení jeho nákladů. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc u osoby, která je podle shora uvedených podkladů pro poskytnutí úvěru rizikovější podle skóre NRKI. <i>Odvolací soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů (či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání, či dokonce insolvence), ale taktéž výdajů klienta (např. obecně a hrubě zjistitelných z výpisu z jeho účtu), a to především alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. V daném případě bylo při posouzení žalovaného jakožto žadatele o úvěr uvedeno, že disponuje nájemním bydlením, avšak tato skutečnost nebyla nijak ověřena či doložena (např. nájemní smlouvou). Stejně tak nebyly nijak ověřeny v hodnocení klienta uváděné náklady na bydlení (zahrnující vedle nájemného i náklady hrazené zpravidla formou inkasa, vynakládané na elektřinu, vodu, plyn apod.), a to přes krajně nepravděpodobnou uváděnou výši nákladů bydlení. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmé neověřování uvedených údajů spotřebitele žalobkyní, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“</i> 16. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] založeného ve spise bylo soudem zjištěno, že oddlužení dlužníků [jméno] [příjmení], narozeného [datum] a [jméno] [příjmení], narozené [datum] se neschvaluje. V Odůvodnění tohoto usnesení bylo mj. uvedeno, že:„ Ze zprávy pro oddlužení ze dne [datum] podané insolvenčním správcem se podává, že celková výše pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení činí [částka], přičemž veškeré pohledávky jsou pohledávkami nezajištěnými majetkem dlužníků, dlužníci nehradí zálohy na odměnu a náklady insolvenčního správce a nemají ani dostatečný příjem, když práci si neustále hledají……. Soud proto oddlužení dlužníků neschválil s tím, že podáním návrhu dlužníci sledovali nepoctivý záměr, a vzhledem k tomu, že dlužníci nevlastní žádný hodnotný majetek, z jehož zpeněžení by mohli být věřitelé uspokojeni, jak vyplývá ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, soud dále postupoval podle ustanovení § 405 odst. 3 IZ a insolvenční řízení zastavil.“ 17. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši [částka], žalovaný neuhradil ničeho, jak bylo prokázáno také z karty klienta. Žalovaný toto tvrzení žalobkyně nerozporoval, žalobkyně má tudíž podle § 2991 o. z. právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka], ve zbývajícím rozsahu žalobu s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl (výrok I. a III.).

19. Žalobkyni vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení vzniklo také právo na úrok z prodlení dle §1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce (do 15 dnů od odeslání), tj. od [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení až od [datum] (ode dne sepsání žaloby), rozhodl tedy soud tak, jak je uvedeno shora (výrok I).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 38,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].