14 C 35/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evženií Vodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně trvale bytem adresa žalobce a žalované proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalobce a žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 70 000 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 70 000 Kč za bezdůvodné obohacení za přijaté výživné za období 7 měsíců, a to od [datum] do [datum], kdy řádně nestudovala a pro rozpor s dobrými mravy, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 20 328 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se svojí žalobou došlou na zdejší soud dne [datum] nejprve domáhal zrušení svojí vyživovací povinnosti vůči žalované, naposledy stanovené rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11.12.2014 čj. 19 Co 356/2014 – 169, a to v období od března 2017 do [datum]. Současně se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 70 000 Kč za bezdůvodné obohacení za období sedmi měsíců, kdy řádně nestudovala a vrátit plnění na neexistující dluh, jehož právní důvod odpadl.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 23.6.2021, čj. 14 C 35/2021 – 29 s právní mocí dne [datum] bylo řízení o zrušení vyživovací povinnosti za období od [datum] do [datum] stanovená žalobci vůči žalované zastaveno, a to podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.), neboť se jednalo o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Z odůvodnění usnesení se dále podává, že žalobce podal žalobu o zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované za stejné období od [datum] do 30.9.2017 vedenou pod sp. zn. 18 C 66/2020, avšak do dne předmětného usnesení nebylo ve věci sp. zn. 18 C 66/2020 pravomocně rozhodnuto, přičemž podle § 83 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

3. Následně k výzvě soudu žalobce opravil petit tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 70 000 Kč za bezdůvodné obohacení za přijaté výživné za období 7 měsíců od [datum] do [datum], kdy řádně nestudovala a pro rozpor s dobrými mravy. Pokud jde o rozpor s dobrými mravy, žalobce poukázal na to, že žalovaná dne [datum] zaslala žalobci poté, co ji blahopřál k narozeninám, vulgární SMS citovanou v žalobě s tím, aby jí už nepsal.

4. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že vzhledem k tomu, že mezi účastníky je závazné zamítavé rozhodnutí soudu o tom, že není důvod pro zrušení vyživovací povinnosti, musí být zaplacení výživného považováno za řádně splnění dluhu a nejedná se o bezdůvodné obohacení. Žalovaná nepopřela, že v roce 2015 zaslala žalobci uvedenou zprávu, jednalo se o reakci na chování žalobce, který vážným způsobem ubližoval její matce i bratrovi. Pokud pak se žalobce domáhá zrušení vyživovací povinnosti z důvodu, že vyživovací povinnost je v rozporu s dobrými mravy, pak žalovaná vznesla námitku promlčení, kdy důvod ke zrušení vyživovací povinnosti je již promlčen, neboť tvrzený důvod pro zánik vyživovací povinnosti měl vzniknout v roce 2015 a žalobce se ho dovolává až v roce 2021.

5. K tomuto podání žalované se žalobce mimo jiné vyjádřil tak, že v rozporu s dobrými mravy by bylo námitku promlčení možné shledat, protože by to bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Žalobce pak odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a žádal, aby soud námitku promlčení posoudil a neuznal pro rozpor s dobrými mravy.

6. Žalovaná se následně vyjádřila tak, že dvojnásobné použití korelativu dobrých mravů v daném případě nedává žádný smysl, žalovaná se v době trvání studia na ČVUT připravovala na budoucí povolání, takto věc hodnotil i odvolací soud v rámci předchozího sporu mezi stejnými účastníky. Žalovaná se dále vyslovila tak, že zde existuje důvod pro vyhovění námitce promlčení a pouze neznalost žalobce o běhu promlčecích lhůt způsobila, že žalobce se napřed domáhal zrušení vyživovací povinnosti, která již zanikla splněním, když již v tu dobu mohl žádat vydání bezdůvodného obohacení, pokud by byly splněny podmínky pro takový nárok.

7. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

8. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 11.5.2021 čj. 18 C 66/2020 – 48 vzal soud za prokázané, že byl zamítnut návrh žalobce na určení, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalované, naposledy stanovená rozsudkem Krajského soudu v Praze čj. 19 Co 356/2014 – 169 ze dne 11.12.2014 se v období od [datum] do [datum] zrušuje. Nad rámec odůvodnění soud poznamenal, že žalobce zjevně nepřijal závěry odvolacího soudu ve věci sp. zn. 13 C 16/2019 ohledně trvání vyživovací povinnosti žalobce po celou dobu trvání vysokoškolského studia žalované, tedy včetně akademického roku 2016 2017, z citovaného rozhodnutí vyplývá jednoznačný závěr o tom, že ve sledovaném období vyživovací povinnost žalobce k žalované trvala.

9. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu ze dne 24.6.2020 čj. 25 Co 106/2020 – 94, ve věci zdejšího soudu sp. zn. 13 C 16/2019, se podává, že žalovaná po úspěšné složené maturitní zkoušce na gymnáziu začala studovat na [anonymizováno] biomedicínského inženýrství [anonymizováno] vysokého učení technického (dále jen,,ČVUT“), a to počínaje [datum], i pokud by žalovaná ukončila studium na ČVUT po zimním semestru a zahájila studium na [obec] zemědělské univerzitě v [obec] (ČZU) a na Univerzitě [anonymizováno] v [obec] (UJEP) v novém akademickém roce, pak toto neznamená, že je její studium bezúčelné. Žalovaná v nejbližší možné době navázala na studium v jiném oboru a v mezičase se připravovala na přijímací zkoušky, které se konají pravidelně na jaře. Nezvolila si vysoké školy, kde by bylo nekomplikované přijetí bez přijímacích zkoušek, ani studijní obor obecného zaměření, který by spíše svědčil tomu, že její postup není dostatečně cílevědomý. Krajský soud v Praze poukázal na to, že Ústavní soud judikoval, že změnit obor tak, aby nově zvolený obor lépe odpovídal nadání, schopnostem a studijním předpokladům neznamená, že by dítě nestudovalo řádně, cílevědomě a soustavně za účelem přípravy k výkonu budoucího povolání.

10. Žalovaná pak nepopřela, že žalobci v roce 2015 zaslala SMS s vulgárním obsahem, žalobce na tuto SMS vázal její bezdůvodné obohacení za přijaté plnění na výživném v předmětném období pro rozpor s dobými mravy, žalovaná vznesla námitku promlčení, kdy důvod ke zrušení vyživovací povinnosti je již promlčen, neboť tvrzený důvod pro zánik vyživovací povinnosti měl vzniknout v roce 2015 a žalobce se ho dovolává až v roce 2021.

11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí době, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

13. Podle § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

14. Podle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

15. Dle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

16. V daném případě neshledal soud návrh důvodným, neboť dle Ústavního soudu ČR změnit obor tak, aby nově zvolený obor lépe odpovídal nadání, schopnostem a studijním předpokladům neznamená, že by dítě nestudovalo řádně, cílevědomě a soustavně za účelem přípravy k výkonu budoucího povolání. Vyživovací povinnost žalobce k žalované v předmětném období trvala, neboť žalovaná zahájením studia na ČZU a UJEP v akademickém roku 2017 [číslo] v nejbližší možné době navázala na studium v jiném oboru, přičemž se v mezičase se připravovala na přijímací zkoušky, které se konají pravidelně na jaře, připravovala se tak na budoucí povolání. Pokud se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti z důvodu, že vyživovací povinnost je v rozporu s dobrými mravy, pak žalovaná vznesla námitku promlčení, kdy důvod ke zrušení vyživovací povinnosti je již promlčen, neboť tvrzený důvod pro zánik vyživovací povinnosti měl vzniknout v roce 2015 a žalobce se ho dovolával až v roce 2021. Jestliže žalobce žádal, aby soud námitku promlčení posoudil a neuznal pro rozpor s dobrými mravy, soud je toho názoru, že žalobce zdánlivě uplatňuje dvě různé námitky v rozporu s dobrými mravy (1. chování žalované, 2. promlčení), ale obojí vychází z týchž skutkových okolností, nejde o dvě, ale jednu námitku, de facto směřující proti promlčení a argumentující,, sama sebou“ (promlčení argumentuje námitkou chování žalované, přitom promlčení jako obecný korelativ má,,přednost“). Jak uvedla žalovaná, dvojnásobné použití korelativu dobrých mravů v daném případě nedává žádný smysl. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaná byla ve věci úspěšná, její náklady tvoří náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t“) z tarifní hodnoty 70 000 Kč, sestávající z částky 3 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) včetně čtyřech paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., což spolu s 21% DPH ve výši 3 528 Kč činí celkem 20 328 Kč O DPH bylo rozhodnuto podle § 137 odst. 3 o.s.ř., když právní zástupce žalované doložil, že je plátcem této daně, v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalobci uloženo zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalované.