18 C 46/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Tenglerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa, obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, obec o zrušení, příp. snížení výživného na zletilého syna

I. Návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému se zamítá.

II. Počínaje od datum se snižuje vyživovací povinnost žalobce k žalovanému z částky částka měsíčně na částku částka měsíčně, a toto výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalovaného.

III. Návrh na další snížení výživného o částku částka měsíčně se zamítá.

IV. Tím se mění rozsudek zdejšího soudu č. j. číslo jednací ze dne 26. 5. 2020 ve výroku I. o zvýšení výživného.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, který je jeho zletilým synem. Pro případ, že by nebyly splněny podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti, navrhovatel požadoval, aby výživné bylo sníženo na částku částka měsíčně.

2. Žalovaný nesouhlasil s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti, uvedl, že je přesvědčen, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému nadále trvá. Nesouhlasil ani s navrhovaným snížením výživného.

3. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. číslo jednací ze dne 26. 5. 2020 bylo žalobci zvýšeno výživné pro žalovaného počínaje od datum z částky částka měsíčně na částku částka měsíčně. Při rozhodování o zvýšení výživného soud vycházel ze zjištění, že žalobce v té době pobíral nemocenské dávky ve výši okolo částka měsíčně, a částečný invalidní důchod ve výši částka měsíčně. Bydlel s přítelkyní, které přispíval částkou částka na bydlení, energie a stravu.

4. Z účastnické výpovědi žalobce bylo zjištěno, že od doby posledního rozhodování o výživném se stal plně invalidním a jeho jediným příjmem je invalidní důchod. Žalobce je ženatý, s manželkou mají rozdělené SJM, bydlí v domě manželky. Žalobce se podílí na nákladech domácnosti částkou částka měsíčně, pokud mu to jeho poměry umožní. Matka žalovaného podala na žalobce exekuci pro neplacení výživného, žalobce si proto půjčil částka, aby mohl výživné doplatit, půjčku splácí podle svých možností. Žalobce má další výdaje na léky a telefon ve výši kolem 2 000 až částka měsíčně. Nadále mu trvá vyživovací povinnost ke starší dceři ve výši částka měsíčně, i v jejím případě požádal o snížení výživného, ve věci zatím nebylo rozhodnuto. Žalobce výživné vůči žalovanému platí nepravidelně, narůstá mu dluh, jsou ale ústně domluveni, že žalobce bude výživné postupně splácet tak, jak bude v jeho možnostech. Žalobce kromě invalidního důchodu žádný jiný příjem nemá, jeho psychický stav mu neumožňuje pracovat.

5. Z účastnické výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že se snaží najít si brigádu, protože nemá dostatek finančních prostředků. Zatím stále bydlí ve společné domácnosti s matkou, nemá prostředky na to, aby se osamostatnil. Do školy si pořizoval učebnice, platí si jídlo ve školní kantýně, oběd stojí kolem částka. Žalovaný studuje v denním studiu, do školy jezdí autem, škola sídlí v Kladně. Na imatrikulaci si půjčoval oblek, na to vynaložil částka. Žalovaný přispívá své matce na domácnost nepravidelně podle svých možností, přibližně částka jednou za dva až tři měsíce. Jedná se o peníze ušetřené z darů k narozeninám, nebo pokud od žalobce obdrží nějaké výživné. Žalovaný má úspory ve výši asi částka, z kterých nezbytné výdaje hradí. V souvislosti se zdravotním stavem žalovaný nyní užívá léky na reflux, které jsou hrazené pojišťovnou, a dále léky na anonymizováno, za které se platí 100 až částka za 5 měsíců. Žalovaný chodí 3x týdně na tréninky do anonymizováno, za každý trénink se platí částka. Žalovaný si pořídil vlastní auto, na brigádě v anonymizováno si vydělal asi částka, děda mu dal finanční dar k narozeninám, takže si mohl pořídit jméno za částka. Vozidlo je registrované na matku žalovaného kvůli levnějšímu pojištění. Žalovanému v brzké době vzniknou výdaje na zubní péči v předpokládané výši částka.

6. Žalobce k výpovědi žalovaného doplnil, že jejich vzájemný vztah je skvělý. Matka žalovaného pracuje jako odborný referent na krajském úřadu s příjmem kolem částka měsíčně čistého. Pokud žalobce žalovanému pošle nějaké peníze, matka ho donutí, aby jí větší část těchto peněz odevzdal, pro jeho potřebu mu nechává jen menší část v řádu sta korun. Žalobce se snaží, pokud má nějaké peníze, žalovanému alespoň nějakou korunu dát na jeho osobní potřeby.

7. Z posudku o invaliditě žalobce v řízení o námitkách ze dne datum bylo zjištěno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je psychiatrické onemocnění žalobce, bylo u něho konstatováno zdravotní postižení s celkovým poklesem pracovní schopnosti o 70 %, což odpovídá 3. stupni invalidity. Z výplatního dokladu k důchodu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobci náleží invalidní důchod 3. stupně ve výši částka měsíčně.

8. Z potvrzení o studiu bylo zjištěno, že žalovaný je od datum studentem 1. ročníku prezenčního studia bakalářského studijního programu na ČVUT, anonymizována tři slova, sídlem adresa. Ze zprávy úřadu práce ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce není evidován jako uchazeč o zaměstnání, nepobírá dávky hmotné nouze ani dávky státní sociální podpory.

9. Podle § 910 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

10. Podle § 911 občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

11. Podle § 913 odst. 1, 2 občanského zákoníku, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

12. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku, životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

13. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku, výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

14. Podle § 923 odst. 1 občanského zákoníku, změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Občanský zákoník možnost změny výživného v případě zletilých dětí výslovně neupravuje. Je proto třeba postupovat podle ustanovení § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

15. V řízení bylo prokázáno, že od doby posledního rozhodnutí o výživném nastala podstatná změna poměrů na straně žalobce, jemuž byl přiznán invalidní důchod 3. stupně ve výši částka měsíčně, došlo tak k poklesu jeho příjmů cca o částka měsíčně. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, není schopen soustavné pracovní činnosti, jiný příjem (kromě invalidního důchodu) u něho nebyl prokázán. Žalovaný pokračuje ve studiu, nyní na vysoké škole, není tedy zatím schopen se sám živit a vyživovací povinnost žalobce k žalovanému nadále trvá. S ohledem na tyto skutečnosti soud zamítl návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému. Současně byla od datum, tj. od měsíce následujícího po podání návrhu, snížena vyživovací povinnost žalobce k žalovanému na částku částka měsíčně, kterou soud považuje za přiměřenou aktuálním poměrům a možnostem žalobce. Co do rozdílu mezi nově stanoveným výživným ve výši částka a žalobcem navrhovanou částkou částka měsíčně, tj. částka měsíčně byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť každý z nich měl ve věci částečný úspěch (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Proti tomuto rozhodnutí již nelze podat odvolání, neboť žalobce i žalovaný se po vyhlášení rozsudku práva na odvolání před soudem výslovně vzdali.