18 C 49/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Tenglerovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno, s. r. o., IČO Anonymizováno sídlem J. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno 01, Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 483 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 483 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 483 600 Kč od 18. 10. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 120 194 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 483 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 2. 10. 2012 uzavřel se společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „Původní věřitel“), smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „Úvěrová smlouva“), na jejímž základě byl žalobci poskytnut úvěr ve výši 1 000 000 Kč. V souvislosti s Úvěrovou smlouvou byl mezi žalobcem a Původním věřitelem sepsán dne 23. 11. 2012 exekutorský zápis, sp. zn. spisová značka, sepsaný tituly před jménem jméno FO, exekutorským kandidátem pověřeným tituly před jménem jméno FO, soudním exekutorem (dále jen „Exekutorský zápis“), a to k zajištění některých pohledávek z Úvěrové smlouvy, kdy ohledně dílčích pohledávek bylo v Exekutorském zápisu žalobcem svoleno k přímé vykonatelnosti. Pohledávky z Úvěrové smlouvy byly následně opakovaně postoupeny, a to nejprve na osobu jméno FO a následně na žalovanou. Žalovaná podala dne 11. 10. 2019 proti žalobci exekuční návrh, a to na základě Exekutorského zápisu, kdy tvrdila, že úvěr zesplatnila ke dni 31. 3. 2019. Exekuce byla zahájena pro pohledávky ve výši 2 460 024 Kč s úrokem ve výši 0,2 % denně z této částky od 1. 4. 2019 do zaplacení, a dále též pro náklady oprávněného (žalované) a náklady exekuce. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa. K návrhu žalobce byla exekuce usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne datum, č. j. spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka zastavena. Stěžejním důvodem pro zastavení exekuce byla námitka promlčení pohledávek vznesená žalobcem, když právní předchůdce žalované jméno FO od Úvěrové smlouvy odstoupil svým přípisem ze dne 3. 6. 2013, přičemž toto odstoupení bylo exekučním soudem posouzeno jako platné a účinné. Žalobce pro tyto účely odkázal na část odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze týkající se posouzení platnosti a účinnosti odstoupení od úvěrové smlouvy i následného promlčení pohledávky. Usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne datum, č. j. spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, nabyla právní moci, a to dne 16. 6. 2023, resp. 20. 6. 2023. Meritorní vyřešení věci v rámci zmíněného exekučního řízení má přitom vliv i na tuto žalobu, kdy platnost odstoupení právního předchůdce žalované ze dne 3. 6. 2013 od Úvěrové smlouvy, jak byla tato konstatována v rámci zmíněného exekučního řízení, je prejudiciální otázkou k nároku uplatněnému touto žalobou. V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3308/2021, 25 Cdo 5/2000 či 33 Odo 1031/2005. Žalobce v kontextu právní moci zastavení exekučního řízení a v intencích odstoupení od úvěrové smlouvy, jak bylo toto učiněno přípisem ze dne 3. 6. 2013, vyzval žalovanou přípisem ze dne 10. 10. 2023 k vydání bezdůvodného obohacení, neboť tvrdí, že v jednotlivých splátkách úvěru (do 3. 6. 2013) a následně v měsíčních platbách hrazených z právního titulu, který odpadl, uhradil žalobce ve prospěch žalované (a jejích právních předchůdců) více, než na kolik by měla žalovaná nárok. Žalobce svůj nárok opírá o ustanovení § 349 odst. 1, § 351 odst. 1 a 2 a § 502 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (ve znění účinném ke dni 3. 6. 2013), s tím, že odstoupením od smlouvy smlouva zaniká a strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, a to u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle ustanovení § 502 obchodního zákoníku. V daném případě výše úroků pro případ odstoupení od smlouvy smluvně sjednána nebyla. Dle statistických údajů dostupných v aplikaci provozované ČNB na adrese https://www.cnb.cz/arad/#/cs/home byla průměrná výše úrokových sazeb pro ostatní úvěry pro obyvatelstvo (v případě úvěrové smlouvy se nejednalo o úvěr k podnikání žalobce) v 10. měsíci 2012 toliko 5,72 % ročně. Jednalo o úvěr zajištěný nemovitostmi, kde je nižší riziko úvěrujícího zohledněno obecně v nižší úrokové sazbě. Za dobu od uzavření úvěrové smlouvy do 10. měsíce roku 2022 (kdy poukázal žalobce ve prospěch žalované poslední platbu), byly žalobcem zaplaceny následující platby na vrácení poskytnutého úvěru: - za období 10/2012 – 11/2013 →14 x 12 784 Kč, tedy celkem 178 976 Kč, - za období 12/2012 – 2/2014 → 3 x 14 928 Kč, tedy celkem 44 784 Kč, - za období 3/2014 – 1/2015 → 11 x 15 852 Kč, tedy celkem 174 372 Kč, - za období 2/2015 – 1/2016 → 12 x 16 112 Kč, tedy celkem 193 344 Kč, - za období 2/2016 – 1/2017 → 12 x 16 301 Kč, tedy celkem 195 612 Kč, - za období 2/2017 – 1/2018 → 12 x 16 719 Kč, tedy celkem 200 628 Kč, - za období 2/2018 – 1/2019 → 12 x 18 168 Kč, tedy celkem 218 016 Kč, - za období 2/2019 – 10/2022 → 45 x 19 344 Kč, tedy celkem 870 480 Kč. Celkem tak žalobce uhradil na původně ujednaných splátkách částku ve výši 2 076 212 Kč, a to za dobu 10 let. Úhrada shora uvedených plateb je prokazována též potvrzujícím tvrzením žalované z řízení o zastavení exekuce, kde v rámci jednotlivých jednání před soudem a svými přípisy žalovaná potvrzovala pravidelné platby ze strany žalobce. Výše plateb se přitom v průběhu času od roku 2012 opakovaně měnila, a to dle pokynů žalované či jejích právních předchůdců. I pokud by byla po dobu oněch 10 let úročena celá jistina úvěru (ačkoli jednotlivé platby jistinu průběžně snižovaly a částka obvyklého úroku se s klesající jistinou zmenšovala), znamenalo by to na obvyklých úrocích dle ustanovení § 502 částku ve výši 57 200 Kč ročně, tj. hypoteticky 572 000 Kč za 10 let. Žalobce vycházel z toho, že pokud v rámci plateb v souhrnné výši 2 076 212 Kč byla vrácena jistina úvěru ve výši 1 000 000 Kč a zaplaceny obvyklé úroky v hypotetické výši 572 000 Kč, je zde stále nezanedbatelná částka ve výši přinejmenším 504 212 Kč, o níž žalobce zaplatil z titulu zaniklé smlouvy o úvěru více, nežli zaplatit měl. Žalobce po žalované nežádá vydat veškeré bezdůvodné obohacení, na něž by měl dle svého názoru nárok, ale toliko pouze ve výši plateb, které poukázal ve prospěch žalované za posledních 36 měsíců před podáním této žaloby, a které objektivně zjevně přesahují jeho povinnost k vydání bezdůvodného obohacení z titulu zaniklé úvěrové smlouvy, tedy bezdůvodné obohacení ve výši 1 000 000 Kč spolu s příp. obvyklým úrokem. Fakticky se za posledních 36 měsíců před podáním žaloby jedná o platby žalobce, které poukázal v období od 10. měsíce 2020 do 10. měsíce 2022 (další platby již poukazovány nebyly), a to vždy v částce 19 344 Kč. Celkem tak požaduje žalobce vydat bezdůvodné obohacení za 25 měsíců, v nichž danou částku pravidelně k rukám žalované poukazoval, tj. 25 x 19 344 Kč, celkem tedy 483 600 Kč. Žalobce podotkl, že přestože byly dílčí platby do 10. měsíce roku 2017 poukazovány ještě právním předchůdcům žalované, je žalobce nucen vznášet nárok toliko výlučně za žalovanou, neboť dle ustanovení § 1884 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužníku zůstávají i po postoupení pohledávky zachovány námitky proti pohledávce, které měl v době postoupení. Své vzájemné pohledávky vůči postupiteli může dlužník namítat i vůči postupníkovi, i když v době postoupení ještě nebyly splatné. Nadto je evidentní, že veškeré platby poukázané žalobcem počínaje 10. měsícem 2020 byly již platbami jdoucími nad rámec součtu bezdůvodného obohacení (1 000 000 Kč) a obvyklého úroku (hypoteticky max. 572 000 Kč), přičemž tyto platby již šly výlučně k rukám žalované. Žalobce žalovanou přípisem svého právního zástupce ze dne 10. 10. 2023 vyzval k zaplacení částky 483 600 Kč se splatností nejpozději do 17. 10. 2023. V uvedené lhůtě nebylo zaplaceno ničeho a žalovaná se k výzvě ani nikterak nevyjádřila. Žalobce se proto se svým nárokem obrátil na soud.

2. Soud žalobě vyhověl platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná odpor. Ve vyjádření k žalobě pak žalovaná především uvedla, že žalobou požadovaný nárok neuznává, a to ani částečně, přičemž žalovaná je přesvědčena o tom, že žalobcem zmiňované usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne datum, č. j. spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, neobstojí, neboť ve věci bude podána ústavní stížnost k Ústavnímu soudu ČR. Tento záměr žalovaná odůvodnila tím, že nalézací i odvolací soud se vůbec nevypořádal s celou řadou významných právních otázek majících vliv na dovoláním napadené usnesení. Zejména se jedná o neexistenci odstoupení od smlouvy v originále, a to i za situace, kdy svědci jméno FO i tituly před jménem jméno FO zpochybňovali pravost listiny, jejíž obsah je značně chaotický, působí dojmem, že jej nepsal jeden člověk a tituly před jménem jméno FO ani nepotvrdil pravost podpisu na této listině, o niž soud prvního stupně opřel své rozhodnutí. Dále nebylo prokázáno, kdy a jakým způsobem mělo být odstoupení žalobci doručeno, což má vliv na počátek běhu promlčecí lhůty a nebyla doložena plná moc udělená jméno FO tituly před jménem jméno FO, zmocňující ho k provedení hmotněprávního úkonu, jakým odstoupení od smlouvy bezesporu je. Z jednání žalobce je patrné, že ani on se neztotožnil s tím, že by se mělo jednat o řádné odstoupení tehdejšího věřitele jméno FO od smlouvy o úvěru. Žalobce si i nadále počínal jako dlužník hradící svůj dluh ve splátkách, ve splácení pokračoval i po změně věřitele v současnou žalovanou, i po nařízení exekuce, a po celé řízení o jeho návrhu na zastavení exekuce až do doby, kdy Okresní soud Kladně vydal dne 11. 11. 2022 usnesení, kterým exekuci zastavil. Zcela zásadní skutečností vypovídající o postoji žalobce je fakt, že proti shora uvedenému dokumentu dokonce brojil soudní cestou, když dne 28. 6. 2013 podal k Okresnímu soudu v Kladně žalobu o určení neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 2. 10. 2012 a o určení neplatnosti odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 2. 10. 2012, a to proti jméno FO. Okresní soud v Kladně věc projednal pod sp. zn. spisová značka a rozhodl svým rozsudkem ze dne 22. 9. 2014, č. j. spisová značka ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka tak, že obě žaloby zamítl a uložil povinnost žalobci jméno FO k úhradě nákladů řízení jméno FO. Dalším soudním řízením, které má dopad do tohoto řízení, byla žaloba jméno FO na jméno FO o zaplacení částky 61 533 Kč s příslušenstvím, řízení bylo opět vedeno před Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. spisová značka. V daném řízení byl vydán rozsudek dne 24. 5. 2017, č. j. spisová značka, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, kterými byl nárok jméno FO až na částku 1 000 Kč soudy přiznán, a to včetně náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobce Jméno žalobce (v postavení žalovaného) mj. v řízení argumentoval, že nemá žádný dluh na splátkách úvěru, že nemá žádný dluh po splatnosti. Žalovaná dále poukazovala na otázku, zda mohlo případně dojít k promlčení nároku pouhým odstoupením od úvěrové smlouvy, když exekuční řízení bylo vedeno k vymožení pohledávky žalované vůči žalobci na základě pravomocného a vykonatelného exekutorského zápisu s přímou vykonatelností, který byl exekučním titulem. Je třeba posoudit otázku, co se v případě platného odstoupení od úvěrové smlouvy stalo s exekutorským zápisem s přímou vykonatelností. Dle názoru žalované tento exekutorský zápis s přímou vykonatelností nemůže být „zlikvidován“ jen a pouze odstoupením od úvěrové smlouvy, ale muselo by dojít k jeho zneplatnění soudem, což nikdy neproběhlo, popř. prohlášením žalované, která by deklarovala, že jej neužije jako exekuční titul, popř. dohodou o narovnání mezi stranami. Nic takového se nestalo, tudíž dle přesvědčení žalované zde stále existuje platný exekuční titul v podobě exekutorského zápisu s přímou vykonatelností, a to bez ohledu na případný osud úvěrové smlouvy. Žalovaná je přesvědčena o tom, že s ohledem na shora popsané významné nejasnosti a předchozí průběh exekučního řízení, chování žalobce, jeho postoje a předchozí vyjádření, která jsou v rozporu s tím, co uvádí v žalobě, není zcela přiléhavá judikatura označená žalobcem v tom směru, aby soud již neprováděl žádné dokazování a k důkazu užil bez dalšího usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne datum, č. j. spisová značka, ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka. Žalovaná proto navrhovala, nechť žalobce na pokyn soudu založí do spisu originál dokumentu „odstoupení od úvěrové smlouvy“ spolu s dokladem o tom, kdy mu tento dokument byl doručen a dále plnou moc vystavenou jméno FO tituly před jménem jméno FO zmocňující jej k odstoupení od úvěrové smlouvy. Žalovaná závěrem shrnula, že žalobce svým jednáním, tedy opakovaným pravidelným splácením dluhu ve splátkách odpovídajících stanovené částce dle splátkového kalendáře i poté, co změnil názor a proti exekuci brojil, uznával svůj dluh co do důvodu a výše. Navíc případné plnění, pokud by i zdejší soud dospěl k závěru, že žalobce plnil již na promlčený dluh, je třeba posuzovat v režimu naturální obligace, tedy plní-li někdo na již promlčený dluh, přijetí takového plnění nelze považovat za bezdůvodné obohacení a nemůže být požadováno jeho vrácení. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Z předžalobní výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 10. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 483 600 Kč nejpozději do 17. 10. 2023 s upozorněním na vymáhání tohoto nároku soudní cestou v případě marného uplynutí stanovené lhůty. Odůvodnění nároku je shodné s žalobními tvrzeními. Podle připojené dodejky byla uvedená výzva dodána do datové schránky žalované dne 10. 10. 2023.

4. Z exekutorského zápisu sepsaného tituly před jménem jméno FO, exekutorským kandidátem pověřeným tituly před jménem jméno FO, soudním exekutorem Exekutorského úřadu adresa dne datum pod sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že tento zápis byl sepsán mezi společností právnická osoba, IČ: IČO, jako oprávněnou a jméno FO jako osobu povinnou. V článku II. exekutorského zápisu je provedena rekapitulace smlouvy o úvěru číslo hodnota uzavřené mezi oprávněnou a povinným dne 2. 10. 2012, která tvoří přílohu číslo 3 exekutorského zápisu. Na základě smlouvy o úvěru půjčila oprávněná (jako věřitel) povinnému (jako dlužníkovi) částku 1 000 000 Kč s úrokem ve výši 13,2 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 3. 10. 2012 do 25. 9. 2027. Povinný se zavázal tuto pohledávku oprávněné ve výši 1 000 000 Kč s 13,2 % úrokem ročně z částky 1 000 000 Kč od 3. 10. 2012 do 25. 9. 2027 vzniklou ze shora uvedené smlouvy o úvěru, uhradit oprávněné ve 180 pravidelných měsíčních splátkách, přičemž 1. až 179. měsíční splátka byly vždy ve výši 12 784 Kč a poslední 180. měsíční splátka byla ve výši 12 844 Kč. Splátky byly splatné vždy k 25. dni v měsíci, přičemž první splátka byla splatná 25. 10. 2012 a poslední 25. 9. 2027. Pohledávka měla být uhrazena na účet oprávněné uvedený v exekutorském zápisu. V článku III. bylo sjednáno, že pokud nebude jakákoliv výše uvedená splátka zaplacena řádně a včas, stane se celý nesplacený zůstatek závazku povinného splatným (tzv. ztráta výhody splátek), a to dnem následujícím po dni splatnosti takto nezaplacené splátky. V takovém případě se povinný zavázal zaplatit oprávněné v den následující po dni, kdy se stane celý nesplacený zůstatek závazku splatným, jednak smluvní pokutu ve výši 300 000 Kč, jednak úrok z prodlení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů, z aktuální dlužné částky, a to ode dne následujícího po dni ztráty výhody splátek do úplného zaplacení dlužné částky, tedy do dne, ve kterém bude celá dlužná částka připsána na shora uvedený účet osoby oprávněné. Úrok z prodlení se povinný zavázal zaplatit oprávněné vždy jednou měsíčně k poslednímu dni každého kalendářního měsíce prodlení, přičemž úrok z prodlení za měsíc, ve kterém byla dlužná částka zcela zaplacena, byl opět splatný do posledního dne tohoto kalendářního měsíce. Naposledy byl povinný povinen uhradit tento úrok z prodlení za den, v němž bude zaplacena celá dlužná částka. Oprávněná a povinný se dále dohodli, že oprávněná může požadovat okamžité vrácení celého dosud nesplaceného úvěru a povinný je povinen oprávněné smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč v konkrétních případech dále vyjmenovaných v čl. III pod body a) až g). V článku IV. prohlásili účastníci zápisu, že skutečnosti uvedené v článku II. a III. tohoto exekutorského zápisu jsou mezi nimi nesporné. V článku V. je uvedena doložka vykonatelnosti, tedy výslovné prohlášení povinného, že dává svolení k vykonatelnosti exekutorského zápisu v případě, že své závazky řádně a včas nesplní, jak se výše zavázal a souhlasí s tím, aby podle tohoto exekutorského zápisu byla vůči němu i bez předchozí žaloby nařízena exekuce nebo výkon rozhodnutí, a to včetně povinnosti zaplatit úrok z prodlení a smluvní pokutu uvedenou v článku III. exekutorského zápisu. Oprávněná s tím vyjádřila svůj souhlas. Exekutorský zápis je podepsán jméno FO za společnost Anonymizováno právnická osoba., zastupující povinného, jméno FO, členem představenstva oprávněné a tituly před jménem jméno FO. Přílohou exekutorského zápisu je pověření pro exekutorského kandidáta tituly před jménem jméno FO ze dne 19. 11. 2012, plná moc, kterou povinný udělil společnosti Anonymizováno právnická osoba. dne 2. 10. 2012 a smlouva o úvěru ze dne 2. 10. 2012. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 2. 10. 2012 tvořící přílohu shora citovaného exekutorského zápisu bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi právnická osoba jako věřitelem a jméno FO jako dlužníkem, kdy věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 1 000 000 Kč poté, co dlužník prokáže, že došlo k zajištění úvěru formou dohodnutou mezi účastníky této smlouvy. Dlužník se zavázal poskytnuté peněžní prostředky věřiteli vrátit a zaplatit jí úroky z úvěru ve výši 13,2 % ročně, a to způsobem sjednaným ve smlouvě – podle splátkového kalendáře, který je přílohou úvěrové smlouvy.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2017 bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi postupitelem jméno FO a společností právnická osoba, jako postupníkem. Předmětem postoupení byla pohledávka z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 2. 10. 2012, která byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO IČO, jako věřitelem, a jméno FO jako dlužníkem, a na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut neúčelový úvěr ve výši 1 000 000 Kč, který se dlužník zavázal věřiteli splatit ve 180 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 13,2 % ročně. Pro účely zajištění závazků dlužníka ze smlouvy o úvěru byla dne 2. 10. 2012 též mezi společností právnická osoba jako zástavním věřitelem a jméno FO jako zástavním dlužníkem sjednána smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem ve výlučném vlastnictví dlužníka, a to k pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., jiná stavba, a k pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., jiná stavba, v obci a katastrálním území adresa, vše zapsáno na listu vlastnictví č. hodnota u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa (doloženo smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 2. 10. 2012). Dále bylo konstatováno, že v souvislosti s citovanou pohledávkou jsou společnost právnická osoba jako osoba oprávněná a dlužník jako osoba povinná účastníky exekutorského zápisu, sepsaného tituly před jménem jméno FO, soudním exekutorem Exekutorského úřadu adresa dne 23. 11. 2012, č. j. spisová značka, kterým dlužník dává svolení k vykonatelnosti tohoto exekutorského zápisu v případě, že své závazky řádně a včas nesplní a souhlasí s tím, aby podle tohoto exekutorského zápisu byla vůči němu i bez předchozí žaloby nařízena exekuce nebo výkon rozhodnutí. Postupitel nabyl předmětnou pohledávku od společnosti právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 4. 2013. V návaznosti na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2017 bylo též učiněno souhlasné prohlášení účastníků této smlouvy o změně práva k nemovitosti vůči Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa. Podle výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 29. 6. 2023 byl žalobce evidován jako výlučný vlastník pozemků parc. č. Anonymizováno/3, Anonymizováno/4 a Anonymizováno/11 v katastrálním území a obci adresa, zapsaných na LV č. hodnota u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa. V části C bylo zapsáno zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 1 000 000 Kč včetně příslušenství a smluvní pokuty ve výši 300 000 Kč pro oprávněnou právnická osoba ve vztahu k pozemkům parc. č. Anonymizováno/3 a Anonymizováno/4, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 2. 10. 2012, souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky ze dne 22. 4. 2013 a souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky s právními účinky ke dni 26. 10. 2017.

6. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že oprávněná právnická osoba, se vůči povinnému jméno FO návrhem ze dne 11. 10. 2019 domáhala pověření soudního exekutora k vedení exekuce k vymožení jistiny ve výši 2 460 024 Kč, úroku z prodlení od 1. 4. 2019 ve výši 0,2 % denně z částky 2 460 024 Kč, přičemž exekučním titulem byl exekutorský zápis sepsaný dne 23. 11. 2012 exekutorským kandidátem tituly před jménem jméno FO, pověřeným tituly před jménem jméno FO, soudním exekutorem Exekutorského úřadu adresa. Vedením exekuce byl na základě pověření vydaného Okresním soudem v Kladně pod č. j. spisová značka ze dne 31. 10. 2019 pověřen soudní exekutor tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa. Povinný podal v průběhu provádění exekuce návrh na zastavení exekuce, v jehož rámci vznesl námitku promlčení s odkazem na odstoupení od smlouvy, k němuž došlo na základě přípisu jméno FO povinnému. Z dopisu adresovaného povinnému ze dne 3. 6. 2013 bylo zjištěno, že tímto dopisem se tituly před jménem jméno FO v zastoupení jméno FO obrátil na povinného, konstatoval, že jméno FO nabyl pohledávku za povinným od společnosti právnická osoba ze smlouvy o úvěru číslo hodnota ze dne 2. 10. 2012, o čemž byl povinný informován dopisem ze dne 23. 4. 2013. Dále bylo uvedeno, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o vyřešení věci. Mgr. jméno FO konstatoval, že celý dluh povinného se stal splatným a odstupuje tedy od smlouvy na základě smlouvy o úvěru, která se řídí všeobecnými obchodními podmínkami, neboť úvěr byl podmíněn například zastavením nemovitostí, na které byla uzavřena zástavní smlouva, jedná se o nemovitosti zapsané na LV č. hodnota vedené u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa s tím, že bylo zjištěno, že budova bez č. p./č. e. stojící na pozemku parc. č. Anonymizováno/4 již neexistuje, tedy do zástavy bylo poskytnuto něco, co neexistuje. Toto je zásadní věcí pro porušení smluvních ujednání a došlo navíc i k porušení dalších skutečností, které úvěr zesplatňují. jméno FO má tedy nárok na splacení nesplacené částky jistiny a úroku, dále pak smluvních pokut plynoucích z uzavřených dokumentů. Jako vstřícné gesto bylo povinnému nabídnuto, aby povinný převedl na pana jméno FO nemovitosti zapsané na LV č. hodnota s tím, že poté by pan jméno FO potvrdil, že došlo k narovnání a vůči jeho osobě a z příslušných vztahů by povinnému zanikly veškeré pohledávky. Podle dopisu tituly před jménem jméno FO, zástupkyně povinného, ze dne 16. 4. 2019 adresovaného tituly před jménem jméno FO, zástupci oprávněné, povinný mimo jiné uváděl, že podmínky pro zesplatnění úvěru nenastaly a povinný nesouhlasil s částkou v požadované výši 2 276 088 Kč, s tím, že se nejedná o správný výpočet pro případ zesplatnění, dále konstatoval, že nevznikl nárok na smluvní pokuty v celkové výši 303 000 Kč, neboť povinný žádnou z podmínek úvěrové smlouvy neporušil. Usnesením zdejšího soudu č. j. spisová značka ze dne datum byl návrh povinného na zastavení exekuce zamítnut. Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. spisová značka ze dne datum bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaná poukazovala na obsah protokolu o jednání ze dne 7. 9. 2022, při kterém byl proveden výslech předcházejícího věřitele jméno FO v postavení svědka, mimo jiné k okolnostem zesplatnění úvěru a odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 3. 6. 2013. Usnesením zdejšího soudu č. j. spisová značka ze dne 11. 11. 2022 byla předmětná exekuce zastavena, když soud dospěl k závěru, že došlo k promlčení nároku oprávněné s odůvodněním, že v důsledku odstoupení od smlouvy ze dne 3. 6. 2013 se dluh povinného z titulu předmětné úvěrové smlouvy stal splatným ke dni 9. 6. 2013. Jelikož exekutorský zápis ze dne 23. 11. 2012 neobsahoval uznání dluhu povinným, nedošlo k prodloužení obecné promlčecí doby na dobu 10 let a promlčecí lhůta k vymáhání závazku povinného uplynula dnem 9. 6. 2013. K odvolání oprávněné pak ve věci znovu rozhodoval Krajský soud v Praze, a to usnesením č. j. spisová značka ze dne datum, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Odvolací soud po zopakovaném a doplněném dokazování vzal za prokázané, že „došlo k platnému a účinnému odstoupení od úvěrové smlouvy, a to odstoupením ze dne 3. 6. 2013, které bylo jménem jméno FO vypracováno jeho zástupcem na základě plné moci z téhož dne. Je třeba zdůraznit, že i pokud by došlo k překročení zmocnění, pak tento úkon by byl nepochybně schválen svědkem jméno FO, který svůj nesouhlas s ním nevznesl, naopak v soudním řízení v roce 2013 odkázal na to, že byla k jeho podání udělena plná moc tituly před jménem jméno FO. Odstoupení bylo řádně doručeno povinnému, který se následně bezvýsledně domáhal určení výše částky, kterou je nutno v rámci vypořádání s jméno FO (resp. oprávněnou) zaplatit. Proto platil v různých splátkách částky, jejichž součet přesáhl dva miliony korun. O odstoupení nebyla oprávněná informována jméno FO, práva a povinnosti z odstoupení nebyly předmětem postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne 23. 10. 2017. jméno FO se nedomáhal jednorázového vypořádání nároků z odstoupení od smlouvy. Povinný vznesl důvodně námitku promlčení a soud prvního správně dospěl k závěru o tom, že pohledávka je promlčená, když vycházel ze skutečnosti, že promlčecí doba začala běžet v červnu 2013 a uplynula tak v červnu 2017. Návrh na exekuci byl však podán až v roce 2019, tedy pozdě. Soud prvního stupně se vzhledem k námitce promlčení nezabýval dalšími skutečnostmi tvrzenými oběma stranami, což je za dané situace postup správný a ekonomický. Je tedy dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Pokud povinný po určitou dobu i po odstoupení od smlouvy platil různě vysoké splátky, odvolací soud dospěl k závěru, že tím nedošlo podle § 407 odst. 3 obch. zák. k uznání závazku z úvěrové smlouvy a k prodloužení promlčecí lhůty u nároků z této smlouvy. Povinný před odvolacím soudem ve své výpovědi uvedl, že sice posílal jméno FO i oprávněné různě vysoké splátky, avšak současně se marně domáhal vyčíslení dluhu z „ukončení smlouvy“. Splátky tak zasílal z obavy z možných následků neplacení nároků věřitele ze zrušené úvěrové smlouvy (tedy z bezdůvodného obohacení), když mu svědek jméno FO ani oprávněná svůj nárok přes opakované žádosti nevyčíslili. jméno FO dokonce uváděl, že je značně vysoký a že povinného může mnoha způsoby připravit o majetek. O pravdivosti této skutečnosti svědčí nejen výslech povinného, ale četná korespondence účastníků. Za této situace nelze považovat zasílání plateb povinným za uznání dluhu z úvěrové smlouvy ve smyslu § 407 obch. zák., protože z jednání povinného nelze usuzovat, že plnil závazek z úvěrové smlouvy a že by plněním uznal zbytek závazku z této smlouvy. Nicméně nad rámec posouzení odvolání je třeba zdůraznit, že předmětem vymáhání v souladu s návrhem oprávněné na pověření soudního exekutora jsou pohledávky uvedené v návrhu oprávněné a poté v pověření, které vydal exekuční soud. K tomu, aby tyto pohledávky mohly být předmětem vymáhání, však k jejich vymáhání musel být povinným udělen výslovný souhlas s jejich vykonatelností (nepostačí tedy odkaz na neurčité pohledávky uvedené ve smlouvě, která tvoří pouze přílohu exekučního titulu) v předmětném exekutorském zápisu a musí mít současně svůj podklad v hmotném právu. Musí tak korespondovat údaje uvedené v návrhu na pověření soudního exekutora s vydaným pověřením, exekučním titulem a jeho podkladem v hmotném právu. V exekutorském zápise dal povinný svolení k vykonatelnosti tam přesně specifikovaných pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 10. 2012. Odstoupením od smlouvy o úvěru ze dne 3. 6. 2013, které je platné a účinné, jak je shora vysvětleno, však došlo k zániku práv a povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy a nároky smluvních stran měly být vypořádány podle zásad bezdůvodného obohacení. K vymáhání pohledávky z bezdůvodného obohacení však nebyl dán povinným souhlas v exekutorském zápisu, který musí podle zákona obsahovat popis skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Vzhledem k formálnímu charakteru exekutorského zápisu s přímou vykonatelností jej tak nelze použít jako exekuční titul pro vymáhání jiné než tam výslovně uvedené pohledávky vzniklé na základě označených skutečností. Lze tedy shrnout, že oprávněná by nemohla být úspěšná v exekuci podle předloženého exekutorského zápisu ani za předpokladu, že by tato pohledávka z bezdůvodného obohacení nebyla promlčena.“ Následné dovolání oprávněné bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. spisová značka ze dne datum odmítnuto podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že žalobce Jméno žalobce se vůči žalovanému jméno FO domáhal určení neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 2. 10. 2012 uzavřené mezi žalobcem a společností právnická osoba, IČ IČO, a dále určení neplatnosti odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 2. 10. 2012, na základě které poskytla společnost právnická osoba žalobci úvěr ve výši 1 000 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že k zajištění povinností žalobce vyplývajících ze smlouvy o úvěru byla dne datum mezi stranami uzavřena zástavní smlouva, na základě které žalobce, jako zástavní dlužník, přenechal společnosti právnická osoba do zástavy nemovitosti – budovu bez č. p./č. e. stojící na pozemku parc. č. Anonymizováno/3, budovu bez č. p./č. e. stojící na pozemku parc. č. Anonymizováno/4 a oba uvedené pozemky, přičemž vše je zapsáno na LV č. hodnota pro obec a katastrální území adresa. Žalobce řádně plnil své povinnosti z úvěrové smlouvy, avšak přípisem ze dne 29. 4. 2013 byl vyrozuměn o tom, že pohledávka byla postoupena žalovanému. Dne 3. 6. 2013 byl žalobce vyrozuměn o tom, že žalovaný od úvěrové smlouvy odstoupil pro údajné porušení podmínek zástavní smlouvy. Důvodem odstoupení byla skutečnost, že budova bez č. p./č. e. stojící na pozemku parc. č. Anonymizováno/4 neexistuje a neexistovala ani v době uzavření zástavní smlouvy, když byla se souhlasem příslušného stavebního úřadu odstraněna. Žalovaný zároveň s odkazem na údajné porušení smlouvy o úvěru uplatnil u žalobce blíže nespecifikované smluvní pokuty a sankce a pohrozil případnou exekucí. Žalobce nesouhlasil s argumentací žalovaného o jeho právu od smlouvy odstoupit, současně byl přesvědčen o existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť požadovaným určením by se vytvořil pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předešlo by se tak případným dalším sporům o plnění. Žalobce také tvrdil, že existuje reálná hrozba, že žalovaný proti žalobci podá žalobu na plnění, a proto by určovací žaloba byla způsobilá vytvořit takový právní rámec, který dalším žalobám zabrání. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, především namítal nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Rozsudkem č. j. spisová značka ze dne datum byla žaloba v obou částech zamítnuta a žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soud neshledal na požadovaném určení naléhavý právní zájem, což v odůvodnění rozsudku podrobně vysvětlil. Následné odvolání žalobce bylo odmítnuto, neboť odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání nesplňuje zákonem předepsané náležitosti, a proto nemohlo být v odvolacím řízení projednáno. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci v zamítavých výrocích dne 24. 10. 2014.

8. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že žalobce jméno FO se vůči žalovanému jméno FO domáhal zaplacení částky 61 533 Kč s příslušenstvím, kdy se jednalo o uplatnění vedlejšího nároku z úvěrové smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 2. 10. 2012, přičemž pohledávka z této smlouvy byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 4. 2013. V uvedeném řízení žalobce konstatoval, že smlouva o úvěru nadále trvá a žalovaný splátky průběžně hradí, ovšem na předmětu zástavy došlo dne 2. 8. 2014 ke škodě způsobené nepříznivými klimatickými podmínkami (vichřicí). Žalovaný nahlásil pojišťovně pojistnou událost a zažádal o pojistné plnění, které mu bylo vyplaceno právě ve výši 61 533 Kč, ovšem žalovaný přijetí tohoto pojistného plnění ve prospěch žalobce nevinkuloval a nevydal mu je. Rozsudkem č. j. spisová značka ze dne 24. 5. 2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. spisová značka ze dne 19. 10. 2017 bylo žalobě co do částky 60 533 Kč vyhověno, co do částky 1 000 Kč byla žaloba zamítnuta. Soudy po provedeném dokazování dospěly k závěru, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost upravenou v příslušném článku všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí uzavřené úvěrové smlouvy spočívající v tom, že vinkuluje pojistné plnění ve prospěch věřitele, přičemž podle této vinkulace mělo být případné pojistné plnění vyplaceno na základě pojistné události věřiteli, a to až do výše zůstatku dluhu ke dni vzniku pojistné události. To se v daném případě nestalo, žalovanému byla pojišťovnou vyplacena částka 60 533 Kč, kterou žalobci nevyplatil, proto v tomto rozsahu shledaly oba soudy žalobu důvodnou.

9. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že žalobce Jméno žalobce se proti žalované Kladenské divadélko s. r. o. domáhal nejprve určení neexistence zástavního práva k pozemku parc. č. Anonymizováno/3, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., jiná stavba, a pozemku parc. č. Anonymizováno/4 (ostatní plocha, jiná plocha), v obci a katastrální území adresa, vše zapsáno na LV č. hodnota u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa. V průběhu řízení žalobce se souhlasem soudu změnil žalobní petit tak, že se domáhal určení, že zástavní právo je promlčeno. Rozsudkem č. j. spisová značka ze dne 25. 3. 2024 soud žalobě vyhověl a určil, že předmětné zástavní právo je promlčeno, a to zejména s odůvodněním, že právo na vymáhání pohledávky z titulu vypořádání úvěrové smlouvy je promlčeno, jak pravomocně uzavřel odvolací soud v řízení o zastavení exekuce (sp. zn. spisová značka, jak citováno výše), pak k promlčení této úvěrové pohledávky došlo v zákonné čtyřleté promlčecí době počítané od 3. 6. 2013. Nejpozději s promlčením úvěrové pohledávky se v roce 2017 promlčelo i zástavní právo zajišťující tuto pohledávku, přičemž žalobce promlčení zástavního práva včas namítl, zatímco žalovaná prodej zástavy do doby rozhodování soudu nenavrhla. Soud konstatoval, že žalobce má i naléhavý právní zájem na požadovaném určení na základě toho, že v katastru nemovitostí je dosud zapsáno zatížení jeho nemovitých věcí zástavním právem, přičemž z informací od katastrálního úřadu vyplynulo, že rozhodne o výmazu zástavního práva pouze na základě buď shodného návrhu dotčených stran, nebo by muselo být o promlčení rozhodnuto ve výroku příslušného soudního rozhodnutí, což je právě daný případ. Žalovaná podala proti tomuto rozsudku odvolání, o něž zatím nebylo rozhodnuto.

10. Žalobce tvrdil, že uhradil na původně sjednaných splátkách z titulu původního úvěru celkovou částku 2 076 212 Kč, v průběhu řízení tuto částku upřesnil na 2 094 645 Kč. Žalovaná tuto skutečnost neučinila nespornou s tím, že jí není známo, kdy a jaké částky byly hrazeny předchůdcům žalované. Dokazování proto bylo doplněno přehledem plateb žalobce, ať už původnímu věřiteli, případně později jméno FO, anebo od listopadu 2017 žalované. Současně byly předloženy pokladní doklady, jimiž bylo hrazení jednotlivých splátek prokazováno. Sama žalovaná v přehledu plateb za období od listopadu 2017 do prosince 2022 potvrdila, že od žalobce obdržela celkovou částku 1 177 341 Kč. Soud z tohoto důvodu již nedoplňoval dokazování dotazy na banky, případně na věřitele jméno FO, ve vztahu k několika chybějícím dokladům o platbách, neboť z ostatních provedených důkazů má za dostatečně prokázané, že platby byly hrazeny řádně a pravidelně ve výši podle splátkového kalendáře, což i v souvisejících řízeních nebylo nikdy zpochybňováno. Žalobce se i v předchozích soudních řízení (ať už v pozici žalobce či žalovaného) vždy vyjadřoval tak, že úvěrové splátky hradí a žádný z věřitelů tuto skutečnost nezpochybňoval. Podle přehledu plateb, pokladních dokladů o vkladech hotovosti na účet a výpisu z bankovního účtu společnosti právnická osoba, jejímž jednatelem je žalobce a z jejíhož účtu byly hrazeny některé splátky v období od července 2020 do října 2022, má tak soud za prokázané, že žalobce od října 2012 do října 2022 uhradil celkovou částku 2 094 645 Kč.

11. Žalovaná se opakovaně v průběhu řízení dovolávala přezkumu platnosti a účinnosti odstoupení od úvěrové smlouvy, k němuž došlo 3. 6. 2013. Soud konstatuje, že podle § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, je povinen vycházet ze závěrů pravomocného usnesení Krajského soudu v Praze č. j. spisová značka ze dne datum o zastavení exekuce v tom smyslu, že od úvěrové smlouvy bylo platně a účinně odstoupeno, a tato otázka nemůže být v aktuálním řízení znovu posuzována ani jako otázka předběžná. Soud proto otázku platnosti a účinnosti odstoupení od úvěrové smlouvu v rámci tohoto řízení nepřezkoumával a neprováděl ani důkazy navrhované v této souvislosti žalovanou.

12. Podle § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Vzhledem k tomu, že k uzavření úvěrové smlouvy i k odstoupení od této smlouvy došlo za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“), řídí se tímto předpisem i pravidla vypořádání vzájemných vztahů po odstoupení od smlouvy.

13. Podle § 349 odst. 1 obchodního zákoníku, odstoupením od smlouvy smlouva zaniká, když v souladu s tímto zákonem projev vůle oprávněné strany odstoupit od smlouvy je doručen druhé straně; po této době nelze účinky odstoupení od smlouvy odvolat nebo měnit bez souhlasu druhé strany.

14. Podle § 351 odst. 1 obchodního zákoníku, odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Odstoupení od smlouvy se však nedotýká nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy, ani smluvních ustanovení týkajících se volby práva nebo volby tohoto zákona podle § 262, řešení sporů mezi smluvními stranami a jiných ustanovení, která podle projevené vůle stran nebo vzhledem ke své povaze mají trvat i po ukončení smlouvy.

15. Podle § 351 odst. 2 obchodního zákoníku, strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle § 502. Vrací-li plnění strana, která odstoupila od smlouvy, má nárok na úhradu nákladů s tím spojených.

16. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku, od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

17. V daném případě vzal soud po provedeném dokazování za prokázané, že žalobce uzavřel dne 2. 10. 2012 s původním věřitelem právnická osoba smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 1 000 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet podle podmínek sjednaných ve smlouvě. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla následně smlouvami o postoupení pohledávek postoupena dne 22. 4. 2013 na jméno FO a dne 26. 10. 2017 na žalovanou. Přechodný věřitel jméno FO od úvěrové smlouvy platně a účinně odstoupil dopisem ze dne 3. 6. 2013. Při posuzování platnosti a účinnosti odstoupení od úvěrové smlouvy soud vycházel jak shora uvedeno z usnesení zdejšího soudu č. j. spisová značka ze dne 11. 11. 2022 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze č. j. spisová značka ze dne datum. V důsledku odstoupení od smlouvy došlo k zániku práv a povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy a nároky stran měly být vypořádány podle zásad bezdůvodného obohacení. Věřiteli v takovém případě náleží poskytnuté plnění, tj. částka 1 000 000 Kč, a obvyklý úrok podle ustanovení § 502 odst. 1 obch. zákoníku, neboť v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by původní účastníci úvěrové smlouvy sjednali úrok pro případ odstoupení od smlouvy. Žalobci by pak naležel přeplatek po započtení nároků věřitele, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalobce za dobu od října 2012 do října 2022 uhradil celkovou částku 2 094 645 Kč. Vlastním výpočtem se soud přesvědčil, že po uhrazení nároků žalované vznikl žalobci přeplatek ve výši přesahující žalovanou částku. Za tohoto stavu byla žaloba shledána důvodnou a soud jí v celém rozsahu vyhověl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 120 194 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 24 180 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 483 600 Kč sestávající z částky 10 260 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 130 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 79 350 Kč ve výši 16 664 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).