19 C 9/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 22 376 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 376 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 376 Kč od 28. 10. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení:– zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 376 Kč od 20. 6. 2023 do 27. 10. 2024,– rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 22 376 Kč od 28. 10. 2024 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky původně ve výši 157 429,28 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. 9103177135, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru SOLUS a NRKI a, zda žalovaný není v insolvenci. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 62,08 % ročně (nominální úroková sazba) splatit v 48 měsíčních splátkách po 9 706 Kč se splatností vždy k 12. dni kalendářního měsíce počínaje listopadem 2022, svému závazku však nedostál, když splátky nehradil řádně a včas, žalobkyni zaplatil do zesplatnění ve 4 platbách pouze částku 38 824 Kč. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč, když bylo sjednáno, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení 30 dnů. Tato pokuta byla účtována za prodlení žalovaného se splátkami č. 6 a 7. V důsledku prodlení žalovaného pak žalobkyni vzniklo právo i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, které byly sjednány ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení 15 dnů. Jelikož se žalovaný takto dostal do prodlení se splátkami č. 6 a 7, požadovala žalobkyně náhradu nákladů vzniklých prodlením ve výši 400 Kč (2 × 200 Kč). Protože se žalovaný ocitl v prodlení o délce 65 dnů se splátkou či její částí, a to konkrétně se 6. splátkou splatnou dne 12. 4. 2023, byl úvěr ke dni 18. 6. 2023 na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od 20. 6. 2023 do jejího zaplacení. Po zesplatnění uhradil žalovaný žalobkyni v devíti platbách celkem 88 800 Kč. Výše jeho plateb v souhrnu činí 127 624 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném původně domáhala zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 82 938 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 73 093,28 Kč, zákonného úroku z prodlení a úroku, přičemž tento požadovala za dobu od 20. 6. 2023 do 11. 7. 2023 ve sjednané výši, od 12. 7. 2023 do zaplacení jej pak požadovala ve výši 15 % ročně. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 135 053,28 Kč, co do části úroku z prodlení a co do celého úroku, o čemž zdejší soud rozhodl usnesením ze dne 24. 3. 2025, č. j. 19 C 9/2025-64, a v daném rozsahu řízení částečně zastavil. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá již jen zaplacení částky 22 376 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 376 Kč od 20. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o úvěru včetně přílohy a včetně dodatku č. 1, formuláře k podpisu na dálku, přihlášky do pojištění, informací o pojištění, prohlášení klienta, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře, oznámení o schválení úvěru včetně dodejky, žádosti o odklad splátek a potvrzení o odkladu splátek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne 17. 10. 2022 uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, jejž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 62,08 % ročně, a to v 48 měsíčních splátkách po 9 706 Kč, splatných 12. dne v každém kalendářním měsíci. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Z dokladu o vyplacení vyplývá, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne 17. 10. 2022. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet žalovaného, přičemž měsíční poplatek činil 1 189 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný takto ocitl v prodlení (bod 6.1 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení (bod. 6.2 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru (bod 6.3 smlouvy). Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení (bod 6.5 smlouvy). Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit, tj. částky 408 816 Kč. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, celkem žalobkyni uhradil 127 624 Kč.

5. Z formuláře hodnocení klienta, výpisu z registru SOLUS, výpisu z nebankovního registru klientských informací, detailů plateb a kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši 35 548 Kč. Ke své osobě uvedl, že je svobodný, má maturitu, bydlí u rodičů a jeho náklady na bydlení činí 5 119 Kč. Žalovaný nesdělil další příjmy či výdaje, žalobkyně počítala s životním minimem 4 620 Kč a celkovými výdaji 9 739 Kč. Žalobkyně si od žalovaného nechala doložit výši příjmu. Ohledně výdajů žalovaného nebyl předložen žádný doklad. Žalovaný byl v rámci NRKI ohodnocen skóre 430, tedy jako nízkorizikový klient. V registru SOLUS neměl žalovaný žádný záznam. Z výzev bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní v roce 2023 opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky a upozorňován na případné zesplatnění úvěru. Z oznámení ze dne 18. 6. 2023 bylo zjištěno, že úvěr byl k tomuto dni zesplatněn s ohledem na prodlení se splátkou v délce trvání 65 dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 10. 2024 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

10. Podle § 1727 o.z, každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

11. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně u jednání jí soud nemohl poskytnout poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., a to ohledně doplnění tvrzení a zejména předložení důkazů k prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, to včetně prověřování informací získaných od žalovaného a zkoumání skutečných životních výdajů žalovaného a stran prodlení žalovaného ode dne 20. 6. 2023.

12. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala skutečné výdaje žalovaného. V tomto směru se omezila pouze na údaje, které jí žalovaný sdělil v rámci formuláře. Nepožadovala po žalovaném doložení nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet (a nejenom ty) má většina obyvatel, natož pak ve věku žalovaného. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. ověření příjmu, lustrace žalovaného v registrech), takový postup je však nedostačující. Za takto nekomplexně zjištěného stavu je třeba uzavřít, že žalobkyně nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda je žalovaný schopen úvěr splácet či nikoli. Stejně tak žalovaná neprokázala prodlení žalovaného od 20. 6. 2023.

13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

14. Jelikož je smlouva o úvěru absolutně neplatná, tak i pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění vážící se k úvěru, s ohledem na ustanovení § 1727 o.z., nemohla platně vzniknout, neboť taková smlouva je v daném případě smlouvou závislou na smlouvě hlavní, která však platně sjednána nebyla.

15. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku 150 000 Kč, přičemž dosud jí vrátil pouze 127 624 Kč. V tomto směru soud vyšel z tvrzení žalobkyně včetně karty klienta, přičemž žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval a netvrdil, že by uhradil více. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 22 376 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 22 376 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit.

16. Splatnost dluhu je pak dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z., když nebylo zjištěno, že by právě tato splatnost nebyla v možnostech spotřebitele (o tomto měl pro změnu soud v úmyslu ve smyslu ust. § 118 a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poučit žalovaného).

17. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat od 28. 10. 2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila 10. 10. 2024, kdy odeslala žalovanému předžalobní upomínku s určením data splatnosti do 15 dnů, přičemž tato lhůta uplynula dne 27. 10. 2024. Žalovaný je tak v prodlení ode dne následujícího.

18. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný měl sice ve věci větší částečný úspěch než žalobkyně, protože řízení bylo vinou žalobkyně z větší části zastaveno, a měl by tak právo na poměrnou náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva vůči žalobkyni, jež byla ve věci z větší části neúspěšná, podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.