16 C 43/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 66 420 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty s návrhem na vydání platebního rozkazu

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 215 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 215 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 49 205,98 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32 437 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 215 Kč od 23. 7. 2024 do 24. 10. 2024, s úrokem ve výši 85,51 % ročně z částky 39 055,65 Kč od 23. 7. 2024 do 15. 8. 2024 ve výši 2 123,76 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 39 055,65 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2024 dosáhne částky 170 438,00 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 66 420 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 27. 8. 2023 žalovaná podepsala smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla na účet uvedený žalovanou ve smlouvě částku 40 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách po 3 255 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 85,51 % ročně. Součástí splátek byla vedle jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 296 Kč. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalované řádně prověřena, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází SOLUS a NRKI a prohlášením žalované. Žalovaná uhradila dne 11. 9. 2023 částku 3 255 Kč, dne 9. 10. 2023 částku 3 255 Kč, dne 9. 11. 2023 částku 3 255 Kč, dne 8. 12. 2023 částku 3 255 Kč, dne 9. 1. 2024 částku 3 255 Kč, dne 5. 2. 2024 částku 3 255 Kč a dne 18. 3. 2024 částku 3 255 Kč, dále již nebyly splátky řádně a včas hrazeny. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k zesplatnění celého úvěru, a to dne 21. 7. 2024. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 47 366,16 Kč. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 47 366,16 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč (2x 499 Kč) za splátky, s jejichž úhradou se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 23. 7. 2024 do 11. 7. 2025 ve výši 16 768,98 Kč, úhrady za pojištění ve výši 888 Kč, úroku ve výši 85,51 % ročně z částky 39 055,65 Kč od 23. 7. 2024 do 15. 8. 2024 ve výši 2 123,76 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 39 055,65 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2024 dosáhne částky 170 438,00 Kč. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky vyzvala.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

4. Předložena byla listina označená jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, , listina nazvaná předsmluvní formulář, listina nazvaná dodatek č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. , hodnota, , listina nazvaná přihláška do pojištění a příloha č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kde je jako poskytovatel úvěru uvedena žalobkyně a jako klient žalovaná. Listina označená jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, je datovaná ke dni 27. 8. 2023. Dle jejího obsahu se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se měla zavázat částku vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 3 255 Kč. Splátky měly být hrazeny nejpozději 17 dne kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Úrok měl být sjednán ve výši 85,51 % ročně. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 142 032 Kč. Současně mělo být sjednáno pojištění schopnosti úvěr splácet, výše měsíční úhrady za pojištění měla činit 10 % ze splátky úvěru. Žádná z listin nebyla žalovanou podepsána vlastnoručně ani opatřena uznávaným či kvalifikovaným elektronickým podpisem. Místo podpisu žalované byl uveden číselný kód.

5. Předložena byla listina označená jako „podpis na dálku“, kde je popsán postup podepisování uznávaný žalobkyní.

6. Ze zprávy banky, dokladu o vyplacení úvěru a rámcové smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 31. 8. 2023 částku 40 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované.

7. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 24. 8. 2023 neplynuly z tohoto výpisu žádné informace o žalované. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaná měla ke dni 24. 8. 2023 tři žádosti u finančních institucí.

8. Z listiny nazvané základní informace o klientovi bylo zjištěno, že u žalované je veden email , e-mail, a účet č. , č. účtu, .

9. Z potvrzení ze dne 25. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni zaplatila 1 Kč.

10. Z listiny nazvané hodnocení klienta, bylo zjištěno, že se jedná o interní listinu žalobkyně, ve které eviduje informace o žalované, dle nichž má mít žalovaná čistý měsíční příjem ve výši 26 500 Kč ze zaměstnání, celkové výdaje žalované mají činit 8 910 Kč a tvoří je životní minimum v částce 4 860 Kč, náklady na bydlení v částce 3 950 Kč a ostatní náklady v částce 100 Kč.

11. Z potvrzení o zaměstnavatele bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, , dne 25. 8. 2023 potvrdila, že žalovaná má za poslední tři měsíce průměrný čistý měsíční příjem 26 565 Kč. Z potvrzení o vyplacení mzdy bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, , dne 30. 8. 2023 potvrdila, že žalované je mzda měsíčně vyplácena do 20. kalendářního dne, a to v hotovosti. Z potvrzení o příjmech bylo zjištěno, že žalovaná měla čistý měsíční příjem za červen 2023 ve výši 27 295 Kč a za červenec 2023 ve výši 26 523 Kč.

12. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne 11. 9. 2023 částku 3 255 Kč, dne 9. 10. 2023 částku 3 255 Kč, dne 9. 11. 2023 částku 3 255 Kč, dne 8. 12. 2023 částku 3 255 Kč, dne 9. 1. 2024 částku 3 255 Kč, dne 5. 2. 2024 částku 3 255 Kč a dne 18. 3. 2024 částku 3 255 Kč.

13. Z výzvy ze dne 17. 6. 2024 a dne 18. 7. 2024 a z oznámení ze dne 21. 7. 2024 vč. dodejky bylo zjištěno, že žalovaná byla upozorněna na zesplatnění celého dluhu a opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 12. 2024 vč. podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání.

15. Z oznámení o schválení úvěru, z listiny nazvané prohlášení klienta, z listiny o zaslání SMS, z informačního dokumentu o pojistném produktu a ze splátkového kalendáře nebyly zjištěny žádné další relevantní skutečnosti pro rozhodnutí.

16. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 110 odst. 1 SpÚ, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

19. Podle § 86 odst. 1,2 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).

22. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

24. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu s žalovanou jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení její osoby ve smlouvě osobními údaji. Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru.

27. Právně dospěl soud zejména k tomu, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Určité kroky sice v tomto směru učinila, když ověřila čistý měsíční příjem žalované v částce 26 656 Kč, již však nezjišťovala stabilitu pracovního poměru, ze kterého příjem plynul, tedy zda žalovaná měla pracovní smlouvu na dobu určitou či neurčitou. K výdajům žalované žalobkyně předložila pouze hodnocení klienta, interní listinu, ze které vyplynulo, že zjištěné výdaje činí souhrnnou částku 8 910 Kč, která sestává z životního minima ve výši 4 860 Kč, z nákladů na bydlení ve výši 3 950 Kč a z ostatních výdajů ve výši 100 Kč, přičemž tyto částky nelze bez dalších doplňujících informací považovat za reálné. Žalobkyně neměla informace o výdajích jakkoliv objektivně podloženy, což samo o sobě vede k závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované. Z důkazů současně vyplynulo, že od počátku byla žalovaná s platbami v prodlení.

28. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tomto svém závěru, žalobkyně přes poučení žádné nové důkazy neoznačila.

29. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

30. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřená v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

31. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná zpětně vrátila 22 785 Kč. Tuto skutečnost žalovaná v průběhu řízení nerozporovala, netvrdila, že by uhradila žalobkyni více. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce ze strany žalobkyně, dospěl soud k závěru, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnutých a nevrácených peněžních prostředcích, tj. co do částky 17 215 Kč, a žalovaná je povinna tuto částku žalobkyni také vydat. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 25. 10. 2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

32. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba nad rámec přiznaného včetně příslušenství zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady jí však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.