207 C 14/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 24 865,72 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 24 865,72 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 24 865,72 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., dne 24. 11. 2021 úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetu, na základě které byla žalované poskytnuta částka 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala dluh zaplatit včetně úroku a poplatků v 42 splátkách po 1 371 Kč měsíčně. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou, proto byla právní předchůdkyní žalobkyně informována o výši dluhu a vyzvána k jeho úhradě, po nesplnění výzvy byl úvěr zesplatněn ke dni 20. 7. 2023. Žalovaná zaplatila na dluh celkem 22 803 Kč, částku právní předchůdkyně žalobkyně započetla zčásti na úrok, jistinu a poplatky. Smlouvou ze dne 29. 6. 2023 s účinností ode dne 29. 11. 2023 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku žalobkyni, ta vyčíslila dospělé smluvní pokuty, úroky a úroky z prodlení i po postoupení pohledávky, žalovaná tedy dluží na jistině 19 463,59 Kč, na smluvní pokutě do 11. 1. 2024 částku 5 402,13 Kč, požadován byl i úrok 22,02% ročně a úrok z prodlení 15% ročně od 21. 7. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez jednání (výslovně či mlčky na základě fikce ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl na základě listinných důkazů.

3. Založenými listinnými důkazy bylo prokázáno, že původní účastníci dne 24. 11. 2021 uzavřeli prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 21 000 Kč. To potvrzuje smlouva o úvěru a výpis čerpání, splátek a úhrad. Těmito listinami je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanou částku na účet žalované označený ve smlouvě. Úvěrová smlouva je podepsána žalobkyní, podpis žalované je nahrazen kódem SMS. Z předložené smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 59,84% ročně, tj. celkem 50 526 Kč, vrátit do 42 měsíců ve splátkách po 1 371 Kč měsíčně, RPSN činí 81,33 %. Dále soud vycházel z oznámení , právnická osoba, . ze dne 20. 7. 2023 o zesplatnění úvěru, ze společného prohlášení žalobkyně a její právní předchůdkyně ze dne 5. 12. 2023 o postoupení pohledávky, z oznámení o postoupení vůči žalované ze dne 12. 12. 2023 a z tvrzení žalobkyně, že do okamžiku podání žaloby žalovaná zaplatila 22 803 Kč. Výzvou ze dne 30. 1. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzvala.

4. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřeli dne 24. 11. 2021 prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 21 000 Kč, který měl být splacen do 42 měsíců, úvěr byl zesplatněn ke dni 20. 7. 2023 a pohledávka postoupena žalobkyni.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Speciální úprava pro spotřebitelské úvěry je dána dle zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016.

6. Po právní stránce soud věc posoudil zejména v souladu s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť smlouva byla uzavřena mezi úvěrující žalobkyní jakožto podnikatelem v rámci její obchodní činnosti s úvěrovanou žalovanou jakožto spotřebitelem (§ 1810 o.z.). Citované ustanovení stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

7. Dále soud vyšel z § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

8. Soud v dané věci dospěl k závěru, že s ohledem na provedené důkazy a tvrzení žalobkyně původní účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru prostřednictvím internetu a právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující skutečně vyplatila žalované jako úvěrovanému a spotřebiteli na její účet částku 21 000 Kč, žalovaná žalobkyni (právní předchůdkyni) uhradila 22 803 Kč, které žalobkyně zohlednila částečně jako plnění na úroky a poplatky a jen zčásti na jistinu. Domáhá-li se tak žalobkyně po žalované uhrazení jistiny v částce vyšší, než činí rozdíl mezi částkou poskytnutou a vrácenou (dle ust. § 2395 a násl. o.z. je úvěrovaný povinen vrátit skutečně poskytnuté prostředky), nemůže být v tomto rozsahu v řízení úspěšná, neboť smlouva nebyla uzavřena v předepsané písemné formě, v dané věci žalovaná dokonce zaplatila více, než byla poskytnutá jistina.

9. Dle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

10. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

12. V dané věci žalobkyně tvrdila a prokázala, že úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu. Z provedeného dokazování je zřejmé, že v případě nahrazení podpisu kódem SMS, se ve smyslu citovaných ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 297/2016 Sb. nemůže jednat o jakýkoli typ „zaručeného“ či „jednoznačného“ podpisu konkrétní osoby, resp. žalované. Telefonním zařízením mohl disponovat kdokoli, kdo k němu měl přístup, tedy kdokoli mohl zadáním podpisového SMS kódu na webové stránce podepsat úvěrovou smlouvu namísto žalované. Logickým výkladem citovaných ustanovení tak soud nutně dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena v písemné formě s ohledem na absenci podpisu žalované.

13. Vzhledem k dikci ustanovení § 110 zákona o spotřebitelském úvěru by tak v řízení (v důsledku neuzavření úvěrové smlouvy v písemné podobě) mohla být žalobkyně úspěšná toliko se svým nárokem na úhradu dlužné částky a úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná však plnila více, než byla poskytnutá jistina, proto soud s ohledem na výše uvedené žalobu zamítl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, méně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nemá.