207 C 218/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 49 410 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 38 204 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 38 204 Kč jdoucím od 14. 2. 2025 do zaplacení a částku 7 410 Kč, se zamítá.

II. Co do částky 3 796 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 14. 2. 2025 do 13. 2. 2026 se řízení zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ze dne 6. 11. 2025 domáhala rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 42 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % od 14. 2. 2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že ve dnech 10. 9. 2024, 7. 10 2024, 11. 10. 2024, 14. 10. 2024, 21. 10. 2024, 23. 10. 2024, 24. 10. 2024, 25. 10. 2024, 28. 10. 2024, 31. 10. 2024 a 1. 11. 2024 účastníci uzavřeli prostřednictvím internetové platformy žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě těchto smluvních ujednání poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet celkem částku 30 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal hradit sjednaný úrok ve výši 40 % p. m. a splácet poskytnutou částku v měsíčních splátkách, avšak svou povinnost neplnil. Po marných upomínkách žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 13. 2. 2025. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny 30 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 12 000 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný byl k úhradě dluhu upomínán také předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2025. Pro případ neuznání smluvního nároku žalobkyně alternativně tvrdí vznik bezdůvodného obohacení v částce jistiny, neboť částky na účet žalovaného prokazatelně zaslala. Dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. za období prodlení od 14. 2. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy, celkem částku v kapitalizované výši 7 410 Kč.

2. Podáním ze dne 13. 2. 2026 vzala žalobkyně svůj návrh co do částky 3 796 Kč s příslušenstvím zpět s odůvodněním, že žalovaný tuto částku před podáním žalobního návrhu zaplatil. Ve zbytku však jeho dluh zůstal neuhrazen.

3. Žalovaný připustil, že si od žalobkyně peníze půjčil a je ochoten je splatit. Odpovídá také částka, kterou již vrátil. Nesouhlasí ale s celkovou žalovanou částkou, neboť úroky se mu zdají příliš vysoké.

4. Soud věc projednal při jednání dne 16. 2. 2026 a v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání řádně omluvila, ve věci rozhodl na základě následujících zjištění:

5. Mezi účastníky byla dne 10. 9. 2024 uzavřena dohoda na dobu neurčitou o revolvingovém úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet a v pravidelným měsíčních splátkách splácet také smluvní úrok. Pro případ prodlení byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by došlo k prodlení. Došlo-li by k prodlení po dobu dvou měsíců, byla podle smlouvy žalobkyně oprávněna celý dluh zesplatnit (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 9. 2024 – č. l. 18).

6. K zesplatnění spotřebitelského úvěru došlo dne 10. 2. 2025. K tomuto dni evidovala žalobkyně dlužnou částku celkem ve výši 81 137 Kč. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku zaplatil do tří dnů od doručení tohoto dopisu (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 2. 2025 – č. l. 27).

7. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k uhrazení částky 89 011,43 Kč a zvlášť také k náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 10 000 Kč (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025 – č. l. 15).

8. Žalobkyně jako postupitel uzavřela dne 13. 3. 2023 se společností ISIF investiční fond, a. s., jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. Z této smlouvy plyne, že postupník má v úmyslu kupovat na pravidelné bázi od postupitele část portfolií pohledávek za dlužníky, vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru. Tyto smluvní strany se dohodly, že pohledávky budou na postupníka přecházet zpětně, s tím, že převod nabude účinnosti dnem zaplacení úplaty za jednotlivé portfolio pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek z 13. 3. 2023 – č. l. 5). Přílohou byla přiložena žádost o čerpání finančních prostředků formulovaná jako příloha 8 ke smlouvě uzavřené mezi společností ISIF investiční fond, a. s., jako věřitelem a žalobkyní jako dlužníkem. Z té vyplynulo, že smluvní strany uzavřely dne 14. 12. 2023 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru a smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám. S ohledem na postoupené pohledávky žalobkyně požádala věřitele o poskytnutí částky 4 876 645,41 Kč. K žádosti byl přiložen seznam pohledávek žalobkyně. Pohledávka žalobkyně za žalovaným však v tomto seznamu uvedena nebyla a současně nebylo zřejmé, zda je seznam úplný (příloha č. 8 ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023 – č. l. 8, seznam pohledávek dlužníka tvořící zajištění výše uvedených smluv – č. l. 8 p. v.).

9. Jinými provedenými důkazy nebyly zjištěny žádné další skutečnosti podstatné pro objasnění věci. Soud považuje skutkový stav za náležitě zjištěný.

10. Mezi stranami bylo nesporné, že účastnicí uzavřeli prostřednictvím internetového formuláře žalobkyně smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet částku 30 000 Kč. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením dlužné částky, načež žalobkyně v souladu se smlouvou celou dlužnou částku ke dni 10. 2. 2025 zesplatnila. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 10. 2025 a svůj dluh neuhradil. Žalobkyně uzavřela dne 13. 3. 2023 se společností ISIF investiční fond, a. s., smlouvu o postoupení pohledávek, včetně pohledávek budoucích, pohledávka za žalovaným nebyla uvedena v seznamu postoupených pohledávek.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále i jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (např. poplatcích či smluvních pokutách) se nepřihlíží.

13. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi stranami byla dne 10. 9. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto celkem 30 000 Kč. Podstata rozhodnutí však stojí na řešení otázky, zda žalobkyně disponuje aktivní věcnou legitimací. Než se tedy soud zabýval samotným hmotněprávním základem uplatněného nároku a vůbec splněním povinností podle zákona o spotřebitelském úvěru, posuzoval jako předběžnou otázku, zda je žalobkyně nositelkou tvrzeného práva.

14. Aktivní věcná legitimace představuje hmotněprávní předpoklad úspěchu žaloby. Tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání je podle § 101 odst. 1 písm. a), písm. b), § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen „o. s. ř.“) povinností účastníků. Soud pak rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu, jak plyne z § 153 odst. 1 o. s. ř.

15. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že po nějaký časový úsek byla žalobkyně věřitelem pohledávky za žalovaným. Současně však žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne 13. 3. 2023 mezi ní jako postupitelem a společností ISIF investiční fond, a. s., jako postupníkem, jež připouští převod stávajících i budoucích pohledávek vznikajících ze smluv o spotřebitelském úvěru. V přiloženém seznamu pohledávek se sice pohledávka za žalovaným nenachází, avšak z předložených listin není zřejmé, zda jde o úplný výčet všech postoupených portfolií, nebo pouze jejich část. Za této situace je třeba tvrdit a prokázat, zda konkrétní pohledávka uplatněná v tomto řízení zůstala v majetkové sféře žalobkyně.

16. Podle § 1879, § 1887 o. z. přitom může věřitel postoupit pohledávku i bez souhlasu dlužníka. Existence postupní smlouvy proto objektivně zakládá potřebu vyjasnit, zda pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení zůstala v majetkové sféře žalobkyně, anebo přešla na postupníka. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala žádné skutečnosti, které by spolehlivě vylučovaly, že dotčená pohledávka byla zahrnuta do některého z postoupených portfolií, respektive že k jejímu převodu nedošlo. Samo přiložení smlouvy o postoupení pohledávek k žalobě by ale postrádalo smyslu, pokud jím žalobkyně nesledovala nějaký účel. Rovněž neuvedla, zda je případně pověřena postupníkem k vymáhání postoupené pohledávky svým jménem na jeho účet ve smyslu § 1886 o. z.

17. Soud má současně za to, že samotné tvrzení žalovaného, že od žalobkyně obdržel finanční prostředky a je připraven je vrátit, nemůže nahradit zjištění, zda žalobkyně je i v době rozhodování soudu oprávněnou požadovat žalované plnění. Soud přitom nemůže uložit povinnost k plnění ve prospěch subjektu, u něhož nebylo jednoznačně prokázáno, že je hmotněprávním nositelem uplatněné pohledávky.

18. S povinností rozhodovat na základě zjištěného skutkového stavu úzce souvisí také poučovací povinnost soudu podle § 118a o. s. ř. Toto poučení musí být účastníkům poskytnuto při jednání. O neúplnosti tvrzení a potřebě označit důkazy k prokázání aktivní legitimace by tak mohla být žalobkyně poučena pouze tehdy, pokud by byla jednání přítomna.

19. V této souvislosti je vhodné připomenout, že účastník, který avizuje souhlas s projednáním věci ve své nepřítomnosti a k jednání se nedostaví, na sebe bere procesní riziko, že v případě potřeby poučení podle § 118a o. s. ř. nebude možné toto poučení při jednání poskytnout. Neunese-li pak břemeno tvrzení či břemeno důkazní, jde tato skutečnost výhradně k jeho tíži (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 93 Co 234/2014). V projednávané věci žalobkyně tato břemena ohledně své aktivní věcné legitimace neunesla, k jednání se nedostavila, soud ji tak nemohl poučit podle § 118a o. s. ř., a žalobu proto zamítl.

20. Nad rámec uvedeného lze dodat, že jelikož žalobkyně neprokázala, že je nositelkou uplatněného práva, nemohl se soud zabývat dalšími otázkami týkajícími se samotné důvodnosti a výše nároku, zejména otázkami platnosti a obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru, případných sankcí, splatnosti a splnění informačních povinností.

21. V části předmětu řízení vzala žalobkyně podáním ze dne 13. 2. 2026 svůj návrh co do částky 3 796 Kč s příslušenstvím zpět. Jelikož ke zpětvzetí došlo ještě před prvním jednáním ve věci, soud nezjišťoval stanovisko žalovaného a v této části řízení podle § 96 odst. 1 o. s. ř. zastavil. O vrácení soudního poplatku soud s ohledem na § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nerozhodoval, neboť soudní poplatek odpovídající částce, v níž bylo řízení zastaveno, nepřevyšuje 1 000 Kč.

22. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků řízení. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl na náhradu nákladů řízení nárok žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, avšak ten žádné náklady v řízení neuplatnil a náhradu nepožadoval.