18 C 63/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Tenglerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky částka od datum do zaplacení, a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši částka a co do úroku ve výši anonymizováno ročně jdoucího z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, IČO)) uzavřela dne datum smlouvu o úvěru ve výši částka. Na základě této smlouvy žalovaná převzala finanční hotovost ve výši částka, což stvrdila svým podpisem na úvěrové smlouvě. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i částku částka, která je tvořena kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a inkasním poplatkem. Žalovaná byla podle smlouvy povinna úvěr splatit v 58 týdenních splátkách po částka, počínaje od datum. Splatnost poslední splátky připadala na den datum. Žalovaná zaplatila pouze částku částka Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupil původní věřitel celou pohledávku na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovaná o zaplacení marně upomínána předžalobní upomínkou ze dne datum.

2. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila tvrzení a důkazy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně s odkazem na příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru uvedla, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla mimo jiné, že bydlí v nájmu a její měsíční příjem činí částka. Tato tvrzení byla doložena žádostí o úvěr.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne datum, smluvních podmínek, karty zákazníka/žádosti o úvěr, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne datum právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované v hotovosti částku částka, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši částka, tj. celkem se zavázala zaplatit částka. Dlužná částka měla být splacena v 58 týdenních splátkách po částka. Žalovaná hradila splátky nepravidelně, podle tvrzení žalobkyně uhradila pouze částka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky. K doložení tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně kartu zákazníka/žádost o úvěr ze dne datum. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná ke své osobě a svým poměrům formou vyplněného dotazníku uvedla, že je vdaná, má 3 děti, pobírá mateřskou částka měsíčně, přídavky na děti a příspěvek na bydlení, příjem manžela činí částka měsíčně, celkový příjem domácnosti uvedla částka. Běžné výdaje na bydlení a výdaje domácnosti byly vyčísleny celkovou částkou částka měsíčně, splátky úvěrů částkou částka měsíčně, použitelný příjem, tj. rozdíl mezi příjmy a výdaji byl částka. Žádné doklady k doložení tvrzených příjmů a výdajů předloženy nebyly.

5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění platném v době vzniku smluvního vztahu mezi účastníky, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.

6. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr absolutní neplatností smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 občanského zákoníku). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází v úvahu moderace neplatně sjednaného nároku soudem, jako je tomu v případě neplatnosti relativní.

7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel si ověřil totožnost žalované. K žádosti o úvěr však nebyly připojeny žádné doklady o příjmech a výdajích žalované a nelze tedy ověřit, zda poměry žalované byly skutečně takové, jak uváděla (zvláště když žalovaná byla na rodičovské dovolené, uváděla, že má tři nezaopatřené děti a rodina splácela další úvěr částkou částka měsíčně). Za tohoto stavu nelze ověřit, zda přezkoumání poměrů žalované nebylo pouze formální. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od původního věřitele převzala částku ve výši částka, dle tvrzení žalobkyně uhradila částka, ke dni podání žaloby tudíž žalovaná žalobkyni dlužila na jistině částku částka, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť větší úspěch v řízení měla žalovaná, které však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).