207 C 14/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného ulice a číslo , obec , PSČ o zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 12 500 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku, tj. ohledně částky 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 7 000 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 691,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném žalobou ze dne 20. 1. 2023 zaplacení částky 19 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 19 500 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným jako podnikatelem uzavřela dne 7. 3. 2022 smlouvu o podnikatelském úvěru. K uzavření došlo v okamžiku připojení jedinečného elektronicky generovaného SMS kódu, který nahradil fyzický podpis žalovaného a který byl použit spolu s uživatelským jménem za účelem legitimace při uzavírání úvěrové smlouvy. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla dne 7. 3. 2022 žalovanému podnikatelský úvěr ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal závazek zaplatit do 15. 5. 2022. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 70 Kč za každý den čerpání úvěru (ve smlouvě je uvedeno 1% jistiny denně). Od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky, tedy za 70 dní, činí tento poplatek celkovou částku 7 000 Kč. Dle smlouvy o úvěru se žalovaný dále zavázal zaplatit v případě prodlení s úhradou jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou celkem pěti splátek, proto činí celková sankce částku 2 500 Kč Celkem byl tedy žalovaný povinen zaplatit částku 19 500 Kč, přičemž na tuto částku žalovaný do dne podání žaloby neuhradil nic. Celkový nárok žalobkyně činí tedy 19 500 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na výzvu soudu ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, nesdělil žádnou námitku, žalobkyně souhlasila předem, proto soud rozhodl bez jednání na základě listinných důkazů a toliko veřejně vyhlásil rozsudek.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně, jakožto úvěrující, měla poskytnout úvěr žalovanému, jakožto úvěrovanému (bankovní spojení: [bankovní účet]), ve výši 10 000 Kč, přičemž doba trvání úvěru byla stanovena na 70 dní. V úvěrové smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1% jistiny za každý den čerpání úvěru, tedy od poskytnutí úvěru do jeho úplného zaplacení, jedná se o pevnou částku, nezávislou na již vrácené částce úvěru. Ve dnech 20. 3. 2022, 3. 4. 2022, 17. 4. 2022, 1. 5. 2022 a 15. 5. 2022 se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni vždy částku 2 000 Kč jako část poskytnutého úvěru a částku 1 400 Kč jako poplatek za čerpání úvěru, tedy v těchto termínech byl žalovaný povinen zaplatit vždy celkovou částku ve výši 3 400 Kč. Den konečné splatnosti úvěru byl stanoven 15. 5. 2022. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni veškeré poskytnuté finanční prostředky včetně výše uvedených poplatků. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoliv splátky, je povinen zaplatit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. V případě prodlení se zaplacením úvěru nebo dílčí částky po dni konečné splatnosti se žalovaný zavázal zaplatit úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,5% denně z dlužné jistiny (= 183% ročně). Mezi stranami smlouvy byla sjednána promlčecí lhůta v trvání 5 let. Žalobkyně se k výši úroku z prodlení ani k prodloužení promlčecí lhůty v žalobě nevyjádřila, ale v žalobě připustila, že by mohla být žalovaná částka posuzovaná jako nepřiměřená, pro ten případ navrhla posoudit ji jako bezdůvodné obohacení.

4. Z výpisu ARES ze dne 21. 3. 2023 soud zjistil, že nyní má žalovaný adresu podnikání tak, jak je uvedeno v záhlaví tohoto rozhodnutí, přičemž předmětů živnostenské činnosti žalovaného je více z různých oblastí, nikoli však přímo ekonomických.

5. Z potvrzení o přijaté platbě ze dne 7. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni částku 1 Kč z účtu č. [bankovní účet].

6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 7. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 10 002 Kč, soud ověřil dotazem na banku, že jde o účet žalovaného.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 21 080,01 Kč jako dluh z úvěrové smlouvy, a to do tří dnů. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení nákladů právního zastoupení ve výši 7 986 Kč.

8. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, tu se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 1% jistiny denně do 70 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému, tj. od 7. 3. 2022. Žalovaný neuhradil žádnou částku. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v prodlení s pěti splátkami, uplatnila žalobkyně smluvní pokutu za toto prodlení ve výši 500 Kč za každou z nich. Zbytek ujednání, zejména pak sjednaný úrok z prodlení ve výši 183% ročně až do zaplacení žalobkyně neuplatňovala, požadovala však smluvní pokutu 2 500 Kč a poplatek 7 000 Kč Celkem se tedy jeví jako dlužná částka jistiny 10 000 Kč, neboť z původní částky 10 000 Kč nebyla uhrazena žádná platba, k tomu náleží 2 500 Kč smluvní pokuty, kterou nikdo nezpochybnil.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen„ o.z“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce druhého téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli každý v rámci svého podnikání podle § 2395 o.z. smlouvu o úvěru, nejednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně ze smlouvy plnila, poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit i s poplatky do 70 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Uvedené poplatky soud vyhodnotil jako úrok z úvěru.

16. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení jistiny poskytnuté žalovanému ve výši 10 000 Kč, který ze smlouvy nepochybně vznikl. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od 16. 5. 2022, tedy od prvního dne po splatnosti úvěru, žalovaný tak byl v prodlení s úhradou předmětné částky. Ohledně dalších nároků soud vyšel z následujícího vyhodnocení jejich povahy:

17. Žaloba byla zamítnuta co do částky 7 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucího od 16. 5. 2022 do zaplacení. Žalovaný se v předmětném právním vztahu ocitl v pozici slabší smluvní strany, a to i přesto, že v daném případě vystupoval coby podnikatel, a nikoli jako spotřebitel. Pojem slabší strany totiž nelze s pojmem spotřebitele ztotožňovat, jedná se o pojem širší. Slabší stranou může být i osoba, která ve vztahu k podnikateli v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1651-1652). Žalobkyně oproti žalovanému má bezesporu silnější hospodářské postavení, v oblasti poskytování úvěrů má větší zkušenosti, když se jedná o jeden z předmětů její činnosti. Žalobkyně disponuje finanční převahou, což plyne již ze skutečnosti, že žalovaný si vzal úvěr od nebankovní instituce za jednoznačně pro něj nevýhodných podmínek, jak bude rozvedeno dále. Soud pak dospěl k závěru, že žalobkyně svého silnějšího postavení na úkor žalovaného, jakožto slabší strany, ve smyslu § 433 o.z. zneužila k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech mezi ní a žalovaným, přičemž takové jednání nemůže být zákonem chráněno, jak ostatně plyne i z dikce § 6 o.z., dle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobkyně je dle § 5 o.z. povinna jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jejím oborem podnikání spojena, a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k její tíži. Pojem odborné péče pak v sobě zahrnuje mimo jiné i požadavek na poctivé jednání, přičemž sankcí je ta skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o.z.).

18. Poskytnutý úvěr činil 10 000 Kč, úrok z úvěru pak 7 000 Kč, celá částka 17 000 Kč měla být splacena ve lhůtě 70 dnů od poskytnutí úvěru, tedy do 15. 5. 2022. Žalovaný tak měl v každé splátce zaplatit úrok ve výši 70% (ročně 840 %), neboť každá splátka činila částku 2 000 Kč a úrok, který měl být spolu s touto částkou zaplacen, činil 3 400 Kč. Ve smlouvě bylo navíc sjednáno, že poplatek ve výši 100 Kč denně bude požadován až do zaplacení celkové částky. Pro případ prodlení se splácením částky 17 000 Kč, se pak žalovaný zavázal uhradit vedle úroku z prodlení, který byl sjednán ve výši 183% ročně, také smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každé prodlení se splátkou. Porušení jedné smluvní povinnosti, tj. prodlení se splácením dluhu, bylo sankcionováno tedy hned několika různými způsoby a taková sankční ujednání ve svém souhrnu již vyhodnotit jako platná nelze. Je nutné přihlédnout i ke skutečnosti, že žalobkyně si musí být vědoma, že se jedná o sjednání takových sankcí, které nelze pokládat za přiměřené, což lze dovodit i z jednání žalobkyně, která přesto, že vyzývala předžalobní výzvou k zaplacení částky 21 080,01 Kč, nyní již požaduje částku o více jak 2 000 Kč nižší. Ostatně obavy z nepřiznání celého nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru neskrývala žalobkyně už v samotné žalobě.

19. Soud dospěl k závěru, že sankční ujednání ve smlouvě o úvěru i úrok z úvěru sjednaný v lichvářské výši jsou takové intenzity, že se zcela zjevně příčí dobrým mravům. Průměrnému člověku (§ 4 odst. 1 o.z.) musí být zřejmé, že jde v daném případě o nemravný stav, který by měl být sankcionován, a že se tedy jedná o zjevný (kvalifikovaný) rozpor s dobrými mravy, když došlo k několikanásobné kumulaci sankcí postihující jedno porušení smluvní povinnosti, byly vyloučeny veškeré kodexy chování ve vztahu žalobkyně vůči žalovanému (nikoli však naopak), došlo k prodloužení promlčecí lhůty na pět let. Jak již soud poznamenal výše, jednotlivé uvedené kroky žalobkyně v rozporu se zákonem nejsou, v souhrnu však zjevný rozpor s dobrými mravy založily. Jednání, které je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, je neplatné a k této neplatnosti soud musí přihlédnout i bez návrhu, jinými slovy se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.). Jako neplatné tak soud vyhodnotil zejména ujednání o úroku (ve smlouvě poplatek za poskytnutí úvěru) ve výši 70 % z jednotlivých splátek, neboť se jedná o úrok lichvářský. Soud si je sice vědom § 1797 o.z., dle něhož se podnikatel nemůže při svém podnikání dovolat neplatnosti smlouvy dle § 1796 o.z., nemožnost užít pravidla pro lichvu ovšem nebrání dovolat se obecnějších zákazů zneužití práva (§ 8 o.z.), zneužití závislosti podnikatelem (§ 433 o.z.) nebo jednání nepoctivého (§ 6 o.z.). Jak již bylo výše rozebráno, žalovaný je v daném vztahu slabší stranou a žalobkyně zcela nepochybně zneužila svého postavení a jednala nepoctivě, když po žalovaném požadovala takový úrok z úvěru. Za nikoli neplatné považuje zdejší soud ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každé prodlení, když je z počtu splátek od počátku zřejmé, že horní hranice smluvní pokuty může činit maximálně 2 500 Kč, což je sankce vzhledem k výši jistiny i splátek nikoli nepřiměřená. Dostatečnou sankcí za prodlení se splácením dluhu je obvykle zákonný úrok z prodlení z částky dlužné jistiny, ale při daném poměru částek lze smluvní pokutu akceptovat. Jelikož nebyl žalobkyni přiznán nárok na úrok z úvěru ve výši 7 000 Kč, nemohl soud přiznat z této částky ani zákonný úrok z prodlení od 16. 5. 2022 do zaplacení, jak požadovala žalobkyně v žalobě, když zákonný úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky, jedná se tedy ve vztahu k jistině o nárok akcesorický a jako takový nese osud pohledávky hlavní. Pokud tedy soud souhrnnou částku ve výši 7 000 Kč žalobkyni nepřiznal, nemohl přiznat ani zákonné úroky z této částky. Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku I. a II.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla úspěšná více o 28,2 % (rozdíl úspěchu 64,1% předmětu řízení oproti neúspěchu 35,9%), tudíž nárok na náhradu nákladů má pouze z části. [příjmení] výše nákladů by žalobkyni vznikla za soudní poplatek 1 000 Kč a 3x úkon + 3x paušál dle § 14b advokátního tarifu, což včetně DPH v součtu činí 2 452 Kč. Náhrada ve výši 28,2 % této částky činí 691,46 Kč, splatných do rukou právního zástupce žalobkyně.