207 C 118/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zaplacení částky 257 424,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 226 715,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 226 715,38 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 30 709,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení, jakož i v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částek 17 163,29 Kč a 42 551,93 Kč jako kapitalizovaného úroku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 43 623 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu pro žalované domáhala zaplacení částky 257 424,67 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizováno] plus“, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 4 075,20 Kč, splatných vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce. Úrok byl sjednán ve výši 6,90 % ročně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované dle informací získaných od žalované a rovněž kontrolou všech dostupných informací v interních a externích databázích, zejm. z bankovního a nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku a databáze Ministerstva vnitra ČR. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované hodnotila jak její příjmy, tak výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Tímto nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila. Žalovaná úvěr čerpala, v rozporu se smlouvou jej řádně nesplácela. Žalobkyně proto odstoupila od smlouvy a úvěr se stal splatným ke dni [datum]. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 257 424,67 Kč, z neuhrazeného úroku z jednotlivých anuitních splátek do dne splatnosti úvěru ve výši 17 163,29 Kč, z neuhrazeného úroku z prodlení z jednotlivých splátek po splatnosti za období zkapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 42 551,93 Kč, z úroku ve výši 6,90 % ročně z neuhrazené jistiny od [datum] do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení z jistiny od [datum] do zaplacení.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalované v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami. Zadáním autorizačního kódu žalovaná potvrdila svůj souhlas s uzavřením smlouvy, přičemž autorizační kód nahrazuje fyzický podpis žalované. [příjmení] 300 000 Kč byla žalované poskytnuta jednorázově na její bankovní účet. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně dále uvedla, že příjmy žalované byly ověřeny v rámci bankovního účtu žalované vedeného u žalobkyně, ze kterého bylo patrno, že průměrnému příjmu žalované v měsících předcházejících úvěrové žádosti odpovídá částka 18 441,33 Kč. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla výdaje ve výši [částka], žalobkyně proto stanovila životní výdaje žalované po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) ve výši [částka]. Žalobkyně rovněž zohlednila, že žalovaná již čerpá dva předchozí úvěry s měsíční splátkou celkem [částka]. V součtu s nově poskytnutým úvěrem tak nové splátkové zatížení žalované činilo 9 158,77 Kč a žalobkyně vyhodnotila, že příjem žalované byl k pokrytí splátek i svých životních výdajů dostatečný.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, proto soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Výpisem ze zahraničního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně v [anonymizováno] jedná [anonymizována tři slova], organizační [anonymizováno]. Lustrací v centrální evidenci obyvatel bylo zjištěno, že žalovaná se narodila dne [datum], rozená [příjmení]. Žalovaná se dne [datum] provdala, nyní má příjmení [celé jméno žalované].

5. Ze smlouvy č. [anonymizováno] uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou včetně všeobecných obchodních podmínek a podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr 300 000 Kč, a to na účet [anonymizováno] č. [bankovní účet], naproti tomu žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do [datum] formou 96 měsíčních splátek po 4 075,20 Kč ke každému 17. dni v měsíci. Žalovaná byla dále povinna platit smluvní úrok 6,90 % ročně. Ujednání je v souladu s úrokovým lístkem [anonymizováno]. Dále se žalovaná zavázala platit poplatky dle sazebníku žalobkyně, který je součástí smlouvy. Pro případ nesplácení bylo sjednáno oprávnění žalobkyně vypovědět smlouvu a úvěr zesplatnit.

6. Ze žádosti o úvěr – předschválené nabídky bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizováno] plus ve výši 300 000 Kč. V žádosti uvedla, že je [anonymizována dvě slova], s čistým měsíčním příjmem [částka]. Osobní měsíční náklady na bydlení žalovaná v žádosti neuvedla.

7. Z přehledu o online aktivitě žalované v internetovém bankovnictví [anonymizováno] soud zjistil, že dne [datum] žalovaná kliknutím v internetovém bankovnictví potvrdila uzavření smlouvy o úvěru se žalobkyní.

8. Ze smlouvy o vedení účtu u [anonymizováno] a formuláře o změně osobních údajů ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala pro žalovanou zřídit a vést bankovní účet. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalované o zřízení účtu č. [anonymizováno] ze dne [datum].

9. Z výpisu z bankovního účtu [anonymizováno] č. [bankovní účet] ze dne [datum] soud zjistil, že uvedený bankovní účet byl zřízen dne [datum] na jméno žalované. Z transakční historie za období od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že účet žalované vykazoval pravidelně na konci každého kalendářního měsíce zcela minimální zůstatek (např. na konci [anonymizováno] [částka], na konci [anonymizováno] [částka], na konci [anonymizováno] [částka], na [anonymizována dvě slova] [částka]), rovněž se stávalo, že v průběhu toho kterého měsíce klesl zůstatek na nulu. V měsíci [anonymizováno] [rok] byla z účtu žalované evidována dne [datum] odchozí platba ve výši [částka] s označením„ [anonymizováno] - [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno]“, dne [datum] odchozí platba ve výši [částka] s označením„ [anonymizována dvě slova]“ a téhož dne odchozí platba ve výši [částka] s označením„ [anonymizována dvě slova]“. Z transakční historie rovněž plyne, že žalované byly úvěry poskytovány již v minulosti, konkrétně dne [datum] byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Z úřední činnosti je soudu známo, že pohledávky z těchto předchozích úvěrových smluv jsou žalobkyní rovněž soudně vymáhány.

10. Z přehledu kontroly úvěrového registru soud zjistil, že žalobkyně v databázi kontrolovala, jaké je úvěrové zatížení žalované, případně zda má poskytnutý i jiný úvěr. Podává se, že žalované byly dříve poskytnuty pouze [anonymizováno] úvěry od žalobkyně, na které splácí částkou [částka] měsíčně.

11. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 10 741,43 Kč a poplatku za upomínku ve výši 400 Kč do [anonymizováno] dnů ode dne doručení výzvy s tím, že pokud k uhrazení pohledávky ve stanoveném termínu nedojde, žalobkyně tímto od smlouvy o úvěru odstupuje, neboť žalovaná je v prodlení se splácením již více než dvou splátek úvěru.

12. Z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a z vrácené obálky soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k zaplacení dlužné částky [částka] s příslušenstvím a upozornila ji, že jinak se žalobkyně obrátí se svým nárokem na soud. Výzva byla odeslána doporučeně prostřednictvím České pošty na shora uvedenou adresu žalované, obálka se však vrátila jako nedoručená.

13. Z historie úvěru soud zjistil, že žalovaná jej čerpala v plné výši 300 000 Kč dne [datum], přičemž aktuální zůstatek úvěru – dlužná jistina činí 257 424,67 Kč.

14. Z přehledu splátek doloženého žalobkyní soud zjistil, že žalovaná za celou dobu splácení uhradila žalobkyni částku 73 284,62 Kč. Žalovaná přitom netvrdila a ani v řízení nevyšlo najevo, že by na smlouvu o úvěru zaplatila více, než připouštěla žalobkyně.

15. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala na svém účtu v plné výši a zavázala se ho řádně a včas uhradit formou měsíčních splátek spolu s úrokem a dalšími poplatky, avšak závazek nesplnila a žalobkyni dosud uhradila pouze částku 73 284,62 Kč. Žalobkyně využila svého oprávnění a od smlouvy dne [datum] odstoupila a úvěr zesplatnila. Žalovaná byla opakovaně ze strany žalobkyně vyzvána k plnění dlužné částky, na výzvy však nereagovala. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované jen podle informací získaných od žalované a rovněž kontrolou všech dostupných informací v interních a externích databázích. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované však zjevně nehodnotila jak její příjmy, tak výdaje. Příjmy žalované byly zjištěny z [anonymizováno] účtu žalované vedeného u žalobkyně v průměrné výši [částka] měsíčně. Výdaje žalované po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) žalobkyně stanovila ve výši [částka]. V součtu s nově poskytnutým úvěrem tak nové splátkové zatížení žalované činilo [částka].

16. Po právní stránce soud věc posoudil dle následujících ustanovení: Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen 23. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Po právní stránce soud věc posoudil zejména v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva o úvěru byla uzavřena mezi úvěrující žalobkyní jakožto podnikatelem v rámci její obchodní činnosti s úvěrovanou žalovanou jakožto spotřebitelem (§ 1810 o. z.).

25. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. V daném případě žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované dle informací uvedených žalovanou v žádosti o úvěr a rovněž kontrolou všech dostupných informací v interních a externích databázích, zejm. z bankovního a nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku a databáze Ministerstva vnitra ČR. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované hodnotila jak její příjmy, tak výdaje. Příjmy žalované byly ověřeny v rámci bankovního účtu žalované vedeného u žalobkyně, ze kterého bylo patrno, že průměrnému příjmu žalované v měsících předcházejících úvěrové žádosti odpovídá částka [částka]. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla výdaje ve výši [částka], žalobkyně proto stanovila životní výdaje žalované po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) ve výši [částka]. Žalobkyně rovněž zohlednila, že žalovaná již čerpá [anonymizována dvě slova] úvěry s měsíční splátkou celkem [částka]. V součtu s nově poskytnutým úvěrem tak nové splátkové zatížení žalované činilo [částka] a žalobkyně vyhodnotila, že příjem žalované byl k pokrytí splátek i svých životních výdajů dostatečný. Soud však dospěl k opačnému závěru (viz níže).

26. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). V tomto směru se především stanovení životních nákladů posuzované ve výši [částka] měsíčně jeví jako čistě formální a s ohledem na běžné měsíční výdaje průměrného dospělého člověka zcela nevěrohodné. Z výpisu z bankovního účtu žalované, na základě kterého byly dle tvrzení žalobkyně ověřovány příjmy žalované, je přitom patrné, že v měsíci předcházejícím uzavření úvěrové smlouvy byly z účtu žalované evidovány odchozí platby označené jako„ [anonymizováno]“, [anonymizována dvě slova]“ a„ [anonymizována dvě slova]“ v souhrnné výši [částka]. Jedná se o platby zjevně související s bydlením žalované, které však žalobkyně při posuzování žádosti o úvěr nijak nezohlednila a nijak s nimi žalovanou nekonfrontovala, aby zjistila, zda se jedná o platby pravidelné (přičemž minimálně platba [anonymizováno] ve výši [částka] se opakuje od června [rok] každý měsíc, jak vyplývá z předmětného výpisu). Vezme-li soud v potaz, že dlužnice od žalobkyně v [anonymizována dvě slova] [rok] čerpala další dva úvěry, jejichž splátky činily celkem [částka], nelze dojít k jinému závěru, než že měsíční příjem žalované v průměrné výši [částka] (a to ani za situace, pokud by činil [částka], jak žalovaná uvedla v žádosti o úvěr), nebyl v době posuzování úvěruschopnosti žalované dostatečný k dalšímu zatížení v podobě měsíčních splátek ve výši [částka]. Pokud by žalobkyně skutečně pracovala s výpisy z účtu žalované, zjistila by, že žalovaná byla po většinu času na konci měsíce (a někdy i v jeho průběhu) pouze v lehkém plusu. Přesto žalobkyně žalované dále úvěry poskytovala. Žalobkyně měla, v situaci, kdy z bankovního výpisu vyvstaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelské úvěry a současně zajišťovat své základní životní potřeby, pátrat po účelu všech plateb a případně měla po žalované požadovat další údaje či listiny, které by tyto pochybnosti vyvrátily. O to víc se měla žalobkyně v tomto směru snažit, když bylo zřetelné, že žalovaná o svých výdajích nemluví pravdivě, neboť nikdo nemůže mít měsíční výdaje nulové. Za této situace nelze použít jakýsi vnitřní obecný výpočet pracující se statistickými daty (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

27. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr neposoudila s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. V takovém případě je pak smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] nebo např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací]).

28. Soud přitom při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně toho, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, když soud neměl za dostatečně prokázané, že žalobkyně tuto povinnost splnila. Žalobkyně však po daném poučení neuvedla žádná další tvrzení a další důkazy neoznačila.

29. Nad rámec již výše uvedeného soud dále konstatuje, že uzavřená smlouva mezi žalobkyní a žalovanou nesplňuje ani podmínky ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, které stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Soud v dané věci dospěl k závěru, že s ohledem na provedené důkazy a tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví. Zadáním autorizačního kódu žalovaná potvrdila svůj souhlas s uzavřením smlouvy a žalobkyně jako úvěrující skutečně vyplatila žalované jako úvěrovanému a spotřebiteli na její účet částku 300 000 Kč.

30. Podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

31. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

32. Podle ustanovení § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

33. V dané věci žalobkyně tvrdila a prokázala, že úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu. V případě nahrazení podpisu kódem se ve smyslu citovaných ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 297/2016 Sb. nemůže jednat o jakýkoli typ„ zaručeného“ či„ jednoznačného“ podpisu konkrétní osoby, resp. žalované. Příslušným zařízením mohl disponovat kdokoli, kdo k němu měl přístup, tedy kdokoli mohl zadáním požadovaných údajů na webové stránce„ podepsat“ úvěrovou smlouvu namísto žalované a případně využít i jejího dokladu totožnosti. Logickým výkladem citovaných ustanovení tak soud nutně dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena v písemné formě s ohledem na absenci podpisu žalované.

34. Vzhledem k absenci písemné formy by i při platně uzavřené smlouvě nevznikl žalobkyni nárok na jakákoli plnění vedlejších nákladových či sankčních plateb (§ 110 zák. č. 257/2016 Sb.), ale především vzhledem k nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalované nemohl soud dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).

35. Žalovaná v daném případě od žalobkyně čerpala částku ve výši 300 000 Kč, přičemž jí dosud na splátkách vrátila částku celkem ve výši 73 284,62 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do rozdílu mezi těmito částkami ve výši 226 715,38 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny ve výši 226 715,38 Kč vznikl žalobkyni dle ustanovení § 1968 o. z. ve spojení s ustanovením § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši zákonné úrokové sazby v době splatnosti. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Úrok z prodlení žalobkyni náleží ode dne následujícího po dni splatnosti, přičemž žalobkyně jej požadovala ode dne [datum]. Co do částky 226 715,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,25 % ročně z částky 226 715,38 Kč, jdoucím od [datum] do zaplacení byla tedy žaloba podána důvodně, pročež jí soud v této části vyhověl a rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení více úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 623,24 Kč, přičemž tato částka představuje 76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88 % a úspěchu žalované v rozsahu 12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 298 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty dle § 7 bod 6 a. t. ve výši 257 424,67 Kč, tj. v částce 9 340 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, účast na jednání u Okresního soudu v Kladně dne [datum], 13:00 – 13:40 hod.), náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. v paušální výši 300 Kč za jeden úkon, tj. za 4 úkony právní služby v celkové výši 1 200 Kč, náklady cestovného dle § 13 odst. 1 a. t. tvoří na cestě [obec] – [obec] a zpět dne [datum] dle doloženého jízdního dokladu částku 80 Kč, náhrada za promeškaný čas na cestě dle § 14 odst. 1, 3 a. t. za 3 půlhodiny po 100 Kč, tj. 363 Kč (300 Kč + DPH) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 860 Kč ve výši 8 160,60 Kč. Z nákladů 57 398,60 Kč činí 76 % částku 43 623 Kč, splatnou dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně účtovala náhradu nákladů právního zastoupení celkem za 6 úkonů právní služby, které však blíže nespecifikovala. Soud neshledal důvod pro přiznání náhrady nad rámec shora uvedeného, neboť ze spisu se nepodávají žádné jiné úkony, které by měly být dle a. t. honorovány. Jde-li o doplnění žaloby na výzvu soudu, tyto doplňované informace již měly být součástí žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž pokud by byla žaloba bezvadná, soud by žalobkyni k doplnění žaloby nevyzýval. Učiněné podání proto nelze považovat za účelný úkon. Zaslané vyúčtování nákladů se pak rovněž nedá zařadit mezi úkony dle § 11 a. t., nejde o podání ve věci samé. Jiné úkony žalobkyně se ze spisu nepodávají.