19 C 48/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem tituly před jménem jméno FO ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A o ochranu rušené držby

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná byla povinna zdržet se rušení žalobce v užívání pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, v části obce , Jméno žalované B, , a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , to vše v katastrálním území , adresa, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Soud ukládá žalobci, aby zaplatil České republice – Okresnímu soudu v Kladně do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně ve výši 5 000 Kč.

1. Žalobou došlou soudu dne 18. 7. 2025 označenou jako žaloba z rušené držby se žalobce domáhal, aby žalovaná byla povinna zdržet se rušení držby žalobce v užívání pozemku parc. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, se způsobem využití jako rodinný dům v části obce , Jméno žalované B, , a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, druhu zahrada, to vše v katastrálním území , adresa, zapsáno na listu vlastnictví číslo , hodnota, . Žalobce se takto domáhal ochrany své rušené držby z důvodů, že uvedené nemovité věci obývali žalobce a žalovaná společně. Žalobce je vdovcem a žalovaná je jeho dcerou a jednostranným sirotkem, přičemž žalobce žalovanou vychoval. Uvedené nemovité věci byly vystavěny a vybudovány žalobcem, a to jeho vlastním nákladem. Následně žalobce splácel hypoteční úvěry, kterými bylo financováno pořízení daných nemovitých věcí a jejich výstavba. Žalovaná za účelem svého zajištění a své existenční jistoty vystupovala jako stavebník a v katastru nemovitostí byla zapsána jako vlastník těchto nemovitých věcí. Mezi účastníky však bylo dohodnuto v rámci dohody o vypořádání majetku ze dne 1. 8. 2019 a v rámci dohody o vypořádání majetku ze dne 13. 3. 2023, že žalobce může dané nemovité věci doživotně užívat, že žalobce může s těmito nemovitými věcmi nakládat včetně věcněprávních jednání a že v případě prodeje těchto nemovitých věcí náleží žalované částka 1 000 000 Kč a zbytek bude rozdělen mezi žalobce a poskytovatele hypotečního úvěru. Zároveň bylo mezi účastníky dohodnuto, že v případě porušení popsané dohody je žalovaná povinna uhradit žalobci částku 3 000 000 Kč. Žalobce nemá právní vzdělání a s ohledem na tehdejší nadprůměrné vztahy s žalovanou pokládal výše popsané dohody za dostatečné pro ochranu svých práv. Navíc nebylo možné zajistit práva žalobce věcněprávními jednáními, například zřízením služebnosti a zákazu zcizení a zatížení ve prospěch žalobce, a to s ohledem na podmínky poskytovatelů hypotečních úvěrů. Přibližně před 4 lety, když si žalovaná našla partnera, se však začaly dříve vynikající vztahy mezi účastníky zhoršovat, což žalovanou vedlo k podání návrhu na nařízení předběžného opatření podle § 400 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. ř. s.“), jemuž bylo vyhověno usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 2. 2025, č. j. 12 Nc 1201/2025-11. Žalobce považoval návrh žalované za čistě účelový, nicméně obydlí opustil. Přitom předpokládal, že se dokáže s žalovanou dohodnout a ta mu nebude bránit v užívání nemovitých věcí podle předchozích dohod. Žalobce přestal vykonávat držbu nejprve na základě výše uvedeného předběžného opatření a následně ze své vůle, když doufal, že se s žalovanou dokáže dohodnout na obnovení předchozího pokojeného stavu. Žalovaná s žalobcem přestala komunikovat, proto se žalobce obrátil na svého právního zástupce s žádostí o sepsání výzvy, na jejímž základě by mohlo dojít k obnovení komunikace a pokojeného stavu, jenž panoval před vydáním předběžného opatření. Tato výzva byla žalované odeslána dne 10. 6. 2025 doporučenou poštovní zásilkou a doručena dne 12. 6. 2025. Žalované byla ve výzvě poskytnuta lhůta 1 týdne k tomu, aby ukončila protiprávní jednání a obnovila pokojný stav. Uvedená lhůta uplynula dne 19. 6. 2025. Žalovaná však zůstala nečinná, neumožnila žalobci obnovení pokojného stavu a ruší jeho oprávněnou držbu.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud před vydáním tohoto usnesení žalobu žalované nedoručil, neboť krátká zákonná lhůta na vyřízení tohoto typu věcí, její doručení neumožnila. Žaloba byla soudu dodána prostřednictvím datové schránky v pátek 18. 7. 2025 v 19.22 hodin (č. l. 1), tedy až po skončení úředních hodin a pracovní doby soudu toho dne. Soudce, kterému byla věc podle rozvrhu práce přidělena, čerpal od 19. 7. 2025 do 27. 7. 2025 dovolenou. Podle části III. odst. 5 (strana 16) rozvrhu práce Okresního soudu v Kladně pro rok 2025 by tato věc mohla být z důvodu nepřítomnosti příslušného soudce předána zastupujícímu soudci až sedmý pracovní den od nápadu, což by v případě této věci mohlo být až dne 29. 7. 2025 vzhledem ke dvěma víkendům v mezidobí. Vyřizujícímu soudci byl spis v této věci předložen spolu s dalšími spisy po jeho návratu z dovolené dne 29. 7. 2025, kdy navíc probíhala již dříve nařízená složitá jednání (úřední záznam ze dne 31. 7. 2025 – č. l. 15). Žalovaná zároveň nemá zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku (č. l. 16). Soud je však podle § 177 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), povinen o žalobě z rušené držby rozhodnout do 15 dnů od zahájení řízení. Řízení je podle § 82 odst. 1 věty první o. s. ř. zahájeno dnem, kdy soudu došel návrh na jeho zahájení. Podání účastníka učiněné vůči soudu v elektronické podobě prostřednictvím datové schránky je přitom doručeno již okamžikem, kdy bylo podání dodáno do datové schránky soudu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3325/2013 (uveřejněný pod č. 98/2016 Sb. rozh. obč.)]. Vzhledem k výše uvedenému byl soud povinen o žalobě z rušené držby rozhodnout ve lhůtě počítané podle § 57 odst. 1 části věty před středníkem a odstavce 2 věty druhé o. s. ř., jejímž posledním dnem bylo pondělí 4. 8. 2025. Vyřizující soudce měl tedy na provedení veškerých úkonů k dispozici nanejvýš 4 pracovní dny (při nutnosti vyřizovat další případy), během nichž nebylo možné stihnout doručit žalované žalobu a umožnit jí se ve věci vyjádřit.

3. Soud poté ve věci rozhodl dne 1. 8. 2025 tímto usnesením podle § 180 odst. 1 o. s. ř. bez nařízení jednání v souladu s § 177 odst. 1 větou poslední o. s. ř. [srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3623/15 (N 116/81 SbNU 819)]. Dokazování soud provedl písemnými důkazy předloženými žalobcem, přičemž se v souladu s § 178 o. s. ř. omezil na zjišťování poslední držby a jejího svémocného rušení [srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18 (N 93/94 SbNU 179)].

4. Z výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 4–5) soud zjistil, že ke dni 18. 7. 2025 byla žalovaná v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, zapsána jako vlastník pozemku parc. č. St. 344, jehož součástí je stavba č. p. 99 se způsobem využití jako rodinný dům v části obce , Jméno žalované B, , a pozemku parc. č. 269/29 druhu zahrada, to vše v katastrálním území , adresa, . Žalovaná byla takto zapsána již dne 22. 5. 2017 s právními účinky zápisu ke dni 26. 4. 2017, a to na základě kupní smlouvy ze dne 6. 4. 2017. V katastru nemovitostí byla jako věcná práva zatěžující uvedené pozemky zapsána pouze zástavní práva a zákazy zcizení a zatížení po dobu trvání zástavního práva ve prospěch společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a věcné břemeno zřizování a provozování vedení ve prospěch společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, . První zástavní právo pro společnost , právnická osoba, ., bylo zapsáno k zajištění existující pohledávky ve výši 1 250 000 Kč s příslušenstvím a budoucích pohledávek až do výše 1 250 000 Kč vzniklých od podpisu smlouvy o úvěru do 15. 7. 2047. Druhé zástavní právo pro společnost , právnická osoba, ., bylo zapsáno k zajištění existující pohledávky ve výši 3 496 293 Kč s příslušenstvím a budoucích pohledávek až do výše 3 496 293 Kč vzniklých od podpisu smlouvy o úvěru do 15. 7. 2057. Obě tato zástavní práva i oba zákazy zcizení a zatížení byly do katastru nemovitostí zapsány dne 2. 7. 2024 s právními účinky zápisu ke dni 10. 6. 2024, a to vše na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 10. 6. 2024.

5. Z kopie listiny označené jako dohoda o vypořádání majetku s připojenou doložkou o ověření podpisu dne 1. 8. 2019 (č. l. 7) soud zjistil, že uvedená listina obsahuje prohlášení žalované, že dosud nezkolaudovaná novostavba včetně pozemku parc. č. 269/29 v katastrálním území , adresa, , u níž je žalovaná vedena jako stavitel a budoucí majitel, náleží žalobci jako jejímu otci, jenž celou stavbu financoval, žalované poskytoval finance na splácení hypotečního úvěru na pozemek a na dům u tehdejší společnosti , právnická osoba, . a danou stavbu sám zrealizoval. Dále listina obsahuje prohlášení žalované o tom, že s uvedeným majetkem nebude nijak nakládat, což zahrnuje znehodnocení, zástavu nemovité věci nebo přeprodej nemovité věci bez souhlasu žalobce. Žalovaná podle listiny dále zmocnila žalobce k jejímu zastupování v záležitosti dané nemovité věci (prodej, kolaudace, přístavba, nástavba), jednání se stavebním úřadem a jednání s realitní společností. Konečně se žalovaná podle listiny zavázala v případě porušení svého výše popsaného prohlášení zaplatit žalobci jednorázově jako kompenzaci částku 3 000 000 Kč splatnou do 15 dnů. Podpis žalované na listině byl ověřen na pobočce , právnická osoba, ., , adresa, dne 1. 8. 2019. Na rubu listiny napsal žalobce dne 1. 8. 2019, že uvedené akceptuje.

6. Dále soud z kopie listiny označené jako dohoda o vypořádání majetku s připojenou doložkou o ověření podpisu dne 15. 3. 2023 (č. l. 8) zjistil, že uvedená listina obsahuje prohlášení žalované, že novostavba rodinného domu na adrese , Adresa žalované A, , včetně pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , u níž je žalovaná vedena jako stavitel a budoucí majitel, náleží žalobci jako jejímu otci, jenž celou stavbu financoval a poskytoval finance na splacení hypotečního úvěru na pozemek a na dům. Dále listina obsahuje prohlášení žalované o tom, že s uvedeným majetkem nebude nijak nakládat, což zahrnuje znehodnocení, zástavu nemovité věci další osobě nebo přeprodej nemovité věci bez souhlasu žalobce. Žalovaná podle listiny dále zmocnila žalobce k jejímu zastupování v záležitosti dané nemovité věci, jako je prodej, přístavba či jiné změny a jednání s realitní společností. Žalovaná v listině uvedla, že nemovitá věc je k dispozici na dožití žalobce k plnému užívání. Pro případ prodeje domu se žalovaná podle listiny zavázala plně spolupracovat. V listině žalovaná také uvedla, že z částky za nemovitou věc bude žalované vyplacena částka 1 000 000 Kč, dále bude doplacena zbývající částka hypotečního úvěru a zbylá část bude náležet žalobci. Konečně žalovaná v listině uvedla, že v případě porušení dané dohody nebude platná žádná jiná smlouva ani ujednání. Podpis žalované na listině byl ověřen na pobočce , právnická osoba, ., , adresa, dne 15. 3. 2023. Na rubu listiny napsal žalobce dne 15. 3. 2023, že uvedené akceptuje.

7. Z usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 2. 2025, č. j. 12 Nc 1201/2025-11 (č. l. 11–13) soud zjistil, že uvedeným usnesením soud na návrh žalované jako navrhovatelky nařídil předběžné opatření, kterým byla žalobci uložena povinnost dočasně opustit obydlí na adrese , Adresa žalované A, , jakož i jeho bezprostřední okolí, nezdržovat se ve společném obydlí a nevstupovat do něj, zdržet se setkávání s žalovanou a navazování kontaktu s ní a zdržet se nežádoucího sledování a obtěžování žalované jakýmkoliv způsobem. Zároveň soud rozhodl, že uvedené předběžné opatření trvá po dobu 1 měsíce od jeho vykonatelnosti, nedojde-li k návrhu na prodloužení.

8. Konečně z předžalobní výzvy ze dne 6. 6. 2025 včetně kopie podacího lístku (č. l. 10 a č. l. 10 p. v.) soud zjistil, že advokát zastupující žalobce v tomto řízení vyzval žalovanou uvedeným dopisem mimo jiné k obnovení pokojeného stavu a k umožnění žalobci užívat nemovité věci zapsané na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro katastrální území , adresa, , a to nejpozději do 1 týdne ode dne doručení uvedené výzvy. Advokát zastupující žalobce ve výzvě uvedl, že na základě dohody o vypořádání majetku uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 1. 8. 2019 ve spojení s dohodou o vypořádání majetku uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne 15. 3. 2023 vznikla žalované mimo jiné povinnost poskytnout žalobci uvedené nemovité věci k doživotnímu užívání. Žalobce však svému advokátovi sdělil, že mu žalovaná začala v užívání daných nemovitých věcí bránit, a tím žalovaná porušuje svou dobrovolně přijatou smluvní povinnost. V důsledku toho žalobce nemá přístup ke svým osobním věcem a ke svým věcem a nářadí, které potřebuje také k výkonu své práce a jejichž neúplný výčet byl ve výzvě rovněž uveden. Žalovaná byla vyzvána i k vydání těchto věcí. Výzva byla žalované odeslána doporučenou zásilkou prostřednictvím , právnická osoba, ., dne 10. 6. 2025. Z náhledu aplikace , právnická osoba, ., pro sledování zásilek (č. l. 9) soud zjistil, že zásilka obsahující danou výzvu byla žalované doručena dne 12. 6. 2025.

9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých žalobcem předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná je s právními účinky ode dne 26. 4. 2017 zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků včetně stavby, ohledně nichž se žalobce v tomto řízení domáhá, aby žalovaná byla povinna zdržet se rušení žalobce v jejich užívání. Žalobce není v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník daných pozemků ani nemá v katastru nemovitostí zapsáno žádné jiné právo k těmto pozemkům ve svůj prospěch. Žalovaná dne 15. 3. 2023 podepsala listinu, ve které mimo jiné uvedla, že dané pozemky včetně stavby jsou k dispozici na dožití žalobce k plnému užívání. Usnesením soudu vydaným dne 19. 2. 2025 bylo na návrh žalované nařízeno předběžné opatření, kterým bylo žalobci uloženo mimo jiné dočasně opustit obydlí na adrese uvedené stavby a jeho bezprostřední okolí, nezdržovat se ve společném obydlí a nevstupovat do něj. Zároveň bylo rozhodnuto, že uvedené předběžné opatření trvá po dobu 1 měsíce od jeho vykonatelnosti, nedojde-li k návrhu na prodloužení. Dopisem doručeným žalované dne 12. 6. 2025 ji žalobce vyzval mimo jiné k obnovení pokojného stavu a k umožnění žalobci užívat dané pozemky se stavbou.

10. Podle § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o z.“) „[d]ržitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.“11. Podle § 988 odst. 1 o. z. „[d]ržet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.“12. Podle § 989 odst. 2 o. z. „[j]iné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.“13. Podle § 1003 o. z. „[d]ržbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.“14. Podle § 1007 odst. 1 o. z., „[b]yl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil.“ Podle § 1007 odst. 2 o. z. „[v]ypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.“15. Podle § 1008 odst. 1 o. z. „[s]oud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.“16. Podle § 176 o. s. ř. „[u]stanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. Žalobce žalobu označí jako žalobu z rušené držby. Ustanovení § 41 odst. 2 tím není dotčeno.“17. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř., „[d]omáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.“18. Podle § 178 o. s. ř. „[v] řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.“19. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř. „[v]e věci samé rozhoduje soud usnesením.“20. Podle § 405 z. ř. s., „[v]yhoví-li soud návrhu, uloží odpůrci předběžným opatřením zejména, aby a) opustil společné obydlí nebo obydlí navrhovatele, jakož i jejich bezprostřední okolí, nezdržoval se ve společném obydlí nebo obydlí navrhovatele nebo do nich nevstupoval, b) nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí, obydlí navrhovatele nebo navrhovatele a nezdržoval se tam, c) se zdržel setkávání s navrhovatelem, nebo d) se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv způsobem.“21. Podle § 407 z. ř. s. „[r]ozhodnutí podle § 405 je vykonatelné vydáním.“22. Podle § 408 odst. 1 z. ř. s. „[p]ředběžné opatření podle § 405 trvá 1 měsíc od jeho vykonatelnosti.“23. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalobce v minulosti držel právo užívat nemovité věci ve vlastnictví žalované ve smyslu § 987 a § 989 odst. 2 o. z., přičemž užívací právo je právem, které lze držet podle § 988 odst. 1 o. z., neboť připouští trvalý nebo opakovaný výkon a obecně je lze právním jednáním převést na jiného.

24. Rozhodnutím soudu podle § 405 z. ř. s. bylo do tohoto faktického stavu zasaženo uložením povinnosti žalobci opustit dané nemovité věci, nezdržovat se v nich a nevstupovat do nich. Jelikož k tomuto zabránění žalobci v užívání nemovitých věcí došlo na základě rozhodnutí soudu, nelze je považovat za rušení žalobcovy držby ani za vypuzení žalobce z držby, které by bylo přičitatelné žalované ve smyslu § 1003 či § 1007 o. z.

25. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4393/2014, dospěl k závěru, že „[j]estliže se zásah do pokojného stavu opírá o vykonatelné rozhodnutí správního orgánu nebo soudu, nelze proti němu poskytnout „posesorní“ ochranu podle § 5 ObčZ 1964.“ Přestože se uvedený závěr vztahoval k dřívější ochraně pokojného stavu podle § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, není důvod jej neaplikovat také na novou úpravu ochrany rušené držby podle § 1003 a 1007 o. z., kterou byla dřívější úprava ochrana pokojného stavu nahrazena, a to vzhledem k podobnosti obou úprav, jak plyne i z právě citovaného usnesení Nejvyššího soudu.

26. Jestliže tedy bylo žalobci zabráněno v užívání pozemků v důsledku soudního rozhodnutí, nešlo o svémocné rušení držby ve smyslu § 177 odst. 1 věty druhé o. s. ř. a v té souvislosti žalobci nepřísluší ochrana držby podle § 1003 ani § 1007 o. z.

27. Ohledně období následujícího po zániku předběžného opatření žalobce uvedl, že držbu dále nevykonával ze své vůle. V takovém případě však již z tvrzení žalobce plyne, že jeho případná držba v tomto následném období není žalovanou svémocně rušena ve smyslu § 1003 o. z. a že žalobce nebyl žalovanou z případné držby v tomto období vypuzen ve smyslu § 1007 o. z., naopak žalobce danou situaci v předmětný čas fakticky akceptoval. Ani v tomto následném období tedy žalovaná držbu žalobce svémocně nerušila ve smyslu § 177 odst. 1 věty druhé o. s. ř. Opak pak ani nebyl žalobcem nikterak dokládán. V takovém případě však není řešením podání žaloby z rušené držby (která chrání pouze poslední faktický stav držby), ale příslušná hmotněprávní žaloba, jíž se lze domáhat ochrany tvrzeného práva (ochrana právního stavu).

28. Zároveň i v případě, kdyby snad žalovaná držbu žalobce po zániku předběžného opatření svémocně rušila, soud by žalobu přesto zamítl podle § 1008 o. z., a to z důvodu jejího pozdního podání. Za okamžik, kdy by se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, by totiž bylo třeba považovat již okamžik zániku předběžného opatření podle § 405 z. ř. s., k němuž s ohledem na § 407 a 408 odst. 1 z. ř. s. došlo pravděpodobně 1 měsíc po jeho vydání, tedy uplynutím dne 19. 3. 2025. Poslední den šestitýdenní prekluzivní lhůty k podání žaloby na ochranu nebo uchování držby podle § 1008 o. z. by tak připadl na den 30. 4. 2025. Žaloba v této věci však byla podána až dne 18. 7. 2025. Žalobce už v době zániku předběžného opatření věděl nejen o svém již dříve drženém právu, ale i o žalované jako osobě, která podle jeho tvrzení držbu rušila vzhledem k tomu, že se žalobce už tehdy podle svých tvrzení snažil s žalovanou dohodnout na obnovení předchozího pokojeného stavu. Z těchto důvodů se soud neztotožnil s právním názorem žalobce, podle něhož by za počátek běhu lhůty mělo být považováno až marné uplynutí lhůty k obnovení pokojeného stavu, kterou žalované sám určil ve výzvě odeslané jí dne 10. 6. 2025, tedy až více než 2 měsíce po pravděpodobném zániku předběžného opatření.

29. Protože nebylo zjištěno svémocné rušení držby, jejíž ochrany se žalobce vůči žalované žalobou v tomto řízení domáhal, soud výrokem I. žalobu podle § 176, § 177 odst. 1 a § 178 a 180 o. s. ř. jako nedůvodnou zamítl.

30. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná sice měla ve věci plný úspěch, protože soud žalobu proti ní zcela zamítl, a měla by tak právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva vůči žalobci, jenž byl ve věci zcela neúspěšný, podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly.

31. Podáním žaloby vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně podle § 2 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále „jen zákon o soudních poplatcích“) ve výši 5 000 Kč podle položky 4 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků v příloze k zákonu o soudních poplatcích ve spojení s § 6a odst. 6 zákona o soudních poplatcích. Žalobce tento soudní poplatek dosud nezaplatil. Jelikož soud již ve věci samé rozhodl tímto usnesením, výrokem III. současně rozhodl podle § 9 odst. 6 ve spojení s odstavcem 4 písm. a) zákona o soudních poplatcích o uložení povinnosti žalobci daný soudní poplatek zaplatit. Lhůtu k zaplacení soudního poplatku soud určil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. a ve spojení s § 13 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.