20 C 17/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Vítězslavem Plevou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného sídlem Adresa žalovaného o určení vlastnického práva

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení vlastnického práva k , hodnota, v k.ú. , adresa, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal určení vlastnického práva k ideální polovině pozemku p. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, . Svůj nárok odůvodnil tak, že předmětná nemovitost náležela jeho předku a současně právnímu předchůdci. V obecné rovině uvedl, že jeho předkové byli zavražděni v koncentračních táborech nebo museli opustit Československo v důsledku fašismu a zločineckého komunistického režimu. Tyto skutečnosti jim znemožnili ujmout se zpět vlastnického práva. K předmětné nemovitosti žalobce uvedl, že má příbuzenský vztah s původním vlastníkem , jméno FO, . V současnosti je zapsaným vlastníkem žalovaná.

2. Žalovaná se k nároku žalobce vyjádřila tak, že jej v plném rozsahu neuznává. Především uvedla, že samotná žaloba je vágní a na hranici projednatelnosti. Žalobce netvrdí své právní nástupnictví ale pouze pokrevní příbuzenství s , jméno FO, , což dokládá nedostatečnými důkazy. V řízení nelze vyčkávat na budoucí důkazy, kterými chce žalobce prokázat svůj nárok. Od podání žaloby měl žalobce dostatečný prostor ke shromáždění veškerých podkladů. Dle zjištění žalované nebyla osoba u předmětné nemovitosti dostatečně identifikována, a proto byla na její místo zapsána žalovaná dle § 1045 odst. 2 o.z. ve spojení § 1050 odst. 2 o.z.

3. Žalobce byl při jednání poučen podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř., aby doplnil svá tvrzení o tom, z jakých rozhodných skutečností plyne jeho vlastnické právo k předmětné nemovitosti. Na tuto výzvu žalobce netvrdil žádné nové skutečnosti, ani neodkázal na probíhající dědická řízení ani neoznačil jiné důkazy.

4. Vzhledem k tomu, že žalobce je státním občanem Německé spolkové republiky, zabýval se soud nejprve posouzením své pravomoci a použitelného právního řádu. S ohledem na evropský prvek je třeba aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012) o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). S ohledem na předmět řízení (věcné právo k nemovitosti) je třeba postupovat podle čl. 24 Nařízení Brusel I bis, podle kterého pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem jsou příslušné soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází. S ohledem na absenci evropské úpravy použitelného právního řádu a absenci dvoustranné mezinárodní smlouvy dotčených států soud aplikoval ust. § 69 zákona o mezinárodním právu soukromém, podle kterého je třeba aplikovat právo státu, ve kterém se věc nachází. Ve věci bude tedy postupováno dle českého právního řádu.

5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

6. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok není důvodný. Žalobce nesplnil svou základní povinnost v řízení ve vztahu k břemenu tvrzení, a proto soud neprováděl dokazování, neboť z tvrzení neplyne žalovaný nárok a jakékoliv dokazování je tedy nehospodárné a nadbytečné. Žalobce omezil svá tvrzení na to, že je vlastníkem předmětné části nemovitosti, přičemž tato skutečnost má plynout z pokrevního příbuzenství s osobou jménem , jméno FO, . Dále uvedl, že jsou zajišťovány podstatné důkazní materiály v jiných řízeních, přičemž nespecifikoval konkrétní listiny ani konkrétní řízení. Soud poučil žalobce o tom, že z jeho tvrzení neplyne žalovaný nárok. Žalobce rovněž netvrdil žádný restituční nárok a pouze v obecné rovině konstatoval své ochuzení na základě nacistického a komunistického režimu na našem území. V řízení tak schází tvrzení o tom, na základě jaké skutečnosti mělo dojít k přechodu či převodu vlastnického práva z dané osoby na žalobce, o jakou osobu se jedná, zda byla v případě úmrtí řešena její pozůstalost či nikoliv a s jakým výsledkem. I pokud by v řízení byla prokázána identita , jméno FO, a její pokrevní příbuzenství s žalobcem, přesto by nebylo možno nárok bez dalšího přiznat, neboť dané neprokazuje právní nástupnictví. Soud si je vědom možného informačního deficitu žalobce, ovšem tuto skutečnost nelze přenášet na stranu žalované, která v souladu s ust. § 3067, 1045 odst. 2 a § 1050 odst. 2 o.z. uplatnila vlastnické právo na základě vyvratitelné právní domněnky o opuštění nemovitosti osobou nedostatečně identifikovanou v katastru nemovitostí. Naopak lze konstatovat, že žalobce měl dostatečný prostor k ochraně svých práv od přijetí nové právní úpravy, a to zejména shromážděním potřebných informací a návrhem na zpřesnění zápisu v katastru nemovitostí, popř. návrhem na dodatečné projednání dědictví, popř. jiným úkonem. Pokud tak neučinil, je spravedlivé, aby nesl nepříznivý následek spočívající v neunesení břemene tvrzení. Na základě výše uvedeného byl nárok zamítnut.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalovaná, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč. Tyto náklady sestávají hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za 2 úkony (vyjádření ve věci samé, účast na jednání) ve výši 300 Kč bez DPH. O dani z přidané hodnoty nebylo rozhodnuto v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Zaplacení náhrady nákladů neúspěšnému žalobci soud uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.