19 C 24/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 34 664 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 900 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 900 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 33 764 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 10 372,29 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 672,84 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 26 651,06 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 651,06 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 751,06 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba]) žalované poskytla dne [datum] úvěr ve výši 27 000 Kč a dne [datum] úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaná své úvěry včetně dalších sjednaných závazků řádně nehradila, a proto žalobkyně oba úvěry zesplatnila. Žalovaná je v souvislosti s úvěrem ze dne [datum] povinna žalobkyni vrátit dlužnou jistinu ve výši 23 656,45 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 7 061,55 Kč, kapitalizované úroky ve výši 9 040,44 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 200,52 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 23 656,45 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 23 566,45 Kč od [datum] do zaplacení. Na tento úvěr žalovaná uhradila po dobu jeho trvání 16 262 Kč. Dále je žalovaná v souvislosti s úvěrem ze dne [datum] povinna žalobkyni vrátit dlužnou jistinu ve výši 3 946 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 951,39 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 331,85 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 472,32 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 2 994,61 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 994,61 Kč od [datum] do zaplacení. Na tento úvěr uhradila žalovaná po dobu jeho trvání celkem částku 27 838 Kč.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že v daném obdobní byla v těžké životní situaci, kdy ztratili bydlení. Měla více dluhů a nějak je splácela, ale neví, na jaké úvěry kolik hradila, tedy zda se jednalo o úvěry žalobkyně či jiných věřitelů.

3. Žalovaná se k jednání soudu dostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /).

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Ze žádosti o zápůjčku a úvěrové smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržela žalovaná úvěr ve výši 27 000 Kč v hotovosti. Žalovaná byla podle smlouvy povinna vrátit věřiteli jistinu ve výši 27 000 Kč, úrok ve výši 3 780 Kč, poplatek ve výši 5 400 Kč a za službu hotovostního inkasa splátek 10 800 Kč, a to vše v 58 měsíčních splátkách počínaje od 7 kalendářního dne po uzavření smlouvy. Ze smlouvy ani ze žádosti nijak nevyplývá, že by věřitel v době sjednání smlouvy ověřoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Věřitel toliko z údajů sdělených mu žalovanou zjistil, že její příjmy měly činit 24 683 Kč měsíčně a výdaje 16 966 Kč měsíčně, kdy dokumentem k ověření měla být toliko pracovní smlouva a výplatní pásky žalované. Výdaje žalované nijak ověřeny nebyly. Pro případ nesplácení úvěru byly sjednány další nároky, a to možnost věřitele žádat úhrada celé dosud nesplacené jistiny, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je dlužník v prodlení, náhrady nákladů na vymáhání a doručování upomínek a také možnost věřitele odstoupit od smlouvy v případě prodlení s platbou trvajícího déle než 90 dní.

6. Ze žádosti o zápůjčku a úvěrové smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržela žalovaná úvěr ve výši 18 000 Kč v hotovosti. Žalovaná byla podle smlouvy povinna vrátit věřiteli jistinu ve výši 18 000 Kč, úrok ve výši 2 520 Kč, poplatek ve výši 3 600 Kč a za službu hotovostního inkasa splátek 7 200 Kč a pojištění Credit Life ve výši 464 Kč, a to vše v 58 měsíčních splátkách počínaje od 7 kalendářního dne po uzavření smlouvy. Ze smlouvy ani ze žádosti nijak nevyplývá, že by věřitel v době sjednání smlouvy ověřoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Věřitel toliko z údajů sdělených mu žalovanou zjistil, že její příjmy měly činit 19 011 Kč měsíčně a výdaje 14 800 Kč měsíčně, kdy dokumentem k ověření měla být toliko pracovní smlouva a výplatní pásky žalované. Výdaje žalované nijak ověřeny nebyly. Pro případ nesplácení úvěru byly sjednány další nároky, a to možnost věřitele žádat úhrada celé dosud nesplacené jistiny, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je dlužník v prodlení, náhrady nákladů na vymáhání a doručování upomínek a také možnost věřitele odstoupit od smlouvy v případě prodlení s platbou trvajícího déle než 90 dní.

7. Z bilance plateb bylo zjištěno, že žalovaná na oba úvěry celkem uhradila částku ve výši 44 100 Kč. Z oznámení o postoupení ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky, která v danou dobu měla činit 34 664 Kč na žalobkyni s tím, že žádají uhradit dlužnou částku do 10 dnů od doručení. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní o úhradu dluhu dále upomínána. Z výpisu [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že průměrná roční úroková sazba u úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu činila v prosinci 2016 10,08% a v březnu 2017 9,42%.

8. Soud měl při jednání v úmyslu poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla veškerá tvrzení a označila veškeré důkazy k prokázání svých tvrzení v tom směru, že při poskytnutí úvěrů ověřila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, včetně doložení toho jaké byly skutečné životní výdaje žalované a dále, aby prokázala, že platba na smlouvu ze strany žalované probíhala skutečně formou hotovostního inkasa. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a břemeno tvrzení a důkazní v tomto směru neunesla.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

12. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala skutečné výdaje žalované. V tomto směru se předchůdkyně žalobkyně omezila pouze na údaje zjištěné od žalované. Nepožadovala po žalované doložení, např. nákladů na bydlení ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaná neměla, nezkoumala ani dluhovou situaci žalované (nebyly provedeny ani základní lustrace z insolvenčního rejstříku, registru exekucí či systému [příjmení] apod.). Pokud žalobkyně určité úkony prováděla, pak je soudu nedoložila. Vyjít pouze z údajů od dlužníka je zcela nedostačující a podmínka řádného zkoumání úvěruschopnosti tímto splněna být nemůže.

13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětné smlouvy jako absolutně neplatné, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Stejně tak je dle ust. § 1727 o.z. neplatná smlouva o sjednaném pojištění, když tato je dle své povahy v daném případě smlouvou závislou na smlouvě hlavní, tedy neplatné smlouvě úvěrové.

14. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C [číslo] z [datum]) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

15. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala celkem 45 000 Kč a vrátila jen 44 100 Kč. V daném případě se jedná o smlouvy spotřebitelské, na které se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, a proto se řídí povinnost vydat bezdůvodné obohacení ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení tak není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se žalovaná na úkor žalobkyně co do částky 900 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení vrátit.

16. Splatnost dluhu je pak dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z., když nebylo zjištěno, že by právě tato splatnost nebyla v možnostech spotřebitele. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Zákonný úrok z prodlení tak bylo možné žalobkyni přiznat od [datum], neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně učinila v rámci oznámení o postoupení pohledávky odeslanému dne [datum] se splatností do 10 dnů od doručení, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

17. I v případě, kdy by soud shledal, že obě smlouvy o úvěru jsou jako celek platné (což nejsou), musel by soud žalobu zamítat minimálně co do částek úroků a poplatků (které ve skutečnosti nejsou ničím jiným než skrytým úrokem) a když takto zjištěný úrok je svou výší zcela nepřiměřený a jsoucí ve zjevném rozporu s dobrými mravy.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a contrario, když v řízení úspěšnější žalované v řízení žádné náklady nevznikly.