18 C 55/2019

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní titul Jaroslavou Tenglerovou ve věci osvojitele: osobní údaje osvojitele bytem adresa osvojitele a osvojence zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa a osvojence: osobní údaje osvojence bytem adresa osvojitele a osvojence za účasti: jméno příjmení příjmení , datum narození bytem adresa nezletilá příjmení celé jméno osvojence , datum narození bytem adresa zastoupená opatrovníkem městem Rakovník sídlem adresa o osvojení zletilého

I. Počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku je [osobní údaje osvojence], syn [jméno] [příjmení] [příjmení], rozené [příjmení], narozené [datum], a [jméno] [celé jméno osvojence], narozeného [datum], osvojencem [celé jméno osvojitele], narozeného [datum].

II. Osvojitel [osobní údaje osvojitele], bude zapsán v matriční knize narození Úřadu městské části [obec a číslo] jako otec osvojence [celé jméno osvojence], narozeného [datum], místo [jméno] [celé jméno osvojence], narozeného [datum].

III. Toto osvojení má právní následky i pro nezletilou [příjmení] [celé jméno osvojence], narozenou [datum], dceru osvojence [celé jméno osvojence], narozeného [datum], a [jméno] [příjmení], narozené [datum].

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Navrhovatel se domáhal osvojení [celé jméno osvojence] a odůvodněním, že s jeho matkou žil přibližně od šesti let věku osvojovaného, pečoval o něho jako o vlastního, vytvořil se mezi nimi vztah rodiče a dítěte. S biologickým otcem je osvojovaný v kontaktu, avšak velice zřídka.

2. Osvojenec vyjádřil s osvojením souhlas, k návrhu se připojil, tvrzení navrhovatele nijak nezpochybňoval. Svůj souhlas s osvojením vyslovila jako účastník řízení i manželka navrhovatele, matka osvojence, zapsaný otec též souhlasil s osvojením osvojovaného navrhovatelem.

3. Soud ve věci provedl dokazování rodným listem osvojence a dále ve věci vyslechl jako účastníky navrhovatele, osvojence a jeho matku. Své stanovisko vyjádřil i biologický otec osvojence. Z těchto důkazů soud vzal za prokázaný skutkový stav, podle něhož se [celé jméno osvojence] narodil dne [datum], jeho rodiči jsou [jméno] [příjmení] [příjmení] a [jméno] [celé jméno osvojence]. Navrhovatel a jeho manželka, matka osvojence, uzavřeli manželství dne [datum]. Navrhovatel se svojí manželkou v době nezletilosti osvojence o osvojence společně pečovali, mezi navrhovatelem a osvojencem se vytvořil vztah jako mezi otcem a synem. Osvojenec se se svým biologickým otcem nestýkal, sám ho kontaktoval až v dospělosti, v poslední době byli tak jednou za půl roku v telefonickém kontaktu. Navrhovatel, osvojenec i jeho matka o osvojení hovořili, vztahy mezi navrhovatelem a osvojencem jsou natolik dobré a odpovídají vztahům otce se synem, že se společně rozhodli pro osvojení. Biologický otec osvojence vyslovil s osvojením souhlas. Osvojenec má jedno dítě, nezletilou [příjmení] [celé jméno osvojence], narozenou dne [datum] Nezletilé byl pro toto řízení ustanoven opatrovník, který vyjádřil souhlas s osvojením samotným, současně dal souhlas, aby osvojení mělo právní důsledky i pro nezletilou. Osvojenec, jeho matka i biologický otec vyslovili s osvojením souhlas s plným vědomím podstaty a důsledků osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého.

4. Podle § 846 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

5. Podle § 847 odst. 1 o. z., zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.

6. Podle § 847 odst. 2 o. z., nezletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.

7. Podle § 847 odst. 3 o. z., ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.

8. Podle § 794 o. z., osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Podle § 796 odst. 2 o. z., o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen. Na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popř. osvojitelé, zapíší podle § 797 o. z. do matriky jako rodič, popř. rodiče dítěte. Osvojitelem se podle § 799 může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které ji vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Mezi osvojitelem a osvojeným dítětem musí být podle § 803 o. z. přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let.

9. Podle § 852 o. z., osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas.

10. Podle § 853 odst. 2 o. z., osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců, nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám.

11. Ze shora uvedeného vyplývá, že všechny podmínky stanovené zákonem pro osvojení zletilého osvojence navrhovatelem byly splněny. Mezi oběma je přiměřený věkový rozdíl a bylo prokázáno, že navrhovatel se v době, kdy začal s matkou osvojence žít, choval jako odpovědný otec, o osvojence se staral již v době jeho nezletilosti místo jeho biologického otce, jehož roli zastával, a z toho důvodu mezi nimi vznikl vztah jako mezi otcem a synem, tomu odpovídají i shora popsané vztahy. Zapsaný otec osvojence se dlouhodobě o syna nezajímal, jeho souhlas je doložen, osvojení za této situace nijak nenarušuje dobré mravy, jde naopak o logické právní vyústění letitého faktického stavu. Manželka navrhovatele jako matka osvojence s osvojením vyslovila souhlas se znalostí podstaty a důsledků osvojení i pro svou osobu. Za nezletilou [příjmení] [celé jméno osvojence], dceru osvojence, vyslovil souhlas s právními následky osvojení pro nezletilou soudem ustanovený opatrovník. Za této situace soud návrhu na osvojení vyhověl.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť nebyly shledány okolnosti, které by přiznání náhrady nákladů odůvodňovaly.