128 C 7/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky [částka], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 102,16 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] v níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splácet ve 30 měsíčních splátkách po [částka] spolu s úrokem v efektivní sazbě 166,57 % ročně počínaje srpnem 2016. Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z dlužné částky pro případ prodlení se zaplacením po zesplatnění úvěru, kterou žalobkyně uplatňuje toliko ve výši 0,1 % denně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zejména tak, že si vyžádala doklady o příjmech žalovaného (pracovní smlouvu a výpisy z bankovního účtu); opatřila výpisy z databází NRKI, [příjmení] a insolvenčního rejstříku a kopii občanského průkazu žalovaného; provedla hodnocení klienta a vyžádala si prohlášení žalovaného. Poskytnutý úvěr žalovaný včas a řádně nesplácel, a proto došlo v souladu se smlouvou ke dni [datum] k jeho zesplatnění. Dosud žalovaný žalobkyni zaplatil ve splátkách celkem [částka]. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru ve výši [částka] (zahrnuje i úrok, který ke dni zesplatnění přirostl k jistině), smluvní pokuty za prodlení po zesplatnění ve výši [částka] a úroku ve výši 102,16 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]. Dále žádá úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), projednal v nepřítomnosti žalovaného, neboť byl řádně předvolán a nedostavil se, aniž by současně požádal o odročení (pouze se omluvil).

4. Soud zjistil následující skutečnosti.

5. Dne [datum] žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], zatímco žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši sazby 166,57 % ročně ve 30 měsíčních splátkách po [částka]. Ve smluvních ujednáních (která žalovaný rovněž podepsal dne [datum]) byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z dlužné částky pro případ prodlení se zaplacením po zesplatnění úvěru. K zesplatnění celé jistiny úvěru, včetně do té doby přirostlých úroků dojde podle smluvních ujednání automaticky při prodlení delším než 60 dnů se zaplacením splátky. Ze splátkového kalendáře plyne, že první splátka byla splatná dne [datum] a poslední dne [datum]. Oznámením ze dne [datum] doručeným žalovanému dne [datum] (viz dodejka) žalobkyně žalovanému sdělila, že úvěr schválila.

6. Před podpisem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně si vyžádala výplatní pásky žalovaného za duben a květen 2016, dle kterých měl čistou mzdu [částka] a [částka], a pracovní smlouvu žalovaného, včetně dodatku [číslo] podle které byl zaměstnán na dobu určitou do [datum], resp. po prodloužení dodatkem [číslo] do [datum]. Žalobkyně si též od žalovaného vyžádala výpisy z běžného účtu za duben a květen 2016, které potvrzují příchozí mzdu (výdaje ani jiné příjmy zde nejsou konkrétně uvedeny). Žalovaný rovněž předložil svůj občanský průkaz a vyplnil a podepsal hodnocení klienta. V něm o svých výdajích uvedl, že na sebe vynakládá [částka], nemá děti, na nájemné a inkaso, dopravu a ostatní výdaje vynakládá [částka] měsíčně a splácí další dva úvěry u žalobkyně splátkami (dohromady) po [částka] měsíčně. V poznámce je výslovně uvedeno:„ inkaso nedoloženo“. Dále prohlásil, že je svobodný a bydlí u rodičů. Žalobkyně konečně žalovaného prověřila v databázi [příjmení], kde měl žalovaný záznam o revolvingovém úvěru a žádné dlužné splátce (viz výpis ze [příjmení]) a nebankovním registru klientských informací (NRKI), podle kterého měl žalovaný skóre 247 (viz výpis z NRKI).

7. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že žalobkyně dne [datum] vyplatila [částka] na účet žalovaného (viz výpisy z účtu, na nichž je stejné číslo účtu a jméno žalovaného).

8. Podle karty klienta žalovaný zaplatil žalobkyni na úvěr celkem [částka] v 5 splátkách, poslední dne [datum] (za prosinec 2016). Výzvou ze dne [datum] žalobkyně upozorňovala žalovaného, že je v prodlení se splátkami a na možnost zesplatnění úvěru. Oznámením ze dne [datum] žalovanému sdělila, že došlo k okamžitému zesplatnění dle smlouvy o úvěru.

9. Předžalobní výzvou odeslanou dne [datum] (viz poštovní podací arch) žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru.

10. Soud neprovedl důkaz vyjádřením znalce k efektivní úrokové sazbě, neboť rozdíly mezi úrokovou a efektivní úrokovou sazbou nejsou relevantní pro projednávanou věc.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 168 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2016“), dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti.

16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť žalovaný byl spotřebitel (byl fyzickou osobou, která jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010). Žalobkyně pak byla věřitelkou podle § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť poskytla spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010. Na věc je také třeba v souladu s přechodným ustanovením § 168 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016 použít i § 122 až § 124 a § 132 tohoto zákona, neboť žalovaný se dostal do prodlení poté, co nabyl účinnosti (tj. po dni [datum]).

18. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 plyne povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti citované ustanovení sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz z poslední doby např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, který absolutní neplatnost smlouvy dovozuje i pro úpravu účinnou předtím, než byl tento následek výslovně zakotven v § 9 odst. 1 větě poslední zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010).

19. Judikatura Nejvyššího soudu k obsahu povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je ustálená a dospěla k závěru, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“ (zvýraznění doplněno soudem).

20. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a to zejména výdaje a příjmy žalovaného. U výdajů žalobkyně toliko nekriticky vyšla z údajů, které žalovaný uvedl v prohlášení (snad jen s výjimkou výše splátek obou úvěrů u žalobkyně). Neměla tedy jakkoliv objektivně doloženo, že žalovaný na nájemné, inkaso, dopravu atd. platí jen [částka] (např. inkasem – to dokonce sama žalobkyně v prohlášení přiznává či vyúčtováním energií, výpisy z účtu atp.), nebo že skutečně bydlí u rodičů (např. alespoň jejich čestným prohlášením). Příjmy žalovaného si sice žalobkyně prověřila výplatními páskami, výpisy z účtu a pracovní smlouvou s dodatkem, avšak vůbec nepřihlédla k tomu, že žalovaný měl pracovní smlouvu sjednánu na dobu určitou do [datum]. Splátky úvěru přitom měly běžet až do ledna 2019 včetně. Že tato skutečnost byla pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného zásadní, se posléze i ukázalo, neboť krátce po skončení pracovního poměru již žalovaný sám nic na úvěr nezaplatil (poslední splátku za prosinec 2016 zaplatil v lednu 2017, a poté již neplatil).

21. Soud na jednání žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že nemá ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného její tvrzení za dostatečná a prokázaná, avšak žalobkyně žádná další tvrzení neuvedla a důkazy neoznačila. Své břemeno tvrzení a důkazní stran této skutečnosti tedy neunesla. Nelze tedy než uzavřít, že nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010.

22. Na základě nedostatečného posouzení, které žalobkyně provedla, nemohlo být zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 9 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, včetně ujednání o úroku, smluvních pokutách a splatnosti.

23. Soud dále zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Žalobkyně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem [částka], které představují bezdůvodné obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) na straně žalovaného, jež byl žalovaný povinen žalobkyni vydat (§ 2993 občanského zákoníku). Žalovaný doposud vrátil jen [částka], je tedy podle § 2993 občanského zákoníku nadále povinen vydat [částka].

24. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně předžalobní výzvou odeslanou dne [datum] vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Do dispozice žalovaného se dostala dne [datum] (§ 573 občanského zákoníku), kdy nastala splatnost. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalobkyně se domáhala toliko úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně.

25. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. Ve zbývající části, tj. co do částečně vrácené jistiny, smluvní pokuty a úroků (i těch, které by na základě neplatné smlouvy případně přirostly k jistině, neboť neplatnost stíhá smlouvu jako celek, včetně takového ujednání) a úroků z prodlení (za období, v němž žalovaný nebyl v prodlení, a dále v části ze základu, který převyšuje přiznanou dlužnou částku) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

27. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalovaný byl z procesního hlediska ve věci úspěšnější, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné takové náklady mu však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení.