20 C 15/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Vítězslavem Plevou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 108 732 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 703,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 398 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 121 202,39 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 83 583 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 15% ročně z částky 83 359,68 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 108 732 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroku z úvěru v 36 pravidelných měsíčních splátkách 6 638 Kč včetně úroku ve výši 59,86 % p.a. Strany pro případ prodlení sjednaly smluvní pokutu za prodlení s úhradou jedné splátky ve výši 499 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále sjednaly právo na úhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, a proto jej žalobkyně zesplatnila, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 82 979 Kč včetně přirostlého smluvního úroku dle smlouvy, smluvní pokuty ve výši 998 Kč za prodlení se splátkou č. 14,15, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 23. 5. 2023 do 26. 2. 2024 ve výši 23 751,14 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč u splátek č. 14, 15, pojistného za splátku č. 16 ve výši 604 Kč, smluvního úroku ve výši 59,86 % p.a. z dlužné jistiny od 23. 5. 2023 do 16. 7. 2023 a dále v zákonné výši 15% p.a. a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 21. 5. 2023 do 27. 11. 2023 v kapitalizované výši 6 830,67 Kč a z částky 84 981 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení. Ani na výzvu žalobkyně žalovaný závazek neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Z návrhu na uzavření smlouvy včetně příloh a dodatků, interních dokumentů žalobkyně k elektronické komunikaci s žalovaným, kopie občanského průkaz žalovaného, oznámení o schválení úvěru včetně dodejky, splátkového kalendáře, informačního dokumentu o pojištění, přihlášky do pojištění a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 17. 1. 2022 dohodu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 36 měsíčních splátkách po 6 638 Kč počínaje od měsíce následujícím po měsíci vyplacení. Částka obsahovala úhradu pojistného ve výši 604 Kč na základě přistoupení k pojistné smlouvě mezi žalobkyní a pojistitelem. Pro případ prodlení o více jak 30 dnů se splátkou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, pokud by se žalovaný ocitl v prodlení déle jak 65 dnů, strany sjednaly automatické zesplatnění úvěru, tedy splatnost celé jistiny a úroků přirostlých ke dni zesplatnění, přičemž úroky se stanou součástí jistiny. Pokud by nebyla zesplatněná částka uhrazena, vzniklo dále právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Strany si dále sjednaly úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, se kterou by byl žalovaný v prodlení déle jak 15 dnů.

4. Z karty klienta a dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovaný čerpal částku ve výši 100 000 Kč, přičemž celkem uhradil částku 93 432 Kč a to v měsíčních splátkách po 6 638 Kč od února 2022 do prosince 2022 a dále ve splátce 6638 Kč za únor, červen a červenec 2023 a dále ve splátce 500 Kč za listopad 2023. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou č. 14, 15 o více jak 65 dní.

5. Z upraveného splátkového kalendáře ze dne 10. 1. 2023, přípisu ze dne 10. 1. 2023 a žádosti o odklad bylo zjištěno, že žalobkyně povolila žalovanému odklad splátky č. 12.

6. Z karty hodnocení klienta, výpisu z NRKI, výpisu z SOLUS, výplatních lístků a výpisu z bankovního účtu bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Čistý příjem žalovaného činil více jak 30 000 Kč měsíčně. Žalovaný neměl záznam o prodlení s placením pohledávek dle bankovního registru.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 2. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu.

8. Z výpisu registrovaných subjektů finančního trhu a povolení k činnosti bylo zjištěno, že žalobkyně byla oprávněna k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů.

9. Z výpisu statistiky České národní banky bylo zjištěno, že průměrná úroková sazba pro korunové úvěry domácnostem na spotřebu byla ve výši 7,99 % v období leden 2022.

10. Z oznámení ze dne 21. 5. 2023, výzvy k zaplacení ze dne 17. 4. 2023 a 18. 5. 2023 a karty klienta soud zjistil, že žalobkyně vyzvala opakovaně žalovaného k úhradě dluhu. K datu 21. 5. 2023 žalobkyně prohlásila úvěr za zesplatněný.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. žalobkyně dne 17. 1. 2022 uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 36 měsíčních splátkách po 6 638 Kč počínaje od měsíce následujícího včetně smluveného úroku ve výši 59,85 % p.a. Pro případ prodlení o více jak 30 dnů se splátkou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, pokud by ani po zesplatnění žalovaný dluh neuhradil, vzniklo právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Strany si dále sjednaly úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, se kterou by byl žalovaný v prodlení déle jak 15 dnů. Žalovaný úvěr čerpal, přičemž následně se dostal do prodlení s úhradou splátky č. 14, 15 o více jak 65 dnů. Žalovaný uhradil celkem částku 93 432 Kč. Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k 21. 5. 2023.

12. Z emailové komunikace ze dne 17. 1. 2022, listiny nazvané jako „podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru“ a potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 1. 2022 soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé.

13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

14. Podle ust. § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle ust. § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a)právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

16. Podle čl. II zák. č. 257/2016 Sb. dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

17. Dle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

18. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

20. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

22. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy, přičemž žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Soud se zabýval sjednanou úrokovou sazbou, a zda je tato sazba v souladu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998 sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). V oblasti kontraktačního práva pak lze připomenout, že smluvní volnost je omezena obecnou zásadou „každému co jeho jest“ (viz např. nález ÚS ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10), podle které se každý má spokojit s přiměřenou úplatou za půjčené prostředky (viz rozsudek NS ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V dané věci je pak zřejmé, že smluvená úroková sazba ve výši 59,85 % p.a. několikanásobně překračuje míru obvyklou, přičemž dané nelze ospravedlnit ani tím, že žalovaný byl jasně s touto sazbou seznámen a souhlasil s ní. Takové ujednání není v souladu s dobrými mravy a je pohoršující pro drtivou část společnosti, přičemž zjevnost rozporu s dobrými mravy je seznatelná i pro osobu, která není v daném odvětví profesionálem. Z výše uvedeného tak lze dojít k závěru, že ujednání o úrokové sazbě je absolutně neplatné.

25. Vzhledem k tomu, že ujednání o výši úrokové sazby je oddělitelné od zbývajícího právního jednání a je možné předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez této části, není neplatností stižena celá úvěrová smlouva, ale pouze část týkající se úrokové sazby. Jelikož vůle účastníků směrovala k úročení poskytnutých prostředků, je třeba aplikovat ust. § 1802 o. z. dle kterého jsou peněžité prostředky úročeny sazbou obvyklou v místě dlužníka a době uzavření smlouvy, přičemž v podmínkách tuzemského peněžního trhu tento údaj plyne ze statistiky České národní banky. Podle modelace s úrokovou mírou 7,99 % p.a., při zachování vůle účastníků jednání (výše úvěru, výše splátky) a z prokázaných úhrad žalovaného pak plyne, že v době prodlení s 14. splátkou k 18.3.2023 žalovaný dlužil žalobkyni na jistině 7 795, 70 Kč, v době úhrady 14. splátky dne 5. 6. 2023 částku 1 169,45 Kč, po uhrazení 15. splátky dne 17. 7. 2023 žalovaný ještě zaplatil 500 Kč. Zaplacením 15. splátky tak došlo k úhradě celého dluhu s úrokovou sazbou 7,99 % p.a. včetně příslušenství smluvního úroku. Z tohoto důvod soud zamítl žalobu co do nároku na úhradu jistiny, smluvního úroku a pojistného za splátku č. 16.

26. Ve vztahu ke smluvní pokutě za prodlení s jednotlivou splátkou dospěl soud k závěru, že byla sjednána dostatečně určitě, ve vztahu k porušení povinnosti, v zákonem stanovených mezích a v souladu s dobrými mravy. V řízení bylo prokázáno prodlení celkem ve dvou splátkách 14 a 15, a tedy žalobkyni náleží smluvní pokuta ve výši 998 Kč, přičemž jednotlivé pokuty dospěly desátým dnem po splatnosti splátky. Nárok na smluvní pokutu za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny soud posoudil také jako důvodný, přičemž výši smluvní pokuty vypočítal ze zjištěné jistiny za jednotlivá období (viz výše), tedy od 23. 5. 2023 do 5. 6. 2023 ve výši 101,33 Kč, od 6.6.2023 do 17. 7. 2023 ve výši 47,93 Kč, celkem 149,26 Kč. Zbývající část nároku na smluvní pokutu zamítl.

27. Ve vztahu k náhradě nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč dospěl soud k závěru, že tento nárok je důvodný. Účelně vynaložené náklady spojené s prodlením dlužníka nemají povahu paušalizované náhrady újmy, nýbrž představují reálně vzniklou újmu a musí být tedy v řízení řádně prokázány. Na tomto závěru nemění nic ani dikce ustanovení, ze které plyne, že tyto náklady (a jejich výši) lze s dlužníkem sjednat. I pokud si žalobkyně a žalovaný sjednali tuto náhradu paušálním způsobem, musí být v řízení existence a účelnost nákladů prokázána, přičemž v řízení má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě celkem 2x. Náklady s prodlením žalovaného žalobkyni tedy vznikly, přičemž tyto náklady soud posoudil jako účelné.

28. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení z žalované částky soud posoudil jako částečně důvodný v rozsahu, ve kterém bylo žalobě vyhověno. Smluvní pokuta ve výši 998 Kč a nárok na úhradu nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného dospěly dle smluvních ujednání desátým dnem od vzniku nároku, žalobkyně požadovala úrok až od 23. 5. 2023. Výši úroku z prodlení soud přiznal v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. k datu, kdy nastalo prodlení s peněžitým závazkem. Zákonný úrok soud přiznal ze soudem zjištěné výše nesplacené jistiny (viz výše) od 23. 5. 2023 do 17. 7. 2023, kdy došlo k uhrazené celé jistiny. Úrok soud vypočítal v kapitalizované výši 156,21 Kč a dále z částky 1 398 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu nárok na příslušenství zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu, tedy kapitalizoval výši požadovaného a přiznaného úroku do data podání žaloby (viz např. usnesení NS ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).