19 C 84/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 27 873 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty s návrhem na vydání platebního rozkazu

I. Řízení se, co do částky 12 079,12 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 880 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení a co do úroku ve výši 68,39 % ročně z částky 17 841,39 Kč od 28. 03. 2025 do 20. 04. 2025 ve výši 780,96 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 17 841,39 Kč od 21. 04. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 3. 2025 dosáhne částky 63 532 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 794 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 794 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. V části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 794 Kč od 28. 3. 2025 do 30. 10. 2025 a rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 15 794 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 324,33 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 27 873 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 31. 10. 2024 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poukázala na bankovní účet žalovaného částku 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 1 103 Kč. Výše úroku byla sjednána na 68,39 % ročně. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací získaných od žalovaného, dotazem do příslušných databází a z dalších zdrojů, jako například dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou 3. splátky splatné dne 20. 1. 2025 po dobu 65 dnů, a proto žalobkyně přistoupila ke dni 26. 3. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalovaný zaplatil žalobkyni dne 6 12. 2024 částku 1 103 Kč, dne 6. 1. 2025 částku 1 100 Kč a dne 20. 1. 2025 částku 3 Kč. Ke dni zesplatnění činila dlužná nová jistina úvěru s přirostlými úroky částku 20 876,93 Kč. Žalobkyni vzniklo též právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč a po zesplatnění úvěru též právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 5 199,12 Kč.

2. Podáním ze dne 29. 12. 2025 (tj. před jednáním ve věci) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 6 880 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 880 Kč ve výši 12 % ročně od 28. 3. 2025 do zaplacení, co do částky 5 199,12 Kč a co do úroku ve výši 68,39 % ročně z částky 17 841,39 Kč od 28. 3. 2025 do 20. 4. 2025 ve výši 780,96 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 17 841,39 Kč od 21. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 3. 2025 dosáhne částky 63 532 Kč, proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku podle § 96 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanské soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení částečně zastavil. Předmětem řízení tak nadále bylo zaplacení částky 15 794 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 28. 3. 2025 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se, ač byl řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.)

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o úvěru, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře a oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne 31. 10. 2024 uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč, jejž se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 1 103 Kč splatných 20. dne v každém kalendářním měsíci a zaplatit úrok ve výši 68,39 % ročně. RPSN byla stanovena na 94,47 %. Z dokladu o vyplacení a výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 31. 10. 2024 byla na účet žalovaného převedena částka 18 000 Kč. V případě prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, celkem žalobkyni uhradil 2 206 Kč.

5. Z formuláře hodnocení klienta, výpisu z registru SOLUS, výpisu z nebankovního registru klientských informací, prohlášení klienta, výpisů z účtu a kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 11 146 Kč ve formě invalidního důchodu. Ke své osobě uvedl, že je ženatý, má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí u rodičů. Stran výdajů vycházela žalobkyně z výše životního minima, tedy částky 4 860 Kč, z částky 25 Kč na spoření a z výdaje 4 621 Kč na bydlení. Žalovaný nesdělil další příjmy či výdaje, žalobkyně počítala s celkovými výdaji 9 506 Kč. Žalobkyně si od žalovaného nechala doložit výpisy z účtu výši příjmu, ohledně výdajů žalovaného nebyl předložen žádný doklad. Žalovaný měl v NRKI evidovány živé, odvolané a zamítnuté žádosti o úvěr u 1 finanční instituce mimo žalobkyni, nesplacenou částku na úvěrech v celkové výši 58 869 Kč a žádné dluhy po splatnosti. V registru SOLUS neměl žalovaný žádný záznam.

6. Z výpisů , jméno FO, národní banky soud zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u nových korunových úvěrů na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem v , jméno FO, republice v říjnu 2024 činila 8,53 % ročně a v listopadu 2024 činila 8,51 % ročně, v případě kontokorentů pak 16,99 %, resp. 16,84 % ročně.

7. Z oznámení ze dne 20. 2. 2025 a oznámení ze dne 24. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru s tím, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky po dobu 65 dnů, dojde v souladu s úvěrovou smlouvou k automatickému zesplatnění úvěru. Podle oznámení ze dne 26. 3. 2025 sdělila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k jeho okamžitému zaplacení ve lhůtě 10 dnů od data odeslání oznámení. Z dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému zásilku, ten si jí převzal, není z ní však zřejmé, o jakou zásilku se jednalo a kdy byla žalovanému doručena (datum není čitelné). Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu vyplývá, že dne 10. 11. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva.

8. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni zaplatil více, než tvrdila žalobkyně.

9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 31. 10. 2024 k uzavření spotřebitelské úvěrové smlouvy, podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úroky. Žalovaný žalobkyni zaplatil pouze 2 206 Kč, dluží tak žalobkyni částku 15 794 Kč.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

15. Žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřila na základě dokladů od žalovaného, lustrací v příslušných databázích a z jiných zdrojů, k tvrzení však nepředložila prakticky žádné důkazy. I pokud by žalobkyně prokázala lustraci v příslušných registrech, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného stran jeho příjmů, které si sice nechala doložit, nijak ovšem neověřovala jeho výdaje. Je třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost, samotné zjištění příjmů žalovaného není dostačující. Nadto je třeba poukázat na skutečnost, že příjem žalovaného je značně nízký a těžko si lze představit, že by pokryl vedle nutných životních výdajů ještě splátky úvěru. Žalobkyně tedy sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. ověření příjmu, lustrace žalovaného v registrech), takový postup je však nedostačující. Za takto nekomplexně zjištěného stavu je třeba uzavřít, že žalobkyně nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda je žalovaný schopen úvěr splácet či nikoli.

16. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr včetně prověřování informací získaných od žalovaného. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní v tomto směru neunesla.

17. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).

18. Žalobkyně však žalovanému poskytla převodem na jeho účet částku 18 000 Kč, žalovaný žalobkyni zaplatil pouze 2 206 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 15 794 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení představující nesplacenou jistinu vydat.

19. Splatnost dluhu je pak dána výzvou věřitele podle § 1958 o. z., když nebylo zjištěno, že by právě tato splatnost nebyla v možnostech spotřebitele (o tomto měl pro změnu soud v úmyslu podle § 118 a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poučit žalovaného).

20. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení vlády“), též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 31. 10. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu sice žalobkyně poprvé učinila 26. 3. 2025, nedoložila ovšem její odeslání žalovanému, resp. doložila dodejku, ze které ovšem není zřejmé, jaké zásilky se týká a není čitelné ani datum odeslání či dodání. Prokazatelně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení až předžalobní upomínkou odeslanou dle poštovního podacího archu dne 10. 11. 2025, v níž vyzvala žalovaného k zaplacení do 15 dnů. Podle § 573 o.z. tak byla výzva k zaplacení doručena dne 15. 10. 2025 a ode dne následujícího po uplynutí 15 dnů je tak žalovaný v prodlení. Svou neúčastí u jednání se žalobkyně připravila o možnosti prokázat dřívější doručení, neboť soud měl v úmyslu ji poučit podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Z uvedených důvodů soud nemohl přiznat úrok z prodlení již od 28. 3. 2025, odkdy byl podle tvrzení žalobkyně žalovaný v prodlení, a musel i v této části žalobu zamítnout. Výše úroku činila v rozhodné době sazbu 11,5 % ročně (podle § 2 nařízení vlády odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené , jméno FO, národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů), nikoliv žalobkyní požadovaných 12 % ročně, co do rozdílu ve výši 0,5 % musel soud žalobu rovněž zamítnout.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva přiznal žalobkyni, jež měla ve věci částečný úspěch ve větším rozsahu než žalovaný, a to proti žalovanému, jenž měl ve věci větší částečný neúspěch. Žalobkyně měla ve věci úspěch na jistině co do částky 15 794 Kč, neboť v tomto rozsahu na jistině soud žalobě vyhověl. Naopak žalovaný měl ve věci na jistině úspěch co do částky 12 079,12 Kč, protože v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno, což zavinila žalobkyně, která v tomto rozsahu vzala žalobu zpět, a to nikoliv pro chování žalovaného. Při celkové hodnotě předmětu řízení na jistině ve výši 27 873,12 Kč proto žalobkyně byla ve věci úspěšná v poměru 57 % (15 794 Kč : 27 873,12 Kč · 100 ≐ 57 %), zatímco žalovaný byl ve věci úspěšný v poměru 43 % (12 079,12 Kč : 27 873,12 Kč · 100 ≐ 43 %). Rozdíl mezi poměrem úspěchu žalobkyně a poměrem úspěchu žalovaného činí 14 % (57 % − 43 % = 14 %). V poměru 14 % má proto žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 394 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 27 873,12 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé, zpětvzetí žaloby), z částky 1 110 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 570 Kč ve výši 2 009,70 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem této daně. Celková výše nákladů řízení žalobkyně potřebných k účelnému uplatňování práva tak činila 12 973,70 Kč, z nichž 14 % činí částku 1 816,30 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný má příjem z invalidního důchodu ve výši 11 146 Kč, jeho měsíční výdaje se dle výpisů z účtu pohybují kolem 10 900 Kč, finanční rezerva žalovaného tak činí nejvýše několik sto korun měsíčně. Soud proto určil lhůtu k zaplacení v délce 3 měsíců, aby měl žalovaný možnost zařídit si své záležitosti tak, aby byl schopen dluh zaplatit a vyhnout se tak případné exekuci.