19 C 70/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 139 203 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty s návrhem na vydání platebního rozkazu

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 81 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 81 000 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení, a to vše do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 1 546 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 82 546 Kč od 20. 8. 2024 do 5. 10. 2025, rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 81 000 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 546 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 325 Kč, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 139 203 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 3. 5. 2024 prostřednictvím elektronických prostředků úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poukázala na bankovní účet žalovaného částku 81 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 6 312 Kč spolu s úrokem a sjednaným pojištěním schopnosti splácet úvěr ve výši 773 Kč, přičemž úhrada za pojištění byla součástí měsíční splátky. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací získaných od žalovaného, dotazem do příslušných databází a z dalších zdrojů, jako například dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou 1. a 2. splátky, a proto žalobkyně přistoupila ke dni 18. 8. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho, ke dni zesplatnění činila dlužná nová jistina úvěru s přirostlými úroky částku 96 757,08 Kč. Žalobkyni vzniklo též právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a po zesplatnění úvěru též právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 39 502 Kč. Výše dlužného pojištění schopnosti splácet úvěr činí částku 1 546 Kč.

2. Podáním ze dne 17. 10. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, proto bylo řízení usnesením zdejšího soudu ze dne 22. října 2025 č.j. 19 C 70/2025 – 57 částečně zastaveno. Předmětem řízení tak nadále bylo zaplacení částky 82 546 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 81 000 Kč a pojistného ve výši 1 546 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 20. 8. 2024 do zaplacení.

3. Podáním ze dne 15. 12. 2025 žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce sdělil, že je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody, přesto se snaží dát do pořádku své záležitosti, zejména zaplatit své dluhy, přičemž požádal o odročení jednání a přerušení řízení s tím, že by dluh zaplatil do konce března 2026, o čemž by se žalobkyní uzavřel smír. Soud žádosti o odročení jednání nevyhověl, když důvod, který žalovaný pro odročení uváděl (nijak blíže nedefinovaná a tedy nejistá smírná jednání) nespadá pod omluvitelné důvody. Žalovaný ani jeho právní zástupce se k jednání následně nedostavili. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

6. Ze smlouvy o úvěru včetně dodatku č. , hodnota, , formuláře k podpisu na dálku, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře a oznámení o schválení úvěru včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne 3. 5. 2024 uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 81 000 Kč, jejž se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 6 312 Kč splatných 12. dne v každém kalendářním měsíci a zaplatit úrok ve výši 78,08 % ročně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, podepsána byla prostřednictvím textové zprávy obsahující jedinečný podpisový kód ve formě variabilního symbolu platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaný zaslal ze svého bankovního účtu za účelem jeho identifikace (viz též výpisy ze systému žalobkyně).

7. Z dokladů o vyplacení a výpisů ze systému žalobkyně vyplývá, že úvěr byl žalovanému vyplacen převodem na účet dne 6. 5. 2024. V případě prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru, zesplatnění se netýká dosud nesplatných měsíčních úhrad pojištění. Dle karty klienta žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil.

8. Z informace o pojištění, prohlášení klienta a přihlášky do pojištění (skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry) bylo zjištěno, že součástí smluvního ujednání mezi žalobkyní a žalovaným bylo rovněž sjednání pojištění schopnosti splácet úvěr, žalovaný se zavázal platit pojistné ve výši 773 Kč měsíčně. Dle karty klienta vznikl žalovanému dluh na pojistném ve výši 1 546 Kč.

9. Z formuláře hodnocení klienta, výpisu z nebankovního registru klientských informací, prohlášení klienta, výpisů platby a kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši 35 300 Kč. Ke své osobě uvedl, že je svobodný, má vysokoškolské vzdělání, žije ve vlastním bydlení. Stran výdajů vycházela žalobkyně z výše životního minima, tedy částky 4 860 Kč, z částky 2 988 Kč představující splátky žalobkyni a z výdaje 5 896 Kč na bydlení. Žalovaný nesdělil další příjmy či výdaje, žalobkyně tedy počítala s celkovými výdaji 13 744 Kč. Žalobkyně si od žalovaného nechala doložit výši příjmu, ohledně výdajů žalovaného nebyl předložen žádný doklad. Žalovaný měl v NRKI evidovány živé, odvolané a zamítnuté žádosti o úvěr u 14 finančních institucí mimo žalobkyni, nesplacenou částku na úvěrech v celkové výši 837 987 Kč, sjednané úvěrové rámce s limity v celkové výši 110 700 Kč a dluh po splatnosti ve výši 9 750 Kč.

10. Z oznámení ze dne 15. 7. 2024 a oznámení ze dne 12. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru s tím, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky po dobu 65 dnů, dojde v souladu s úvěrovou smlouvou k automatickému zesplatnění úvěru. Podle oznámení ze dne 18. 8. 2024 sdělila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k jeho okamžitému zaplacení ve lhůtě 10 dnů od data odeslání oznámení. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu vyplývá, že dne 15. 9. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva.

11. Žalovaný zároveň netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni cokoliv zaplatil.

12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 3. 5. 2024 k uzavření spotřebitelské úvěrové smlouvy, podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 81 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úroky. Součástí smluvního ujednání bylo rovněž pojištění schopnosti splácet úvěr, pojistné činilo částku 773 Kč měsíčně. Žalovaný však žalobkyni poskytnutý úvěr ani částečně nevrátil, celkem tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 81 000 Kč a pojistné ve výši 1 546 Kč.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

17. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

18. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

19. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by před poskytnutím úvěru s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřila na základě dokladů od žalovaného, lustrací v příslušných databázích a z jiných zdrojů, k tvrzení však nepředložila prakticky žádné důkazy. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného stran jeho příjmů, které si sice nechala doložit, nijak ovšem neověřovala jeho výdaje, navíc dle výpisu z databáze NRKI je naopak zřejmé, že žalovaný má více dluhů v nemalé výši. I pokud by žalobkyně prokázala lustraci v příslušných registrech, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel je schopný splácet úvěr či není. Je třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost, samotné zjištění příjmů žalovaného není dostačující. Ačkoliv tedy žalobkyně určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (ověření příjmu, lustrace žalovaného v registru NRKI), takový postup je nedostačující. Za takto nekomplexně zjištěného stavu je třeba uzavřít, že žalobkyně nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda je žalovaný schopen úvěr splácet či nikoli, nehledě na to, že žalobkyně naopak zjistila, že žalovaný již byl výrazně zadlužený, což ji mělo vést k ještě větší obezřetnosti.

20. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí skutečně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr včetně prověřování informací získaných od žalovaného. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

21. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

22. Žalobkyně žalovanému poskytla převodem na jeho účet částku 81 000 Kč, žalovaný žalobkyni nic nevrátil. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 81 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení představující nesplacenou jistinu vrátit.

23. Ve zbývající části, tj. co do částky 1 546 Kč představující nezaplacené pojistné, pak soud žalobu zamítl, neboť závazek z pojištění schopnosti splácet úvěr je akcesorický k závazku z úvěrové smlouvy, tj. je závislý na existenci samotné úvěrové smlouvy.

24. Splatnost dluhu je pak dána výzvou věřitele podle § 1958 o. z., když nebylo zjištěno, že by právě tato splatnost nebyla v možnostech spotřebitele (o tomto měl pro změnu soud v úmyslu ve smyslu ust. § 118 a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poučit žalovaného).

25. Vedle práva na zaplacení jistiny tak vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení vlády“), též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 6. 10. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu sice žalobkyně poprvé učinila 18. 8. 2025, nedoložila ovšem její odeslání žalovanému. Prokazatelně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení až předžalobní upomínkou odeslanou dne 15. 9. 2025, v níž vyzvala žalovaného k zaplacení do 15 dnů. Tato výzva byla žalovanému doručována zákonnou fikcí dle § 573 o.z., přičemž žalovaný je v prodlení od 06. 10. 2025. Z uvedených důvodů soud nemohl přiznat úrok z prodlení již od 20. 8. 2025, odkdy byl podle tvrzení žalobkyně žalovaný v prodlení, a musel i v této části žalobu zamítnout. Výše úroku činila v rozhodné době sazbu 11,5 % ročně, nikoliv žalobkyní požadovaných 12,75 % ročně, co do rozdílu ve výši 1,25 % ročně musel tedy soud žalobu rovněž zamítnout.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva přiznal žalobkyni, jež měla ve věci částečný úspěch ve větším rozsahu než žalovaný, a to proti žalovanému, jenž měl ve věci větší částečný neúspěch. Žalobkyně měla ve věci úspěch na jistině co do částky 81 000 Kč, neboť v tomto rozsahu na jistině soud žalobě vyhověl. Naopak žalovaný měl ve věci na jistině úspěch co do částky 56 657 Kč, protože v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno, což zavinila žalobkyně, která v tomto rozsahu bez uvedení důvodu vzala žalobu zpět (tedy nikoliv pro chování žalovaného), a dále co do částky 1 546 Kč, ohledně níž byla žaloba zamítnuta. Při celkové hodnotě předmětu řízení na jistině ve výši 139 203 Kč proto žalobkyně byla ve věci úspěšná v poměru přibližně 58 % (81 000 Kč : 139 203 Kč · 100 ≐ 58 %), zatímco žalovaný byl ve věci úspěšný v poměru přibližně 42 % (58 203 Kč : 139 203 Kč · 100 ≐ 42 %). Rozdíl mezi poměrem úspěchu žalobkyně a poměrem úspěchu žalovaného činí přibližně 16 % (58 % − 42 % = 16 %). V poměru 16 % má proto žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 130 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 139 203 Kč sestávající z částky 6 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé), z částky 3 350 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 100 Kč ve výši 3 801 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem této daně. Celková výše nákladů řízení žalobkyně potřebných k účelnému uplatňování práva tak činila 27 031 Kč, z nichž 16 % činí částku 4 325 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.