19 C 62/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 93 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 93 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 93 000 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení:– zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 93 000 Kč od 29. 4. 2025 do 28. 8. 2025,– rozdílu zákonného úroku ve výši 0,5 % ročně z částky 93 000 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 285,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky původně ve výši 135 467,14 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru SOLUS a NRKI a, zda žalovaný není v insolvenci. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 78,08 % ročně (nominální úroková sazba) splatit v 48 měsíčních splátkách po 6 838 Kč se splatností vždy k 21. dni kalendářního měsíce počínaje lednem 2025, svému závazku však nedostál, když splátky nehradil řádně a včas, žalobkyni zaplatil do zesplatnění ve 2 platbách pouze částku 7 000 Kč. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč, když bylo sjednáno, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení 30 dnů. Tato pokuta byla účtována za prodlení žalovaného se splátkami č. 2 a 3. V důsledku prodlení žalovaného pak žalobkyni vzniklo právo i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, které byly sjednány ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení 15 dnů. Jelikož se žalovaný takto dostal do prodlení se splátkami č. 1, 2 a 3, požadovala žalobkyně náhradu nákladů vzniklých prodlením ve výši 600 Kč (3 × 200 Kč). Protože se žalovaný ocitl v prodlení o délce 65 dnů se splátkou či její částí, a to konkrétně se 2. splátkou splatnou dne 21. 2. 2025, byl úvěr ke dni 27. 4. 2025 na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od 29. 4. 2025 do jejího zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném původně domáhala zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 118 889,34 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 14 980,14 Kč, zákonného úroku z prodlení a úroku, přičemž tento požadovala za dobu od 29. 4. 2025 do 22. 5. 2025 ve sjednané výši, od 23. 5. 2025 do zaplacení jej pak požadovala ve výši 12 % ročně. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 42 467,14 Kč, co do části úroku z prodlení a co do celého úroku, o čemž zdejší soud rozhodl usnesením ze dne 15. 10. 2025, č. j. 19 C 62/2025-46, a v daném rozsahu řízení částečně zastavil. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá již jen zaplacení částky 93 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 93 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o úvěru včetně dodatku č. 1, formuláře k podpisu na dálku, prohlášení klienta, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře a oznámení o schválení úvěru včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne 12. 12. 2024 uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, jejž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 78,08 % ročně, a to v 48 měsíčních splátkách po 6 838 Kč, splatných 21. dne v každém kalendářním měsíci. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Z dokladu o vyplacení vyplývá, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne 12. 12. 2024. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný takto ocitl v prodlení (bod 6.1 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení (bod. 6.2 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru (bod 6.3 smlouvy). Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení (bod 6.5 smlouvy). Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit, tj. částky 393 868,80 Kč. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, celkem žalobkyni uhradil 7 000 Kč.

5. Z formuláře hodnocení klienta, výpisu z registru SOLUS, výpisu z nebankovního registru klientských informací, detailu platby a kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši 45 000 Kč. Ke své osobě uvedl, že je svobodný, má maturitu, bydlí u rodičů, jeho náklady na bydlení činí 7 600 Kč a jeho další splátky činí 5 000 Kč. Stran ostatních výdajů vycházela žalobkyně z výše životního minima, tedy částky 4 860 Kč, a z částky 6 000 Kč představující ostatní výdaje. Žalovaný nesdělil další příjmy či výdaje, žalobkyně počítala s celkovými výdaji 23 460 Kč. Žalobkyně si od žalovaného nechala doložit výši příjmu. Ohledně výdajů žalovaného nebyl předložen žádný doklad. Žalovaný měl v NRKI evidovány živé, odvolané a zamítnuté žádosti o úvěr u 7 finančních institucí mimo žalobkyni, nesplacenou částku na úvěrech v celkové výši 292 514 Kč, sjednané úvěrové rámce s limity v celkové výši 330 400 Kč a dluh po splatnosti ve výši 9 482 Kč. V registru SOLUS neměl žalovaný žádný záznam. Z výzev bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní v roce 2025 opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky a upozorňován na případné zesplatnění úvěru. Z oznámení ze dne 27. 4. 2025 bylo zjištěno, že úvěr byl k tomuto dni zesplatněn s ohledem na prodlení se splátkou v délce trvání 65 dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

10. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně u jednání jí soud nemohl poskytnout poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., a to ohledně doplnění tvrzení a zejména předložení důkazů k prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, to včetně prověřování informací získaných od žalovaného a zkoumání skutečných životních výdajů žalovaného a stran prodlení žalovaného ode dne 29. 4. 2025.

11. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala skutečné výdaje žalovaného. V tomto směru se omezila pouze na údaje, které jí žalovaný sdělil v rámci formuláře. Nepožadovala po žalovaném doložení nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet (a nejenom ty) má většina obyvatel, natož pak ve věku žalovaného. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. ověření příjmu, lustrace žalovaného v registrech), takový postup je však nedostačující. Za takto nekomplexně zjištěného stavu je třeba uzavřít, že žalobkyně nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda je žalovaný schopen úvěr splácet či nikoli. Stejně tak žalovaná neprokázala prodlení žalovaného od 29. 4. 2025.

12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

13. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku 100 000 Kč, přičemž dosud jí vrátil pouze 7 000 Kč. V tomto směru soud vyšel z tvrzení žalobkyně včetně karty klienta, přičemž žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval a netvrdil, že by uhradil více. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 93 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 93 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit.

14. Splatnost dluhu je pak dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z., když nebylo zjištěno, že by právě tato splatnost nebyla v možnostech spotřebitele (o tomto měl pro změnu soud v úmyslu ve smyslu ust. § 118 a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poučit žalovaného).

15. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat od 29. 8. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila 13. 8. 2025, kdy odeslala žalovanému předžalobní upomínku s určením data splatnosti do 15 dnů, přičemž tato lhůta uplynula dne 28. 8. 2025. Žalovaný je tak v prodlení ode dne následujícího.

16. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

17. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva přiznal žalobkyni, jež měla ve věci částečný úspěch ve větším rozsahu než žalovaný, a to proti žalovanému, jenž měl ve věci větší částečný neúspěch. Žalobkyně měla ve věci úspěch na jistině co do částky 93 000 Kč, neboť v tomto rozsahu na jistině soud žalobě vyhověl. Naopak žalovaný měl ve věci na jistině úspěch co do částky 42 467,14 Kč, protože v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno, což zavinila žalobkyně, která v tomto rozsahu na jistině vzala žalobu zpět, a to nikoliv pro chování žalovaného. Při celkové hodnotě předmětu řízení na jistině ve výši 135 467,14 Kč proto žalobkyně byla ve věci úspěšná na jistině v poměru přibližně 69 % (93 000 Kč : 135 467,14 Kč · 100 ≐ 69 %), zatímco žalovaný byl ve věci na jistině úspěšný v poměru přibližně 31 % (42 467,14 Kč : 135 467,14 Kč · 100 ≐ 31 %). Rozdíl mezi poměrem úspěchu žalobkyně a poměrem úspěchu žalovaného činí přibližně 38 % (69 % − 31 % = 38 %). Právě v poměru 38 % má proto žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v rozsahu, ve kterém po částečném zastavení řízení nebude žalobkyni vrácen, tedy v částce 5 650 Kč, z a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 135 467,14 Kč sestávající z částky 6 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 270 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 6 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 700 Kč ve výši 3 717 Kč. Předžalobní výzva ze dne 13. 8. 2025 neobsahovala ani základní právní rozbor, tak aby ji bylo možné považovat za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Celková výše nákladů řízení žalobkyně potřebných k účelnému uplatňování práva tak činila 27 067 Kč, přičemž soud přiznal žalobkyni náhradu v rozsahu 38 % těchto nákladů, tedy ve výši 10 285,46 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

18. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.