207 C 224/2020

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní titul Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , právnická osoba jméno , anonymizováno číslo , příjmení jméno , země zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa , obec – obec fakticky na adrese adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně jdoucím od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku, tj. ohledně částky [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] jdoucího od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že prostřednictvím svého zmocněnce [příjmení] [jméno] a [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dohodu o uznání dluhu, jíž žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh v částce [částka]. Žalobkyně odkázala na splátkovou dohodu ze dne [datum] ve znění Dodatku ze dne [datum], z níž vyplývá, že společnost [právnická osoba] (právní předchůdce žalobkyně, původní věřitel) a žalovaná uzavřeli smlouvu [číslo] z níž má vyplývat postoupená pohledávka žalobkyně vůči žalované znějící na částku [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi původním věřitelem, dalším postupitelem a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, žalovaná zaplatila do té doby původnímu věřiteli jen částku [částka] a po uznání dluhu ještě [částka] žalobkyni před podáním žaloby. Dodatečně žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení, že podle původní smlouvy o úvěru ze dne [datum] poskytl věřitel žalované částku [částka] za poplatek [částka] s povinností vrátit po 56 týdnech celkem [částka], tj. týdně splácet po [částka].

2. Nejprve se soud zabýval otázkou pravomoci českých soudů rozhodnout spor v dané věci, a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně je právnickou osobou sídlící mimo Českou republiku. Žalovaná je fyzickou osobou s bydlištěm v České republice a žalobkyně právnickou osobou sídlící v [anonymizována dvě slova] - pravomoc českých soudů projednat žalobu se tak odvíjí od čl. 17 odst. 1 Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Dle tohoto článku může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště, tato podmínka je splněna.

3. Ve věci soud postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť strany s tímto postupem souhlasily nebo nevyjádřily nesouhlas.

4. Soud tak posoudil důkazy k prokázání oprávněnosti celého nároku žalobkyně. Ze znění obchodních podmínek původního věřitele [právnická osoba], v návaznosti na znění smlouvy s údaji žalované včetně bydliště a rodného čísla bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované částku [částka] jako půjčku se splatností 56 týdnů, výplata žalované [datum] byla prokázána podpisem žalované v prohlášení o převzetí částky v textu smlouvy. Z téhož textu vyplývá sjednání úroku [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek [částka], ve skutečnosti jde o uměle rozdělenou platbu [částka] s funkcí úroku, který by byl jako lichevní absolutně neplatný (činí 68% z jistiny). Ze znění další strany smlouvy bylo dále zjištěno, že její nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Z těchto smluvních podmínek bylo zjištěno, že rubová strana smlouvy neobsahuje podpis žalované, uvádí se zde úrok 30,565% ročně a RPSN 35,52% a v bodě 7. též smluvní pokuta 0,1% denně z neuhrazené jistiny půjčky. Ze smlouvy má soud dále za zjištěné, že žalovaná ji uzavřela jako spotřebitel, na což ukazuje identifikace žalované rodným číslem a adresou bydliště, nikoli identifikačním číslem podnikající osoby a sídlem. Ze smlouvy a ani dalších předložených listinných důkazů se nepodává prověření žalovaného žalobkyní, zda je schopna poskytnutý úvěr splácet. Tvrzenou výši splacených a dlužných částek žalovaná nijak nerozporovala, soud tedy vyšel ze žalobního tvrzení, že zaplatila jen rozdíl mezi [částka] a [částka] původnímu věřiteli, ten podle doplnění žaloby požadoval další platby, zejm. smluvní pokutu [částka], tomu by snad odpovídala částka [částka], která měla být předmětem„ uznání dluhu a splátkové dohody“ ze dne [datum]. Z uznání dluhu ale nebylo nijak patrno, jaká je struktura dluhu, zda neobsahuje neplatné nároky, tedy zda je možno uznání dluhu posoudit jako souladné se zákonem a zakládající zákonem zamýšlené následky. Ty nastávají jen tehdy, je-li možno posoudit původní právní vztah jako platně uzavřenou smlouvu, neboť neplatnost nároku nelze zhojit jeho„ uznáním“, jinak řečeno, uznat lze jen takový nárok, který platně vznikl, nikoli nárok neexistující.

5. Dle žalobních tvrzení zaplatila žalovaná poté ještě [částka] již žalobkyni, z toho vyplývá, že žalobkyně připouští zaplacení částky celkem [částka], nikoli více. Postoupení pohledávky žalobkyni je prokazováno smlouvou z [datum] na spol. [anonymizována tři slova], resp. z [datum] na žalobkyni, a oznámením druhého postupitele žalované z [datum].

6. Soud postupoval podle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tj. právních předpisů, jejichž platnost a účinnost skončila [datum], neboť právní důvod žaloby se opírá o skutečnosti vzniklé před tímto datem (§3028 odst. 3 platného občanského zákoníku č.89/2012 Sb.), aktuální výše úroků z prodlení je dána podle vládního nařízení [číslo] Sb., dále se na věc vztahuje úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.

7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Od [datum] je v účinnosti i další část tohoto ustanovení, podle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z moci úřední.

8. Dle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: 32 Odo 1726/2006, 33 Cdo 2178/2018) je výrazem posouzení úvěruschopnosti věřitele verifikovat si údaje poskytnuté potenciálním dlužníkem nejenom např. vyžádáním si potvrzení o příjmu, ale ověřením si tvrzení z veřejně přístupných registrů a následně na základě verifikovaných údajů vyhodnotit schopnost dlužníka úvěr splatit, když zákonem chráněným zájmem není jenom ochrana spotřebitele před nepříznivými důsledky platební neschopnosti, ale i ochrana společnosti jako celku před negativními dopady předluženosti jejích členů v podobě navýšení přímých a nepřímých sociálních výdajů. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet.

9. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem vůbec v úvahu, jako by tomu bylo u případů relativní neplatnosti. Dle ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) má soud za prokázánu skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost úvěr splácet, ačkoli jí to zákon pod sankcí absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ukládá.

10. Ustanovení § 451 až 458 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. stanoví, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán, vydat je třeba vše, co bylo získáno podle neplatné smlouvy. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala.

11. Pokud si dle § 563 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. neujednají strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. V prodlení je dle § 517 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, a lze požadovat úrok z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud ze znění smlouvy o půjčce uzavřené mezi původními účastníky k závěru, že tito uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně žalované půjčil [částka], žalovaná se zavázala uhradit půjčku navýšenou o poplatek [částka], uvádí se RPSN 35,52 %. Důvod tak vysokého poplatku není zřejmý, představuje 68% jistiny, a pokud by mělo jít o úrok, byl by jako lichevní absolutně neplatný. Plnění žalované ve výši 5 950 + 4 000, tj celkem [částka] tak není možno zohlednit ani zčásti jako plnění na úrok (poplatek), ale pouze na jistinu. Ta činila [částka] a před postoupením žalobkyni se snížila o [částka], které byly započteny věřitelem na část poplatku, což ale nelze připustit, nebylo tak možno platně uznat dluh ve výši [částka] zahrnující i neplatně sjednaný poplatek (lichevní úrok – viz výše) a neúměrně vysokou smluvní pokutu. Dlužná jistina se ještě po postoupení pohledávky žalobkyni snížila o [částka], jak je uvedeno v žalobě. Vzhledem k uvedenému tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil z více důvodů jako absolutně neplatnou. Protože žalovaná netvrdila ani neprokázala, že včas zaplatila celých [částka], shledal soud žalobu co do částky (10 000 – 9 950) tj. [částka] po právu a podle § 657 občanského zákoníku uložil žalované zaplatit ji žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení (§ 217 odst. 2 občanského zákoníku) ve výši dané aktuálně podle vládního nařízení [číslo] Sb. účinného v době prodlení (výrok I.).

14. O náhradě nákladů řízení bylo výrokem III. rozhodnuto podle §142 odstavec 2 občanského soudního řádu, kdy žalovaná byla ve věci více úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly, méně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nemá.