207 C 192/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa , část obce o zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 16 000 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení z žalované částky v zákonné výši od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že [právnická osoba] s.r.o., [IČO], uzavřela dne [datum] za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím internetové stránky, k níž se za pomocí hesla mohl přihlásit pouze žalovaný, se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázala žalovanému umožnit čerpat úvěr až do úvěrového rámce ve výši 16 000 Kč, který byl splatný do 30 dní ode dne poskytnutí úvěru, a to spolu s úrokem z prodlení ve sjednané výši 264 % p. a. Žalovaný podle žalobních tvrzení vyčerpal jistinu úvěru 16 000 Kč, kterou nesplatil, žalobkyně tedy požaduje vrácení této jistiny úvěru (v případě, že soud neuzná nárok žalobce z titulu smlouvy o spotřeb. úvěru), požaduje žalobce vydání této částky jako bezdůvodného obohacení. Původní věřitel postoupil svou pohledávku smlouvou ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], [IČO], která ji dne [datum] postoupila žalobkyni.

2. Podle § 174a odst. 1, odst. 3 ve spojení s § 172 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sbírky, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen jako„ o. s. ř.“), vydal soud ve věci dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], elektronický platební rozkaz, který následně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], v právní moci dne [datum], z důvodů podle § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř., tedy protože se jej nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, zrušil.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Výpisem z centrální evidence obyvatel byla prokázána právní osobnost žalovaného. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] ze dne [datum] a dále mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum] včetně příloh.

5. Podle předloženého formulářového textu označeného jako smlouva o revolvingovém úvěru datovaného dne [datum] (dále jen„ Smlouva o úvěru“) a výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s.r.o., [IČO], dne [datum] převedla na účet žalovaného částku 16 000 Kč z důvodu plnění jako jistinu úvěru. Účet příjemce je k dotazu soudu stvrzen bankou jako účet žalovaného. V textu Smlouvy o úvěru je uvedena povinnost úvěrovaného vrátit úvěrujícímu jistinu revolvingového úvěru jednorázovou splátkou ve výši 16 000 Kč do 30 dnů ode dne jeho čerpání, nebo splátkou ve výši 3 % z nesplacené části jistiny spolu s úrokem 22 % měsíčně za příslušné období, nejméně však 500 Kč RPSN činí 564,06%. Ve Smlouvě o úvěru jsou rovněž uvedeny četné smluvní sankce, konkrétně dle čl. 5 je úvěrovaný, dostane-li se do prodlení, povinen vedle smluvního úroku a úroku z prodlení hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kdy povinnost hradit smluvní pokutu je stanovena jako objektivní, souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout polovinu částky poskytnuté výše úvěru. Vedle toho je dále úvěrovaný povinen hradit úvěrujícímu náklady za každou jednotlivou odeslanou výzvu ke splnění dluhu částku 350 Kč.

6. Postup uzavírání smlouvy o úvěru proběhl v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr a v rámci toho vyplnil své identifikační údaje, poskytl své číslo účtu a kopie dokladu totožnosti, vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků byla prokázána výpisem z účtu, je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovaným nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy elektronicky.

7. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] žalovanému dne [datum] bezhotovostně převedla na jeho bankovní účet částku 16 000 Kč, kdy důvodem bylo vyplacení revolvingového úvěru na základě Smlouvy o úvěru. Skutečně žalobkyně žalovanému vyplatila na účet celkovou částku ve výši 16 000 Kč a žalovaný neuhradil dle tvrzení žalobkyně nic, žádná platba z jeho strany prokázána nebyla.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Speciální úprava pro spotřebitelské úvěry je dána dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), který se na smlouvu o úvěru včetně práv a povinností z ní vzniklých dopadá, neboť smlouva byla uzavřena mezi úvěrující žalobkyní jakožto podnikatelem v rámci její obchodní činnosti s úvěrovaným žalovaným jakožto spotřebitelem (§ 1810 o.z.).

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Ustanovení § 2993 o.z. pak stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle [ustanovení pr. předpisu] Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Soud po právní stránce věc posoudil následujícím způsobem. Zásadně i bez návrhu soud přihlíží k tomu, zda se posuzované právní jednání zjevně příčí dobrým mravům a je-li tomu tak, podle § 588 o.z. je od počátku neplatné, je na něj třeba hledět, jako by tu nikdy nebylo.

13. K posouzení právního důvodu nároku žalobce na žalovanou jistinu byly klíčovými dvě právní otázky. Zda je smlouva o úvěru prostřednictvím prostředků na dálku platně uzavřena z hlediska formy a zda není třeba na smlouvu o úvěru hledět pro její zjevný rozpor s dobrými mravy jako na neplatnou od počátku. Soud se s ohledem na soubor smluvních ustanovení o úrocích, smluvních pokutách a poplatcích předně zabýval otázkou zjevné rozpornosti Smlouvy o úvěru jako celku s dobrými mravy.

14. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jehož závěry, byť byly dovozeny na základě úpravy zákona [číslo] Sbírky, občanského zákoníku, [účinnost], lze bezpochyby aplikovat i na aktuální úpravu dle o.z., dovodil, že„ soud může s ohledem na okolnosti konkrétního případu (…) nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem. Určitým vodítkem zde může být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaném v Souboru pod č. [anonymizováno] [číslo], vyslovil dovolací soud názor, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. I když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.

15. Ve věci zjevně rozporného souhrnu sankčních smluvních ujednání s dobrými mravy judikoval i Ústavní soud České republiky např. v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], kde zdůraznil, že„ v souvislosti s ustanoveními smluv, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci i to, že postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient smlouvu podepsal, a to dokonce ani v situaci, kdy by ve smluvních podmínkách bylo obsaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní pokuty nebo zajištění biankosměnkou nejeví jako nepřiměřené či odporující dobrým mravům“.

16. V posuzovaném případě soud dospěl po zohlednění závěrů vyslovených citovanými judikáty k závěru, že smluvní ujednání Smlouvy o úvěru o smluvních úrocích, úrocích z prodlení, smluvní pokutě a poplatcích za odeslání upomínek, konkrétně ujednání této adhezní smlouvy, jejíž text žalovaný neměl šanci aktivně ovlivnit, o smluvním úroku 22 % měsíčně, vedle něhož je v případě prodlení žalovaný povinen hradit dále i úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a nadto poplatek označený jako náklady za každou odeslanou výzvu k úhradě ve výši 350 Kč, a s ohledem na výši RPSN 564,06% se ve svém souhrnu zjevně (nepochybně a na první pohled) příčí dobrým mravům pro svou přemrštěnost a nepřiměřenost, neboť přesahují obvyklou výši nákladů úvěru zcela neadekvátním způsobem. Sazba RPSN 564,06% převyšuje průměrnou sazbu RPSN, za kterou byly v době poskytnutí úvěru poskytovány spotřebitelské úvěry v obdobné výši bankami, mnohonásobně. Výše úrokové sazby smluvního úroku, kdy se žalovaný zavázal hradit z dlužné částky měsíčně, se zhruba blíží ceně, za kterou jsou bankami poskytovány úvěry obdobné výše, avšak ročně, a nikoli měsíčně, jako v posuzovaném případě.

17. S ohledem na shora uvedené soud považuje Smlouvu o úvěru jako celek dle § 588 o.z. za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy.

18. Domáhá-li se tak žalobkyně po žalovaném uhrazení částky 16 000 Kč, na tuto má za situace, kdy nebylo nic tvrzeno ani prokázáno o případném vrácení této částky nebo její části za strany žalovaného, vůči žalovanému na základě § 2993 občanského zákoníku právo na vrácení této částky z titulu bezdůvodného obohacení, když plnila prokazatelně žalovanému, aniž tu byl platný závazek.

19. Jelikož bezdůvodné obohacení je svou podstatou peněžitým dluhem, vzniká oprávněné (tj. žalobkyni) k prvnímu dni prodlení s jeho vydáním na základě § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, a sice ve výši stanovené vládním nařízením [číslo] Sb. (k tomu srov. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Soud proto přiznal spolu s jistinou i příslušenství od prvního dne prodlení žalovaného s jejím vrácením, tj. počínaje dnem [datum] do zaplacení.

20. Žaloba tedy byla v celém rozsahu podána důvodně, pročež jí soud vyhověl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla co do výše předmětu řízení úspěch žalobkyně, a proto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z takto vypočtené částky 1200 Kč ve výši 252 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.