16 C 81/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 96 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 26 360 Kč od 24. 12. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 70 170,19 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 83 523 Kč od 22. 7. 2025 do 23. 12. 2025, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 57 163 Kč od 24. 12. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 78,08 % ročně z částky 67 659,09 Kč za dobu od 22. 7. 2025 do 14. 8. 2025 ve výši 3 368,88 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 67 659,09 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 7. 2025 dosáhne částky 275 731 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 96 530 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 8. 2024 s žalovaným distančním způsobem uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla na účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku 70 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách po 5 455 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 78,08 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena, a to kontrolou databází NRKI, dále kontrolou, zda doklad totožnosti žalovaného není evidován jako neplatný, žalobkyně vycházela dále z listin a informací od žalovaného, tj. z prohlášení žalovaného a dokladů o příjmech. Žalovaný dle žalobkyně v období od 16. 9. 2024 do 15. 4. 2025 uhradil celkem 43 640 Kč. Poté žalovaný přestal úvěr splácet. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to dne 20. 7. 2025. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 80 789,69 Kč (tzv. nová jistina). V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru ve výši 998 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru ve výši 13 007,19 Kč a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč (2x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje úrok za poskytnutí úvěru 78,08 % ročně z částky 67 659,09 Kč od 22. 7. 2025 do 14. 8. 2025 ve výši 3 368,88 Kč, úrok ve výši 12 % z částky 67 659,09 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 7. 2025 dosáhne 275 731 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky 83 523 Kč od 22. 7. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

4. Z listiny nazvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“), přehledu splátek, dodatku č., hodnota, , podpisu na dálku, předsmluvního formuláře, přihlášky do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěr, podmínek pojištění schopnosti splácet úvěr a z karty klienta, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný měli sjednat dohodu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku 70 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tuto částku ve 48 měsíčních splátkách po 5 455 Kč vrátit. Úrok měl být sjednán ve výši 78,08 % ročně, RPSN byla 113,07 %. Žalovaný měl celkem zaplatit 229 776 Kč. V bodě 6.1 smlouvy o úvěru mělo být sjednáno, že ocitne-li se žalovaný v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitl v prodlení. V bodě 6.2 smlouvy o úvěru mělo být sjednáno, že má žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, u níž se žalovaný dostane do prodlení s její úhradou v délce 15 dnů. V bodě 6.3 smlouvy o úvěru mělo být sjednáno, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. V bodě 6.4 smlouvy o úvěru mělo být sjednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. V bodě 6.5 smlouvy o úvěru mělo být sjednáno, že žalobkyně má právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Mělo se jednat o bezhotovostní úvěr, vyplacený na bankovní účet č., č. účtu, , dále mělo být sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr pro tam uvedené situace. Žádná z listin nebyla žalovaným podepsána vlastnoručně ani opatřena uznávaným či kvalifikovaným elektronickým podpisem. , adresa, podpisu žalovaného je uveden jen číselný kód.

5. Z potvrzení ze dne 15. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni zaplatil 1 Kč. Z potvrzení ze 15. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému potvrdila platbu ve výši 1 Kč.

6. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 19. 8. 2024 spolu s dodejkou ze dne 22. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovanému byl schválen úvěru ve výši 70 000 Kč. Listina byla žalovanému odeslána dne 22. 8. 2024.

7. Ze základní informace o klientovi bylo zjištěno, že účet žalovaného pro vyplacení úvěru je veden pod č. , č. účtu, .

8. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 70 000 Kč byl žalovanému dne 16. 8. 2024 vyplacen na bankovní účet č., Anonymizováno, .

9. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 15. 8. 2024 žádal o úvěr u celkem , hodnota, společností, dosáhl expozice 1 172 305, což znamená kategorii III. tedy vyšší riziko splácení. Dluhy po splatnost neměl.

10. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaný měl podepsat tento dokument, jehož obsahem bylo mimo jiné prohlášení, že se nenachází v úpadku, že údaje, které žalobkyni poskytl, jsou pravdivé a úplné, že je úvěr schopen splácet řádně a včas.

11. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání částku , částka, , jako své výdaje uvedl částku 11 533 Kč měsíčně sestávající ze životního minima v částce 4 860 Kč, splátek u žalobkyně v částce 2 052 Kč, a výdajů na bydlení v částce 4 621 Kč, přičemž má vlastní bydlení. Ostatní náklady byly v částce 0 Kč. Volné zdroje žalovaného tak byly vyčísleny částkou 1 000 Kč měsíčně. Dále bylo uvedeno, že žalovaný má středoškolské vzdělání a maturitní zkouškou, je svobodný a je zaměstnán na dobu neurčitou.

12. Z potvrzení o příjmech žalovaného bylo zjištěno, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, Dále bylo zjištěno, že tento subjekt mu dne 11. 7. 2024 poukázal částku , částka, a dne 13. 8. 2024 částku , částka, .

13. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný čerpal částku 70 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný v období od 16. 4. 2025 do 16. 9. 2025 řádně hradil splátky, celkem uhradil 43 640 Kč.

14. Z upomínek žalobkyně ze dne 16. 6. 2025 a ze dne 17. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu a upozorňovala ho na možnost zesplatnění celého úvěru.

15. Z oznámení žalobkyně ze dne 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila, a tuto skutečnost žalovanému oznámila.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 12. 2025 včetně podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného pod hrozbou podání žaloby vyzvala k úhradě do 15 dnů od odeslání upomínky. Výzva byla odeslána poštou téhož dne.

17. Ze zprávy banky ze dne 21. 1. 2026 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č., č. účtu, je žalovaný.

18. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

19. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 104 SpÚ platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Podle § 110 odst. 1 SpÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

22. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

23. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle. 2, se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

24. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 1970 o. z., o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ze dne 15. 8. 2024. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložené listiny vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovaly, neobsahovaly však ani podpis elektronický.

28. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud žalobkyni při jednání poučil žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř, aby navrhla důkazy, že smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena v tvrzeném obsahu. Žalobkyně nad rámec svých tvrzení nic neuvedla. Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru tak nebylo v řízení prokázáno, neboť zadat údaje žalovaného do jejího systému mohl prakticky kdokoliv.

29. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru soud žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil, aby doplnila tvrzení, které by byly způsobilé prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména k výdajům žalovaného a nejen z informací získaných od žalovaného, a to s ohledem, že soudu je z úřední činnosti, že žalovaný měl před tímto úvěr sjednán úvěr u společnosti , právnická osoba, na částku 100 000 Kč. Žalobkyně však vícero informací nedoplnila. Podle soudu tak žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru učinila, ovšem omezila se pouze na formální ověřování, neboť podrobnosti výdajů žalovaného nezkoumala vůbec. Žalobkyně uvedla celkové měsíční výdaje žalovaného ve výši 11 533 Kč. Náklady na bydlení v částce 4 621 Kč nejsou však příliš důvěryhodné, když obvykle bytové náklady dosahují vyšší výše. Dále působí nedůvěryhodně ostatní náklady žalovaného ve výši 0 Kč, neboť nějaké takové náklady alespoň v minimální výši má každý. Dále měla žalobkyně vzít v úvahu, že žalovaný již splácí jiné úvěry, a že mu skóre NRKI vyšlo velmi vysoké. Nadto nebyly předloženy žádné listiny, které by výši příjmů žalovaného prokazovaly. Posouzení se podle § 87 odst. 1 SpÚ sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

30. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. stran toho, že byla s žalovaným uzavřena smlouva ve shora tvrzeném rozsahu a že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 SpÚ. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta SpÚ. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

31. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla celkem 70 000 Kč, z nichž žalovaný doposud vrátil jen 43 640 Kč, přičemž žalovaný v řízení netvrdil, že by žalobkyni zaplatil více, soud proto vyšel z částky uvedené žalobkyní. Rozdíl ve výši 26 360 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, který je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jeho možnostem.

32. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 8. 12. 2025 se lhůtou plnění do 15 dnů (doručení výzvy dle § 573 o. z.). Počínaje dnem 24. 12. 2025 je tak žalovaný v prodlení a od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

33. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 26 360 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 24. 12. 2025 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu pak soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť větší úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto je soud nepřiznal žádnému z účastníků.