16 C 20/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 103 369 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 031 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 031 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 72 338,86 Kč spolu s úrokem ve výši 83,55 % ročně z částky 61 439,72 Kč od 3. 4. 2024 do 24. 4. 2024 ve výši 2 994,42 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 61 439,72 Kč od 25. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 3. 4. 2024 dosáhne částky 263 059,00 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 76 209 Kč od 3. 4. 2024 do 30. 9. 2024, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 178 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 31 031 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 103 369 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 14. 5. 2023 žalovaný podepsal smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla na účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku 63 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách po 4 567 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 83,55 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena, a to kontrolou databází SOLUS a NRKI, dále kontrolou, zda doklad totožnosti žalovaného není evidován jako neplatný, žalobkyně vycházela dále z listin a informací od žalovaného, tj. z prohlášení žalovaného a dokladů o příjmech. Žalovaný dle žalobkyně v období od 25. 6. 2023 do 5. 1. 2024 uhradil celkem 31 969 Kč. Poté žalovaný přestal úvěr splácet. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to dne 1. 4. 2024. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 74 211,51 Kč (tzv. nová jistina). V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru ve výši 998 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru ve výši 27 160,86 Kč a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 1 000 Kč (5x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje úrok za poskytnutí úvěru 83,55 % ročně z částky 61 439,72 Kč od 3. 4. 2024 do 24. 4. 2024 ve výši 2 994,42 Kč, úrok ve výši 14,75 % z částky 61 439,72 Kč od 25 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 3. 4. 2024 dosáhne 263 059 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 76 209 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

4. Předložena byla listina označená jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouva o úvěru č. , hodnota, , kde je jako poskytovatel úvěru uvedena žalobkyně a jako klient žalovaný, datovaná je dnem 14. 5. 2023 (dále jen „smlouva o úvěru“), dodatek č. , hodnota, datovaný 15. 5. 2023 a předpis splátek, předmětem listin mělo být poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 63 000 Kč s tím, že žalovaný měl částku vrátit prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 4 567 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaný žalobkyni zaplatit, činila 219 216 Kč, úroková sazba činila 83,55 % ročně, RPSN činila 124,27 %. Úvěr měl být splacen do 25. 5. 2027. V bodě 6.1 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že ocitne-li se žalovaný v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitl v prodlení. V bodě 6.2 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že má žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, u níž se žalovaný dostane do prodlení s její úhradou v délce 15 dnů. V bodě 6.3 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. V bodě 6.4 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. V bodě 6.5 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že žalobkyně má právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Mělo se jednat o bezhotovostní úvěr, vyplacený na účet č., č. účtu, . Žádná z listin nebyla žalovaným podepsána vlastnoručně ani opatřena uznávaným či kvalifikovaným elektronickým podpisem.

5. Z oznámení o schválení úvěru spolu s dodejkou ze dne 16. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému byl schválen úvěru ve výši 63 000 Kč. Listina byla žalovanému odeslána dne 30. 5. 2023.

6. Předložena byla listina označená jako „podpis na dálku“, kde je popsán postup podepisování uznávaný žalobkyní.

7. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 9. 5. 2023 neplynuly z tohoto výpisu žádné informace o žalovaném. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byla ke dni 9. 5. 2023 finančně exponován v částce 721 112 Kč a měl dluhy po splatnosti.

8. Z listiny nazvané základní informace o klientovi bylo zjištěno, že u žalovaného je uveden email , e-mail, a bankovní účet č. , č. účtu, .

9. Z hodnocení klienta, které nebylo žalovaným podepsané, bylo zjištěno, že je tam uveden pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 26 000 Kč, výdaje 10 860 Kč (4 860 Kč jako životní minimum, 500 Kč jako splátky jiných úvěrů, 4 500 Kč jako výdaje na bydlení, přičemž bydlení je nájemní a 1 000 Kč jako ostatní výdaje žalovaného). Volné zdroje žalovaného tak byly vyčísleny částkou 14 140 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný má středoškolské vzdělání s maturitou, je OSVČ a žije sám. Z výpisu z živnostenského rejstříku ke dni 13. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný je OSVČ s předmětem podnikání zprostředkovaní obchodu a služeb a poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2022 bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ve výši 315 425 Kč s tím, že na daních zbývalo doplatit 16 470 Kč, celkový příjem žalovaného za rok 2022 byl tedy 298 955 Kč. Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, ze dne 30. 9. 2022 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na tomto účtu byl – 29 088,35 Kč.

10. V kartě klienta bylo uvedeno, že žalovaný v období od 25. 6. 2023 do 25. 12. 2023 řádně hradil splátky. Celkem zaplatil 31 969 Kč.

11. Ze zprávy , právnická osoba, . vyžádané soudem ze dne 28. 4. 2025 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl v předmětném období žalovaný. V současnosti je bankovní účet zrušen.

12. Z potvrzení ze dne 14. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaném potvrdila platbu ve výši 1 Kč.

13. Z dokladu o vyplacení částky bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poukázala dne 15. 5. 2023 částku 63 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .

14. Z výzev ze dne 26. 2. 2024 a ze dne 27. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu.

15. Z oznámení ze dne 1. 4. 2024 bylo zjištěno, že úvěr byl ke dni 1. 4. 2024 zesplatněn, jelikož žalovaný se dostal do prodlení o více než 65 dnů. Žalovanému byla zároveň vyčíslena tzv. nová jistina ve výši 76 209 Kč.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 9. 2024 a z podacího archu bylo zjištěno, že dne 6. 9. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě celého dluhu, a to nejpozději do 15. dne od data odeslání předžalobní výzvy.

17. Z předsmluvního formuláře, prohlášení klienta a fotokopie občanského průkazu žalovaného nebyly zjištěny žádné další pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

18. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 110 odst. 1 SpÚ, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

21. Podle § 86 odst. 1,2 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18)

24. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

26. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu s žalovaným jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji. Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru.

29. Právně dospěl soud zejména k tomu, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Určité kroky sice v tomto směru učinila, ovšem omezila se pouze na formální ověřování, neboť podrobnosti výdajů žalovaného nezkoumala vůbec. Již z výpisu z bankovního účtu vyplývá, že majetková situace žalovaného nebyla nijak dobrá, prokázáno bylo, že žalovaný měl na bankovním účtu debetní zůstatek a neměl tak žádné volné zdroje, bylo tedy na místě podrobně zkoumat jejich věrohodnost, a řádně úvěruschopnost vyhodnotit. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný má vedeno mnoho exekučních řízení ze svých předchozích závazků, tyto skutečnosti mohla zjistit i sama žalobkyně, pokud by prováděla řádnou lustraci žalovaného v registrech, případně dotazy na žalovaného a zkoumání výpisů z jeho účtů. Posouzení se podle § 87 odst. 1 SpÚ sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

30. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tomto svém závěru, žalobkyně přes poučení žádné nové důkazy neoznačila.

31. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá SpÚ. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovaného v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

32. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřená v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

33. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 63 000 Kč a žalovaný zpětně uhradil 31 969 Kč. Tuto skutečnost žalovaný v průběhu řízení nerozporoval, netvrdil, že by uhradil žalobkyni více. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce ze strany žalobkyně, dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnutých a nevrácených peněžních prostředcích, tj. co do částky 31 031 Kč, a žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni také vydat.

34. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného dopisem sepsaným dne 6. 9. 2024, odeslaným stejného dne k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání. Dopis byl doručen v souladu s § 573 o. z. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 SpÚ) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí SpÚ). Počínaje dnem 1. 10. 2024 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůty k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

35. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba nad rámec přiznaného včetně příslušenství zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II.

36. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady mu však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.