207 C 168/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zaplacení částky 14 529 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 82,40 Kč, tj. vyčísleným z částky 10 000 Kč od 26. 7. 2025 do 12. 8. 2025, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč jdoucím od 13. 8. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů do právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 058 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku do rukou právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 14 529 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 13. 2. 2025 úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetové stránky přístupné jen konkrétní osobě za použití zvoleného hesla nebo v mobilní aplikaci k tomu určené, na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala dluh zaplatit včetně poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč a dále včetně smluvního úroku, jehož výše a splatnost je konkretizována ve smlouvě. Žalovaná v souvislosti s úvěrovou smlouvou nezaplatila žádnou částku, proto byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzvána k jeho úhradě prostřednictvím SMS a e-mailové adresy, které žalovaná zadala při sjednávání smlouvy o úvěru. Žalobkyně z důvodu prodlení s hrazením splátek naúčtovala žalované 3 smluvní pokuty po 500 Kč, dále účelně vynaložené náklady 3x 300 Kč a 1x 130 Kč a sjednané poplatky, žalovaná tedy dluží na jistině 10 000 Kč, na úrocích 1 470 Kč, na smluvní pokutě 1 500 Kč, na poplatcích 330 + 199 Kč a na účelně vynaložených nákladech 1 030 Kč, celkem 14 529 Kč, dále 82,40 Kč na úroku z prodlení do 12. 8. 2025, od 13. 8. 2025 požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení 11,5 % ročně až do zaplacení.

2. Soud elektronický platební rozkaz pro nesplnění podmínek jeho vydání určených § 174a odst. 3 ve spojení s § 172 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), nevydal, neboť neshledal, že by právo na zaplacení peněžité částky uplatněné žalobkyní vyplývalo ze skutečností uvedených v návrhu, a žalovaná byla vyzvána k vyjádření.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez jednání (výslovně či mlčky na základě fikce ve smyslu § 115a o.s.ř.). Proto soud věc rozhodl na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Výpisem z centrální evidence obyvatel byla prokázána právní osobnost žalované. Z úvěrové smlouvy ze dne 13. 2. 2025 a ze splátkového kalendáře bylo prokázáno, že účastníci dne 13. 2. 2025 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalované vyplatit úvěr v částce 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala společně s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 330 Kč a s poplatkem 199 Kč za expres výplatu, dále se smluvním úrokem (dle splátkového kalendáře v rozpětí od 61, 36% do 83,04% ročně) vrátit do 24 měsíců, přičemž RPSN činí 49,2 %. Zaslání jistiny úvěru 10 000 Kč žalobkyní na účet žalované je prokázáno výpisem z účtu , právnická osoba, . ze dne 13. 2. 2025. Dále soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že do okamžiku podání žaloby žalovaná nic nezaplatila, s ohledem na to, že v řízení nebyla žádnou ze stran tvrzena ani prokazována žádná úhrada v souvislosti se smlouvou o úvěru.

5. Úvěrová smlouva je podepsána žalobkyní, podpis žalované je nahrazen kódem SMS. Výzvou ze dne 11. 7. 2025 včetně podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby písemně vyzvala a výzvu odeslala na adresu uvedenou žalovanou ve smlouvě o úvěru jako adresu pro doručování. Výzvou ze dne 13. 6. 2025 požadovala žalobkyně okamžitou úhradu dlužné jistiny včetně příslušenství, a sice „do 14 dnů od sepsání této výzvy“.

6. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřeli dne 13. 2. 2025 prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 10 000 Kč, který měl být splacen včetně příslušenství ve 24 měsíčních splátkách ve výši dle splátkového kalendáře, částka byla téhož dne připsána na účet žalované. Ze smlouvy vyplývá oprávnění žalobkyně ukončit smlouvu při porušování povinností žalovanou, zejm. při delším prodlení či nezaplacení více splátek.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Speciální úprava pro spotřebitelské úvěry je dána dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), který se na smlouvu o úvěru včetně práv a povinností z ní vzniklých dopadá, neboť smlouva byla uzavřena mezi úvěrující žalobkyní jakožto podnikatelem v rámci její obchodní činnosti s úvěrovanou žalovanou jakožto spotřebitelem (§ 1810 o.z.).

8. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

9. Dále soud vyšel z § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

10. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení Vlády ČR č. 351/2013 Sb. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Dle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám (…).

14. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 téhož zákona.

15. Po právní stránce soud věc posoudil zejména v souladu s ustanovením § 104 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že s ohledem na provedené důkazy a tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru prostřednictvím internetu a žalobkyně jako úvěrující skutečně vyplatila žalované jako úvěrované a spotřebiteli na její účet částku 10 000 Kč, ze které žalovaná žalobkyni nic nevrátila. Z provedeného dokazování je zřejmé, že smlouva o úvěru neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, neobsahuje však ani podpis elektronický. Požadavek písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru je přitom zákonem zakotven jako důležitý prvek ochrany spotřebitele coby slabší smluvní strany. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Telefonním zařízením, prostřednictvím kterého byl obdržen a následně do příslušného internetového rozhraní zadán předmětný kód, mohl disponovat kdokoli, kdo k němu měl přístup, tedy kdokoli mohl zadáním podpisového SMS kódu na webové stránce podepsat úvěrovou smlouvu namísto žalovaného. Stejně tak v tomto směru ničeho neprokazuje žalobkyní k důkazu předložená fotokopie občanského průkazu žalované, kterou si rovněž mohl opatřit a k podání žádosti o úvěr použít kdokoli, kdo disponoval jeho fotokopií, nebo alespoň po krátký časový úsek občanským průkazem žalované (mimo jiné zejména na recepcích hotelových nebo ubytovacích zařízení je zcela standardně zaměstnancem hotelu pořizována fotokopie občanského průkazu ubytované osoby, existuje tedy široký okruh osob odlišných od oprávněných držitelů občanských průkazů, které disponují fotokopiemi občanských průkazů jiných osob). Ve smyslu citovaných ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru tedy nebylo prokázáno, že by zadání SMS kódu v posuzovaném případě mohlo nahradit podpis žalované co do zachycení autentičnosti obsahu právního jednání a jednoznačného určení jednající osoby.

16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Ustanovení § 2993 o.z. pak stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Pokud jde o žalobu v rozsahu nároku na vrácení částky 10 000 Kč, kterou žalobkyně převedla na bankovní účet žalované, tedy do dispozice žalované, za situace, kdy nebylo nic tvrzeno ani prokázáno o případném vrácení jakékoli částky, má žalobkyně vůči žalované na základě § 2993 občanského zákoníku právo na vrácení této částky ve výši 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 110 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Jelikož bezdůvodné obohacení je svou podstatou peněžitým dluhem, vzniká oprávněné (tj. žalobkyni) k prvnímu dni prodlení s jeho vydáním na základě § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, a sice ve výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb. (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, č. j. 33 Cdo 2885/2020-131): „Bezdůvodné obohacení je závazkovým právním vztahem, z něhož pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo bezdůvodné obohacení získal. Jestliže tento dluh spočívá v platební povinnosti – jako v daném případě - je nepochybné, že jde o dluh peněžitý. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky bez právního důvodu a vyzvala ho k plnění, tj. vrácení částky, kterou dosud nezaplatil. S včasným a řádným nesplněním dluhu spojuje § 1970 o. z. pro dlužníka nepříznivý důsledek v podobě věřitelova oprávnění požadovat nejen dlužnou částku (jistinu), ale také úroky z prodlení“).

19. Nárok na úrok z prodlení žalobkyni s ohledem na to, že coby věřitel vzhledem k mimosmluvnímu vzniku závazku neměla v této souvislosti žádné smluvní povinnosti, vzniká počínaje prvním dnem prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení. Jelikož s ohledem na mimosmluvní charakter závazkového vztahu není sjednána doba splatnosti tohoto závazku, odvíjí se datum splatnosti bezdůvodného obohacení od okamžiku dojití jednostranného právního jednání žalobkyně, jehož obsahem je požadavek vydání bezdůvodného obohacení, žalovanému. Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k vydání mj. částky 10 000 Kč (v souvislosti se smlouvou o úvěru) výzvou ze dne 13. 6. 2025, s níž se měla žalovaná objektivně možnost seznámit počínaje dnem 16. 6. 2025, kdy uběhly 3 dny od odeslání, den 16. 6. 2025 je proto ve smyslu § 570 odst. 2 občanského zákoníku dnem, kdy výzva došla nepřítomné žalované. Lhůta k plnění, kterou žalobkyně ve výzvě stanovila „do 14 dnů od sepsání této výzvy“, tedy žalované uplynula dne 30. 6. 2025 a prvním dnem prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení je tedy den 1. 7. 2025.

20. Jelikož se žalobkyně domáhá zaplacení úroků z prodlení za období až ode dne 26. 7. 2025 do zaplacení, soud při vázanosti návrhem (ve věci vydání deklaratorního rozsudku a současně když z právního předpisu neplyne určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky přiznat něčeho nad rámec návrhu žalobkyně ani nemůže) přiznal žalobkyni vůči žalované nárok na zákonný úrok z prodlení za období dle jejího návrhu od 13. 8. 2025 (do 12. 8. 2025 vyčísleno absolutní částkou, poté procentuálně) do zaplacení, avšak pouze z jistiny 10 000 Kč, na jejíž zaplacení má žalobkyně prokazatelně nárok, který žalobkyni přiznal ve výši stanovené § 2 vl. nař. 351/2013 Sb., tj. ve výši uvedené ve výroku I. rozsudku.

21. Vzhledem k dikci ustanovení § 110 zákona o spotřebitelském úvěru tak žalobkyně v řízení (v důsledku neuzavření úvěrové smlouvy v písemné podobě) mohla být úspěšná toliko se svým nárokem na úhradu dlužné částky a úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu jistiny a odpovídajícího úroku z prodlení byla tedy žaloba podána důvodně, pročež jí soud převážně vyhověl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. Ve zbylém rozsahu soud s ohledem na výše uvedené důvody žalobu zamítl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku, neboť soud nemohl z důvodů rozvedených výše žalobkyni přiznat rozdíl mezi požadovanou částkou 14 529 Kč a částkou 10 000 Kč, kterou žalobkyně prokazatelně žalované vyplatila a tato částka zůstala v plné výši nesplacena, včetně nárokovaného úroku z prodlení, ve zbytku tedy žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnější žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení 1 058 Kč. Celkové náklady sestávají ze soudního poplatku 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, tj. odměna dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 14 529 Kč, sestávající z částky 3 x 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduché výzvu k plnění a návrhu ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Žalobkyně měla úspěch ve věci 68,8 % předmětu řízení, žalovaná 31,2 %. Odečtem 68,8 – 31,2 vychází nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení 37,6 % z částky 2 815, což je 1 058 Kč, splatných dle § 149 odst. 1 o.s.ř. do rukou právního zástupce žalobkyně.