207 C 103/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 31 080,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 26 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 000 Kč, jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 512 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela [datum] se žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] podle níž žalovaná nevrátila vyplacené finanční prostředky ve výši 30 000 Kč v plném rozsahu. Právní předchůdkyni žalobkyně žalovaná z celkové částky 55 776 Kč (kterou tvoří jistina 30 000 Kč a příslušenství ve výši 25 776 Kč, což má být kapitalizovaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru) uhradila celkem 4 000,01 Kč, což bylo započteno na úhradu části poplatků a kapitalizovaného úroku, částečně na jistinu, a žalovaná částka 31 080,67 Kč tak představuje neuhrazenou jistinu úvěru 28 025,85 Kč a smluvní pokutu 3 054,82 Kč, dále je požadován kapitalizovaný úrok z úvěru a úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky. Pohledávka byla poté smluvně postoupena žalobkyni, ta žádá kromě kapitalizovaného úroku z prodlení též procentuálně vyjádřený úrok z prodlení od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a nevyjádřila se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v takovém případě bude soud předpokládat, že žalovaná s tímto postupem souhlasí. Soud proto se souhlasem žalobkyně ve věci rozhodl dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Podle smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum] půjčila právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná částku převzala v hotovosti a zavázala se tento úvěr vrátit ve 14 splátkách po 3 984 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena v listinné podobě. Žalovaná smlouvu vlastnoručně podepsala, svůj podpis nijak nezpochybnila a vedle jistiny ve výši 30 000 Kč se zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek 5 400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 788 Kč a úroky z jistiny ve výši 2 888 Kč, což by mělo být 15% ročně. Z potvrzení žalované ve smlouvě ze dne [datum] o poskytnuté platbě v hotovosti soud zjistil, že zástupce právní předchůdkyně žalobkyně předal žalované částku 30 000 Kč. Z obsahu smlouvy nijak nevyplývá, že by žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet. Dle nerozporovaných žalobních tvrzení žalovaná na úvěr zaplatila pouze částku 4 000,01 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za doložené, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládají, že žalovaná byla před podáním žaloby o zaplacení upomenuta s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu.

4. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná sjednaly dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, podle níž žalovaná čerpala úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázala zaplatit ve sjednaných splátkách. Svůj závazek však v celém rozsahu nesplnila, zůstatek úvěru ve shora popsaném rozsahu nezaplatila a neuhradila ani další smlouvou sjednané nároky. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatila více, než uváděla žalobkyně, resp. než plyne z přehledu úhrad. Soud tedy vycházel z toho, že více uhrazeno nebylo. Z výpisu ARES ze dne [datum] soud zjistil, že má žalovaná adresu podnikání [anonymizováno] s [anonymizováno], jak je uvedeno v záhlaví tohoto rozhodnutí, přičemž předmět živnostenské činnosti žalované je z oblasti provozování obchodu, nikoli však z oblasti finančně-ekonomické.

5. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě společnost [právnická osoba] žalované poskytla a vyplatila úvěr ve výši 30 000 Kč, a to za sjednaný úrok 2 888 Kč, což by mělo být 15% ročně z této částky, když ekonomickým účelem„ poplatku za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 2 788 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek 5 400 Kč“ je navýšení ceny půjčených peněz, tedy zisk z úvěru, což je také funkcí úroků. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit včetně těchto úroků ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, což nesplnila, neboť uhradila celkově jen částku 4 000,01 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoliv splátky, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky denně, předem zakotveno v textu smlouvy bylo také prohlášení dlužníka, že se s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy seznámil se smluvními podmínkami. To je v rozporu s faktem, že žádost o úvěr i úvěrová smlouva jsou z téhož dne.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen„ o.z“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce druhého téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Právně soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely každá v rámci svého podnikání podle § 2395 o.z. smlouvu o úvěru, nejednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně (právní předchůdkyně) ze smlouvy plnila, poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit i s poplatky do 14 měsíců. Uvedené poplatky soud vyhodnotil jako úrok z úvěru. Do práv úvěrujícího vstoupila žalobkyně.

13. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení jistiny poskytnuté žalované ve výši 30 000 Kč, který ze smlouvy nepochybně vznikl, bylo však nutno zohlednit zaplacenou částku 4 000 Kč, tedy nesplacená jistina činí 26 000 Kč Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od [datum], tedy ode dne po účinnosti postoupení pohledávky, což je současně datum, které žalobkyně za počátek procentního úročení označila, přičemž se jedná o datum po splatnosti úvěru, žalovaná již byla v prodlení s úhradou předmětné částky. Ohledně dalších nároků soud vyšel z následujícího vyhodnocení jejich povahy:

14. Žaloba byla zamítnuta co do zbytku nároku včetně zákonného úroku z prodlení z nepřiznané částky, když předchozí kapitalizované úroky, úroky z prodlení či náklady spojené s uplatněním se odvíjejí od základů, které jsou z níže uvedených důvodů neplatné. Žalovaná se v předmětném právním vztahu ocitla v pozici slabší smluvní strany, a to i přesto, že v daném případě vystupovala coby podnikatel, a nikoli jako spotřebitel. Pojem slabší strany totiž nelze s pojmem spotřebitele ztotožňovat, jedná se o pojem širší. Slabší stranou může být i osoba, která ve vztahu k podnikateli v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním (viz [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo]). Žalobkyně oproti žalované má bezesporu silnější hospodářské postavení, v oblasti poskytování úvěrů má větší zkušenosti, když se jedná o jeden z předmětů její činnosti. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) disponuje finanční převahou, což plyne již ze skutečnosti, že žalovaná si vzala úvěr od nebankovní instituce za jednoznačně pro ni nevýhodných podmínek, jak bude rozvedeno dále. Soud pak dospěl k závěru, že žalobkyně svého silnějšího postavení na úkor žalované, jakožto slabší strany, ve smyslu § 433 o.z. zneužila k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech mezi ní a žalovanou, přičemž takové jednání nemůže být zákonem chráněno, jak ostatně plyne i z dikce § 6 o.z., dle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobkyně je dle § 5 o.z. povinna jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jejím oborem podnikání spojena, a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k její tíži. Pojem odborné péče pak v sobě zahrnuje mimo jiné i požadavek na poctivé jednání, přičemž sankcí je ta skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o.z.).

15. Poskytnutý úvěr činil 30 000 Kč, úrok z úvěru pak 25 776 Kč, celá částka 55 776 Kč měla být splacena ve lhůtě 14 měsíců od poskytnutí úvěru. Žalovaná tak měla v každé splátce zaplatit úrok ve výši rozdílu mezi splátkou z částky 55 776 Kč a splátkou z částky 30 000 Kč, rozdíl činí 1 841,14 Kč a za období 12 měsíců by na úrok připadla částka 22 093, 714 Kč (ročně 73,645 %), to je lichevní výše, na čemž nic nemění snaha výši úroku zastřít rozepsáním plateb do různých druhů poplatků. Porušení jedné smluvní povinnosti, tj. prodlení se splácením dluhu, bylo sankcionováno tedy hned několika různými způsoby a taková sankční ujednání ve svém souhrnu také nelze vyhodnotit jako platná. Je nutné přihlédnout i ke skutečnosti, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) do smlouvy vtělila i předem připravená prohlášení o seznámení se s podmínkami úvěru, byť žádost o úvěr i úvěrová smlouva jsou z téhož dne.

16. Soud dospěl k závěru, že sankční ujednání ve smlouvě o úvěru i úrok z úvěru sjednaný v lichvářské výši jsou takové intenzity, že se zcela zjevně příčí dobrým mravům. Průměrnému člověku (§ 4 odst. 1 o.z.) musí být zřejmé, že jde v daném případě o nemravný stav, který by měl být sankcionován, a že se tedy jedná o zjevný (kvalifikovaný) rozpor s dobrými mravy, když došlo k několikanásobné kumulaci sankcí postihující jedno porušení smluvní povinnosti. Jak již soud poznamenal výše, všechny kroky žalobkyně (její právní předchůdkyně) v rozporu se zákonem nejsou, v souhrnu však zjevný rozpor s dobrými mravy založily. Jednání, které je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, je neplatné a k této neplatnosti soud musí přihlédnout i bez návrhu, jinými slovy se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.). Jako neplatné tak soud vyhodnotil zejména ujednání o úroku (ve smlouvě poplatek za poskytnutí úvěru) ve výši přes 70 % ročně, neboť se jedná o úrok lichvářský. Soud si je sice vědom § 1797 o.z., dle něhož se podnikatel nemůže při svém podnikání dovolat neplatnosti smlouvy dle § 1796 o.z., nemožnost užít pravidla pro lichvu ovšem nebrání dovolat se obecnějších zákazů zneužití práva (§ 8 o.z.), zneužití závislosti podnikatelem (§ 433 o.z.) nebo jednání nepoctivého (§ 6 o.z.). Jak již bylo výše rozebráno, žalovaná je v daném vztahu slabší stranou a žalobkyně (právní předchůdkyně) zcela nepochybně zneužila svého postavení a jednala nepoctivě, když po žalované požadovala takový úrok z úvěru, byť zastřeně rozepsaný do různých poplatků. Jelikož nebyl žalobkyni přiznán nárok v plné výši, nemohl soud přiznat ve vztahu k zamítnuté části žaloby ani zákonný úrok z prodlení, když zákonný úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky, jedná se tedy ve vztahu k jistině o nárok akcesorický a jako takový nese osud pohledávky hlavní. Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku I. a II.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 512 Kč, přičemž tato částka představuje 67,3% z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,65 % a úspěchu žalované v rozsahu 16,35%). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 555 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 080,67 Kč, sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Z nákladů 3 733 Kč činí 67,3 % částku 2 512 Kč, splatnou dle § 149/1 o.s.ř.